SVATÉ UCTÍVÁNÍ VYŽADUJE ČISTOTU

(3. Mojžíšova 11:1–15:33)

Předpisy týkající se jedení čistých a nečistých zvířat přinášely Izraelitům užitek ve dvou směrech. Jednak je chránily, aby se nenakazili škodlivými organismy, a jednak posilovaly přehradu mezi Izraelity a lidmi z okolních národů. Další předpisy pojednávaly o znečištění mrtvými těly, o očišťování žen po porodu, o nečistotě způsobené výtokem z mužských i ženských pohlavních orgánů a o tom, jak postupovat při malomocenství. Kněží měli dohlížet na záležitosti související s jednotlivci, kteří se stali nečistými.

MUSÍ BÝT ZACHOVÁVÁNA SVATOST

(3. Mojžíšova 16:1–27:34)

Nejdůležitější oběti za hříchy byly předkládány při každoročním Dni smíření. Za kněze a za kmen Levi byl obětován býk. Za izraelské nekněžské kmeny byl obětován kozel. Jiný kozel byl vyhnán živý do pustiny potom, co nad ním byly vyznány hříchy lidu. Tito dva kozli byli považováni za jednu oběť za hřích. To vše ukazovalo na skutečnost, že Ježíš Kristus bude obětován a že také odnese hříchy.

Předpisy o jedení masa a o jiných záležitostech nám zdůrazňují, jak je při uctívání Jehovy důležitá svatost. Je vhodné, že kněží se měli zachovávat svatí. Tři svátky, které se v roce konaly, byly příležitostí pro velké radování a vzdávání díků Stvořiteli. Jehova svému lidu dal také předpisy, jež se týkaly zneužívání jeho svatého jména, zachovávání sabatů a jubilejního roku, jednání s chudými i zacházení s otroky. Požehnání, která měla vyplynout z poslušnosti Boha, jsou zde postavena do protikladu ke zlořečením, která měla přijít následkem neposlušnosti. Izraelité také dostali předpisy o obětech a odhadování hodnoty ve spojitosti se slavnostními sliby, o prvorozených zvířatech a o odevzdávání každého desátého dílu jako ‚něčeho svatého Jehovovi‘.