Radostně se podílejme na žni

„Žeň je veliká, ale dělníků je málo. Proste proto Pána žně, aby vyslal dělníky na svou žeň.“ (MATOUŠ 9:37, 38)

1. Co nám pomáhá vytrvávat v konání Boží vůle?

OD CHVÍLE, kdy jsme byli pokřtěni jako Jehovovi služebníci, uplynulo snad jen několik, nebo naopak mnoho let. Když si však na ten den vzpomeneme, máme možná pocit, jako by to bylo včera. Chvála Jehovy se stala ústředním bodem našeho života, který jsme Jehovovi zasvětili. Vykupovali jsme příhodný čas, abychom druhým lidem pomohli slyšet a možná přijmout poselství o Království, a tak radostná služba pro Jehovu byla naším hlavním zájmem. (Efezanům 5:15, 16) Dodnes se nám zdá, že čas přímo letí, když jsme zaměstnáni ‚hojností práce v Pánově díle‘. (1. Korinťanům 15:58) Setkáváme se sice s problémy, ale radost z toho, že konáme Jehovovu vůli, nás pohání vpřed. (Nehemjáš 8:10)

2. Co přispívá k naší radosti v obrazném žňovém díle?

² Jakožto křesťané se účastníme obrazného žňového díla. Ke žni totiž Ježíš Kristus přirovnal shromažďování lidí k věčnému životu. (Jan 4:35–38) Na této činnosti se podílíme také, a proto bude povzbudivé zamyslet se nad tím, jakou radost zažívali první křesťanští ženci. Připomeneme si tři činitele, které přispívají k tomu, že dnešní žňové dílo přináší radost i nám. Jedná se o to, že (1) máme poselství naděje, (2) že naše pátrání je úspěšné a (3) že se jakožto ženci snažíme o pokoj.

Vysláni jakožto ženci

3. V jakém ohledu zažívali radost první Ježíšovi následovníci?

³ Život prvních ženců — zejména 11 věrných Ježíšových apoštolů — se v roce 33 n. l., v den, kdy odešli k jisté hoře v Galileji, aby se setkali se vzkříšeným Kristem, opravdu velmi změnil! (Matouš 28:16) Při této události bylo přítomno možná ‚více než pět set bratrů‘. (1. Korinťanům 15:6) V uších jim stále znělo pověření, které jim Ježíš dal. Řekl jim: „Jděte ... a čiňte učedníky z lidí všech národů, křtěte je ve jménu Otce a Syna a svatého ducha a vyučujte je, aby zachovávali všechno, co jsem vám přikázal.“ (Matouš 28:19, 20) Ve žňovém díle zažívali i přes kruté pronásledování mnoho radosti, protože viděli, jak jsou na jednom místě za druhým zakládány sbory Kristových následovníků. Za čas ‚byla dobrá zpráva kázána v celém stvoření, jež je pod nebem‘. (Kolosanům 1:23; Skutky 1:8; 16:5)

4. Za jakých okolností vyslal Kristus své učedníky?

⁴ Už dříve během své služby v Galileji si Ježíš zavolal 12 apoštolů a vyslal je, zejména aby ohlašovali: „Nebeské království se přiblížilo.“ (Matouš 10:1–7) On sám se „vydal na cestu všemi [galilejskými] městy a vesnicemi, vyučoval v jejich synagógách a kázal dobrou zprávu o království a léčil kdejakou chorobu a kdejaký neduh“. Ježíšovi bylo zástupů lidí líto, „protože byli sedření a byli zmítáni sem a tam jako ovce bez pastýře“. (Matouš 9:35, 36) Na Ježíše to hluboce zapůsobilo, a svým učedníkům tedy řekl: „Ano, žeň je veliká, ale dělníků je málo. Proste proto Pána žně [Jehovu Boha], aby vyslal dělníky na svou žeň.“ (Matouš 9:37, 38) Když byl Ježíš v Judeji a zbývalo mu už jen šest měsíců pozemské služby, opět řekl, že ženci jsou velmi potřební. (Lukáš 10:2) V obou případech vyslal jako žence své následovníky. (Matouš 10:5; Lukáš 10:3)

Naše poselství naděje

5. Jakou zprávu ohlašujeme?

⁵ My, novodobí Jehovovi služebníci, radostně reagujeme na volání po žencích. Činitelem, který velmi přispívá k naší radosti, je skutečnost, že lidem skleslým a sklíčeným přinášíme poselství naděje. Stejně jako Ježíšovi učedníci v prvním století, i my máme velkou výsadu ohlašovat dobrou zprávu — skutečné poselství naděje — těm, kdo jsou ‚sedření a zmítáni sem a tam jako ovce bez pastýře‘.

6. Na jaké činnosti se v prvním století podíleli apoštolové?

⁶ Asi v polovině prvního století byl kázáním dobré zprávy velmi zaměstnán apoštol Pavel. A jeho žňové dílo bylo skutečně účinné, protože ve svém dopise korintským křesťanům, napsaném asi v roce 55 n. l., uvedl: „Dávám vám na vědomí, bratři, dobrou zprávu, kterou jsem vám oznámil, kterou jste také přijali, ve které také stojíte.“ (1. Korinťanům 15:1) Apoštolové i jiní první křesťané byli pilnými ženci. Bible nám neříká, kolik apoštolů přežilo významné události, jež vyvrcholily zničením Jeruzaléma v roce 70 n. l. Víme však, že apoštol Jan kázal ještě asi o 25 let později. (Zjevení 1:9)

7, 8. Jaké poselství naděje nyní Jehovovi služebníci ohlašují s větší naléhavostí než kdy dříve?

⁷ Následovala staletí, kdy mělo silný vliv duchovenstvo křesťanstva, tedy odpadlý „člověk nezákonnosti“. (2. Tesaloničanům 2:3) Koncem 19. století se však ti, kdo se snažili žít podle původního křesťanství, chopili poselství naděje a začali ohlašovat Království. Vlastně už od prvního vydání tohoto časopisu (v červenci roku 1879) obsahovalo jeho záhlaví slova „zvěstovatel přítomnosti Kristovy“ a později „zvěstovatel Kristova království“ nebo „hlásající Jehovovo Království“.

⁸ Boží nebeské Království v čele s Ježíšem Kristem bylo zřízeno v roce 1914, a my nyní ohlašujeme poselství naděje s ještě větší naléhavostí než kdy dříve. Proč? Protože k požehnání vlády Království patří i blížící se konec současného ničemného systému. (Daniel 2:44) Mohlo by snad existovat nějaké lepší poselství? A co by nám mohlo způsobit větší radost než to, že se před příchodem ‚velkého soužení‘ podílíme na ohlašování Království? (Matouš 24:21; Marek 13:10)

Úspěšné pátrání

9. Jaký pokyn dal Ježíš svým učedníkům a jak lidé reagovali na poselství o Království?

⁹ Dalším činitelem, který přispívá k naší radosti při žni, je úspěch, jehož dosahujeme při pátrání po těch, kdo se stanou učedníky a ve žňovém díle se k nám připojí. V letech 31 a 32 n. l. dal Ježíš svým učedníkům pokyn: „Ať vstoupíte do kteréhokoli města nebo vesnice, pátrejte, kdo si to v něm zaslouží.“ (Matouš 10:11) Ne všichni lidé si to zasloužili, jak bylo patrné z jejich reakce na poselství o Království. Ježíšovi učedníci však dobrou zprávu horlivě kázali všude, kde byli lidé.

10. Jak se Pavel snažil pátrat po těch, kdo si to zasloužili?

¹⁰ Po Ježíšově smrti a vzkříšení pokračovalo s nezmenšeným úsilím pátrání po těch, kdo si to zaslouží. Pavel rozmlouval se Židy v jejich synagoze a také s lidmi, kteří byli na tržišti v Aténách. Když v tomto řeckém městě vydal svědectví na Areopagu, „někteří muži se k němu připojili a stali se věřícími, mezi nimiž byl také Dionysios, soudce areopagského soudu, a žena jménem Damaris a jiní kromě nich“. Ať šel Pavel kamkoli, byl příkladem také v tom, že kázal „veřejně a dům od domu“. (Skutky 17:17, 34; 20:20)

11. Které metody vykonávání služby byly používány před mnoha lety?

¹¹ Po těch, kdo si to zasloužili, odvážně pátrali v posledních desetiletích 19. století pomazaní křesťané. V článku nadepsaném „Pomazáni, aby kázali“ bylo v Sionské Strážné věži z července/srpna 1881 uvedeno: „Kázání dobré zprávy ... se dostává k ‚mírným‘ — k těm lidem, kteří jsou ochotni a schopni naslouchat —, aby se z nich vytvořil Kristův sbor, Kristovi spoludědicové.“ Ženci, které Bůh používal, často oslovovali lidi vycházející po bohoslužbě z kostela, a dávali jim traktáty s biblickým poselstvím, jež mělo vyvolat příznivou odezvu těch, kdo si to zasloužili. Účinnost této metody byla důkladně zvážena. Strážná věž z 15. května 1903 potom žence vybídla, aby tyto traktáty rozšiřovali „vždy v neděli dopoledne, a to dům od domu“.

12. Jak jsme zvětšili účinnost našeho kazatelského díla? Uveďte příklad.

¹² V posledních letech rozšiřujeme svou službu o to, že se snažíme přijít s lidmi do styku i jinde než u nich doma. To se prokazuje jako velmi účinné v zemích, kde kvůli hospodářské situaci a kvůli rekreačním aktivitám lidé nebývají doma v době, kdy u nich zvoníme. V Anglii jedna žena, jež je svědkem Jehovovým, se svou společnicí pozorovala lidi, kteří pravidelně odjížděli autobusem z pláže, kde strávili den. Obě ženy se nakonec osmělily, nastoupily do některých autobusů a cestujícím nabízely časopisy Strážná věž a Probuďte se! Za jeden měsíc rozšířily 229 výtisků. Uvádějí: „Nebojíme se vydávat svědectví ani na pláži, ani v obvodu s obchody a podniky a nebojíme se ani žádného problému, který by nás mohl potkat, protože víme, že vždycky je s námi Jehova.“ Zavedly trasu s časopisy, zahájily biblické studium a obě slouží jako pomocné průkopnice.

13. Jaké úpravy v naší službě jsou nyní na některých místech žádoucí?

¹³ Zatímco pátrání po těch, kdo si to zaslouží, pokračuje, může být na některých místech zapotřebí důkladně přehodnotit naši službu. Mnoho svědků se kázání dům od domu účastní obvykle v neděli dopoledne, ale v určitých oblastech zjišťují, že navštěvovat lidi časně ráno není tak účinné, protože obyvatelé domů ještě možná spí. Řada svědků tedy upravila svůj plán a nyní se snaží zastihnout lidi později během dne, možná po křesťanském shromáždění. A toto pátrání se opravdu prokazuje jako plodné. Počet hlasatelů Království vzrostl v minulém roce o 2,3 procenta. To přináší čest Pánovi žně, a nám to působí radost.

Při žňovém díle zachovávejme pokoj

14. S jakým postojem předkládáme naše poselství a proč to tak děláme?

¹⁴ Další důvod k naší radosti souvisí s tím, že se při žňovém díle snažíme o pokoj. „Když budete vstupovat do domu, pozdravte členy domácnosti,“ řekl Ježíš, „a jestliže si to dům zaslouží, ať na něj přijde pokoj, který mu přejete.“ (Matouš 10:12, 13) Jak hebrejský pozdrav, tak i odpovídající výraz v biblické řečtině vyjadřují myšlenku ‚kéž se ti dobře vede‘. Tento postoj ovlivňuje náš přístup k lidem, kterým kážeme dobrou zprávu. Doufáme, že na poselství o Království budou reagovat příznivě. Ti, kdo to udělají, mají vyhlídku, že dosáhnou smíření s Bohem, jestliže budou činit pokání ze svých hříchů, obrátí se a budou konat Boží vůli. Pokoj s Bohem pak zase vede k věčnému životu. (Jan 17:3; Skutky 3:19; 13:38, 48; 2. Korinťanům 5:18–20)

15. Jak si můžeme zachovat pokojný postoj, když se při našem kazatelském díle setkáme s nepříznivou reakcí?

¹⁵ Jak ale můžeme zůstat pokojní, když reakce, s níž se setkáme, není příznivá? Ježíš dal pokyn: ‚Jestliže si to dům nezasluhuje, ať se váš pokoj vrátí k vám.‘ (Matouš 10:13) Lukášova zpráva o tom, jak Ježíš vyslal 70 učedníků, obsahuje i Ježíšův výrok: „Jestliže je tam přítel pokoje, váš pokoj spočine na něm. Ale jestliže tam není, obrátí se zpět k vám.“ (Lukáš 10:6) Když za lidmi přicházíme s dobrou zprávou, je vhodné, jsme-li přívětiví a jednáme-li pokojně. Jestliže oslovený reaguje lhostejně, stěžuje si nebo prohodí něco nelaskavého, pak právě to je situace, která umožňuje, aby se k nám naše pokojné poselství ‚vrátilo‘. O pokoj, ovoce Jehovova svatého ducha, nás však nic z toho, co bylo uvedeno, nepřipraví. (Galaťanům 5:22, 23)

Znamenitý cíl pro žence

16, 17. (a) Co je naším cílem při vykonávání opětovných návštěv? (b) Jak můžeme pomoci těm, kdo mají biblické otázky?

¹⁶ Jakožto ženci máme radost z toho, že se podílíme na shromažďování lidí k věčnému životu. A opravdu velkou radost zažíváme tehdy, když člověk, kterému kážeme, reaguje příznivě, chce se dozvědět víc a prokáže se jako „přítel pokoje“. Snad má mnoho biblických otázek a my během jedné návštěvy nedokážeme na všechny odpovědět. Zůstávat na první návštěvě příliš dlouho možná není vhodné. Co tedy udělat? Můžeme si dát stejný cíl, jaký byl doporučen asi před šedesáti lety.

¹⁷ „Všichni svědkové Jehovovi by měli být připraveni vést vzorová studia Bible.“ Tento výrok se objevil ve třetí sérii instruktážních brožur Vzorové studium, které byly vydány v letech 1937 až 1941. Dále tam bylo uvedeno: „Všichni zvěstovatelé [Království] by měli všemožnými způsoby pilně pomáhat lidem dobré vůle, kteří projevili zájem o poselství o Království. U těchto lidí by se měly vykonávat dodatečné [opětovné] návštěvy, měly by se jim zodpovědět různé otázky ... a potom co možná nejdříve zahájit vzorové studium.“ Ano, naším cílem při opětovných návštěvách je zahájit biblické studium a pravidelně ho vést.a Přátelský postoj a láskyplná starost o zájemce nás podněcuje, abychom se dobře připravovali a studium vedli účinně.

18. Jak můžeme pomoci novým, aby se stali učedníky Ježíše Krista?

¹⁸ Produktivní biblická studia můžeme vést pomocí knihy Poznání, které vede k věčnému životu a některých brožur, například Co od nás Bůh vyžaduje? Tak můžeme novým zájemcům pomáhat, aby se stali učedníky. Když se budeme snažit napodobovat Velkého Učitele, Ježíše Krista, tito zájemci se pravděpodobně něčemu naučí i z našeho pokojného jednání a radostného postoje, z naší upřímnosti a z naší úcty k Jehovovým měřítkům a pokynům. Když novým pomáháme získat odpovědi na jejich otázky, co nejvíce se snažme naučit je také to, jak oni sami mohou odpovědět lidem, kteří se jich na něco ptají. (2. Timoteovi 2:1, 2; 1. Petra 2:21) Jakožto obrazní ženci se jistě můžeme radovat z toho, že v minulém roce bylo vedeno průměrně 4 766 631 domácích biblických studií. Radost máme zejména tehdy, když my sami patříme k těm žencům, kteří se na vedení domácích biblických studií podílejí.

Dále se radujme ze žně

19. Proč byly během Ježíšovy služby a krátce po ní pádné důvody k radosti ze žně?

¹⁹ Během Ježíšovy služby a krátce po ní byly k radosti ze žně pádné důvody. Mnoho lidí tehdy na dobrou zprávu reagovalo příznivě. Radost byla velká zejména o Letnicích roku 33 n. l., protože tehdy asi 3 000 lidí přijalo Petrovy pokyny, obdrželo Jehovova svatého ducha a stalo se součástí Božího národa duchovního Izraele. Počet jeho příslušníků dále rostl a radost sílila, protože „Jehova dále denně připojoval ty, kdo byli zachraňováni“. (Skutky 2:37–41, 46, 47; Galaťanům 6:16; 1. Petra 2:9)

20. Z čeho máme obrovskou radost při našem žňovém díle?

²⁰ Tehdy se jako pravdivé prokazovalo Izajášovo proroctví: „[Jehovo,] učinil jsi národ lidnatým; způsobil jsi pro něj velké radování. Radovali se před tebou jako radováním v čase žně, jako ti, kdo mají radost, když rozdělují kořist.“ (Izajáš 9:3) Tento ‚lidnatý národ‘ pomazaných je nyní sice v podstatě kompletní, ale naše radost je nezměrná, když sledujeme, jak každým rokem stoupá počet ostatních ženců. (Žalm 4:7; Zecharjáš 8:23; Jan 10:16)

21. O čem bude pojednávat následující článek?

²¹ Jistě máme dostatek důvodů, abychom se ze žňového díla dál radovali. Skutečnost, že máme poselství naděje, že pátráme po těch, kdo si to zaslouží, a že se snažíme být pokojní — to všechno jsou činitele, které přispívají k naší radosti ze žně. V mnoha lidech však vyvolávají opačnou reakci. To zažil i apoštol Jan. Byl uvězněn na ostrově Patmos, „protože ... mluvil o Bohu a vydával svědectví o Ježíšovi“. (Zjevení 1:9) Jak si tedy můžeme zachovat radost, když zakoušíme pronásledování a odpor? Co nám pomůže, abychom se vyrovnali se zatvrzelým postojem mnoha lidí, jimž kážeme? Pomoc při získání biblických odpovědí na tyto otázky předkládá následující článek.

[Poznámka pod čarou]

Vytrvávejme ve žňovém díle

„Ti, kdo sejí semeno se slzami, budou sklízet dokonce s radostným voláním.“ (ŽALM 126:5)

1. Proč bychom dnes měli ‚prosit Pána žně, aby vyslal dělníky na svou žeň‘?

PO TŘETÍ kazatelské cestě Galilejí řekl Ježíš Kristus svým učedníkům: „Žeň je veliká, ale dělníků je málo.“ (Matouš 9:37) Stejná situace byla i v Judeji. (Lukáš 10:2) To bylo před 2 000 lety. Ale jak je to dnes? Na obrazném žňovém díle se v uplynulém služebním roce usilovně podílelo více než 6 000 000 svědků Jehovových z celkového počtu 6 000 000 000 obyvatel světa, z nichž mnozí jsou ‚sedření a zmítáni sem a tam jako ovce bez pastýře‘. Ježíšova vybídka, že jeho učedníci mají ‚prosit Pána žně, aby vyslal dělníky na svou žeň‘, je tedy v dnešní době stejně oprávněná, jako byla i před staletími. (Matouš 9:36, 38)

2. Čím upoutáváme pozornost lidí?

² Jehova Bůh, Pán žně, vyslýchá prosbu, aby vyslal více dělníků. A účast na tomto žňovém díle, které Bůh řídí, přináší velkou radost. V porovnání s národy je nás co do počtu sice málo, ale tím, že horlivě kážeme o Království a činíme učedníky, poutáme na sebe pozornost celého světa. V mnoha zemích se o nás často zmiňují sdělovací prostředky. Když se v nějakém televizním filmu ozve zvonek u dveří, možná pak zazní poznámka, že přišli svědkové Jehovovi. Ano, naše křesťanská činnost obrazných ženců je ve 21. století dobře známa.

3. (a) Jak víme, že svět si všímal díla kázání o Království v prvním století? (b) Proč můžeme říci, že andělé podporují naši službu?

³ Svět si všímal kázání o Království i v prvním století a hlasatele dobré zprávy pronásledoval. Apoštol Pavel proto napsal: „Zdá se mi..., že nás, apoštoly, jakožto lidi ustanovené k smrti, vystavil Bůh jako poslední, protože [my, apoštolové] jsme se stali divadelní podívanou světu a andělům a lidem.“ (1. Korinťanům 4:9) Podobně upoutává pozornost světa skutečnost, že jakožto hlasatelé Království vytrváváme navzdory pronásledování i my, a to je velmi důležité pro anděly. Ve Zjevení 14:6 se píše: „[Já, apoštol Jan] viděl jsem jiného anděla, jak letí středem nebe, a měl věčnou dobrou zprávu, aby ji oznamoval jako radostnou zvěst těm, kdo bydlí na zemi, a každému národu a kmenu a jazyku a lidu.“ Ano, v naší službě — v našem žňovém díle — nás opravdu podporují andělé. (Hebrejcům 1:13, 14)

„Předmětem nenávisti“

4, 5. (a) Jaké varování dal Ježíš svým učedníkům? (b) Proč jsou novodobí Boží služebníci „předmětem nenávisti“?

⁴ Když Ježíš své apoštoly vyslal jako žence, dbali jeho pokynu, aby byli „obezřetní jako hadi, a přece nevinní jako holubice“. Ježíš dodal: „Střežte se před lidmi, neboť vás vydají místním soudům a budou vás mrskat ve svých synagógách. Ano, budete kvůli mně vláčeni před místodržitele a krále na svědectví jim a národům. ... A budete předmětem nenávisti všech lidí kvůli mému jménu; ale kdo vytrvá až do konce, ten bude zachráněn.“ (Matouš 10:16–22)

⁵ Také my dnes jsme „předmětem nenávisti“, protože „celý svět leží v moci toho ničemného“, Satana Ďábla, který je hlavním nepřítelem Boha a jeho lidu. (1. Jana 5:19) Naši nepřátelé vidí náš duchovní blahobyt, ale odmítají připsat ho Jehovovi. Odpůrci vidí naše šťastné, usměvavé tváře, když se radostně účastníme žňového díla. Diví se, jaká je mezi námi jednota. Tuto skutečnost možná neochotně přiznávají zejména tehdy, když cestují do jiné země a zjišťují, že tam svědkové Jehovovi vykonávají totéž dílo, s jakým se setkali i ve své vlasti. Samozřejmě víme, že Jehova, náš ochránce a zdroj naší jednoty, se v ustanoveném čase stane známým i našim nepřátelům. (Ezekiel 38:10–12, 23)

6. Jaké ujištění máme, když se účastníme žňového díla, ale jaká otázka vzniká?

⁶ Pán žně dal svému Synovi, Ježíši Kristu, ‚všechnu autoritu v nebi a na zemi‘. (Matouš 28:18) Jehova tedy používá Ježíše, aby řídil žňové dílo prostřednictvím nebeských andělů a prostřednictvím pomazaného ‚věrného a rozvážného otroka‘ zde na zemi. (Matouš 24:45–47; Zjevení 14:6, 7) Jak ale můžeme překonat odpor nepřátel, a přitom si zachovat radost, když vytrváváme ve žňovém díle?

7. Jaké smýšlení bychom se měli snažit si udržet, když zažíváme odpor nebo pronásledování?

⁷ Když zažíváme odpor, nebo dokonce přímé pronásledování, hledejme Boží pomoc, abychom si udrželi stejné smýšlení jako Pavel. Ten napsal: „Když je nám spíláno, žehnáme; když jsme pronásledováni, odoláváme; když jsme tupeni, snažně prosíme.“ (1. Korinťanům 4:12, 13) Je-li toto smýšlení spojeno s veřejnou službou, kterou vykonáváme taktně, postoj našich odpůrců se někdy změní.

8. Jaké ujištění čerpáte z Ježíšových slov zapsaných u Matouše 10:28?

⁸ Naši horlivost ženců nezchladí ani hrozba smrti. Nebojácně ohlašujeme poselství o Království tak otevřeně, jak je to jen možné. A povzbudivé ujištění čerpáme z Ježíšových slov: „Nemějte strach z těch, kdo zabíjejí tělo, ale nemohou zabít duši; ale spíše mějte strach z toho, kdo může zahubit duši i tělo v gehenně.“ (Matouš 10:28) Víme, že náš nebeský Otec je Dárcem života. Odměňuje ty, kdo zůstávají ryzí a věrně vytrvávají ve žňovém díle.

Životodárné poselství

9. Jak někteří lidé reagovali na Ezekielova slova a proč můžeme říci, že se něco podobného děje i dnes?

⁹ Když prorok Ezekiel odvážně ohlašoval Jehovova poselství „vzpurným národům“, tedy izraelskému a judskému království, někteří jednotlivci si s potěšením vyslechli to, co Ezekiel říkal. (Ezekiel 2:3) Jehova mu pak sdělil: „Pohleď, jsi pro ně jako píseň o smyslných láskách, jako někdo s hezkým hlasem, kdo dobře hraje na strunný nástroj.“ (Ezekiel 33:32) Ezekielova slova se jim sice líbila, ale nejednali podle nich. Jak je to dnes? Když pomazaný ostatek a jejich druhové odvážně ohlašují Jehovova poselství, někteří lidé rádi slyší o požehnání Království, ale nereagují na to s oceněním, nestávají se učedníky a nepřipojují se ke žňovému dílu.

10, 11. Co se v první polovině 20. století udělalo pro to, aby bylo veřejně oznamováno naše poselství, které zachraňuje lidem život, a jaké to mělo výsledky?

¹⁰ Na druhé straně mnoho lidí reaguje na žňové dílo příznivě a podílí se na ohlašování Božích poselství. Například během série křesťanských sjezdů v letech 1922 až 1928 jasně zazněla poselství soudu nad Satanovým ničemným systémem věcí. Tato veřejná odsouzení, která byla na zmíněných sjezdech předložena, vysílaly rozhlasové stanice. Uvedená poselství potom Boží lid rozšířil v milionech výtisků.

¹¹ Koncem třicátých let 20. století se naskytla další forma svědecké činnosti — informační pochody. Jehovovi služebníci nejdříve nosili plakáty, které ohlašovaly veřejné přednášky. Později svědkové Jehovovi nosili plakáty s hesly, například „Náboženství je léčka a podvod“ a „Služte Bohu a Kristu Králi“. Když pochodovali ulicemi, upoutávali pozornost kolemjdoucích. ‚To velmi přispělo k tomu, že se svědkové Jehovovi stali středem zájmu veřejnosti, a dodalo jim to více odvahy,‘ řekl bratr, který se tohoto díla pravidelně účastnil v rušných ulicích Londýna.

12. Co kromě Božích poselství soudu zdůrazňujeme při naší službě a kdo nyní sjednoceně káže dobrou zprávu?

¹² Když ohlašujeme Boží poselství soudu, také zdůrazňujeme pozitivní stránky poselství o Království. To, že na světové scéně odvážně vydáváme svědectví, nám pomáhá pátrat po těch, kdo si to zaslouží. (Matouš 10:11) Většina posledních členů pomazané třídy reagovala ve dvacátých a třicátých letech 20. století na zvučné volání do žně. Později, na sjezdu v roce 1935, přišla podivuhodná zpráva o požehnané budoucnosti, která na rajské zemi čeká „velký zástup“ ‚jiných ovcí‘. (Zjevení 7:9; Jan 10:16) Tito lidé dbají na Boží poselství soudu a jsou s pomazanými sjednoceni v kázání dobré zprávy, která lidem zachraňuje život.

13, 14. (a) Jakou útěchu můžeme načerpat ze Žalmu 126:5, 6? (b) Co se stane, budeme-li stále zasévat a zalévat?

¹³ Těm, kdo se podílejí na Boží žni, a zejména těm, kdo zakoušejí pronásledování, jsou velkou útěchou slova ze Žalmu 126:5, 6: „Ti, kdo sejí semeno se slzami, budou sklízet dokonce s radostným voláním. Ten, kdo zcela jistě vychází dokonce plačky a nese si plný vak semene, zcela jistě vejde s radostným voláním a nese si své snopy.“ Žalmistova slova o setí a sklízení ukazují na to, jak Jehova pečoval o ostatek Židů, kteří se vrátili ze zajetí ve starověkém Babylónu, a jak jim žehnal. Byli velmi šťastní, protože byli propuštěni, ale možná plakali, když zasévali semena do půdy, která 70 let, kdy byli ve vyhnanství, ležela ladem. Nicméně ti, kdo v zasévání a ve stavebních činnostech pokračovali, viděli plody své práce a pocítili z ní uspokojení.

¹⁴ Také my snad proléváme slzy, když jsme ve zkouškách nebo když my či naši spoluvěřící trpíme pro spravedlnost. (1. Petra 3:14) V našem žňovém díle nejprve možná procházíme obtížným obdobím, protože zdánlivě nic nenasvědčuje tomu, že by naše služba byla úspěšná. Když ale dál zaséváme a zaléváme, Bůh dá vzrůst, který často předčí naše očekávání. (1. Korinťanům 3:6) To je dobře patrné z výsledků dosažených při rozšiřování Biblí a biblických publikací.

15. Ukažte na příkladu, jak užitečné jsou ve žňovém díle křesťanské publikace.

¹⁵ Zamysleme se nad tím, co se přihodilo muži jménem Jim. Když mu zemřela matka, našel mezi jejími věcmi knihu Jak vznikl život? Evolucí, nebo stvořením?a Se zájmem si ji přečetl. Na ulici ho pak oslovil jeden svědek a během rozhovoru Jim souhlasil s opětovnou návštěvou. Výsledkem bylo biblické studium. Jim dělal rychlé duchovní pokroky, zasvětil svůj život Jehovovi a byl pokřtěn. O tom, co se dozvěděl, vyprávěl ostatním členům své rodiny. Díky tomu se svědky Jehovovými stali i jeho sestra a bratr. Později se Jim radoval z výsady sloužit jako dobrovolný pracovník v londýnském betelu.

Pronásledováni, a přesto se radujeme

16. (a) Proč je žňové dílo úspěšné? (b) Jaké varování Ježíš dal v souvislosti s tím, jak bude působit dobrá zpráva, ale s jakým postojem přistupujeme k lidem?

¹⁶ Proč je žňové dílo tak úspěšné? Je to proto, že se pomazaní křesťané a jejich druhové řídí Ježíšovými pokyny: „Co vám povídám ve tmě, říkejte na světle; a co slyšíte šeptat, kažte ze střech domů.“ (Matouš 10:27) Můžeme však počítat s těžkostmi, protože Ježíš varoval: „Bratr vydá bratra na smrt a otec své dítě, a děti povstanou proti rodičům a dají je usmrtit.“ Ježíš dále řekl: „Nemyslete si, že jsem přišel uvést na zemi pokoj; nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč.“ (Matouš 10:21, 34) Ježíš neměl v úmyslu schválně rozdělovat rodiny. Ale dobrá zpráva tak někdy působila. Totéž platí v případě Božích služebníků v dnešní době. Když vykonáváme návštěvy v rodinách, není naším úmyslem vnést tam rozdělující prvek. Naším přáním je, aby všichni přijali dobrou zprávu. Ke každému členovi takové rodiny se proto snažíme přistupovat laskavě a soucitně, tedy tak, aby se pro ty, kdo jsou „správně nakloněni k věčnému životu“, stalo naše poselství přitažlivým. (Skutky 13:48)

17. Jak jsou ti, kdo se zastávají Boží svrchovanosti, odděleni, a co je toho příkladem?

¹⁷ Poselství o Království odděluje ty, kdo se zastávají Boží svrchovanosti. Uvažujme například o tom, jak svou odlišností byli nápadní naši spoluctitelé, kteří v době národního socialismu v Německu ‚spláceli césarovy věci césarovi, ale Boží věci Bohu‘. (Lukáš 20:25) Na rozdíl od náboženských vůdců a formálních křesťanů spojených s církvemi křesťanstva byli Jehovovi služebníci pevní a odmítali porušit biblické zásady. (Izajáš 2:4; Matouš 4:10; Jan 17:16) Profesorka Christine Kingová, autorka knihy The Nazi State and the New Religions (Nacistický stát a nová náboženství), napsala: „Pouze proti svědkům byla [nacistická] vláda neúspěšná, protože jich sice tisíce zabila, ale jejich dílo pokračovalo. A v květnu 1945 bylo hnutí svědků Jehovových stále aktivní, zatímco národní socialismus už neexistoval.“

18. Jaký postoj projevuje Jehovův lid navzdory pronásledování?

¹⁸ Důležitý je také postoj, který svědkové Jehovovi projevují, když zažívají pronásledování. Naše víra možná udělá na světské autority dojem, ale to, že neprojevujeme zlobu ani nenávist, v nich vyvolává přímo úžas. Například svědkové, kteří přežili holocaust, se často s radostí a uspokojením ohlížejí za tím, co zakusili. Vědí, že Jehova jim dával „moc, která je nad to, co je normální“. (2. Korinťanům 4:7) Pomazaní křesťané, kteří jsou mezi námi, mají ujištění, že jejich „jména jsou zapsána v nebesích“. (Lukáš 10:20) Jejich vytrvalost plodí naději, která nevede ke zklamání, a podobné přesvědčení mají i věrní ženci s pozemskou nadějí. (Římanům 5:4, 5)

Vytrvávejme ve žňovém díle

19. Které účinné metody služby křesťané používají?

¹⁹ Uvidíme, jak dlouho nám Jehova ještě dovolí účastnit se obrazného žňového díla. Po tu dobu bychom však měli pamatovat na to, že k vykonání své práce používají ženci konkrétní metody. Pokud i my budeme věrně využívat vyzkoušené a osvědčené způsoby kázání, můžeme si být jisti, že naše služba bude účinná. Pavel řekl spolukřesťanům: „Snažně vás ... prosím, staňte se mými napodobiteli.“ (1. Korinťanům 4:16) Když se v Milétu Pavel setkal s efezskými staršími, připomenul jim, že se nezdržel, aby je nevyučoval „veřejně a dům od domu“. (Skutky 20:20, 21) Metody, které používal apoštol Pavel, se naučil i jeho společník Timoteus, a mohl s nimi tedy seznámit Korinťany. (1. Korinťanům 4:17) Bůh Pavlovým vyučovacím metodám žehnal, a právě tak požehná i nám, budeme-li vytrvale kázat dobrou zprávu veřejně dům od domu, na opětovných návštěvách, na domácích biblických studiích a všude tam, kde jsou lidé. (Skutky 17:17)

20. Jak Ježíš ukázal, že přijde bohatá duchovní žeň, a jak se pravdivost jeho slov potvrzuje v posledních letech?

²⁰ O duchovní žni mluvil Ježíš potom, co v roce 30 n. l. vydal svědectví samařské ženě nedaleko Sycharu. Svým učedníkům řekl: „Pozvedněte oči a pohleďte na pole, že se bělají ke žni. Žnec již dostává mzdu a sklízí ovoce k věčnému životu, aby se rozsévač i žnec radovali spolu.“ (Jan 4:34–36) Ježíš už možná viděl výsledek svého setkání se samařskou ženou, protože na základě jejího svědectví v něj uvěřilo mnoho lidí. (Jan 4:39) V nedávných letech různé země zrušily omezení díla svědků Jehovových nebo ho zákonně uznaly, čímž se otevřela nová pole pro žeň. Výsledkem je probíhající bohatá duchovní žeň. Po celém světě zažíváme nesmírné požehnání, když se s radostí dále podílíme na duchovní žni.

21. Proč máme důvody vytrvávat jakožto ženci, kteří se radují?

²¹ Když je obilí zralé a může se sklízet, musí ženci jednat neodkladně. Musí se tvrdě namáhat a neotálet. Dnes musíme pracovat pilně a s vědomím naléhavosti, protože žijeme v ‚čase konce‘. (Daniel 12:4) Ano, zažíváme sice zkoušky, ale nyní probíhá tak velká žeň Jehovových služebníků, jaká tu ještě nebyla. Nyní je tedy den radování. (Izajáš 9:3) Vytrvávejme proto ve žňovém díle jakožto ženci, kteří se radují.

[Poznámka pod čarou]