Hledejme v každém to dobré

„Pamatuj přece na mne, ó můj Bože, pro dobré.“ (NEHEMJÁŠ 13:31)

1. Z čeho je patrné, že Jehova projevuje dobrotu všem?

KDYŽ po mnoha zamračených a pochmurných dnech vysvitne slunce, je to vítaná změna. Lidé se cítí dobře a mají dobrou náladu. Podobně osvěživě a příjemně působí, když po dlouhé době slunečního žáru a sucha přijde přeháňka, nebo dokonce průtrž mračen. Počasí — jaký nádherný dar od Tvůrce zemské atmosféry, od našeho láskyplného Stvořitele Jehovy! Boží štědrost vyzdvihl Ježíš, když učil: „Neustále milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují; abyste se prokázali jako synové svého Otce, který je v nebesích, protože působí, aby jeho slunce vycházelo nad lidmi ničemnými i dobrými, a dává déšť na lidi spravedlivé i nespravedlivé.“ (Matouš 5:43–45) Ano, Jehova projevuje dobrotu všem. Jeho služebníci by se měli snažit ho napodobovat tím, že hledají v druhých to dobré.

2. (a) Na jakém základě Jehova projevuje dobrotu? (b) Čeho si Jehova všímá, když pozoruje, jak reagujeme na jeho dobrotu?

² Na jakém základě Jehova projevuje dobrotu? Od chvíle, kdy Adam zhřešil, Jehova nepřestal hledat v lidech to dobré. (Žalm 130:3, 4) Jeho záměrem je umožnit poslušnému lidstvu, aby opět žilo v ráji. (Efezanům 1:9, 10) Díky Jehovově nezasloužené laskavosti máme vyhlídku na to, že prostřednictvím Slíbeného Semene budeme vysvobozeni z hříchu a nedokonalosti. (1. Mojžíšova 3:15; Římanům 5:12, 15) Je nám umožněn návrat k dokonalosti, kterou nakonec obdržíme, jestliže přijmeme výkupné. Jehova nyní každého z nás pozoruje mimo jiné proto, aby zjistil, jak reagujeme na jeho štědrost. (1. Jana 3:16) Všimne si jakéhokoli našeho skutku, kterým dáme najevo ocenění pro jeho dobrotu. Apoštol Pavel napsal: „Bůh . . . není nespravedlivý, aby zapomněl na vaši práci a na lásku, kterou jste projevovali k jeho jménu.“ (Hebrejcům 6:10)

3. Jaká otázka si zaslouží naši pozornost?

³ Jestliže tedy chceme napodobovat Jehovu a hledat v druhých to dobré, jak to máme dělat? Věnujme pozornost tomu, jak to lze dělat ve čtyřech oblastech našeho života. Je to (1) křesťanská služba, (2) rodina, (3) sbor a (4) náš vztah k druhým.

Když kážeme a činíme učedníky

4. Proč můžeme říci, že svou účastí v křesťanské službě hledáme v druhých to dobré?

⁴ „Pole je svět,“ vysvětlil Ježíš, když se ho učedníci dotazovali na význam podobenství o pšenici a plevelu. Jakožto dnešní Kristovi učedníci tuto pravdu uznáváme, když se podílíme na kazatelské službě. (Matouš 13:36–38; 28:19, 20) Při své službě na tomto ‚poli‘ se veřejně vyjadřujeme o své víře. Už ta skutečnost, že svědkové Jehovovi jsou svou činností dům od domu a na ulicích dobře známi, je dokladem toho, že se pilně snažíme vyhledat všechny lidi, kteří si poselství o Království zaslouží. Ano, Ježíš dal tento pokyn: „Ať vstoupíte do kteréhokoli města nebo vesnice, pátrejte, kdo si to v něm zaslouží.“ (Matouš 10:11; Skutky 17:17; 20:20)

5, 6. Proč vytrvale opakovaně navštěvujeme domácnosti lidí?

⁵ Když přicházíme za lidmi, kteří nás nečekají, všímáme si toho, jak reagují na naše poselství. Někdy se stává, že jeden člen domácnosti by si nás rád vyslechl, ale zevnitř někdo jiný zavolá: „Nás to nezajímá.“ Tím návštěva končí. Je nám opravdu líto, když odpor nebo nezájem jednoho člověka ovlivní reakci někoho jiného. Co tedy můžeme dělat, abychom přesto hledali v každém to dobré?

⁶ Když kážeme v těch místech a znovu tuto domácnost navštívíme, možná se nám naskytne příležitost mluvit přímo s tím člověkem, který naši předešlou návštěvu tak rázně ukončil. Pokud si připomeneme, co se tehdy stalo, můžeme se připravit. Ten člověk možná jednal z dobrých pohnutek, protože byl přesvědčen, že tomu, kdo si chtěl poselství o Království vyslechnout, by v tom měl zabránit. Možná, že byl ovlivněn nepravdivými informacemi o tom, jaké máme úmysly. To nás však neodradí. Této domácnosti budeme dobrou zprávu o Království kázat i nadále, přičemž se taktně pokusíme vyjasnit nedorozumění. Máme zájem pomoci všem, aby přišli k přesnému poznání Boha. Je možné, že Jehova pak k sobě tohoto člověka přitáhne. (Jan 6:44; 1. Timoteovi 2:4)

7. Co nám pomůže, abychom k lidem přistupovali pozitivně?

⁷ Když Ježíš dával pokyny svým učedníkům, bral v úvahu to, že se v rodinách může projevit odpor. Vždyť řekl: „Přišel jsem . . . způsobit rozdělení člověka proti jeho otci, a dcery proti její matce, a mladé manželky proti její tchyni.“ Potom dodal: „Nepřátelé člověka . . . budou lidé z jeho vlastní domácnosti.“ (Matouš 10:35, 36) Okolnosti a postoje se však mění. Náhlá nemoc, smrt příbuzného, katastrofa, citová krize a mnoho jiných činitelů — to vše ovlivňuje reakci lidí na naše kázání. Pokud se na lidi, kterým kážeme, díváme negativně — jako by nikdy nemohli projevit zájem —, opravdu v nich hledáme to dobré? Proč bychom se k nim s radostí nevrátili při jiné příležitosti? Možná, že zareagují jinak. Někdy může příznivější reakci vyvolat nejenom to, co říkáme, ale také způsob, jak to říkáme. Budeme-li se před vyjitím do kazatelské služby vroucně modlit k Jehovovi, jistě nám to pomůže, abychom byli pozitivní a všem lidem předkládali poselství o Království způsobem, který jim bude příjemný. (Kolosanům 4:6; 1. Tesaloničanům 5:17)

8. K čemu to může vést, když křesťané hledají to dobré ve svých nevěřících příbuzných?

⁸ V některých sborech jsou rodiny, z nichž mnoho členů slouží Jehovovi. Co zapůsobilo na srdce mladých členů takové rodiny? Často to bylo tak, že si jejich obdiv a úctu získal některý starší příbuzný, který se vytrvale snažil o dobré vztahy v rodině a v manželství. Mnoha křesťanským manželkám se podařilo „beze slova“ získat svého manžela, když uplatnily radu apoštola Petra. (1. Petra 3:1, 2)

V rodině

9, 10. Jak dali Jákob i Josef najevo, že v členech své rodiny hledají to dobré?

⁹ Důvěrná pouta, která k sobě pojí členy rodiny, jsou další oblastí, kde můžeme hledat v druhých to dobré. Můžeme se poučit z toho, jak jednal Jákob se svými syny. V 1. Mojžíšově, 37. kapitole, verších 3 a 4 Bible uvádí, že Jákob zvláště miloval Josefa. Josefovi sourozenci kvůli tomu žárlili, dokonce natolik, že se svého bratra chystali zabít. Všimněme si ale, jaký postoj Jákob i Josef projevili později ve svém životě. V členech své rodiny hledali to dobré.

¹⁰ Když byl Josef hlavním správcem potravin v Egyptě postiženém hladomorem a přišli za ním jeho bratři, přijal je. I když jim okamžitě neodhalil svou totožnost, zařídil věci tak, aby o ně bylo dobře postaráno a aby mohli odvézt potraviny svému zestárlému otci. Ano, ačkoli se stal předtím obětí jejich nenávisti, jednal Josef v jejich nejlepším zájmu. (1. Mojžíšova 41:53–42:8; 45:23) Podobně Jákob, když byl na smrtelném loži, vyslovil prorocká požehnání pro všechny své syny. Je sice pravda, že kvůli svým nesprávným činům přišli o některé výsady, ale dědictví v zemi obdrželi všichni. (1. Mojžíšova 49:3–28) Jákob tedy projevil opravdu neselhávající lásku.

11, 12. (a) Který prorocký příklad zdůrazňuje, že je důležité hledat to dobré ve členech své rodiny? (b) V čem je poučný příklad otce z Ježíšova podobenství o marnotratném synovi?

¹¹ Když přemýšlíme o tom, jak trpělivě Jehova jednal s nevěrným izraelským národem, lépe pochopíme, jakým způsobem hledá ve svém lidu to dobré. Svoji neselhávající lásku Jehova znázornil na rodinné situaci proroka Ozeáše. Ozeášova manželka Gomer se opakovaně dopouštěla cizoložství. Navzdory tomu dostal Ozeáš od Jehovy tento příkaz: „Jdi ještě jednou, miluj ženu, kterou miluje druh a která se dopouští cizoložství, jako v případě Jehovovy lásky k izraelským synům, zatímco se obracejí k jiným bohům a milují rozinkové koláče.“ (Ozeáš 3:1) Proč Jehova přikázal něco takového? Věděl, že v národu, který se odklonil od jeho cest, jsou jednotlivci, kteří budou příznivě reagovat na jeho shovívavost. Ozeáš prohlásil: „Potom se izraelští synové vrátí a jistě budou hledat Jehovu, svého Boha, a Davida, svého krále; a jistě přijdou s třesením k Jehovovi a k jeho dobrotě v konečné části dnů.“ (Ozeáš 3:5) To je jistě krásný příklad, o kterém bychom měli přemýšlet, když se setkáme s problémy v rodině. Pokud budete ve členech své rodiny vytrvale hledat to dobré, přinejmenším tím dáte krásný příklad shovívavosti.

¹² O způsobu, jak hledat to dobré ve své vlastní rodině, se ještě více dozvídáme z Ježíšova podobenství o marnotratném synovi. Mladší syn zanechal svého prostopášného života a vrátil se domů. Otec s ním jednal milosrdně. A jak otec zareagoval na stížnosti staršího syna, který jeho rodinu nikdy neopustil? Otec mu řekl: „Dítě, byl jsi vždycky se mnou a všechno, co je moje, je tvoje.“ To nebyla strohá odpověď, ale ujištění o otcovské lásce. „Prostě jsme se museli těšit a radovat,“ pokračoval otec, „protože tento tvůj bratr byl mrtvý, ale ožil, a byl ztracen, ale našel se.“ Také my můžeme podobně dále hledat v druhých to dobré. (Lukáš 15:11–32)

V křesťanském sboru

13, 14. Například jakým způsobem můžeme v křesťanském sboru uplatnit královský zákon lásky?

¹³ Jako křesťané chceme uplatňovat královský zákon lásky. (Jakub 2:1–9) Je možné, že nám nedělá problémy vycházet s těmi v našem sboru, kdo jsou na tom jinak než my po hmotné stránce. Ale nemáme mezi sebou „třídní rozdíly“ vyplývající z toho, že někdo pochází z odlišného rasového, kulturního, nebo dokonce náboženského prostředí? Pokud ano, jak můžeme uplatnit Jakubovu radu?

¹⁴ Jestliže vítáme všechny, kdo přicházejí na křesťanská shromáždění, svědčí to o naší velkorysosti. Když se chopíme iniciativy a popovídáme si s těmi, kdo jsou v sále Království noví, jejich počáteční nervozita a rozpačitost se možná vytratí. To potvrzují i výroky některých lidí, kteří se po první návštěvě křesťanského shromáždění vyjádřili v tomto smyslu: „Každý byl tak přátelský. Jako by mě už všichni znali. Připadal jsem si jako mezi svými.“

15. Jak je možné mladým pomoci, aby se zajímali o starší členy sboru?

¹⁵ V některých sborech se po skončení shromáždění vytvoří skupinka mladých lidí, kteří postávají v sále Království nebo venku a vyhýbají se společnosti starších členů sboru. Co dobrého je možné udělat, aby si to odvykli? První krok samozřejmě musí udělat rodiče. Své děti by v tomto ohledu měli doma školit a připravovat je na shromáždění. (Přísloví 22:6) Mohou jim dát za úkol připravit potřebné publikace, aby je všichni měli na shromáždění s sebou. Děti je třeba povzbudit, aby si v sále Království povídaly s letitými a churavými, a nejlépe je k tomu mohou vést rodiče. Když děti takovým spolukřesťanům řeknou něco hezkého, samy z toho mají radost.

16, 17. Jak mohou dospělí hledat to dobré v mladých ve sboru?

¹⁶ Starší bratři a sestry by se měli zajímat o mladé členy sboru. (Filipanům 2:4) Mohli by se chopit iniciativy a povzbudivě si s nimi popovídat. Na shromáždění obvykle zazní velmi zajímavé myšlenky. Mladých je možné se zeptat, jestli se jim shromáždění líbilo a jestli je něco zvlášť zaujalo, takže by to mohli uplatnit. Mladí jsou nedílnou součástí sboru a za to, že při shromáždění dávají pozor, si zaslouží uznání. Měli bychom je pochválit také tehdy, když dali nějaký komentář nebo se podíleli na nějaké části programu. Ze způsobu, jak mladí jednají se staršími členy ve sboru a jak obstarávají drobné práce doma, je možné usoudit, že později pravděpodobně dobře zvládnou i větší povinnosti. (Lukáš 16:10)

¹⁷ Mladí, kteří ochotně přijímají povinnosti, časem dospějí tak daleko, že díky svým duchovním vlastnostem budou moci přijmout i důležitější úkoly. Když má člověk co na práci, pravděpodobně nebude jednat pošetile. (2. Timoteovi 2:22) Bratři, kteří usilují o to, aby mohli sloužit jako služební pomocníci, mohou takovými úkoly být „vyzkoušeni, zda jsou vhodní“. (1. Timoteovi 3:10) Když starší uvažují o tom, zda jsou tito bratři vhodní pro další úkoly, berou v úvahu to, jak ochotně se podílejí na shromáždění, jak horlivě se účastní kazatelské služby a také jak dalece projevují osobní zájem o všechny členy sboru.

Jak hledat v každém to dobré

18. Jaké léčce je nutné se vyhýbat při souzení a proč?

¹⁸ V Příslovích 24:23 je řečeno: „Projevovat stranickost v soudu není dobré.“ Když starší posuzují záležitosti ve sboru, nebeská moudrost jim zakazuje být straničtí. Jakub prohlásil: „Moudrost shora je především cudná, pak pokojná, rozumná, připravená uposlechnout, plná milosrdenství a dobrého ovoce, nedělá stranické rozdíly, není pokrytecká.“ (Jakub 3:17) Mají-li starší hledat v druhých to dobré, nesmí samozřejmě dovolit, aby jejich úsudek byl zastřen osobními vztahy nebo emocemi. „Bůh se staví ve shromáždění Božského,“ napsal žalmista Asaf. „Soudí uprostřed bohů [v poznámce pod čarou „těch podobných Bohu“, což se vztahuje na lidské soudce]: ‚Jak dlouho budete dál soudit s bezprávím a projevovat stranickost ničemným?‘“ (Žalm 82:1, 2) V souladu s tím se křesťanští starší vyhýbají jakémukoli sklonu k nadržování, když se řeší nějaká záležitost týkající se jejich přítele nebo příbuzného. Takovým jednáním chrání jednotu sboru a dávají volný průchod působení Jehovova ducha. (1. Tesaloničanům 5:23)

19. Jakými způsoby můžeme v druhých hledat to dobré?

¹⁹ Tím, že hledáme to dobré v našich bratrech a sestrách, napodobujeme postoj, který apoštol Pavel vyjádřil v dopise sboru v Tesalonice. Řekl: „Máme mimoto důvěru v Pána ohledně vás, že děláte a budete dál dělat to, co nařizujeme.“ (2. Tesaloničanům 3:4) Jestliže v druhých hledáme to dobré, budeme spíše nakloněni přehlížet jejich nedostatky. Jistě nebudeme kritičtí, ale budeme se snažit najít něco, za co své bratry můžeme pochválit. Pavel napsal: „Od správců [se] . . . očekává, aby člověk byl shledán věrným.“ (1. Korinťanům 4:2) Nejen ti, kdo ve sboru působí jako správci, ale všichni bratři a sestry jsou nám pro svou věrnost drazí. To nás k nim stále více přibližuje, a pouta našeho křesťanského přátelství sílí. Na své bratry se díváme stejně, jako to dělal apoštol Pavel. Jsou „spolupracovníky pro Boží království“ a naší „posilující pomocí“. (Kolosanům 4:11) Tím projevujeme postoj, který má Jehova.

20. Jaké požehnání obdrží ti, kdo hledají v každém to dobré?

²⁰ Jistě se i my modlíme jako Nehemjáš: „Pamatuj přece na mne, ó můj Bože, pro dobré.“ (Nehemjáš 13:31) Jsme nesmírně šťastní, že Jehova v lidech hledá to dobré! (1. Královská 14:13) Dělejme to i my, když jednáme s druhými. Pak máme vyhlídku na vyplacení a na věčný život v novém světě, který je nyní tak blízko. (Žalm 130:3–8)

Jak byste odpověděli?

• Na jakém základě Jehova projevuje dobrotu všem?

• Jak můžeme v druhých hledat to dobré

• v naší křesťanské službě?

• ve své rodině?

• ve svém sboru?

• ve všech našich vztazích?

[Obrázek na straně 18]

Josef ve svých bratrech hledal to dobré, přestože s ním předtím jednali nenávistně

[Obrázek na straně 19]

Odpor nám nezabrání v tom, abychom se snažili pomáhat všem

[Obrázek na straně 20]

I přes to, jak Jákobovi synové jednali v minulosti, všichni od něj dostali požehnání

[Obrázek na straně 21]

Na křesťanských shromážděních vítejte každého