Když se slova stanou zbraněmi

„Existuje člověk, který mluví neuváženě, jako by bodal mečem.“

PŘÍSLOVÍ 12:18

„ZAČALO to několik týdnů po svatbě,“ říká Helena.a „Nelaskavé poznámky, pokořující komentáře a snaha ponížit mě. Neměla jsem šanci. Jeho pohotové myšlení a pohotový jazyk dokázaly překroutit a zkreslit všechno, co jsem řekla.“

Helena byla v manželství vystavena rafinovanému typu útoku, takovému, který nenechává žádné viditelné jizvy, a proto nevyvolává soucit. Žel, během doby se její situace nezlepšila. „Jsme spolu už víc než dvanáct let,“ říká Helena. „Neuplyne jediný den, aby ke mně nebyl kritický a sarkastický a nepoužíval hrubé, vulgární výrazy.“

Bible nepřehání, když říká, že jazyk může být „nepoddajná, škodlivá věc, plná smrtonosného jedu“. (Jakub 3:8; srovnej Žalm 140:3.) To platí zvláště v manželství. „Kdokoli říká ‚holí a kameny kosti jsou drceny, ale slova mi ublížit nemohou‘, je úplně vedle,“ říká jedna manželka, která se jmenuje Lisa. (Přísloví 15:4)

Terčem slovních útoků mohou být také manželé. „Umíte si představit, jaké to je žít se ženou, která vás stále nazývá lhářem, hloupým idiotem nebo i hůře?“ říká Mike, jehož čtyřleté manželství s Tracy směřuje k rozvodu. „To, co mi říká, nemohu ve slušné společnosti opakovat. Proto si s ní nemohu povídat a proto zůstávám tak dlouho v práci. Je to mnohem bezpečnější než přijít domů.“ (Přísloví 27:15)

Apoštol Pavel měl pádný důvod, když křesťany vybízel: ‚Ať je od vás odňat jekot a utrhačná řeč.‘ (Efezanům 4:31) Co to však je „utrhačná řeč“? Pavel ji odlišuje od „jekotu“ (řecky krauge), který znamená prosté zvýšení hlasu. „Utrhačná řeč“ (řecky blasfemia) poukazuje spíše na obsah sdělení. Je-li tyranské, zlomyslné, ponižující nebo urážlivé, potom to je utrhačná řeč — ať již se vyjadřuje křikem, nebo šeptem.

Zranění způsobená slovy

Hrubý způsob mluvy může narušovat manželství, stejně jako může oceán vymlít pevnou skálu. „Čím je intenzívnější a delší,“ píše dr. Daniel Goleman, „tím větší je nebezpečí . . . Kritizování ze zvyku a pohrdání či odpor jsou nebezpečná znamení, protože ukazují, že manžel či manželka svého partnera tiše odsoudili.“ Když se náklonnost vytrácí, manžel a manželka jsou — jak to uvedla jedna kniha — „v manželství legálně, ale ne citově“. A časem možná nejsou v manželství vůbec.

Urážlivá mluva však může postihnout nejen samotné manželství. Jedno biblické přísloví uvádí: „Kvůli bolesti srdce je zkrušený duch.“ (Přísloví 15:13) Stres, který pramení z trvalé palby ubližujících slov, může člověku způsobit těžkou újmu na zdraví. Jedna studie, kterou provedla americká universita státu Washington, například ukázala, že žena, které se stále nadává, bude náchylnější k nachlazení, k potížím s močovým měchýřem, ke kandidóze a k zažívacím poruchám.

Mnohé ženy, které byly slovně i tělesně napadány, řekly, že slova mohou zranit hůř než pěsti. „Modřiny z jeho facek se nakonec vyhojí a zmizí,“ říká Beverly, „nikdy však nezapomenu ty hrozné věci, které mi řekl o tom, jak vypadám, jak vařím, jak se starám o děti.“ Julie má stejné pocity. „Vím, že to zní divně,“ říká, „ale byla bych raději, kdyby mě uhodil a tím to skončilo, než snášet tohle duševní týrání, které trvá celé hodiny.“

Kde jsou kořeny utrhačné řeči

„Z hojnosti srdce mluví ústa.“ MATOUŠ 12:34

TATO slova prohlásil Ježíš Kristus asi před dvěma tisíci lety. Ano, slova, která člověk říká, často zrcadlí jeho nejniternější pocity a pohnutky. Ty mohou být chvályhodné. (Přísloví 16:23) A naopak, mohou být zrádné. (Matouš 15:19)

Jedna žena o svém manželovi řekla: „Z ničeho nic se rozčílí, a proto žít s ním je často, jako když kráčíte po minovém poli — nikdy nevíte, co povede k výbuchu.“ Richard popisuje podobnou situaci u své manželky. „Lydie je vždy připravena k boji,“ říká. „Neumí normálně mluvit; bojovně útočí a míří na mě prstem, jako bych byl dítě.“

Samozřejmě, i v tom nejlepším manželství může dojít ke sporu a každý manžel i manželka řekne věci, kterých pak lituje. (Jakub 3:2) Utrhačná řeč v manželství je však něco více; patří k ní ponižující a kritická mluva, jejímž cílem je despoticky ovládat neboli tyranizovat manželského partnera. Někdy se ubližující slova skrývají pod pláštíkem mírnosti. Žalmista David například popsal muže, který mluví mírně, ale uvnitř je zlý: „Hladší než máslo jsou slova jeho úst, jeho srdce však je naladěno k boji. Jeho slova jsou hebčí než olej, ale jsou to tasené meče.“ (Žalm 55:21; Přísloví 26:24, 25) Ať již je hrubá mluva otevřeně zlomyslná, nebo zamaskovaná — může manželství ničit.

Jak to začíná

Co způsobuje, že člověk mluví utrhačně? Většinou to souvisí s tím, co člověk vidí a slyší. Sarkasmus, urážky a snižování se v mnoha zemích pokládají za přijatelné, a dokonce za vtipné.a Zvláště muži mohou být ovlivněni sdělovacími prostředky, které často předkládají „skutečného“ muže jako pánovitého a agresivního.

Podobně mnozí z těch, kdo používají pomlouvačný způsob mluvy, vyrostli v rodině, kde rodiče běžně projevovali hněv, rozmrzelost a pohrdání. Od útlého dětství se tedy dovídali, že takové chování je normální.

Dítě, které v takovém prostředí vyrostlo, se naučilo víc než jen způsobu mluvy; přijalo také pokřivený pohled na sebe sama a na druhé. Jestliže se například na dítě mluví hrubě, může se v něm vypěstovat pocit méněcennosti, a dokonce hněvivost. A co když dítě pouze slyší, jak otec slovně napadá jeho matku? I když je dítě velmi malé, může vstřebávat otcovo pohrdání ženami. Chlapec se z otcova chování naučí, že muž musí nad ženou vládnout a že toho dosáhne zastrašováním nebo ubližováním.

Zlostný rodič může vychovat zlostné dítě, z něhož se potom může stát „mistr vzteku“, jenž se dopouští „mnoha přestupků“. (Přísloví 29:22, Reference Bible, poznámka pod čarou) Ubližující způsob mluvy se potom jako dědictví přenáší z jedné generace na druhou. Plným právem Pavel radil otcům: „Nepopouzejte své děti.“ (Kolosanům 3:21) Je zajímavé, že řecké slovo, které je přeloženo jako „popouzet“, může podle Theological Lexicon of the New Testament (Teologický lexikon Nového zákona) mít význam „připravovat se a podněcovat k boji“.

Vliv rodičů samozřejmě není omluvou pro slovní či jiné útoky na druhé lidi; pomáhá však vysvětlit, jak hluboce může být sklon k hrubé mluvě zakořeněný. Mladý muž svou ženu možná netýrá tělesně, ale týrá ji svými slovy a náladami? Určité sebezkoumání takovému člověku možná odhalí, že přejal otcovo pohrdání ženami.

Je zřejmé, že uvedené zásady je možné uplatnit také na ženy. Jestliže matka svému manželovi nadává, může dcera, když se vdá, stejným způsobem zacházet se svým manželem. Jedno biblické přísloví říká: „Lépe je bydlet v zemi pusté než se ženou svárlivou a zlostnou.“ (Přísloví 21:19, Ekumenický překlad) Nicméně i muž musí být v této věci zvláště opatrný. Proč?

Moc utlačovatelů

Muž má obvykle v manželství větší moc než žena. Je téměř vždy tělesně silnější, a proto každá jeho výhrůžka tělesným ublížením nažene více strachu.b Muži navíc mívají lepší pracovní kvalifikaci, větší finanční výhody a bývají méně závislí na druhých. Proto se žena, která je slovně napadána, cítí v pasti a osamělá. Taková žena bude možná souhlasit s prohlášením moudrého krále Šalomouna: „A vrátil jsem se, abych viděl všechny skutky útlaku, které se dějí pod sluncem, a pohleďme, slzy těch, kteří byli utlačováni, ale neměli žádného utěšitele; a na straně jejich utlačovatelů byla moc, takže neměli žádného utěšitele.“ (Kazatel 4:1)

Jestliže manžel kolísá mezi dvěma extrémy — jednu chvíli je zdvořilý, a vzápětí kritický —, může být jeho manželka zmatená. (Srovnej Jakuba 3:10.) Jestliže navíc manžel dobře zajišťuje rodinu v hmotném ohledu, pak se může žena, která je terčem hrubých slov, cítit provinile, protože si myslí, že v manželství něco není v pořádku. Za manželovo chování může dokonce obviňovat sebe. „Stejně jako manželka, která je týrána tělesně,“ přiznává se jedna žena, „jsem si vždy myslela, že příčinou jsem já.“ Jiná manželka říká: „Byla jsem vedena k přesvědčení, že budu-li se více snažit, abych ho pochopila, a budu-li s ním mít ‚trpělivost‘, zklidní se to.“ Žel, špatné zacházení často trvá dál.

Je skutečně tragické, že mnozí manželé zneužívají svou moc tím, že despoticky vládnou nad ženou, které slibovali, že ji budou milovat a že se o ni budou starat. (1. Mojžíšova 3:16) Co však lze v takové situaci dělat? „Nechtěla jsem ho opustit,“ říká jedna žena, „chtěla jsem jen, aby mě přestal napadat.“ Jeden manžel po devíti letech manželství připustil: „Uvědomil jsem si, že u nás dochází ke slovnímu týrání a že já jsem ten, kdo to způsobuje. Rozhodně nechci od manželky odejít, chci se však změnit.“

Jak ukazuje následující článek, pro ty, jejichž manželství trpí ubližujícím způsobem mluvy, existuje pomoc.

[Poznámky pod čarou]

Od slov, která ubližují, k slovům, která hojí

„Smrt i život jsou v moci jazyka.“ PŘÍSLOVÍ 18:21

NADÁVÁNÍ — záměrné používání urážlivé, utrhačné řeči — je v Bibli jasně odsouzeno. Ten, kdo spílal svým rodičům, byl podle mojžíšského zákona odsouzen k smrti. (2. Mojžíšova 21:17) Jehova Bůh tedy tyto věci nebere na lehkou váhu. Boží slovo, Bible, nepodporuje myšlenku, že to, co se odehrává ‚za zavřenými dveřmi‘, není důležité, pokud o sobě člověk prohlašuje, že slouží Bohu. Bible prohlašuje: „Jestliže se někomu zdá, že zachovává vnější způsob uctívání, a přece nedrží svůj jazyk na uzdě, ale dále klame své vlastní srdce, jeho způsob uctívání je nicotný.“ (Jakub 1:26; Žalm 15:1, 3) Jestliže tedy muž mluví utrhačně se svou manželkou, jsou jeho ostatní křesťanské skutky v Božích očích marné.a (1. Korinťanům 13:1–3)

Kromě toho křesťan, který je hrubý, by mohl být vyloučen ze sboru. Mohl by tak dokonce přijít o požehnání Božího Království. (1. Korinťanům 5:11; 6:9, 10) Je tedy zřejmé, že člověk, který svými slovy ubližuje, musí udělat zásadní změny. Jak to může provést?

Odhalit problém

Útočný člověk se samozřejmě nezmění, pokud jasně nepochopí, že má vážný problém. Jedna poradkyně žel pozorovala, že muži, kteří mluví urážlivě, „své chování vůbec za urážlivé nepokládají. Tito muži pokládají takové jednání za zcela normální a ‚přirozený‘ způsob, jak se k sobě manželé a manželky chovají.“ Mnozí muži proto nevidí potřebu změny, dokud je na to situace přímo neupozorní.

Kvůli sobě a kvůli dětem a rovněž z obavy o manželův postoj před Bohem je manželka často nucena — když s modlitbou zváží svou situaci — o problému nahlas promluvit. Vždy je však nebezpečí, že když o něm začne mluvit, problém zhorší a její slova se setkají s popíráním. Tomu by se možná mohla vyhnout tím, že si pečlivě rozváží, jak na problém zavede řeč. Bible říká: „Jako zlatá jablka v stříbrných řezbách je slovo pronesené v pravý čas.“ (Přísloví 25:11) Mírným, a přesto otevřeným přístupem dosáhne možná v klidné chvíli srdce svého manžela. (Přísloví 15:1)

Místo obviňování by se manželka měla snažit, aby vyjádřila, jak na ni hrubé výroky působí. Výroky uvozované slovem „já“ jsou obvykle nejúčinnější. Například: ‚Zraňuje mě, když . . .‘ nebo ‚Deptá mě, když mi řekneš . . .‘ Takové výroky dosáhnou srdce snáze, protože se zaměřují spíše na problém než na osobu. (Srovnej 1. Mojžíšovu 27:46–28:1.)

Pevný, ale taktní zásah manželky může mít dobré výsledky. (Srovnej Žalm 141:5.) Zjistil to i jeden muž, kterému budeme říkat Štěpán. „Moje manželka u mne rozpoznala sklon k utrhačnosti, který jsem sám pozorovat nemohl, a měla odvahu mě na to upozornit,“ říká Štěpán.

Kde najít pomoc

Co však může dělat žena, jejíž manžel odmítá problém uznat? Dojde-li to tak daleko, hledají některé manželky pomoc zvenčí. Svědkové Jehovovi se v takové tísnivé situaci mohou obrátit na své sborové starší. Tyto muže Bible vybízí, aby byli láskyplní a laskaví, když pasou Boží duchovní stádo, a současně aby ‚kárali ty, kteří odporují‘ zdravému učení Božího slova. (Titovi 1:9; 1. Petra 5:1–3) Ačkoli starším nepřísluší, aby se vměšovali do soukromých záležitostí manželských dvojic, jsou oprávněně zneklidněni, jestliže jeden z partnerů ubližuje druhému hrubými výroky. (Přísloví 21:13) Tito muži se pevně drží biblických zásad, a proto nebudou utrhačnou řeč omlouvat nebo zlehčovat.b

Sboroví starší mohou podpořit komunikaci mezi manželem a manželkou. Na jistého staršího se například obrátila jedna žena s tím, že ji její křesťanský manžel po léta slovně napadá. Starší zařídil setkání s touto manželskou dvojicí. Když jeden z manželských partnerů mluvil, starší požádal druhého, aby naslouchal a nepřerušoval ho. Když byla na řadě manželka, řekla, že již nedokáže dále snášet manželovy výbuchy hněvu. Uvedla, že po léta má každý den k večeru sevřený žaludek, protože neví, zda manžel nebude v hněvivé náladě, až vstoupí do dveří. Když manžel vybuchne, říká ponižující věci o její rodině, přátelích a o ní samotné.

Starší manželku požádal, aby vysvětlila, jaký pocit v ní navozují manželova slova. „Mám pak pocit, že jsem špatný člověk, kterého nikdo nemůže milovat,“ odpověděla. „Někdy jsem se ptávala maminky: ‚Mami, jsem člověk, se kterým je těžké žít? Je těžké mě milovat?‘ “ Když popisovala, jaké pocity v ní manželova slova vyvolávají, začal manžel plakat. Poprvé mohl vidět, jak hluboce jeho slova manželce ubližují.

Můžete se změnit

Utrhačná řeč byla problémem některých křesťanů v prvním století. Křesťanský apoštol Pavel jim připomínal, aby odložili „zlobu, hněv, špatnost, utrhačnou řeč a oplzlou mluvu“. (Kolosanům 3:8) Hrubá mluva je problémem spíše srdce než jazyka. (Lukáš 6:45) Proto apoštol Pavel dodal: „Svlékněte starou osobnost s jejími zvyklostmi a oblékněte si novou osobnost.“ (Kolosanům 3:9, 10) Změna tedy znamená nejen mluvit jinak, ale také cítit jinak.

Manžel, který používá hanlivé výroky, možná potřebuje pomoc, aby zjistil, co ho vlastně k takovému jednání vede.c Možná by chtěl mít postoj žalmisty: „Prozkoumej mě, Bože, a poznej mé srdce. Vyzkoušej mě a poznej mé znepokojivé myšlenky a viz, zda je ve mně nějaká bolavá cesta.“ (Žalm 139:23, 24) Například — proč má potřebu despoticky vládnout své manželce neboli ovládat ji? Co u něj spouští slovní útoky? Jsou jeho útoky projevem hlubšího odporu? (Přísloví 15:18) Trpí pocity méněcennosti, snad v důsledku své výchovy, která se vyznačovala kritickým způsobem řeči? Takové otázky mohou muži pomoci, aby odhalil kořeny svého chování.

Vykořenit utrhačnou řeč je však těžké, zvláště když byla vštípena rodiči, kteří sami byli sarkastičtí, nebo kulturou, která despotické chování podporuje. Ale všechno, co je naučené, se lze — s vynaložením času a úsilí — odnaučit. V tomto ohledu je tou nejlepší pomocí Bible. Umožňuje člověku, aby změnil dokonce i silně zakořeněný způsob chování. (Srovnej 2. Korinťanům 10:4, 5.) Jak?

Správný pohled na úlohy, které přidělil Bůh

Muži, kteří mluví utrhačným způsobem, mají často pokřivenou představu o úloze, kterou manželovi a manželce přidělil Bůh. Například Pavel v Bibli uvedl, že manželky se „podřizují svým manželům“ a že „manžel je hlavou své manželky“. (Efezanům 5:22, 23) Některý manžel má možná pocit, že ho to opravňuje k absolutní vládě nad ženou. Tak to ale není. Jeho manželka mu je sice podřízena, ale není jeho otrokem. Je jeho ‚pomocnicí‘ a ‚doplňkem‘. (1. Mojžíšova 2:18) Proto Pavel dodává, že „by měli manželé milovat své manželky jako svá vlastní těla. Kdo miluje svou manželku, miluje sebe, neboť nikdo nikdy neměl v nenávisti své vlastní tělo; ale živí je a něžně je chová, stejně jako i Kristus něžně chová sbor.“ (Efezanům 5:28, 29)

Ježíš jako hlava křesťanského sboru své učedníky nikdy nepeskoval a nepůsobil na ně tak, že by nervózně čekali, kdy dojde k příštímu výbuchu kritiky. Naopak, byl něžný a respektoval tím jejich důstojnost. „Chci vás občerstvit,“ slíbil jim. „Jsem mírné povahy a ponížený v srdci.“ (Matouš 11:28, 29) Rozjímání s modlitbou o tom, jak projevoval vedení prostřednictvím hlavy Ježíš, může manželovi pomoci, aby se na své postavení hlavy díval vyrovnanějším způsobem.

Když vznikne napětí

Znát biblické zásady je jedna věc; ale uplatnit je, když je člověk pod tlakem, je něco jiného. Jak se může manžel vyvarovat toho, aby nesklouzl zpátky k hrubému způsobu mluvy, když vznikne napětí?

Známkou mužnosti není to, když manžel v rozčílení zaútočí slovy. Bible uvádí: „Kdo je pomalý k hněvu, je lepší než silný muž, a kdo ovládá svého ducha, než ten, kdo dobývá město.“ (Přísloví 16:32) Skutečný muž svého ducha ovládá. Projevuje empatii tím, že uvažuje: ‚Jak má slova působí na manželku? Jak bych se já cítil v jejím postavení?‘ (Srovnej Matouše 7:12.)

Bible však uznává, že některé situace mohou vyprovokovat k hněvu. O takových okolnostech žalmista napsal: „Buďte znepokojeni, ale nehřešte. Vypovídejte se ve svém srdci, na lůžku, a mlčte.“ (Žalm 4:4) Dá se to rovněž vyjádřit takto: „Není nic špatného na tom, že se člověk rozhněvá, ale je špatné slovně útočit tím, že je člověk sarkastický a pokořuje nebo snižuje druhé.“

Když manžel cítí, že ztrácí kontrolu nad svým vyjadřováním, může se učit, jak rozhovor přerušit. Snad by bylo moudré odejít z místnosti, projít se nebo si najít nějaké soukromé místo a tam se uklidnit. Přísloví 17:14 říkají: „Dříve, než propukne hádka, rozluč se.“ Pokračujte v rozhovoru, až hněv přejde.

Samozřejmě, že dokonalý není nikdo. Manžel, který měl problém s hrubým způsobem vyjadřování, k tomu může znovu sklouznout. Když se to stane, měl by se omluvit. Oblékání „nové osobnosti“ je trvalý proces, ale přináší velkou odměnu. (Kolosanům 3:10)

Hojivá slova

Ano, „smrt i život jsou v moci jazyka“. (Přísloví 18:21) Ubližující výroky musí být nahrazeny slovy, která manželství budují a posilují. Jedno biblické přísloví uvádí: „Příjemná řeč je pláství medu, sladká pro duši a uzdravením pro kosti.“ (Přísloví 16:24)

Před několika lety byla provedena studie, jež měla určit faktory, díky nimž soudržné rodiny tak dobře fungují. „Studie ukázala, že příslušníci takových rodin se mají rádi a říkají si to,“ uvedl odborník na problémy v manželství David R. Mace. „Podporují se vzájemně, dávají jeden druhému pocit osobní ceny a využívají každou vhodnou příležitost, aby mluvili a jednali láskyplně. Je zcela přirozené, že je těší být spolu a že posilují jeden druhého takovým způsobem, že jejich vztahy jsou velmi uspokojující.“

Žádný bohabojný manžel nemůže pravdivě říci, že miluje svou ženu, když ji svými slovy záměrně uráží. (Kolosanům 3:19) Totéž samozřejmě platí pro manželku, která slovně napadá svého manžela. Je rozhodně povinností obou partnerů, aby se řídili napomenutím, které dal Pavel Efezanům: „Ať z vašich úst nevychází žádné zkažené slovo, ale každé slovo, které je dobré k budování podle potřeby, aby předalo posluchačům to, co je příznivé.“ (Efezanům 4:29)

[Poznámky pod čarou]