12. a) Jak se někdy Písmo zmiňuje o ženatých mužích a vdaných ženách? Byly tyto výrazy pro ženy urážlivé? b) Co stojí za povšimnutí v souvislosti s výrazy, které Jehova použil v Edenu? (Viz poznámku pod čarou.)

¹² Manžel „majitelem“ ženy: Jedna příhoda, která se odehrála v životě Abrahama a Sáry kolem roku 1918 př. n. l., je dokladem toho, že tou dobou bylo patrně zvykem pohlížet na ženatého muže jako na „majitele“ (hebrejsky baʽal) a na vdanou ženu jako na „vlastněnou“ (hebrejsky beʽulah). (1. Mojžíšova 20:3) Tato slova se tedy v Písmu občas vyskytují, a nic nenasvědčuje tomu, že by je ženy v předkřesťanských dobách považovaly za urážlivé.b (5. Mojžíšova 22:22) S ženou se však nemělo zacházet jako s nějakým majetkem. Nemovitost či jiný majetek, to se dalo koupit, prodat nebo zdědit — manželka však ne. „Dědictví po otcích je dům a jmění,“ říká biblické přísloví, „ale rozvážná manželka je od Jehovy.“ (Přísloví 19:14; 5. Mojžíšova 21:14)

Například v Edenu Jehova nepoužil výrazy „majitel“ a „vlastněná“, ale „manžel“ a „manželka“. (1. Mojžíšova 2:24; 3:16, 17) V Ozeášově proroctví je předpověděno, že Izrael bude po návratu z vyhnanství kajícně nazývat Jehovu ‚Můj manžel‘, a ne ‚Můj majitel‘. Z toho může vyplývat, že pojem „manžel“ obsahoval více něhy než pojem „majitel“. (Ozeáš 2:16)