heb. יהוה (JHWH)

„Jehova“ (heb. יהוה, JHWH), Boží osobní jméno, se poprvé objevuje v 1Mo 2:4. Boží jméno je kauzativní tvar hebrejského slovesa הוה (ha·wahʹ, což znamená „stát se“) v imperfektu. Boží jméno tedy znamená „Působí, že se stane“. To nám představuje Jehovu jako Toho, kdo postupnou činností působí, že se stane Splnitelem slibů, a jako Toho, kdo vždy uskutečňuje své záměry. Viz 1Mo 2:4, ppč. „Jehova“; dodatek 3C. Srovnej 2Mo 3:14 ppč.

Moderní překladatelé se dopouštějí toho největšího znevážení Božského Autora Svatého Písma, když odstraňují nebo utajují jeho jedinečné osobní jméno. Jeho jméno se totiž v hebrejském textu vyskytuje 6 828krát jako יהוה (JHWH nebo JHVH). Obvykle se o něm mluví jako o tetragrammatu (což doslova znamená „mající čtyři písmena“). Používáním jména „Jehova“ jsme se těsně přidrželi textů v původním jazyce a neřídili jsme se zvykem Boží jméno, tetragrammaton, nahrazovat tituly jako „Pán“, „Hospodin“, „Adonaj“ nebo „Bůh“.

Toto nejdůležitější jméno, jehož přesná výslovnost se nedochovala, je dnes ve své původní podobě, totiž ve čtyřech písmenech יהוה (JHWH), obsaženo jedině v hebrejském textu, a kromě toho v několika zlomcích rané řecké Septuaginty, v nichž je posvátné jméno zachováno v hebrejském tvaru. V dnešní době rozšířené texty řecké Septuaginty (LXX), syrské Pešity (Sy) a latinské Vulgáty (Vg) nahrazují Boží jedinečné jméno pouhým titulem „Pán“. (Viz dodatek 1C.)

Leningradský kodex B 19^A, který je uložen v Rusku a byl použit jako základ pro dílo Biblia Hebraica Stuttgartensia (BHS), uvádí v tetragrammatu samohláskové značky pro výslovnost Jehwahʹ, Jehwihʹ a v mnoha případech Jeho·wahʹ, například v 1Mo 3:14. Ginsburgovo vydání hebrejského textu (Gins.) vkládá mezi písmena JHWH samohláskové značky pro výslovnost Jeho·wahʹ. Celá řada překladatelů sice dává přednost výslovnosti „Jahve“, ale Překlad nového světa dále používá tvar „Jehova“, protože jej lidé už po staletí znají. Kromě toho v něm jsou, podobně jako v některých jiných tvarech, zachována alespoň tři ze čtyř písmen božského jména JHWH nebo JHVH. (Viz it-1, heslo „Jehova“.)

V pozdějších opisech řecké Septuaginty, latinské Vulgáty a v mnoha jiných starověkých i novodobých překladech byl uplatňován zvyk, který vznikl mezi Židy, totiž nahrazovat Boží jméno tituly. Proto je v díle A Greek-English Lexicon (H. G. Lidell a R. Scott) (LSJ) na s. 1013 uvedeno: „ὁ Κύριος,=heb. Jahweh, LXX Ge. 11.5, al. [alibi, na jiných místech].“ Také v díle Greek Lexicon of the Roman and Byzantine Periods (E. A. Sophocles, Cambridge, USA, a Lipsko, 1914) je na s. 699 pod heslem κύριος (Kyʹri·os) uvedeno: „Pán, výraz zastupující יהוה. Sept. passim [na různých místech].“ Kromě toho Dictionnaire de la Bible (F. Vigouroux, Paříž, 1926, sv. 1, sl. 223) říká, že „Septuaginta a Vulgáta obsahují slova Κύριος a Dominus, ‚Pán‘, na místech, kde je původně uvedeno Jehova“. Dílo A Compendious Syriac Dictionary (J. Payne Smith, ed., Oxford, reprint 1979, s. 298) uvádí, že „v Pešitě, [syrském] překladu SZ, je místo tetragrammata“ uveden výraz Mar·jaʼ.

V roce 1530 přeložil William Tyndale do angličtiny prvních pět knih Bible a v nich se poprvé objevilo v angličtině Jehovovo jméno. Uvedl je ve tvaru „Iehouah“ (v 1Mo 15:2; 2Mo 6:3; 15:3; 17:16; 23:17; 33:19; 34:23) a „Iehoua“ (v 5Mo 3:24). V poznámce k tomuto vydání Tyndale napsal: „Iehovah je Boží jméno . . . A navíc, kdekoli vidíš LORD [‚PÁN‘] napsané velkými písmeny (kromě míst s chybou tisku), tam je v hebrejštině Iehovah.“ Odtud převzali někteří překladatelé zvyk používat Jehovovo jméno pouze v několika verších, a na většině jiných míst, kde se v hebrejském textu vyskytuje tetragrammaton, psát „PÁN“ nebo „BŮH“. Tento zvyk byl převzat do překladu King James Version, který vyšel v roce 1611. V něm se Jehovovo jméno vyskytuje pouze čtyřikrát, a to ve 2Mo 6:3; Ža 83:18; Iz 12:2; 26:4. Kralická bible na místě tetragrammata uvádí označení Hospodin (což se vysvětluje v oddíle „Význam názvů, výrazů a jmen“ pod heslem „Jsem, kterýž jsem“, například ve vydání, jež vyšlo v roce 1949 v Kutné Hoře). Podobně Ekumenický překlad ve Vysvětlivkách a v poznámce pod čarou k 2Mo 3:14 uvádí, že Boží jméno nahrazuje slovem Hospodin.

Dále Theological Wordbook of the Old Testament (Chicago, 1980, sv. 1, s. 13) uvádí: „Zbožní Židé se chtěli vyvarovat nebezpečí, že by Boží jméno (JHWH) bylo bráno nadarmo, a proto začali vlastní jméno jako takové nahrazovat slovem ʼǎdōnā(j). Masoreti sice původní čtyři souhlásky v textu ponechali, ale doplnili k nim samohlásky ē (místo ǎ z jiných důvodů) a ā, aby čtenáři připomněli, že má bez ohledu na souhlásky vyslovit slovo ʼǎdōnā(j). Tento rys se v hebrejské Bibli vyskytuje ve více než šesti tisíci případech. Většina anglických překladů používá velká písmena a vyjadřuje jimi titul ‚PÁN‘. Výjimky tvoří ASV [American Standard Version] a New World Translation [Překlad nového světa], jež používají tvar ‚Jehovah‘, Amplified [Bible], která používá ‚Pán‘, a JB [The Jerusalem Bible], která používá ‚Jahve‘. . . . Na místech, kde se vyskytují slova ʼǎdōnā(j) jhwh, jsou ve druhém slovu uvedeny samohláskové značky ze slova ʼēlōhim, a tak bývá v anglických překladech uváděno například spojení ‚Pán BŮH‘ (např. Amos 7:1).“ Ve většině českých překladů se používá výraz ‚Hospodin‘. Výjimkou je překlad od J. Hegera a Jeruzalémská bible, jež používají tvar ‚Jahve‘. V českém Překladu nového světa je Boží jméno přepisováno jako ‚Jehova‘.

Boží jméno v Hebrejských písmech (NS)

Již sama skutečnost, že se v Bibli objevuje jméno jejího autora tak často, svědčí o tom, že toto jméno je pro jejího autora důležité. Tetragrammaton se v hebrejském textu (BHK a BHS) vyskytuje 6 828krát. Tento údaj je doložen v díle Theologisches Handwörterbuch zum Alten Testament (E. Jenni a C. Westermann, ed., Mnichov a Curych, 1978, 3. vyd., sv. I, sloupce 703, 704). Překlad nového světa překládá tetragrammaton tvarem „Jehova“ ve všech případech s výjimkou Sd 19:18, kde viz ppč.

Na základě znění v LXX jsme obnovili tetragrammaton na třech místech a přeložili jsme je tvarem „Jehova“; jde o texty 5Mo 30:16; 2Sa 15:20 a 2Pa 3:1, kde poznámka pod čarou v BHK uvádí יהוה.

Podle poznámek pod čarou v BHK a BHS by u Iz 34:16 a Ze 6:8 mělo být uvedeno Boží jméno místo tvaru přivlastňovacího zájmena v první osobě. Na těchto dvou místech jsme obnovili Boží jméno ve tvaru „Jehova“.

Vysvětlení dalších 141 případů obnovení Božího jména je uvedeno v dodatku 1B.

V textu Hebrejských písem podle Překladu nového světa se jméno „Jehova“ vyskytuje v 6 973 případech, včetně tří složených jmen (1Mo 22:14; 2Mo 17:15; Sd 6:24) a šesti výskytů v nadpisech Žalmů (7, 18 [3krát], 36, 102). Těchto devět výskytů je zahrnuto v počtu 6 828, který uvádějí BHK a BHS.

„Jehova“ v H. p. NS

6 827 JHWH uvedeno jako „Jehova“

146 dodatečně obnoveno

Celkem 6 973 „Jehova“ v 1Mo–Mal

Změny na 134 místech

Na 134 místech změnili židovští soferim (písaři) původní hebrejský text tak, že místo JHWH uvedli ʼAdho·naiʹ. V Gins.^Mas, sv. IV, s. 28, § 115 se uvádí: „Viděli jsme, že v mnoha z těchto sto třiceti čtyř případů, v nichž nynější uznávaný text uvádí podle této masory Adonaī, některé z nejlepších rkp. a raných vydání uvádějí tetragrammaton, a vzniká otázka, jak k těmto obměnám došlo. Vysvětlení nemusíme hledat daleko. Od nepaměti židovská pravidla určovala, že se nevyslovitelné jméno má místo יהוה [JHWH] vyslovovat Adonaī, jako kdyby bylo napsáno אדני [ʼAdho·naiʹ]. Opisovači tedy považovali za nejpřirozenější uvést zde náhradní výraz vyslovovaný místo tetragrammata, které vyslovovat nesměli.“

Dále je uveden soupis těchto 134 míst podle Gins.^Mas, sv. I, s. 25, 26, § 115:

1Mo 18:3, 27, 30, 31, 32; 19:18; 20:4; 2Mo 4:10, 13; 5:22; 15:17; 34:9, 9; 4Mo 14:17; Joz 7:8; Sd 6:15; 13:8; 1Kr 3:10, 15; 22:6; 2Kr 7:6; 19:23; Ezr 10:3; Ne 1:11; 4:14; Job 28:28; Ža 2:4; 16:2; 22:30; 30:8; 35:17, 22, 23; 37:13; 38:9, 15, 22; 39:7; 40:17; 44:23; 51:15; 54:4; 55:9; 57:9; 59:11; 62:12; 66:18; 68:11, 17, 19, 22, 26, 32; 73:20; 77:2, 7; 78:65; 79:12; 86:3, 4, 5, 8, 9, 12, 15; 89:49, 50; 90:1, 17; 110:5; 130:2, 3, 6; Iz 3:17, 18; 4:4; 6:1, 8, 11; 7:14, 20; 8:7; 9:8, 17; 10:12; 11:11; 21:6, 8, 16; 28:2; 29:13; 30:20; 37:24; 38:14, 16; 49:14; Ná 1:14, 15, 15; 2:1, 2, 5, 7, 18, 19, 20; 3:31, 36, 37, 58; Ez 18:25, 29; 21:9; 33:17, 20; Da 1:2; 9:3, 4, 7, 9, 15, 16, 17, 19, 19, 19; Am 5:16; 7:7, 8; 9:1; Mi 1:2; Ze 9:4; Mal 1:12, 14.

Původní znění jsme obnovili na 133 místech a uvedli jsme je v podobě „Jehova“. Jedinou výjimkou je Ža 68:26, kde v BHK a BHS je tetragrammaton již uvedeno. (Viz Ža 68:26, ppč. „Jehova“.)

Osm dalších změn

Podle Gins.^Int, s. 368, 369 židovští soferim nahradili v některých případech tetragrammaton výrazem ʼElo·himʹ. Původní znění jsme obnovili na osmi místech, a to v Ža 14:1, 2, 5; 53:1, 2, 4, 5, 6, a uvádíme zde „Jehova“.

Tetragrammaton jsme tedy obnovili na výše uvedených 141 místech a uvádíme je v podobě „Jehova“.

V několika minulých desetiletích bylo objeveno mnoho fragmentů starých řeckých překladů Hebrejských písem, v nichž bylo nalezeno Boží jméno, obvykle psané hebrejskými písmeny. Z toho je patrné, že se v řeckých překladech Boží jméno používalo až do devátého století n. l. Uvádíme zde deset rukopisů, které obsahují Boží jméno, a podáváme k nim průvodní informaci.

(1) LXX^{P. Fouad Inv. 266} uvádí Boží jméno v podobě tetragrammata psaného hebrejským čtvercovým písmem na těchto místech: 5Mo 18:5, 5, 7, 15, 16; 19:8, 14; 20:4, 13, 18; 21:1, 8; 23:5; 24:4, 9; 25:15, 16; 26:2, 7, 8, 14; 27:2, 3, 7, 10, 15; 28:1, 1, 7, 8, 9, 13, 61, 62, 64, 65; 29:4, 10, 20, 29; 30:9, 20; 31:3, 26, 27, 29; 32:3, 6, 19. V této sbírce se tedy tetragrammaton vyskytuje na identifikovaných místech v 5. Mojžíšově 49krát. Kromě toho se v této sbírce vyskytuje tetragrammaton třikrát v neidentifikovaných fragmentech, a to ve fragmentech 116, 117 a 123. Tento papyrus, který se našel v Egyptě, je datován do prvního století př. n. l.

Fragment tohoto papyru publikoval v roce 1944 W. G. Waddell v JThS, sv. 45, s. 158–161. Dva misionáři Watch Tower Bible and Tract Society, kteří byli vyškoleni v Gileadu, získali v roce 1948 v Káhiře v Egyptě fotografie 18 fragmentů tohoto papyru a dostali povolení k jejich uveřejnění. Dvanáct z těchto fragmentů pak bylo uveřejněno v díle New World Translation of the Christian Greek Scriptures, 1950, s. 13, 14. Na základě fotografií v této publikaci byly vypracovány následující tři studie: (1) A. Vaccari, „Papiro Fuad, Inv. 266. Analisi critica dei Frammenti pubblicati in: ‚New World Translation of the Christian Greek Scriptures.‘ Brooklyn (N. Y.) 1950 p. 13s.“, uveřejněno v díle Studia Patristica, Kurt Aland a F. L. Cross, ed., Berlín, 1957, díl I, sv. I, s. 339–342; (2) W. Baars, „Papyrus Fouad Inv. No. 266“, uveřejněno v periodiku Nederlands Theologisch Tijdschrift, Wageningen, 1959, sv. XIII, s. 442–446; (3) George Howard, „The Oldest Greek Text of Deuteronomy“, vydáno v publikaci Hebrew Union College Annual, Cincinnati, 1971, sv. XLII, s. 125–131.

V díle Studia Evangelica (Kurt Aland, F. L. Cross, Jean Danielou, Harald Riesenfeld a W. C. van Unnik, ed., Berlín, 1959, s. 614) Paul Kahle ve svém komentáři k tomuto papyru napsal: „Další části téhož papyru přetiskla z fotografie tohoto papyru Watch Tower Bible and Tract Society v úvodu k anglickému překladu Nového zákona, který byl vydán v roce 1950 v Brooklynu (New York). Význačným rysem tohoto papyru je, že je v něm Boží jméno uvedeno v podobě tetragrammata psaného hebrejským čtvercovým písmem. Výzkum uveřejněných fragmentů tohoto papyru provedl na základě mé žádosti otec Vaccari a dospěl k závěru, že tento papyrus, který musel být napsán asi o 400 let dříve než Codex B, obsahuje snad nejdokonalejší dochovaný text 5. Mojžíšovy v Septuagintě.“

Celkem 117 fragmentů LXX^{P. Fouad Inv. 266} bylo publikováno v díle Études de Papyrologie, Káhira, 1971, sv. 9, s. 81–150, 227, 228. Fotografické vydání všech fragmentů tohoto papyru vydali Zaki Aly a Ludwig Koenen pod titulem Three Rolls of the Early Septuagint: Genesis and Deuteronomy v sérii „Papyrologische Texte und Abhandlungen“, Bonn, 1980, sv. 27.

(2) LXX^{VTS 10a} uvádí Boží jméno v podobě tetragrammata psaného starohebrejskými písmeny na těchto místech: Jon 4:2; Mi 1:1, 3; 4:4, 5, 7; 5:4, 4; Hab 2:14, 16, 20; 3:9; Sef 1:3, 14; 2:10; Ze 1:3, 3, 4; 3:5, 6, 7. Tento svitek psaný na kůži, který byl nalezen v Judské poušti v jedné jeskyni v Naḥal Ḥever, byl datován do konce prvního století n. l. Fragmenty tohoto svitku byly uveřejněny v díle Supplements to Vetus Testamentum, Leiden, 1963, sv. X, s. 170–178.

(3) LXX^{IEJ 12} uvádí Boží jméno v podobě tetragrammata psaného starohebrejskými písmeny u Jon 3:3. Tento odřezek pergamenu, který byl nalezen v Judské poušti v jedné jeskyni v Naḥal Ḥever, byl datován do konce prvního století n. l. Byl uveřejněn v periodiku Israel Exploration Journal, sv. 12, 1962, s. 203.

(4) LXX^{VTS 10b} uvádí Boží jméno v podobě tetragrammata psaného starohebrejskými písmeny na těchto místech: Ze 8:20; 9:1, 1, 4. Tento pergamenový svitek, který byl nalezen v Judské poušti v jedné jeskyni v Naḥal Ḥever, byl datován do poloviny prvního století n. l. Byl uveřejněn v díle Supplements to Vetus Testamentum, 1963, sv. X, s. 178.

(5) 4Q LXX Lev^b uvádí Boží jméno řeckými písmeny (IAO) ve 3Mo 3:12; 4:27. Tento rukopis na papyru, nalezený v kumránské jeskyni č. 4, byl datován do prvního století př. n. l. Předběžná zpráva o tomto rukopise byla uveřejněna v díle Supplements to Vetus Testamentum, 1957, sv. IV, s. 157.

(6) LXX^{P. Oxy. VII.1007} uvádí Boží jméno v podobě zdvojeného jódh v 1Mo 2:8, 18. Tento list velmi jemného pergamenu datovaný do třetího století n. l. byl uveřejněn v díle The Oxyrhynchus Papyri, které vydal a poznámkami opatřil Arthur S. Hunt, Londýn, 1910, díl VII, s. 1, 2.

(7) Aq^Burkitt uvádí Boží jméno v podobě tetragrammata psaného starohebrejskými písmeny na těchto místech: 1Kr 20:13, 13, 14; 2Kr 23:12, 16, 21, 23, 25, 26, 27. Tyto fragmenty řeckého textu v Aquilově překladu vydal F. Crawford Burkitt ve svém díle Fragments of the Books of Kings According to the Translation of Aquila, Cambridge, 1898, s. 3–8. Tyto palimpsesty, fragmenty knih Královských, byly nalezeny v Egyptě, v genize synagógy v Káhiře. Byly datovány do konce pátého nebo začátku šestého století n. l.

(8) Aq^Taylor uvádí Boží jméno v podobě tetragrammata psaného starohebrejskými písmeny na těchto místech: Ža 91:2, 9; 92:1, 4, 5, 8, 9; 96:7, 7, 8, 9, 10, 13; 97:1, 5, 9, 10, 12; 102:15, 16, 19, 21; 103:1, 2, 6, 8. Tyto zlomky řeckého textu Aquilova překladu uveřejnil C. Taylor ve svém díle Hebrew-Greek Cairo Genizah Palimpsests, Cambridge, 1900, s. 54–65. Tyto fragmenty byly datovány do druhé poloviny pátého století n. l., nejpozději však do počátku šestého století n. l.

(9) Sym^{P. Vindob. G. 39777} uvádí Boží jméno v podobě tetragrammata psaného archaickými hebrejskými písmeny na těchto místech: Ža 69:13, 30, 31. Tento fragment pergamenového svitku, který obsahuje část Ža 69 v Symmachově překladu (Ža 68 v LXX), je uložen v Österreichische Nationalbibliothek ve Vídni a byl datován do třetího nebo čtvrtého století n. l. Uveřejnil jej dr. Carl Wessely v díle Studien zur Palaeographie und Papyruskunde, Lipsko, 1911, sv. XI, s. 171.

Zde uveřejňujeme reprodukci jednoho fragmentu tohoto svitku s Božím jménem.

(10) Ambrosian O 39 sup. uvádí Boží jméno v podobě tetragrammata psaného hebrejskými čtvercovými písmeny ve všech pěti sloupcích na těchto místech: Ža 18:30, 31, 41, 46; 28:6, 7, 8; 29:1, 1, 2, 2, 3, 3; 30:1, 2, 4, 7, 8, 10, 10, 12; 31:1, 5, 6, 9, 21, 23, 23, 24; 32:10, 11; 35:1, 22, 24, 27; 36:nad, 5; 46:7, 8, 11; 89:49 (ve sloupcích 1, 2 a 4), 51, 52. Tento kodex datovaný do konce devátého století n. l. má pět sloupců. První sloupec obsahuje transliteraci hebrejského textu do řečtiny, druhý sloupec obsahuje řecký překlad Aquilův, třetí sloupec obsahuje řecký překlad Symmachův, čtvrtý sloupec obsahuje LXX a pátý sloupec obsahuje řecký překlad nazvaný Quinta. Vydání faksimile tohoto palimpsestu společně s přepisem textu uveřejnil v roce 1958 v Římě Giovanni Mercati pod titulem Psalterii Hexapli reliquiae . . . Pars prima. Codex rescriptus Bybliothecae Ambrosianae O 39 sup. Phototypice Expressus et Transcriptus.

Těchto deset fragmentů rukopisů svědčí o tom, že překladatelé hebrejského textu do řečtiny uváděli Boží jméno na místech, kde se vyskytovalo v hebrejském textu. Navíc tím, že se tetragrammaton vyskytuje u Ze 9:4, je doloženo tvrzení, že židovští soferim nahradili tetragrammaton označením ʼAdho·naiʹ (Svrchovaný Pán) v hebrejském textu na 134 místech. (Viz dodatek 1B.)

[Obrázky na straně 1563]

LXX^{P. Fouad Inv. 266}, první století př. n. l., Boží jméno (יהוה) zachoval v řeckém překladu 5Mo 32:3, 6.

Alexandrijský kodex (A), páté století n. l., v řeckém překladu 5Mo 32:3, 6 nahrazuje Boží jméno (יהוה) zkrácenými podobami výrazu Kyʹri·os.

Aleppský kodex (Al), desáté století n. l., v hebrejštině, zachovává Boží jméno (יהוה), které bylo použito v raném hebrejském textu v 5Mo 32:3, 6.a