Po celá staletí učenci žasli nad tím, že hebrejština může vyjadřovat minulé události slovesy v imperfektu a budoucí události slovesy v perfektu. Ve snaze vysvětlit tento neobvyklý jev vytvořili teorii o konsekutivním waw. Ve svém díle A New Approach to the Problem of the Hebrew Tenses and Its Solution Without Recourse to Waw-Consecutive (Oxford, 1965, s. 4, 5) O. L. Barnes napsal: „Zavedením nauky o waw konsekutivním, dříve označovaném jako ‚waw conversivum‘ a v poslední době jako ‚waw conservativum‘, a otrockým lpěním na této nauce se věc zbytečně zkomplikovala. Toto téma sice bylo různě obměňováno, ale krátce řečeno, podle této nauky ‚a (waw ו)‘ vyskytující se před prvním z řady po sobě jdoucích hebrejských sloves v imperfektu, před nimiž však je uvedeno hebrejské sloveso v perfektu, ukazuje, že všechna tato slovesa by měla být čtena nebo chápána tak, jako by byla v perfektu (místo toho, čím skutečně jsou, totiž tvary imperfekta) a naopak, pokud ovšem jsou s waw ו v imperfektu spojeny určité samohlásky.“

Pan O. L. Barnes se zabýval otázkou, zda je tato teorie správná, a na s. 1 svého díla o tom napsal: „Právem bychom se mohli zeptat, proč má ‚a (waw ו)‘ tuto zvláštní konverzní schopnost. V některých novějších mluvnicích se projevuje snaha tuto absurditu obejít, a proto se v nich tvrdí, že ‚a (waw ו)‘ ve skutečnosti tuto konverzní schopnost nemá, ale že mu musíme věnovat pozornost, protože je klíčem nebo vodítkem označujícím konverzi; konečný výsledek je tedy stejný. Podle mého názoru je z uvedených okolností jasně patrné, že ‚a (waw ו)‘ ve skutečnosti nejen tuto schopnost nemá, ale že k vysvětlení rychlé, někdy dokonce okamžité změny v pořadí hebrejských gramatických časů nemusíme tuto schopnost ani předpokládat. Jinými slovy, smyšlené teorie o waw konsekutivním, kterou vytvořili gramatikové, se můžeme zcela zříci.“

Asi před sto lety se proti teorii o waw konsekutivním rozhodně postavil Benjamin Wills Newton ve svém díle The Altered Translation of Genesis ii. 5 (Londýn, 1888) na s. 49–51. Jako ukázku B. W. Newton uvedl překlad 1Mo 1:3–8 a na s. 50, 51 závěrem napsal: „V celé kapitole je použito futurum vyjadřující postup. V našem překladu jsme byli dostatečně oprávněni použít čas minulý, protože naším budoucím časem nejsme schopni podobným způsobem vyznačit postup děje. Hebrejština pojímá budoucnost v daleko větší šíři, než jak ji můžeme obsáhnout my, a vyjadřuje se tedy daleko přesněji. Rád bych ještě dodal, že pro teorii o Vav conversivum není v této kapitole místo; není také důvod pro tvrzení, že (kvůli nemožnosti pojmout naším budoucím časem elastičnost vyjadřování budoucnosti v hebrejštině) má být hebrejská budoucnost ochuzena o svá prerogativa a přeměněna v minulost. Je překvapující, že si vůbec někdo dovolil něco tak absurdního předpokládat.“

Neopodstatněná teorie o konsekutivním waw nebyla v Překladu nového světa při překládání hebrejských sloves uplatněna. Tato velmi stará teorie totiž nedává možnost sdělit sílu a působivost, které jsou vyjádřeny původními stavy hebrejských sloves. Překlad nového světa zachovává rozdíl mezi perfektem a imperfektem hebrejských sloves, a díky tomu jsou v něm hebrejská slovesa uvedena ve svém přesném významu a se svou dynamikou.