Nemoci mohou postihnout každou část srdce. Avšak nejběžnější zákeřnou chorobou věnčitých tepen (koronárních artérií) je arterioskleróza. Při tomto onemocnění vznikají ve stěně tepny pláty (plaky) neboli tuková ložiska. Časem se mohou plaky zvětšit, ztvrdnout, mohou zúžit tepny a omezovat tak přítok krve k srdci. Tak vznikne ischemická choroba srdeční (ICHS), která vytváří předpoklady pro většinu infarktů.

Ucpe-li se jedna nebo více tepen, a srdce dostává méně kyslíku, než potřebuje, začíná srdeční záchvat. Dokonce i v tepnách, které nejsou výrazně zúžené, mohou plaková ložiska prasknout a vést k vytvoření sraženiny (trombu). Nemocné tepny mají také mnohem větší sklon ke křeči. V místě cévní křeče se může vytvořit sraženina, která uvolňuje chemickou látku, jež působí další stažení cévní stěny a vede k záchvatu.

Bulletin Harvard Health Letter uvádí, že z těch, kdo mají příznaky ischemické choroby srdeční, jich asi polovina nevyhledá lékařskou pomoc okamžitě. Proč? „Obvykle proto, že si neuvědomují, co jejich příznaky znamenají, nebo je neberou vážně.“

Jiří,a svědek Jehovův, který dostal infarkt, naléhavě vybízí: „Máte-li pocit, že něco není v pořádku, neodkládejte vyhledání lékařské pomoci proto, že se obáváte, aby se nezdálo, že situaci dramatizujete. Nereagoval jsem dost rychle a téměř mě to stálo život.“

Co se stalo

Jirka vypráví: „Rok a půl před infarktem mě lékař upozorňoval na vysoký cholesterol, hlavní rizikový faktor u ICHS. Vyhýbal jsem se této otázce, protože jsem si myslel, že jsem mladý — nebylo mi ani čtyřicet — a že mám dobré zdraví. Později jsem velmi litoval, že jsem tehdy nic neudělal. Měl jsem další varovné signály — dušnost při námaze, bolesti, které jsem pokládal za poruchy trávení, a několik měsíců před infarktem mimořádnou únavu. Většinu příznaků jsem přičítal nedostatku spánku a nadměrnému pracovnímu zatížení. Tři dny před infarktem jsem měl cosi, co jsem pokládal za svalovou křeč v hrudníku. Byl to malý záchvat před tím velkým, ke kterému došlo za tři dny.“