Vedení prostřednictvím hlavy — Problém?

Vezměme například otázku vedení rodiny. V patriarchálních dobách byli nepopiratelnými „rodinnými hlavami“ muži jako Abraham, Izák a Jákob. (Skutky 7:8, 9; Hebrejcům 7:4) Kniha The New Manners and Customs of Bible Times (Nové zvyky a obyčeje v biblických dobách) od Ralpha Gowera říká: „Rodina byla . . . ‚malé království‘, kterému vládl otec. Vládl nad manželkou, dětmi, vnoučaty a služebnictvem — nad každým členem rodiny.“ Je pravda, že patriarchové často mívali autoritu i nad rodinami svých synů. (Srovnej 1. Mojžíšovu 42:37.)

Ale nebylo tak vlastně mužům povoleno, aby své manželky a děti utiskovali? Vůbec ne. Je sice pravda, že Bůh řekl první ženě, Evě: „Budeš žádostivě toužit po svém manželovi, a on bude nad tebou panovat.“ (1. Mojžíšova 3:16) Avšak tato slova popisují podmínky, ve kterých budou vdané ženy všeobecně; nepopisují, jak to bude mezi Božími pravými ctiteli. Bohabojní manželé měli mít na paměti Jehovův původní záměr. Jehova udělal ženu, aby byla mužovou ‚pomocnicí jako jeho doplněk‘, a ne otrokyní. (1. Mojžíšova 2:20) Zbožní muži z dávných dob uznávali, že jsou podřízeni a odpovědni Bohu, a proto svou autoritu nezneužívali. Nikdy se ke svým manželkám a dětem nechovali jako k pouhým otrokům — naopak, projevovali jim ryzí lásku a náklonnost.

V 1. Mojžíšově 50:23 je stručná zmínka o náklonnosti k dětem, která byla tehdy obvyklá. O pravnucích Josefa je tam řečeno: „Narodili se na Josefových kolenou.“ Může to prostě znamenat, že Josef tyto děti uznával jako své potomky, ale může to také naznačovat, že si s dětmi rád hrál, když je choval na klíně. I dnešní otcové dělají dobře, když svým dětem projevují takovou náklonnost.

Bohabojní patriarchové — hlavy rodin — pečovali také o duchovní potřeby své rodiny. Když Noe po celosvětové potopě vystoupil z archy, „vystavěl Jehovovi oltář . . . a obětoval na oltáři zápalné oběti“. (1. Mojžíšova 8:20; srovnej Joba 1:5.) Věrný patriarcha Abraham dal dobrý příklad tím, že každého člena rodiny osobně poučoval. „Přikázal svým synům a své domácnosti po sobě, aby se opravdu drželi Jehovovy cesty, a tak činili spravedlnost a soud.“ (1. Mojžíšova 18:19) Láskyplné vedení prostřednictvím hlavy tak v rodinách přispívalo k citové a duchovní pohodě.

Dnešní křesťanští muži tento vzor následují. Jako hlavy vedou rodinu ve věcech uctívání — tím, že jí pomáhají, aby se přizpůsobovala Božím požadavkům, a tím, že sami v tom dávají dobrý příklad. (Matouš 28:19, 20; Hebrejcům 10:24, 25) Křesťanští manželé a otcové, podobně jako patriarchové, si také vyhrazují čas na to, aby mohli členy své rodiny osobně poučovat.

Rozhodně zakročit

Když patriarcha Jákob konečně splatil svému tchánovi obrovský dluh, zeptal se: „Kdy mám tedy udělat něco také pro svůj vlastní dům?“ (1. Mojžíšova 30:30) Jákob, podobně jako všichni otcové, si dělal starosti kvůli hmotným potřebám své rodiny, jež se snažil uspokojit. První Mojžíšova 30:43 říká: „A ten muž se stále víc rozmáhal a připadla mu velká stáda bravu a služky a sluhové a velbloudi a osli.“

Avšak o několik let později, potom, co se přestěhoval do země Kanaán, se stalo, že si jeho dcera Dina zvykla scházet se s pohanskými Kananejci, a Jákob o tom zjevně nevěděl.a (1. Mojžíšova 34:1) Selhal také při tom, když se dověděl, že v jeho domácnosti jsou pohanské náboženské předměty. Když však byla Dina tragicky znásilněna jedním Kananejcem, udělal rázná opatření. „Odstraňte cizozemské bohy, kteří jsou ve vašem středu, a očistěte se,“ nařídil. (1. Mojžíšova 35:2–4)

Křesťanští otcové musí být ostražití, pokud jde o duchovní smýšlení členů jejich rodiny. Jestliže něco ohrožuje duchovní blaho rodiny — doma to mohou být například nemravná literatura či závadná hudba —, pak musí křesťanští otcové rozhodně zakročit.