Svítalo. Do ranní oblohy vystřelovaly paprsky světla a barvily zasněžené vrcholky And do růžova. Indiáni, kteří vstali časně ráno, se vyhřívali na sluníčku. Snažili se tak zahnat chlad, který ve výšce 4 300 metrů přinášejí studené noci. Sluneční paprsky postupně dosáhly až dolů do slunečního chrámu v centru Cuzka (neboli „pupku světa“), hlavního města incké říše, a odrážely se od zlatých stěn. V inkověa zahradě před chrámem se blyštěli kondoři, lamy a vikuni z masivního zlata. Kolemjdoucí posílali polibky do vzduchu a tím uctívali svého boha, slunce. Jak byli vděčni, že žijí a že jim slunce, jak věřili, žehná a dává obživu!

Zářící chrám slunce

V královském městě Cuzco organizovali Inkové kněžstvo, aby v naleštěném kamenném chrámu uctívalo slunce. Vnitřní stěny chrámu byly zdobeny ryzím zlatem a stříbrem. Spolu s kněžstvem byly zřízeny i zvláštní kláštery, například rekonstruovaný klášter u slunečního chrámu Pachacamac poblíž Limy. Panny vynikající krásy byly školeny už od osmi let, aby se z nich staly „panny slunce“.