V nábožensky rozdělené domácnosti

11. V jakém směru může mít manželství úspěch, i když manžel a manželka mají odlišné náboženství?

¹¹ Ale co dělat, jestliže manželští partneři zastávají odlišné náboženské názory, protože jeden z nich přijal křesťanskou pravdu nějakou dobu poté, co uzavřeli manželství, zatímco druhý ji nepřijal? Může být takové manželství úspěšné? Zkušenosti mnohých křesťanů potvrzují, že to možné je. Jestliže manžel a manželka zastávají odlišné náboženské názory, jejich manželství přesto může být úspěšné v tom smyslu, že může být trvalé a pro oba může být obšťastňující. A kromě toho v Jehovových očích je jejich manželství platné; jsou „jedním tělem“. Pro křesťana, který žije v manželství, tedy platí rada, že se svým nevěřícím partnerem má zůstat, pokud s ním chce zůstat on. Jestliže v takovém manželství jsou děti, z věrnosti křesťanského rodiče mají užitek. (1. Korinťanům 7:12–14)

12, 13. Jak mohou křesťanské manželky, které se řídí Petrovou radou, pomáhat nevěřícím manželům?

¹² Křesťankám, které žijí v nábožensky rozdělené domácnosti, adresoval Petr laskavou radu. Jeho slova mohou v podstatě platit i pro křesťanské manžely, kteří jsou v téže situaci. Petr píše: „Vy, manželky, [se] podřizujte svým vlastním manželům, aby někteří, jestliže nejsou poslušni slova, byli získáni beze slova chováním svých manželek, protože jsou očitými svědky vašeho cudného chování spolu s hlubokou úctou.“ (1. Petra 3:1, 2)

¹³ Jestliže manželka může taktně manželovi svou víru vysvětlit, je to znamenité. Ale co když ji manžel nechce vyslechnout? Je to jeho volba. Nic však není ztraceno, protože výmluvným svědectvím je také křesťanské chování. Mnozí manželé se zpočátku o víru své manželky nezajímali, nebo této víře dokonce odporovali, ale později — když viděli znamenité chování své manželky — byli „správně nakloněni k věčnému životu“. (Skutky 13:48) I když manžel křesťanskou pravdu nepřijme, je chováním své manželky příznivě ovlivněn, což na manželství působí blahodárně. Jeden manžel, jehož manželka je svědkem Jehovovým, připustil, že by sám podle vysokých měřítek svědků žít nedokázal. Ale řekl o sobě, že je „šťastným manželem okouzlující manželky“ a v dopise, který napsal do jedněch novin, svou manželku a její spoluvěřící vřele chválil.

„Utajený člověk srdce“

15, 16. Jakým chováním by mohla křesťanská manželka získat svého nevěřícího manžela?

¹⁵ Jakým chováním může být získán manžel? V podstatě chováním, jež křesťanky pěstují zcela přirozeně. Petr říká: „Vaše ozdobení ať není ve vnějším splétání vlasů a v navlékání zlatých ozdob ani v nošení svrchních oděvů, ale ať je to utajený člověk srdce v neporušitelném šatu tichého a mírného ducha, který má velkou hodnotu v Božích očích. Vždyť tak se i dříve zdobívaly svaté ženy, které doufaly v Boha, a podřizovaly se svým vlastním manželům, jako Sára poslouchala Abrahama a nazývala ho ‚pánem‘. A vy jste se staly jejími dětmi za předpokladu, že dále činíte dobro a nebojíte se žádné příčiny ke zděšení.“ (1. Petra 3:3–6)

¹⁶ Petr křesťanské ženě radí, aby se nespoléhala na vnější vzhled. Ať její manžel spíše rozpozná, jak biblické nauky ovlivňují její nitro. Ať je svědkem toho, jak se projevuje nová osobnost. Možná si povšimne nějakých změn ve srovnání se starou osobností, která se u jeho manželky projevovala dříve. (Efezanům 4:22–24) Jistě si uvědomí, že její ‚tichý a mírný duch‘ je osvěžující a přitažlivý. Takový duch se líbí manželovi, ale má také „velkou hodnotu v Božích očích“. (Kolosanům 3:12)

17. Proč je Sára znamenitým příkladem pro křesťanské manželky?

¹⁷ Křesťanským ženám je za vzor dána Sára. Ta je pro křesťanské manželky znamenitým příkladem, bez ohledu na to, zda jejich manželé jsou věřící, nebo ne. Sára bezesporu považovala Abrahama za svou hlavu. Dokonce i ve svém srdci ho nazývala svým ‚pánem‘. (1. Mojžíšova 18:12) To však nesnižovalo její důstojnost. Je zřejmé, že byla duchovně silnou ženou a sama měla pevnou víru v Jehovu. Ano, patří k ‚velkému oblaku svědků‘, jejichž příklad víry by nás měl podněcovat k tomu, abychom ‚s vytrvalostí běželi závod, který je nám předložen‘. (Hebrejcům 11:11; 12:1) To, že křesťanská manželka jedná jako Sára, ji nijak neponižuje.

18. Na které zásady je třeba pamatovat v rozdělené domácnosti?

¹⁸ V případě, že je domácnost v náboženském ohledu rozdělená, manžel je v ní přesto hlavou. Jestliže je věřícím on, pak bude brát ohled na názory své manželky, ale ve své víře nebude dělat žádné kompromisy. Jestliže věřící je manželka, nebude ani ona dělat kompromisy ve své víře. (Skutky 5:29) Manželovo postavení hlavy však nebude zpochybňovat. Bude je mít v úctě a ‚zákonu svého manžela‘ zůstane podřízena. (Římanům 7:2)