• Tam, kde se velbloudi a brumbyové volně prohánějí
    Probuďte se! – 2001 | 8. dubna

    • Co je brumby?

      První flotila anglických lodí vyložila na australském pobřeží svůj náklad — vězně, vojáky a koně — v roce 1788. Historie koní v této zemi, podobně jako historie jejich lidských společníků, je nejen romantická, ale i tragická.

      Koně, na kterých se první průkopníci dostávali do všech koutů australského kontinentu, byli při podmaňování nových oblastí životně důležití. Zatoulaní a uprchlí koně brzy vytvořili stáda, a těmto koním se začalo říkat „brumbyové“. Slovo „brumby“ možná pochází ze slova baroomby, které používali domorodci v Queenslandu a které znamená „divoký“.

      Divoký, nespoutaný duch brumbyů inspiroval fantazii mnoha básníků, jako například A. B. (Banjo) Patersona v jeho baladě „Muž od Sněžné řeky“, čímž brumbymu zajistil trvalé místo v srdci mnoha Australanů. Počet brumbyů vzrostl po první světové válce, když klesla poptávka po Walerovi — což byl kůň speciálně vyšlechtěný pro oddíly australské lehké jízdy a používaný indickou armádou — a když mnoho těchto zvířat bylo vypuštěno do volné přírody. Odhaduje se, že nyní je na tomto kontinentu 300 000 divokých koní.

      Tito koně se prohánějí po buši, a jejich kopyta udusávají křehkou vrchní vrstvu půdy jako kovářská kladiva, čímž ničí i okraje napajedel. Když potom nastane sucho, koně strádají nedostatkem vody nebo umírají žízní. V zemi, kde již je beztak nadměrné množství stád dobytka, se tito divocí koně stávají neúnosným břemenem. Tisíce jsou jich proto každý rok utraceny. Maso koní je zpracováno jako potrava pro lidi nebo je prodáváno jako krmivo pro domácí mazlíčky.