Dne 16. nisanu, druhý den Svátku nekvašených chlebů, pohupoval velekněz prvním ovocem sklizně ječmene, což byly první plodiny v daném roce neboli první z prvního ovoce země. (3Mo 23:10, 11) Je tedy významné, že právě v tento den, 16. nisanu roku 33 n. l., byl vzkříšen Ježíš Kristus. Apoštol Pavel porovnává Krista s ostatními vzkříšenými a říká: „Kristus však byl vzbuzen z mrtvých, první ovoce z těch, kdo usnuli ve smrti. . . . Ale každý ve svém vlastním pořadí: Kristus, první ovoce, potom ti, kdo patří Kristu, během jeho přítomnosti.“ Kristus je také označen jako ‚prvorozený mezi mnoha bratry‘. (1Ko 15:20–23; Ří 8:29)

Druhý den, 16. nisanu, byl knězi přinesen snop z prvního ovoce sklizně ječmene, což je první plodina, která se v Palestině sklízí. Před tímto svátkem se nesmělo jíst žádné nové obilí ani chléb nebo pražené zrní z nové sklizně. Kněz toto první ovoce symbolicky obětoval Jehovovi — snopem obilí pohupoval sem a tam, zatímco byl obětován zdravý beran v prvním roce věku jako zápalná oběť, a také obilná oběť zvlhčená olejem a tekutá oběť. (3Mo 23:6–14) To, že by se část zrní nebo mouky z něho měla spálit na oltáři, jak to kněží dělali později, nebylo předepsáno. Oběť prvního ovoce předkládal nejen národ jako celek, ale byla učiněna opatření i k tomu, aby oběti díkůvzdání mohly být během tohoto svátku předloženy každou rodinou a každým jednotlivcem, kteří měli v Izraeli majetek. (2Mo 23:19; 5Mo 26:1, 2; viz heslo PRVNÍ OVOCE.)