‚Musíte být svatí, protože já jsem svatý‘

„Měli byste se prokázat jako svatí, protože já, Jehova, váš Bůh, jsem svatý.“ (3. MOJŽÍŠOVA 19:2)

1. Kteří lidé jsou ve světě považování za svaté?

VĚTŠINA hlavních náboženství světa pokládá určité osoby za svaté. Matka Tereza, která se proslavila svou prací v Indii, je často považována za svatou díky své oddané službě chudým. Papež je nazýván „Svatý Otec“. Zakladatel novodobého katolického hnutí Opus Dei, José María Escrivá, je některými katolíky pokládán za „vzor svatosti“. Hinduismus má své svámí, neboli svaté muže. Gándhí byl chován v úctě jako svatý muž. Buddhismus má své svaté mnichy a islám má svého svatého proroka. Co to však znamená být svatý?

2., 3. a) Co znamenají slova „svatý“ a „svatost“? b) Na které otázky je nutné najít odpověď?

² Výraz „svatý“ je definován jako „1. . . . související s božskou mocí; posvátný. 2. Považovaný za hodného uctívání nebo úcty . . . 3. Žijící v souladu s přísnou či velmi mravnou náboženskou nebo duchovní soustavou . . . 4. Určený nebo vyčleněný pro náboženský účel.“ V biblickém kontextu svatost znamená „náboženskou čistotu nebo ryzost; posvátnost“. Podle biblického encyklopedického díla Insight on the Scriptures „vyjadřovalo původní hebrejské [slovo] qodheš myšlenku oddělenosti, výlučnosti nebo zasvěcenosti Bohu, . . . stav vyčleněnosti pro službu Bohu“.a

³ Izraelský národ dostal příkaz, že má být svatý. Boží zákon uváděl: „Já jsem Jehova, váš Bůh; a posvětíte se a prokážete se svatými, protože já jsem svatý.“ Kdo byl Zdrojem svatosti? Jak se mohli nedokonalí Izraelité stát svatými? Jaké poučení si můžeme odnést z toho, že Jehova od svých ctitelů požaduje svatost? (3. Mojžíšova 11:44)

Jaký vztah měl Izrael ke Zdroji svatosti

4. Čím byla v Izraeli symbolizována Jehovova svatost?

⁴ Vše, co v Izraeli souviselo s uctíváním Jehovy Boha, mělo být považováno za svaté a mělo se s tím podle toho zacházet. Proč? Protože Jehova sám je původcem a zdrojem svatosti. Mojžíšovo vyprávění o přípravě svatostánku, svatých rouch a ozdob je ukončeno slovy: „Nakonec udělali zářící destičku z ryzího zlata, svaté znamení zasvěcení, a vepsali na ni nápis, vyrytý jako na pečeti: ‚Svatost patří Jehovovi‘.“ Tato zářící destička z ryzího zlata byla připevněna na turbanu velekněze a znamenala, že velekněz byl vyčleněn pro službu zvláštní svatosti. Když Izraelité viděli, jak se toto znamení třpytí na slunci, pravidelně jim to připomínalo Jehovovu svatost. (2. Mojžíšova 28:36; 29:6; 39:30)

5. V jakém případě bylo možné považovat nedokonalé Izraelity za svaté?

⁵ Jak se ale Izraelité mohli stát svatými? Jedině tím, že měli úzký vztah k Jehovovi, a tím, že ho uctívali čistým způsobem. Potřebovali přesné poznání „Nejsvětějšího“, aby ho mohli uctívat ve svatosti, v tělesné i duchovní čistotě. (Přísloví 2:1–6; 9:10) Izraelité proto museli uctívat Boha z čistých pohnutek a z čistého srdce. Pokrytecké uctívání by bylo Jehovovi odporné. (Přísloví 21:27)

Proč Jehova Izrael odsoudil

6. Jak Židé ve dnech Malachiáše zacházeli s Jehovovým stolem?

⁶ To se jasně prokázalo, když Izraelité v důsledku své vlažné víry přinášeli do chrámu podřadné, vadné oběti. Jehova jejich podřadné oběti odsoudil prostřednictvím svého proroka Malachiáše: „ ‚Nemám ve vás potěšení,‘ řekl Jehova vojsk, ‚a v obětním daru z vaší ruky nemám zalíbení.‘ ‚Ale znesvěcujete mě tím, že říkáte: „Jehovův stůl je něco znečištěného a jeho ovoce je něco opovrženíhodného, jeho jídlo.“ A řekli jste: „Pohleď, jaká únava!“, a způsobili jste, že se nad tím ohrnuje nos,‘ řekl Jehova vojsk. ‚A přinesli jste něco odtrženého, a to chromé a nemocné; ano, přinesli jste to jako dar. Mohu v tom mít zalíbení z vaší ruky?‘ řekl Jehova.“ (Malachiáš 1:10, 12, 13)

7. Jakého nesvatého jednání se Židé dopouštěli v pátém století př. n. l.?

⁷ Bylo to pravděpodobně v pátém století před naším letopočtem, kdy Bůh použil Malachiáše, aby odsoudil falešné zvyky Židů. Kněží dávali špatný příklad a jejich jednání rozhodně nebylo svaté. Lid, který měl takové vedení, byl nedbalý v dodržování zásad — muži se rozváděli možná dokonce proto, aby se mohli oženit s mladšími pohankami. Malachiáš napsal: „ ‚Jehova sám vydává svědectví mezi tebou a manželkou tvého mládí, s níž jsi sám jednal zrádně,b ačkoli je tvou partnerkou a manželkou tvé smlouvy . . . A budete se střežit, pokud jde o vašeho ducha, a kéž nikdo nejedná zrádně s manželkou svého mládí. Vždyť on nenávidí rozvádění,‘ řekl Jehova, Bůh Izraele.“ (Malachiáš 2:14–16)

8. Jak byli někteří členové křesťanského sboru ovlivněni novodobým postojem k rozvodům?

⁸ V mnoha zemích, kde je snadné dát se rozvést, rozvodovost prudce stoupá. To má dopad i na křesťanský sbor. Místo toho, aby požádali o pomoc starší a tak se pokusili překonat problémy a zachránit své manželství, se někteří zvěstovatelé dali ukvapeně rozvést. Citově na to často nejvíce doplatí děti. (Matouš 19:8, 9)

9., 10. Jak bychom se měli zamýšlet nad svým uctíváním Jehovy?

⁹ Jak jsme již viděli, za Malachiášových dnů panovala žalostná duchovní situace, a proto Jehova otevřeně odsoudil povrchní uctívání Judy a ukázal, že bude přijímat jen čisté uctívání. Neměli bychom se proto zamyslet nad tím, jak kvalitní je naše uctívání Jehovy Boha, Svrchovaného Panovníka vesmíru, Zdroje pravé svatosti? Opravdu předkládáme Bohu svatou službu? Zůstáváme duchovně čistí?

¹⁰ To neznamená, že musíme být dokonalí — to ani není možné. Ani to neznamená, že bychom se měli porovnávat s druhými. Ale znamená to, že by každý křesťan měl Boha uctívat tak, jak nejlépe může v rámci svých osobních okolností. Je to otázka kvality našeho uctívání. Naše posvátná služba by měla být ta nejlepší, jaké jsme schopni — měla by to být opravdu svatá služba. Jak toho však máme dosáhnout? (Lukáš 16:10; Galaťanům 6:3, 4)

Čisté srdce vede k čistému uctívání

11., 12. Odkud vychází nesvaté jednání?

¹¹ Ježíš jasně učil, že to, co je v srdci člověka, se projeví slovy a skutky. Samospravedlivým a přitom nesvatým farizeům Ježíš řekl: „Potomstvo zmijí, jak můžete mluvit dobré věci, když jste ničemní? Vždyť z hojnosti srdce mluví ústa.“ Později ukázal, že ničemné skutky pocházejí z ničemných myšlenek, které jsou v srdci neboli nitru člověka. Řekl: „To, co vychází z úst, vychází ze srdce, a to člověka poskvrňuje. Ze srdce například vycházejí ničemná uvažování, vraždy, cizoložství, smilstva, krádeže, falešná svědectví, rouhání. To jsou věci, které člověka poskvrňují.“ (Matouš 12:34; 15:18–20)

¹² Pomáhá nám to pochopit, že nesvaté skutky nejsou něčím spontánním, něčím, co nemá žádnou příčinu. Jsou výsledkem nečistých myšlenek, které se usídlily v srdci, tajných přání a snad i představ. Proto mohl Ježíš říci: „Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Nezcizoložíš.‘ Ale já vám říkám, že každý, kdo se stále dívá na nějakou ženu tak, že k ní má vášeň, již s ní ve svém srdci zcizoložil.“ Jinými slovy ještě dříve, než se člověk dopustí smilstva nebo cizoložství, tyto hříchy zapustily kořeny v jeho srdci. A když se pak naskytne vhodná příležitost, stanou se nesvaté myšlenky nesvatým jednáním. A smilstvo, cizoložství, sodomie, krádeže, rouhání a odpadlictví jsou pak zjevným důsledkem. (Matouš 5:27, 28; Galaťanům 5:19–21)

13. Jaké nesvaté myšlenky by mohly vést k nesvatým skutkům?

¹³ K tomu je možné uvést celou řadu příkladů. V některých zemích se jako houby po dešti objevují kasina, čímž vzniká více příležitostí pro hraní hazardních her. Člověk by se mohl dostat do pokušení uchýlit se k tomuto šidítku, aby vyřešil svou finanční situaci. Klamné uvažování by mohlo vést některého bratra k tomu, že zavrhne nebo zlehčí biblické zásady.c Dalším problémem je snadno dostupná pornografie — v televizi, na videu, na počítači nebo v knihách —, která může křesťana vést k nesvatému jednání. Stačí jen, že zanedbá svou duchovní výzbroj, a než se naděje, dopustí se nemravnosti. Ve většině případů však sklouznutí k hříchu začíná v mysli. Ano, v takových případech se plní Jakubova slova: „Každý je . . . zkoušen tím, že je přitahován a lákán svou vlastní žádostí. Když se pak žádost stane plodnou, porodí hřích.“ (Jakub 1:14, 15; Efezanům 6:11–18)

14. Jak se mnozí křesťané vzpamatovali ze svého nesvatého jednání?

¹⁴ Je radostné, že mnozí křesťané, kteří zhřeší v důsledku slabosti, projevují pravé pokání, a tak jim starší mohou pomoci k duchovnímu uzdravení. Dokonce i mnozí z těch, kdo byli vyloučeni kvůli tomu, že neprojevovali pokání, se nakonec vzpamatují a vrátí se do sboru. Uvědomí si, jak snadno je Satan přemohl, když ve svém srdci nechali zakořenit nesvaté myšlenky. (Galaťanům 6:1; 2. Timoteovi 2:24–26; 1. Petra 5:8, 9)

Výzva — Tváří v tvář svým slabostem

15. a) Proč si musíme přiznat své slabosti? b) Co nám může pomoci, abychom si své slabosti uvědomili?

¹⁵ Na to, abychom objektivně poznali své srdce, musíme vynaložit úsilí. Jsme ochotni připustit si své slabosti, uvědomit si je a pak se je snažit překonat? Jsme ochotni požádat upřímného přítele, aby nám řekl, v čem se máme zlepšit — a budeme ochotni jeho rady poslechnout? Máme-li zůstat svatí, musíme své nedostatky překonat. Proč? Protože Satan naše slabosti zná a použije své pletichy k tomu, aby nás přiměl k hříchu a nesvatému jednání. Svými lstivými skutky se snaží oddělit nás od Boží lásky, abychom již nebyli posvěcení a užiteční pro uctívání Jehovy. (Jeremjáš 17:9; Efezanům 6:11; Jakub 1:19)

16. Jaký vnitřní rozpor v sobě prožíval Pavel?

¹⁶ Také apoštol Pavel prodělával určité zkoušky a byl v určitých pokušeních. Potvrdil to ve svém dopise Římanům: „Vždyť vím, že ve mně, totiž v mém těle, nepřebývá nic dobrého; schopnost přát si totiž u mne je, ale schopnost působit, co je znamenité, tu není. To dobré, co si přeji, totiž nečiním, ale konám to špatné, co si nepřeji . . . Podle člověka, jímž jsem ve svém nitru, mám skutečně potěšení v Božím zákoně, ale ve svých údech spatřuji jiný zákon, jenž válčí proti zákonu mé mysli a vede mě do zajetí zákona hříchu, který je v mých údech.“ (Římanům 7:18–23)

17. Jak Pavel zvítězil v boji se svými slabostmi?

¹⁷ Podstatné v Pavlově případě bylo to, že si své slabosti připouštěl. Navzdory všem svým slabostem mohl říci: „Podle [duchovního] člověka, jímž jsem ve svém nitru, mám skutečně potěšení v Božím zákoně.“ Pavel miloval, co je správné, a nenáviděl, co je špatné. Přesto musel stejně jako každý z nás bojovat — se Satanem, se světem a se svým tělem. Jak tedy můžeme zvítězit v této bitvě a zůstat svatí, oddělení od světa a od jeho uvažování? (2. Korinťanům 4:4; Efezanům 6:12)

Jak můžeme zůstat svatí?

18. Co máme dělat, abychom zůstali svatí?

¹⁸ Svatosti nedosáhneme, když půjdeme cestou nejmenšího odporu nebo když se začneme zabývat sami sebou. Člověk, který tak jedná, se bude vždy snažit své jednání omlouvat a vždy se bude pokoušet svalit vinu na někoho jiného. Možná se musíme naučit lépe nést odpovědnost za své jednání a nebýt jako někteří lidé, kteří tvrdí, že jsou jen hříčkou osudu a že za vše může výchova a dědičnost. Kořen všeho je v srdci člověka. Je v našem srdci láska ke spravedlnosti? Toužíme po svatosti? Toužíme po Božím požehnání? Žalmista vyjádřil potřebu svatosti jasně, když řekl: „Odvrať se od toho, co je špatné, a čiň, co je dobré; snaž se najít pokoj a usiluj o něj.“ Apoštol Pavel napsal: „Vaše láska ať je bez pokrytectví. Ošklivte si, co je ničemné, lněte k tomu, co je dobré.“ (Žalm 34:14; 97:10; Římanům 12:9)

19., 20. a) Jak můžeme zlepšovat své uvažování? b) Co patří k účinnému osobnímu studiu?

¹⁹ Budeme-li se na věci dívat z Jehovova stanoviska a budeme-li mít Kristovu mysl, budeme ‚lnout k tomu, co je dobré‘. (1. Korinťanům 2:16) Jak je možné toho dosáhnout? Pravidelným studiem Božího slova a rozjímáním o něm. Jak často jsme už takovou radu slyšeli! Ale bereme si ji opravdu k srdci? Například, studuješ opravdu tento časopis tak, že si vyhledáváš biblické verše předtím, než jdeš na shromáždění? Když říkáme studovat, nemáme na mysli pouze si v každém odstavci podtrhnout několik slov. Studijní článek je možné takto „přelétnout“ a podtrhat asi za patnáct minut. Ale můžeme tvrdit, že jsme jej prostudovali? Na to, abys každý článek prostudoval a načerpal z něho duchovní užitek, potřebuješ jednu nebo dvě hodiny.

²⁰ Snad se potřebuješ ukáznit, několik hodin v týdnu si odříct televizi a opravdu se na svou osobní svatost soustředit. Naše pravidelné studium nás duchovně posiluje a podněcuje naši mysl, abychom dělali správná rozhodnutí — rozhodnutí, která vedou ke ‚svatým činům chování‘. (2. Petra 3:11; Efezanům 4:23; 5:15, 16)

21. Na kterou otázku ještě potřebujeme najít odpověď?

²¹ Nyní je tedy nutné odpovědět na otázku: V jakých dalších oblastech činnosti a chování můžeme být jako křesťané svatí tak, jako je svatý Jehova? V následujícím článku máme podněty k zamyšlení.

„Staňte se i vy sami svatými v celém svém chování“

„Ve shodě s tím Svatým, který vás povolal, staňte se i vy sami svatými v celém svém chování, protože je napsáno: ‚Budete svatí, protože já jsem svatý.‘ “ (1. PETRA 1:15, 16)

1. Proč vybízel Petr křesťany ke svatosti?

PROČ dal apoštol Petr tuto radu? Protože viděl, že je nutné, aby každý křesťan dával pozor na své myšlenky a skutky a na to, že mají být v souladu s Jehovovou svatostí. Proto předtím, než tato slova řekl, uvedl: „Přepásejte . . . svou mysl k činnosti, buďte zcela střízliví . . . Jako poslušné děti se přestaňte utvářet podle žádostí, které jste měli dříve ve své nevědomosti.“ (1. Petra 1:13, 14)

2. Proč byly naše žádosti nesvaté, než jsme poznali pravdu?

² Naše dřívější žádosti byly nesvaté. Proč? Protože před přijetím křesťanské pravdy jednali mnozí z nás světsky. Petr to věděl, a proto jasně napsal: „Vždyť stačí, že jste v uplynulém čase vykonávali vůli národů, když jste chodili ve skutcích nevázaného chování, v chtíčích, nadměrném pití vína, hýření, pitkách a nezákonných modlářstvích.“ Petr samozřejmě neuvedl ty nesvaté skutky, které jsou příznačné pro dnešní svět, protože takové věci v jeho době ještě nebyly známé. (1. Petra 4:3, 4)

3., 4. a) Jak můžeme bojovat proti nesprávným žádostem? b) Musí být křesťané bez emocí? Vysvětli to.

³ Ale všiml sis, že touhy, o kterých Petr psal, působí na lidské tělo, smysly a city? Když se necháme takovými věcmi ovládnout, pak se naše myšlenky a skutky snadno stanou nesvatými. Z toho je zřetelně vidět, že je nutné, aby byly naše skutky ovládány ‚silou rozumu‘. Pavel to vyjádřil těmito slovy: „Snažně [vás] prosím při Božím soucitu, abyste předkládali svá těla jako živou, svatou, Bohu přijatelnou oběť, jako posvátnou službu se svou silou rozumu.“ (Římanům 12:1, 2)

⁴ Pro to, abychom Bohu přinášeli svaté oběti, musíme nechat převládnout sílu rozumu, nikoli své city. Kolik lidí už propadlo nemravnosti kvůli tomu, že se ve svém jednání nechali ovládat city! To neznamená, že musíme své city potlačovat — vždyť jak bychom potom mohli vyjadřovat svou radost ze služby Jehovovi? Chceme-li však nést ovoce ducha, a ne činit skutky těla, musíme předělat svou mysl tak, aby odpovídala Kristovu způsobu myšlení. (Galaťanům 5:22, 23; Filipanům 2:5)

Za svatý život byla zaplacena svatá cena

5. Proč Petr zdůrazňoval, že potřebujeme svatost?

⁵ Proč Petr tolik zdůrazňoval, že potřebujeme křesťanskou svatost? Protože dobře věděl, že byla zaplacena svatá cena, aby mohlo být poslušné lidstvo vykoupeno. Napsal: „Víte, že od svého neplodného způsobu chování, který jste přijali ústním podáním od svých praotců, jste nebyli osvobozeni porušitelnými věcmi, stříbrem či zlatem, ale bylo to drahocennou krví jako bezvadného a neposkvrněného beránka, totiž Kristovou.“ (1. Petra 1:18, 19) Ano, Zdroj svatosti, Jehova Bůh, poslal svého jediného zplozeného Syna, ‚Božího Svatého‘, na zemi, aby zaplatil výkupné, které by lidem umožnilo být v dobrém vztahu k Bohu. (Jan 3:16; 6:69; 2. Mojžíšova 28:36; Matouš 20:28)

6. a) Proč není snadné jednat svatě? b) Co nám může pomoci, abychom si udrželi svaté chování?

⁶ Musíme si však uvědomit, že není snadné vést svatý život uprostřed Satanova zkaženého světa. Satan klade léčky pravým křesťanům, kteří se snaží v jeho systému věcí přežít. (Efezanům 6:12; 1. Timoteovi 6:9, 10) Nepříjemnosti ve světské práci, odpor v rodině, výsměch ve škole a tlak vrstevníků — to jsou vlivy, kvůli nimž je nezbytné, abychom měli zdravé duchovní smýšlení, chceme-li si udržet svou svatost. Z toho vyplývá, jak důležité je osobní studium a pravidelná účast na křesťanských shromážděních. Pavel radil Timoteovi: „Stále se drž vzoru zdravých slov, která jsi ode mne slyšel s vírou a láskou, jež jsou ve spojitosti s Kristem Ježíšem.“ (2. Timoteovi 1:13) Tato zdravá slova slyšíme v sále Království a připomínáme si je i při svém osobním studiu Bible. Mohou nám pomoci, abychom se každý den a za různých okolností chovali svatě.

Svaté chování v rodině

7. Jak by měla svatost ovlivňovat náš rodinný život?

⁷ Když Petr citoval 3. Mojžíšovu 11:44, použil řecké slovo hagios, které znamená „oddělený od hříchu, a proto zasvěcený Bohu, posvátný“. (An Expository Dictionary of New Testament Words, W. E. Vine) Jak by to mělo zapůsobit na náš křesťanský rodinný život? Rozhodně to znamená, že náš rodinný život by měl být založen na lásce, protože „Bůh je láska“. (1. Jana 4:8) Obětavá láska je jako olej, který promazává vztahy mezi manželi a mezi rodiči a dětmi. (1. Korinťanům 13:4–8; Efezanům 5:28, 29, 33; 6:4; Kolosanům 3:18, 21)

8., 9. a) K jaké situaci někdy dochází v křesťanských rodinách? b) Jakou radu dává v této věci Bible?

⁸ Možná si myslíme, že v křesťanské rodině bude taková láska projevována automaticky. Je však nutné připustit, že v některých křesťanských rodinách není vždy lásky tolik, kolik by jí být mělo. V sále Království by se mohlo zdát, že lásky je dostatek, ale jak snadno se naše svatost může vytratit, když přijdeme domů. Najednou můžeme zapomenout, že manželka je stále naše křesťanská sestra nebo že manžel je stále ten křesťanský bratr (a snad služební pomocník nebo i starší), kterému jsme v sále Království zjevně projevovali úctu. Necháme se vydráždit a může vzniknout zanícená hádka. Do našeho života by se mohlo vloudit dvojí měřítko hodnot. Najednou to není vztah mezi křesťanským manželem a křesťanskou manželkou, ale pouhý spor muže a ženy. Oba zapomněli, že doma má být svaté ovzduší. Možná, že začínají mluvit jako světští lidé. Jak snadno pak vyjde z úst nějaká nechutná, řezavá poznámka! (Přísloví 12:18; srovnej Skutky 15:37–39.)

⁹ Pavel nám však radí: „Ať z vašich úst nevychází žádné zkažené slovo [řecky: logos sapros, „znečišťující řeč,“ tedy nesvatá], ale každé slovo, které je dobré k budování podle potřeby, aby předalo posluchačům to, co je příznivé.“ A to zahrnuje všechny posluchače v rodině včetně dětí. (Efezanům 4:29; Jakub 3:8–10)

10. Jak se rada o svatosti vztahuje na děti?

¹⁰ Tato rada o svatosti se v křesťanské rodině vztahuje stejnou měrou i na děti. Jak snadno se stane, že děti přijdou domů ze školy a začnou napodobovat vzpurnou a neuctivou řeč svých světských vrstevníků! Děti, nenalézejte zalíbení v takovém postoji, jaký projevili hrubí chlapci, kteří napadli Jehovova proroka a kteří mají dnes svůj protějšek mezi sprostými, rouhavými dětmi. (2. Královská 2:23, 24) Vaše řeč by neměla být znečištěná hrubými pouličními výrazy lidí, kteří jsou příliš líní nebo příliš bezohlední, než aby mluvili slušně. Jsme křesťané, a naše řeč by proto měla být svatá, příjemná, povzbudivá, laskavá a ‚okořeněná solí‘. Měli bychom se svou řečí od ostatních lidí lišit. (Kolosanům 3:8–10; 4:6)

Svatost a neveřící rodinní příslušníci

11. Proč být svatý neznamená být samospravedlivý?

¹¹ Když se svědomitě snažíme chovat se svatě, neměli bychom vystupovat nadřazeně nebo samospravedlivě, zvláště když jednáme s nevěřícími rodinnými příslušníky. Naše laskavé křesťanské chování by jim mělo přinejmenším pomoci, aby viděli, že se odlišujeme v pozitivním směru, že víme, jak projevovat lásku a soucit, tak jako to věděl dobrý Samaritán v Ježíšově podobenství. (Lukáš 10:30–37)

12. Jak může křesťanský manželský druh způsobit, že bude pravda pro jeho partnera přitažlivější?

¹² Petr zdůraznil, jak důležité je mít k nevěřícím členům rodiny správný postoj, když křesťanským manželkám napsal: „Podobně se, vy manželky, podřizujte svým vlastním manželům, aby někteří, jestliže nejsou poslušni slova, byli získáni beze slova chováním svých manželek, protože jsou očitými svědky vašeho cudného chování spolu s hlubokou úctou.“ Křesťanská manželka (nebo i křesťanský manžel) může svým cudným, ohleduplným a uctivým chováním způsobit, že se pravda stane pro nevěřícího manželského druha přitažlivější. To znamená, že teokratický časový plán by měl být pružný, aby nevěřící manželský druh nebyl ignorován a aby se necítil odstrčený.a (1. Petra 3:1, 2)

13. Jak někdy mohou pomoci starší a služební pomocníci, aby nevěřící manželé získali ocenění pro pravdu?

¹³ Někdy mohou pomoci starší a služební pomocníci, když se s nevěřícím manželem seznámí na společenské úrovni. Tak může nevěřící manžel vidět, že svědkové jsou normální, slušní lidé, kteří se zajímají o mnoho věcí, ne jen o Bibli. V jednom případě se stalo, že starší projevil zájem o manželovu zálibu v rybaření. To stačilo k tomu, aby se prolomily ledy. Manžel se nakonec stal naším bratrem. Jiný nevěřící manžel se velmi zajímal o kanárky. Starší nezůstali pozadu. Jeden z nich se pustil do studia kanárků, a při příštím setkání zavedl řeč právě na téma, ve kterém si onen manžel tolik liboval! Být svatý tedy neznamená být upjatý či úzkoprsý. (1. Korinťanům 9:20–23)

Jak můžeme být svatí ve sboru?

14. a) Co je jednou ze Satanových metod, jak narušit sbor? b) Jak se můžeme Satanově léčce bránit?

¹⁴ Satan Ďábel je pomlouvač, protože řecké slovo pro Ďábla, diabolos, znamená „žalobce“ nebo „pomlouvač“. Pomluva je jednou ze Satanových specialit, a snaží se ji uplatňovat i ve sboru. Jeho oblíbenou metodou je tlachání. Připustíme, aby se z nás v tomto nesvatém jednání staly loutky v Satanových rukách? Jak by se nám to mohlo stát? Tím, že bychom sami začali tlachat, tím, že bychom rozšiřovali tlachy, které jsme slyšeli, anebo také tím, že bychom tlachání naslouchali. Moudré přísloví říká: „Intrikán stále vysílá svár, a pomlouvač rozděluje ty, kteří se důvěrně znají.“ (Přísloví 16:28) Existuje na tlachání a pomlouvání nějaký protijed? Měli bychom se ujistit, že naše řeč je vždy povzbuzující a že je založená na lásce. Když budeme vyhlížet po ctnostech našich bratrů, a ne po jejich domnělých vadách, budou naše rozhovory vždy příjemné a duchovní. Pamatuj, že kritizovat je snadné. A člověk, který před tebou tlachá o jiných, může před jinými tlachat také o tobě! (1. Timoteovi 5:13; Titovi 2:3)

15. Jaká vlastnost, která je příznačná pro Krista, pomůže všem členům sboru, aby byli svatí?

¹⁵ Má-li sbor zůstat svatý, musíme mít všichni Kristovu mysl. Víme, že Kristovou převažující vlastností je láska. Proto Pavel radil Kolosanům, aby byli soucitní jako Kristus: „Jako Boží vyvolení, svatí a milovaní, si tedy oblékněte něžnou náklonnost soucitu, laskavost, poníženost mysli, mírnost a shovívavost . . . a velkoryse jeden druhému odpouštějte . . . Kromě toho všeho si oblékněte lásku, neboť je dokonalým poutem jednoty.“ A dále dodal: „Ať také vládne ve vašem srdci Kristův pokoj.“ K udržení jednoty a svatosti sboru je tedy nezbytná také ochota odpouštět. (Kolosanům 3:12–15)

Mohou naši svatost vidět sousedé?

16. Proč by mělo být naše svaté uctívání zdrojem štěstí?

¹⁶ A co naši sousedé? Jak se na nás dívají oni? Vyzařuje z nás radost z pravdy, anebo děláme, jako by pravda byla břemenem? Jestliže jsme svatí, jako je Jehova svatý, mělo by to být patrné z naší řeči a z našeho chování. Mělo by být zřejmé, že naše svaté uctívání je zdrojem štěstí. Proč? Protože Jehova, náš Bůh, je šťastný Bůh, který si přeje, aby jeho ctitelé byli radostní. Proto mohl žalmista o Jehovově starověkém lidu říci: „Šťastný je lid, jehož Bohem je Jehova!“ Zrcadlí se na nás toto štěstí? Projevují i naše děti v sále Království a na sjezdech spokojenost s tím, že patří k Jehovovu lidu? (Žalm 89:15, 16; 144:15b)

17. Co můžeme udělat praktického, abychom vyrovnaně projevovali svatost?

¹⁷ Svatost můžeme vyrovnaně projevit také svou ochotou spolupracovat a také laskavostí k sousedům. Někdy je nutné, aby se sousedé společně pustili do nějaké práce, například do úklidu okolí, nebo v některých zemích do opravy cest a silnic. Naše svatost může být vidět také v tom, jak pečujeme o svou zahrádku, o dvorek nebo o jinou součást majetku. Jestliže necháme okolo domu ležet odpadky nebo jestliže máme neuklizený dvorek, na kterém všem na očích stojí třeba staré rozbité auto, můžeme opravdu říci, že se k sousedům chováme uctivě? (Zjevení 11:18)

Svatost v zaměstnání a ve škole

18. a) Co je dnes pro křesťany určitým problémem? b) Jak se můžeme odlišovat od světa?

¹⁸ Apoštol Pavel napsal křesťanům, kteří žili v nesvatém městě Korintu: „Ve svém dopise jsem vám napsal, abyste se přestali společensky stýkat se smilníky, což neznamená úplně se smilníky tohoto světa nebo chamtivci a vyděrači nebo modláři. Jinak byste skutečně museli ze světa vyjít.“ (1. Korinťanům 5:9, 10) To je pro křesťany určitým problémem — křesťané se totiž musí denně stýkat s nemravnými nebo mravně lhostejnými lidmi. Je to velkou zkouškou ryzosti, zvláště v zemích, kde je podporováno nebo přehlíženo sexuální obtěžování, korupce a nepoctivost. V takovém prostředí si nesmíme dovolit snížit své zásady jen proto, abychom snad lidem okolo připadali „normální“. Naopak, naše laskavé, přitom však odlišné křesťanské chování by mělo způsobit, že budeme nápadní bystrým lidem, kteří si uvědomují svou duchovní potřebu a vyhlížejí po něčem lepším. (Matouš 5:3; 1. Petra 3:16, 17)

19. a) Jakým zkouškám jste vy, děti, vystaveny ve škole? b) Co mohou rodiče dělat, aby své děti podpořili ve svatém jednání?

¹⁹ I naše děti jsou ve škole vystaveny mnoha zkouškám. Rodiče, zajdete občas do školy, kterou vaše děti navštěvují? Víte, jaká tam panuje atmosféra? Navázali jste dobré vztahy s učiteli? Proč jsou tyto otázky tak důležité? Protože v mnoha městech světa se školy staly místem násilí, drog a sexu. Jak by si mohly vaše děti udržet ryzost a svaté chování, kdyby neměly soucitnou podporu svých rodičů? Pavel rodičům právem radí: „Otcové, nepopouzejte své děti, aby nepodléhaly sklíčenosti.“ (Kolosanům 3:21) Rodiče by mohli popouzet děti například tím, že by neměli porozumění pro jejich každodenní problémy a zkoušky. Příprava na pokušení, se kterým se děti ve škole setkávají, začíná v duchovní atmosféře křesťanského domova. (5. Mojžíšova 6:6–9; Přísloví 22:6)

20. Proč je pro nás všechny nezbytné, abychom byli svatí?

²⁰ Proč je tedy svatost pro každého z nás nezbytná? Protože svatost je ochranou před útoky Satanova světa a Satanova způsobu myšlení. Svatost je, a nadále zůstane požehnáním. Pomáhá nám zaručit skutečný život v novém světě spravedlnosti. Pomáhá nám být vyrovnanými, přístupnými, sdílnými křesťany — ne neúprosnými fanatiky. Stručně řečeno, díky svatosti se můžeme podobat Kristu. (1. Timoteovi 6:19)