Pomozme těm, kdo zabloudili

„Radujte se se mnou, protože jsem našel svou ovci, která se ztratila.“ (LUKÁŠ 15:6)

1. Jak Ježíš prokázal, že je milujícím pastýřem?

JEHOVŮV jediný zplozený Syn, Ježíš Kristus, je nazván ‚velkým pastýřem ovcí‘. (Hebr. 13:20) Písmo jeho příchod předpovědělo a ze zpráv, které jsou v něm uvedeny, je vidět, že byl jedinečným Pastýřem, který se snažil najít ‚ztracené ovce‘ Izraele. (Mat. 2:1–6; 15:24) Navíc, podobně jako doslovný pastýř možná položí život, aby ochránil své ovce, Ježíš dal svůj život jako výkupní oběť za lidi, kteří jsou podobní ovcím a kteří jeho oběti využijí. (Jan 10:11, 15; 1. Jana 2:1, 2)

2. Co mohlo být příčinou toho, že se někteří křesťané stali nečinnými?

² Je smutné, že někteří z těch, kdo měli ocenění pro Ježíšovo výkupné a zasvětili se Bohu, už nejsou aktivními členy křesťanského sboru. Sklíčenost, zdravotní problémy nebo jiné důvody vedly k tomu, že jejich horlivost zeslábla a oni se stali nečinnými. Avšak pouze ve spojení s Božím stádem se mohou těšit z pokoje a štěstí, jak o tom mluvil David ve 23. žalmu. Například zpíval: „Jehova je můj Pastýř. V ničem nebudu mít nedostatek.“ (Žalm 23:1) Ovce, které jsou v Božím stádu, nemají v duchovním ohledu žádný nedostatek. To ale neplatí o těch, které zabloudily. Kdo jim může pomoci? Jakým způsobem? Co konkrétně je tedy možné pro tyto křesťany udělat, aby se do stáda vrátili?

Kdo jim může pomoci?

3. Jak Ježíš ukázal, co je potřeba k záchraně ztracené ovce Boží pastvy?

³ K záchraně ztracené ovce Boží pastvy je zapotřebí opravdového úsilí. (Žalm 100:3) Ježíš tuto myšlenku vyjádřil v následujícím podobenství: „Jestliže nějaký člověk nabude sto ovcí a jedna z nich zabloudí, nenechá těch devadesát devět na horách a nevydá se pátrat po té jedné, která bloudí? A jestliže ji najde, jistě vám říkám, že se z ní raduje více než z těch devětadevadesáti, které nezabloudily. Podobně není žádoucí v očích mého Otce, který je v nebi, aby zahynul jeden z těchto maličkých.“ (Mat. 18:12–14) Kdo může pomoci křesťanům, kteří jsou podobní ovcím a zabloudili?

4, 5. Jaký postoj k Božímu stádu musí mít starší?

⁴ Pokud ovcím, které zabloudily, chtějí pomoci křesťanští starší, musí pamatovat na to, že Boží stádo je sbor lidí zasvěcených Jehovovi — je to vzácné ‚stádo bravu Boží pastvy‘. (Žalm 79:13) Tyto drahé ovce potřebují něžnou péči, to znamená, že milující pastýři jim musí projevovat osobní zájem. Velmi účinné mohou být přátelské pastýřské návštěvy. Láskyplné povzbuzení pastýře může těmto křesťanům pomoci, aby opět získali vztah k Jehovovi a zatoužili vrátit se do stáda. (1. Kor. 8:1)

⁵ Úkolem pastýřů Božího stáda je pátrat po ovcích, které zabloudily, a potom se snažit jim pomáhat. Odpovědnost pást ovce připomněl apoštol Pavel křesťanským starším ve starověkém Efezu, když řekl: „Dávejte pozor na sebe a na celé stádo, v němž vás svatý duch ustanovil jako dozorce, abyste pásli Boží sbor, který vyplatil krví svého vlastního Syna.“ (Sk. 20:28) Podobně i apoštol Petr pomazané starší vybídl: „Paste Boží stádo, které je ve vaší péči, ne z donucení, ale ochotně; ani ne z lásky k nečestnému zisku, ale dychtivě; ani jako byste panovali nad těmi, kdo jsou Božím dědictvím, ale tak, že se stanete příkladem stádu.“ (1. Petra 5:1–3)

6. Proč Boží ovce potřebují péči pastýřů obzvlášť v dnešní době?

⁶ Křesťanští pastýři musí napodobovat ‚znamenitého pastýře‘, Ježíše. (Jan 10:11) O Boží ovce měl hluboký zájem. Na to, jak důležité je pečovat o ně, poukázal, když Šimonu Petrovi řekl, aby ‚pásl jeho ovečky‘. (Přečti Jana 21:15–17.) Takovou péči ovce potřebují obzvlášť v dnešní době, protože Ďábel zintenzivňuje úsilí zlomit ryzost těch, kdo se Bohu zasvětili. K tomu, aby Jehovovy ovce svedl ke hříšnému jednání, Satan využívá tělesných slabostí a lákadel světa. (1. Jana 2:15–17; 5:19) Zvláště zranitelní jsou nečinní křesťané, a pokud se mají řídit vybídkou ‚choďte duchem‘, potřebují pomoc. (Gal. 5:16–21, 25) Mají-li pastýři takovým ovcím pomáhat, je třeba, aby se modlili k Bohu o vedení a o svatého ducha a aby obratně používali Boží Slovo. (Přísl. 3:5, 6; Luk. 11:13; Hebr. 4:12)

7. Jak důležité je, aby starší pásli ty, kdo jsou podobní ovcím a jsou v jejich péči?

⁷ Pastýř ve starověkém Izraeli své stádo vedl pomocí dlouhé zahnuté hole. Také když ovce šly do ohrady nebo z ohrady, jedna po druhé ‚procházely pod zahnutou holí‘, a on je tak mohl spočítat. (3. Mojž. 27:32; Mich. 2:12; 7:14) I křesťanský pastýř musí Boží stádo dobře znát a vědět, jak se každé ovci daří. (Srovnej Přísloví 27:23.) Pastýřská péče je tedy jednou z důležitých věcí, které rada starších řeší. Zahrnuje to naplánovat konkrétní kroky, jak pomoci ovcím, které se zatoulaly. Sám Jehova řekl, že po svých ovcích bude pátrat a poskytne jim potřebnou péči. (Ezek. 34:11) Když tedy starší vyvíjejí úsilí pomáhat zbloudilým ovcím, aby se vrátily do stáda, Bohu to dělá radost.

8. Jakými způsoby mohou starší věnovat ovcím osobní zájem?

⁸ Jestliže spoluvěřící onemocní fyzicky, návštěva pastýře Božího stáda pro něj může být zdrojem radosti a povzbuzení. Totéž může platit v případě duchovně nemocné ovce, které je projeven osobní zájem. Starší mohou nečinnému přečíst některé biblické texty, připomenout myšlenky z nějakého článku nebo ze shromáždění, modlit se s ním a podobně. Mohou ho ujistit, že když přijde na shromáždění, spolukřesťané ho rádi uvidí. (2. Kor. 1:3–7; Jak. 5:13–15) Návštěva, telefonát nebo dopis mohou znamenat opravdu mnoho! Poskytování osobní pomoci ovci, která ve stádu chybí, může přinést velkou radost také soucitnému křesťanskému pastýři.

Společné úsilí

9, 10. Proč byste řekli, že zájem o zbloudilé ovce nemají projevovat pouze starší?

⁹ Žijeme v hektické a náročné době, a tak by se mohlo stát, že si nevšimneme, že se nějaký spoluvěřící od sboru vzdaluje. (Hebr. 2:1) V Jehovových očích však ovce mají velkou hodnotu. Každá je cenná, stejně jako je cenná každá část lidského těla. Každý z nás proto musí o své spolukřesťany projevovat zájem a jeden o druhého opravdově pečovat. (1. Kor. 12:25) Máte takový postoj?

¹⁰ I když zodpovědnost za hledání a pomoc ovcím, které zabloudily, mají především starší, neznamená to, že zájem o tyto spoluvěřící musí projevovat jen oni. Mohou s nimi spolupracovat i ostatní členové sboru. Bratry a sestry, kteří potřebují pomoc, aby se do stáda vrátili, můžeme a měli bychom povzbuzovat a duchovně posilovat. Jak by taková pomoc mohla vypadat?

11, 12. Jakou výsadu můžete dostat, abyste pomohli nečinnému spoluvěřícímu?

¹¹ V některých případech mohou starší požádat zkušeného zvěstovatele, aby vedl biblické studium s nečinným, který o pomoc projevil zájem. Cílem tohoto úsilí je opět roznítit „lásku, kterou [měl] zprvu“. (Zjev. 2:1, 4) Takového spoluvěřícího může povzbudit a posílit ve víře to, že ho zvěstovatel seznámí s myšlenkami, o které nečinný přišel, když nebyl v kontaktu se sborem.

¹² Pokud tě starší požádají, abys studoval se spolukřesťanem, který potřebuje duchovní pomoc, modli se o to, aby tě Jehova vedl a tvému úsilí žehnal. Opravdu „uval svá díla na samotného Jehovu, a tvé plány budou pevně založeny“. (Přísl. 16:3) Do hloubky přemýšlej o biblických textech a myšlenkách, které posilují víru a které můžeš při takovém studiu použít. Uvažuj o vynikajícím příkladu apoštola Pavla. (Přečti Římanům 1:11, 12.) Pavel toužil vidět křesťany v Římě, aby jim předal nějaký duchovní dar, a oni tak byli upevněni. Také se těšil, že se vzájemně povzbudí. Neměli bychom snad mít stejný postoj, když se snažíme pomáhat ovcím, které zabloudily?

13. O čem si můžeš s nečinným povídat?

¹³ Při studiu s nečinným se můžeš zeptat, jak poznal pravdu. Povzbuď ho, aby zavzpomínal na radostné chvíle v kazatelské službě, na shromážděních a na sjezdech. Povídej si s ním o tom, co pěkného jste ve službě pro Jehovu prožívali spolu. Vyjádři, jakou radost ti přináší důvěrný vztah k Jehovovi. (Jak. 4:8) S oceněním mluv o tom, jak se Jehova o nás jako o svůj lid stará, což je vidět především z toho, že nám dává útěchu a naději v našich souženích. (Řím. 15:4; 2. Kor. 1:3, 4)

14, 15. Jaká požehnání může být prospěšné nečinným připomenout?

¹⁴ Pravděpodobně bude prospěšné, když nečinnému připomeneš některá požehnání, z nichž se těšil díky tomu, že byl aktivně spojen se sborem. Patřilo k nim například to, že rostl v poznání Božího Slova a Božího záměru. (Přísl. 4:18) Dále, když ‚chodil duchem‘, bylo pro něj bezpochyby snazší odolávat pokušení dopustit se hříchu. (Gal. 5:22–26) Díky tomu měl čisté svědomí, což mu umožňovalo modlit se k Jehovovi a mít ‚Boží pokoj, který převyšuje všechno myšlení a střeží naše srdce a myšlenkové síly‘. (Fil. 4:6, 7) Měj tyto věci na paměti, projevuj osobní zájem a dělej všechno pro to, abys svého křesťanského bratra nebo sestru láskyplně povzbudil k návratu do stáda. (Přečti Filipanům 2:4.)

¹⁵ Představ si, že jsi sborový starší na pastýřské návštěvě u nečinných manželů. Možná je budeš chtít podnítit k tomu, aby zavzpomínali na dobu, kdy biblickou pravdu poznávali. Pravda pro ně byla úžasná, logická, uspokojující a duchovně osvobozující. (Jan 8:32) Jejich srdce přetékalo vděčností za to, co se dozvídali o Jehovovi, jeho lásce a nádherném záměru. (Srovnej Lukáše 24:32.) Připomeň jim, že zasvěcení křesťané se těší z důvěrného vztahu k Jehovovi a mají nádhernou výsadu modlitby. Upřímně je povzbuď, aby znovu reagovali na ‚slavnou dobrou zprávu šťastného Boha‘ Jehovy. (1. Tim. 1:11)

Stále jim projevujme lásku

16. Uveďte příklad, ze kterého je vidět, že duchovní pomoc je opravdu účinná.

¹⁶ Jsou uvedená doporučení účinná? Ano, jsou. Je to vidět z následujícího příkladu. Jeden chlapec se stal ve 12 letech zvěstovatelem, ale když mu bylo 15, přestal se stýkat se sborem. Později začal být opět činný a nyní je už přes 30 let v celodobé službě. K jeho duchovnímu uzdravení došlo především díky pomoci, kterou mu poskytl jeden sborový starší. Za tuto pomoc je dodnes vděčný.

17, 18. Jaké vlastnosti jsou nezbytné, když chcete pomoci někomu, kdo zabloudil?

¹⁷ To, co křesťany podněcuje, aby nečinným pomáhali vrátit se do sboru, je láska. Svým následovníkům Ježíš řekl: „Dávám vám nové přikázání, abyste milovali jeden druhého; právě jako jsem si já zamiloval vás, tak abyste i vy milovali jeden druhého. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít mezi sebou lásku.“ (Jan 13:34, 35) Skutečně, láska je poznávacím znakem pravých křesťanů. Neměli bychom snad tuto lásku projevovat těm, kdo byli pokřtěni a stali se nečinnými? Určitě ano! Při poskytování pomoci jsou však nezbytné i další bohulibé vlastnosti.

¹⁸ Jestliže někomu, kdo zabloudil, chcete podat pomocnou ruku, jaké vlastnosti budete muset projevovat? Kromě lásky to možná bude také soucit, laskavost, mírnost a trpělivost. Možná nastanou různé situace, kdy takovému spolukřesťanovi budete muset odpustit. Pavel napsal: „Oblékněte [si] něžnou náklonnost soucitu, laskavost, poníženost mysli, mírnost a trpělivost. Snášejte dále jeden druhého a velkoryse jeden druhému odpouštějte, jestliže má někdo proti jinému příčinu ke stížnosti. Stejně jako Jehova velkoryse odpustil vám, tak jednejte i vy. Ale kromě toho všeho si oblékněte lásku, neboť je dokonalým poutem jednoty.“ (Kol. 3:12–14)

19. Proč stojí za to pomáhat těm, kdo jsou podobní ovcím, aby se do Božího stáda vrátili?

¹⁹ Následující studijní článek bude rozebírat, z jakých důvodů se některé ovce zatoulaly. Ukáže také, jak by je členové sboru měli přivítat. Až ho budete studovat a přitom budete mít na mysli podněty z tohoto článku, buďte si jisti, že jakákoli vaše snaha pomoci zbloudilým ovcím stojí za to. V současném systému věcí mnozí lidé věnují celý svůj život hromadění majetku, ale i jediný lidský život má mnohem větší cenu než všechny peníze na světě. Tuto myšlenku Ježíš zdůraznil v podobenství o ztracené ovci. (Mat. 18:12–14) Mějte to stále na paměti, když se budete snažit opravdově a neodkladně pomáhat Jehovovým drahým ztraceným ovcím, aby se vrátily zpět.

Pomozme jim, aby s návratem neotáleli

„Ke komu odejdeme? Máš výroky věčného života.“ (JAN 6:68)

1. Co řekl Petr, když Ježíše opustilo mnoho učedníků?

JEŽÍŠE KRISTA jednou opustilo mnoho učedníků, protože nedokázali přijmout něco z jeho učení. „Nechcete snad také jít?“ zeptal se Ježíš apoštolů. Petr mu odpověděl: „Pane, ke komu odejdeme? Máš výroky věčného života.“ (Jan 6:51–69) Nebylo kam jít. Judaismus tehdy neměl žádné „výroky věčného života“ a dnes takové výroky určitě není možné najít ani ve Velkém Babylóně, světové říši falešného náboženství. Každý z Božího stáda, kdo zabloudil, ale chce dělat to, co Jehovu těší, má „nejvyšší čas probudit se“ a vrátit se. (Řím. 13:11, King James Version)

2. Na co je třeba pamatovat, pokud jde o důvěrné nebo právní záležitosti?

² Jehova dal najevo, že se o ztracené ovce Izraele zajímá. (Přečti Ezekiela 34:15, 16.) Také křesťanští starší mají touhu a povinnost pomáhat těm, kdo jsou podobní ovcím a kdo zabloudili. Jestliže pověří nějakého zvěstovatele, aby s nečinným, který si přeje pomoc, vedl biblické studium, co by měl zvěstovatel udělat, když se dozví, že nečinný se dopustil vážného hříchu? Místo toho, aby mu v právní nebo důvěrné záležitosti radil, měl by ho povzbudit, aby o tom mluvil se staršími. Pokud to nečinný neudělá, měl by to udělat zvěstovatel. (3. Mojž. 5:1; Gal. 6:1)

3. Jak reagoval muž, který měl sto ovcí, když našel tu, která se ztratila?

³ V předcházejícím článku bylo uvedeno Ježíšovo podobenství o muži, který měl sto ovcí. Když jedna ve stádu chyběla, zanechal těch 99 a šel hledat tu ztracenou. Jakmile ji našel, velmi se radoval. (Luk. 15:4–7) I my máme velkou radost z toho, když se jedna z Božích ovcí vrací do stáda. Láska vedla starší a další členy sboru k tomu, že nečinného zřejmě navštívili. Přejí si, aby byl zpátky ve stádu a měl užitek z Boží pomoci, ochrany a požehnání. (5. Mojž. 33:27; Žalm 91:14; Přísl. 10:22) Pokud starší a další ve sboru mají příležitost někomu pomoci, jak to mohou udělat?

4. Co lze rozlišit na základě Galaťanům 6:2 a 5?

⁴ K tomu, aby se nečinný vrátil do sboru, ho mohou povzbudit například laskavým ujištěním, že Jehova nás jako své ovce miluje a že od nás nevyžaduje víc, než čeho jsme schopni. To zahrnuje studium Bible, účast na křesťanských shromážděních a kázání dobré zprávy o Království. Možná bude vhodné přečíst Galaťanům 6:2 a 5 a vysvětlit, že jako křesťané sice můžeme nosit břemena jedni druhých, ale že „každý . . . ponese svůj vlastní náklad“ duchovních odpovědností. Nikdo nemůže věrně sloužit Bohu za nás.

Byly příčinou ‚úzkostné životní starosti‘?

5, 6. (a) Proč je důležité, abychom nečinným pozorně naslouchali? (b) Jak můžete nečinným pomoci, aby si uvědomili, že když se neschází se sborem, tak si tím škodí?

⁵ Mají-li starší a jiní duchovně zralí zvěstovatelé rozpoznat, jak nečinnému pomoci, musí pozorně naslouchat, když takový křesťan mluví o svých pocitech. Představ si, že jsi starším na návštěvě u manželů, kteří se nestýkají se sborem proto, že je přemohly ‚úzkostné životní starosti‘. (Luk. 21:34) Kvůli finančním problémům nebo kvůli tomu, že jim přibyly další rodinné povinnosti, se postupně přestali podílet na duchovních činnostech. Říkají, že je toho na ně moc. Ty však můžeš poukázat na to, že izolace od sboru není řešením. (Přečti Přísloví 18:1.) Taktně se jich můžeš zeptat: „Od té doby, co nechodíte na shromáždění, jste spokojenější? Prospělo to vztahům ve vaší rodině? Je Jehovova radost stále vaší pevností?“ (Neh. 8:10)

⁶ Tyto otázky možná nečinným pomohou uvědomit si, že v důsledku toho, že nechodí na shromáždění, se na věci přestali dívat z duchovního hlediska, a tudíž nejsou šťastní. (Mat. 5:3; Hebr. 10:24, 25) Možná jim pomohou pochopit, že když nechodí do služby, připravují se o radost. (Mat. 28:19, 20) Co by tedy bylo moudré, aby udělali?

7. K čemu je možné povzbudit ty, kdo zabloudili?

⁷ Ježíš řekl: „Dávejte . . . na sebe pozor, aby vaše srdce nikdy nebylo obtíženo přejídáním a silným pitím a úzkostnými životními starostmi . . . Zůstaňte tedy bdělí a v každé době úpěnlivě proste, aby se vám podařilo uniknout všem těmto věcem, jimž je určeno, aby nastaly.“ (Luk. 21:34–36) Ty, kdo byli v Božím stádu a zabloudili, ale chtějí znovu zažívat štěstí, jaké měli dřív, je možné povzbudit k tomu, aby se modlili o svatého ducha a o Boží pomoc a aby v souladu se svými modlitbami jednali. (Luk. 11:13)

Byl příčinou kámen klopýtání?

8, 9. Na co může starší poukázat někomu, kdo klopýtl?

⁸ Lidé jsou nedokonalí, a tak dochází k osobním neshodám, což může vést k tomu, že někdo klopýtne. Někteří klopýtli proto, že uznávaný člen sboru jednal v rozporu s biblickými zásadami. V takovém případě starší, který za nečinným přišel, může zdůraznit, že příčinou klopýtnutí nikdy není Jehova. Proč by tedy nečinný měl připustit, aby jeho vztah k Bohu a k Božímu lidu zničil nějaký člověk? Nebylo by lepší ve službě Bohu pokračovat s důvěrou, že „Soudce celé země“ ví, co se stalo, a že záležitost správným způsobem vyřeší? (1. Mojž. 18:25; Kol. 3:23–25) Pokud někdo doslova klopýtne a upadne, určitě nezůstane záměrně ležet na zemi, ale bude se snažit vstát.

⁹ Při poskytování duchovní pomoci nečinnému se starší může zmínit o tom, že to, co pro některé bylo příčinou klopýtnutí, v současné době už ztratilo svou závažnost. Je možné, že kámen klopýtání už vůbec neexistuje. Pokud nečinný klopýtl proto, že byl pokárán, rozjímání spojené s modlitbou ho může přivést k závěru, že přinejmenším nějaké chyby udělal i on a že neměl připustit, aby se pokárání pro něj stalo kamenem klopýtání. (Žalm 119:165; Hebr. 12:5–13)

Byla příčinou nějaká nauka?

10, 11. Jaká argumentace může pomoci tomu, kdo nesouhlasil s některou biblickou naukou?

¹⁰ Někteří možná Boží stádo opustili proto, že nesouhlasili s některou biblickou naukou. Izraelité, kteří byli osvobozeni z egyptského otroctví, „zapomněli na [Boží] díla“, jež Jehova vykonal v jejich prospěch, a „nečekali na jeho radu“. (Žalm 106:13) Možná bude užitečné nečinnému připomenout, že „věrný a rozvážný otrok“ připravuje vynikající duchovní pokrm. (Mat. 24:45) Vždyť biblickou pravdu poznal právě díky němu. Proč by tedy neměl znovu začít chodit v pravdě? (2. Jana 4)

¹¹ Když se starší snaží pomoci těm, kdo zabloudili, mohou se zmínit o učednících, kteří Ježíše opustili proto, že nedokázali přijmout něco z jeho učení. (Jan 6:53, 66) Tím, že se s Kristem a jeho věrnými následovníky přestali stýkat, ztratili duchovní smýšlení a radost. A co ti, kdo se přestali scházet s křesťanským sborem — našli snad jiné místo, kde mohou získávat bohatý duchovní pokrm? Ne, žádné takové místo totiž neexistuje.

Byl příčinou vážný hřích?

12, 13. Jak je možné pomoci nečinnému, který přizná, že se dopustil vážného hříchu?

¹² Někteří přestali chodit do služby a na shromáždění proto, že se dopustili vážného hříchu. Možná si myslí, že když se starším ke hříchu přiznají, budou vyloučeni. Jestliže však s nebiblickým jednáním přestali a činí upřímné pokání, ze sboru vyloučeni nebudou. (2. Kor. 7:10, 11) Naopak, budou přivítáni zpět a starší jim poskytnou duchovní pomoc, kterou potřebují.

¹³ Přestav si, že jakožto duchovně zralý zvěstovatel jsi byl požádán, abys nečinnému pomohl. Co bys měl udělat, když ti řekne, že spáchal vážný hřích? V souladu s tím, co bylo uvedeno na začátku článku, než abys v té věci dělal něco sám, doporuč mu, aby si promluvil se staršími. Pokud to odmítá, měl bys jednat v souladu s Božím pokynem, který se takové situace týká, čímž dáš najevo, že ti záleží na Jehovově jménu a na duchovním blahu sboru. (Přečti 3. Mojžíšovu 5:1.) Starší vědí, jak pomoci člověku, který má touhu vrátit se a žít v souladu s Boží vůlí. Možná bude zapotřebí láskyplné pokárání. (Hebr. 12:7–11) Jestliže nečinný přizná, že zhřešil proti Bohu, a jestliže s nesprávným jednáním přestal a činí opravdové pokání, starší mu poskytnou pomoc, a on může získat Jehovovo odpuštění. (Iz. 1:18; 55:7; Jak. 5:13–16)

Návrat syna přináší radost

14. Vlastními slovy vyprávějte podobenství o marnotratném synovi.

¹⁴ Zvěstovatel, který byl požádán, aby pomáhal zatoulané ovci, může poukázat na Ježíšovo podobenství zapsané u Lukáše 15:11–24. V tomto příběhu mladý muž promrhal své dědictví tím, že žil nevázaně. Nakonec se mu prostopášný život zošklivil. Trpěl hlady, bylo mu smutno, a tak se rozhodl, že se vrátí domů. Když ho otec v dálce zahlédl, běžel k němu, padl mu kolem krku, něžně ho políbil a radoval se. Úvaha o tomto podobenství může toho, kdo se od stáda odtáhl, podnítit, aby se vrátil. Tento systém věcí bude brzy zničen, a proto by s návratem neměl otálet.

15. Proč se někteří odtahují od sboru?

¹⁵ Většina z těch, kdo se vzdalují od sboru, neodchází takovým způsobem jako marnotratný syn. Někteří se vzdalují postupně, podobně jako loď, která je pomalu unášena od břehu. Jiní jsou natolik sklíčeni úzkostnými starostmi, že duchovní věci ztrácejí ze zřetele. Další klopýtají kvůli někomu ve sboru nebo kvůli tomu, že nesouhlasí s nějakou biblickou naukou. A někteří porušují biblické zásady. Rady pro tyto situace vám mohou pomoci, abyste těm, kdo z uvedených nebo jiných důvodů stádo opustili, pomohli vrátit se dříve, než bude příliš pozdě.

„Vítej doma!“

16–18. (a) Jak jeden starší pomohl bratrovi, který byl dlouhá léta nečinný? (b) Proč se jistý bratr stal nečinným, jakou pomoc dostal a jak ho přijal sbor?

¹⁶ Jeden křesťanský starší řekl: „Bratři v naší radě starších vyvíjejí velké úsilí, aby navštěvovali nečinné. Vzpomínám si na jednoho bratra, se kterým jsem kdysi studoval a pomohl mu poznat biblickou pravdu. Po 25 letech, kdy byl nečinný, se ocitl ve velmi těžké situaci. Poukázal jsem mu na to, že by mu pomohlo, kdyby uplatnil biblické zásady. Po nějaké době začal chodit do sálu Království a souhlasil s biblickým studiem, aby posílil své rozhodnutí vrátit se zpátky do stáda.“

¹⁷ Proč se ten bratr stal nečinným? Přiznává: „Začal jsem se víc věnovat světským záležitostem než duchovním věcem. Časem jsem přestal studovat, chodit do služby i na shromáždění. Aniž bych si to uvědomil, už jsem nebyl součástí křesťanského sboru. To, co mi pomohlo vrátit se, byl osobní a upřímný zájem jednoho staršího.“ Situace tohoto bratra se začala zlepšovat poté, co přijal nabídku biblického studia. Říká: „Uvědomil jsem si, že to, co mi v životě schází, je láska a vedení Jehovy a jeho organizace.“

¹⁸ Jak tohoto bratra přijal sbor? Říká: „Připadám si jako marnotratný syn, o kterém mluvil Ježíš Kristus. Jedna ze čtyř letitých sester, které do sboru chodí už 30 let a stále věrně slouží Jehovovi, mi řekla: ‚Vítej doma!‘ Ta slova mě skutečně zahřála u srdce. Cítil jsem, že tam patřím. Upřímně oceňuji lásku, vřelost, trpělivost a zájem, který mi projevil ten starší a také celý sbor. Jejich láska k Jehovovi a k bližním mi skutečně pomohla vrátit se.“

Vybízejte je, aby jednali okamžitě!

19, 20. Jak můžete povzbudit nečinné, aby s návratem do stáda neotáleli, a jak jim můžete ukázat, že Bůh toho od nás nevyžaduje příliš?

¹⁹ Žijeme v posledních dnech a konec současného systému věcí přijde brzy. Povzbuzujte proto nečinné k návštěvě křesťanských shromáždění. Naléhavě je vybízejte, aby na ně začali chodit co nejdříve. Pomozte jim, aby si uvědomili, že Satan se snaží zničit jejich vztah k Bohu a chce, aby si mysleli, že úlevu od břemen jim přinese to, když opustí pravé uctívání. Můžete je ujistit, že skutečné osvěžení získají pouze tehdy, když budou Ježíšovými věrnými následovníky. (Přečti Matouše 11:28–30.)

²⁰ Nečinným připomeňte, že Bůh od nás očekává jen to, co dělat můžeme. Když byla Lazarova sestra Marie napomenuta za to, že Ježíšovi krátce před jeho smrtí vylila na hlavu drahý vonný olej, Ježíš řekl: „Nechte ji. . . . Učinila, co mohla.“ (Mar. 14:6–8) Ježíš také pochválil nuznou vdovu, která do chrámové pokladnice přispěla velmi malou částkou. I ona učinila, co mohla. (Luk. 21:1–4) Většina z nás může chodit na křesťanská shromáždění a kázat o Království. S Jehovovou pomocí to mnoho nečinných dokáže také.

21, 22. O čem můžete ujistit ty, kdo se vracejí k Jehovovi?

²¹ Pokud ten, kdo je podobný ovci a zabloudil, má obavy ze setkání se svými bratry, můžete mu připomenout, jaká radost zavládla, když se marnotratný syn vrátil domů. Z každého, kdo se vrací do sboru, mají druzí podobnou radost. Povzbuďte ho, aby jednal ihned — postavil se proti Ďáblu a přiblížil se k Bohu. (Jak. 4:7, 8)

²² Každého, kdo se vrací k Jehovovi, čeká radostné přivítání. (Nář. 3:40) Když Bohu sloužil v minulosti, bezpochyby mu to přinášelo velkou radost. Ti, kdo se do stáda vrátí bez otálení, zažijí v budoucnu mnohá požehnání!