Na ostrovech Indického oceánu se dovídají dobrou zprávu
KOLEM ostrova Madagaskar leží jakoby do oblouku ostrovy Rodriguez, Mauritius, Réunion, Seychely, Mayotte a Komory. Rozkládají se v západním Indickém oceánu na ploše 3,9 miliónů čtverečních kilometrů. Přestože jsou tyto ostrovy roztroušeny na tak rozlehlém území, zaujímají celkem pouze asi 7 300 čtverečních kilometrů pevniny. Na těchto ostrovech žije 2,3 miliónu obyvatel, a tak patří mezi nejhustěji osídlené ostrovy na světě.
Žije zde také asi 2 900 svědků Jehovových, kteří ostatním ostrovanům pilně káží dobrou zprávu o Božím království. Tito svědkové žijí v odloučenosti od světa, a proto si velice váží návštěv cestujících dozorců a také každoročních sjezdů, které organizuje kancelář odbočky Společnosti Strážná věž ve Vacoas na Mauritiu. Jsou to příležitosti, kdy mohou s radostí prožít význam slov Izajáše 42:10: „Zpívejte Jehovovi novou píseň, jeho chválu od nejzazšího konce země, vy, kteří sestupujete k moři a k tomu, co je naplňuje, ostrovy a vy, kteří je obýváte.“
Nedávno cestovali na ostrovy zástupci z kanceláře odbočky, aby navštívili sbory a uspořádali každoroční jednodenní mimořádná shromáždění, jež se opírala o 1. Petra 1:15 a uváděla námět: „Staňte se svatými v celém svém chování.“ Aby překlenuli ohromnou rozlohu oceánu, cestovali většinou letadlem — někdy v moderních obřích proudových letadlech, často ale v mnohem menším letadle s vrtulovým pohonem. Používali také škunery a malé dvoustěžňové plachetnice. Pojďte se společně s námi podívat, jak se tyto odlehlé ostrovy Indického oceánu dovídají dobrou zprávu.
První zastávka — Rodriguez
Po jedenapůlhodinovém letu z Mauritia se nám naskýtá pohled na korálový útes. Vyznačuje vnější okraj velké laguny, jež obklopuje malý bod pevniny v Indickém oceánu. To je naše první zastávka, ostrov Rodriguez.
Letiště je vybudováno na korálovém výběžku pevniny, který se nazývá Point Coraille. Korál je v této oblasti tak silný, že se dá řezat na kvádry a použít ke stavbě budov. Malým autobusem se z letiště vezeme po úzké klikaté cestě do hlavního města, totiž do přístavu Port Mathurin. V dálce, přímo naproti ostrovu, můžeme z jednoho místa spatřit korálové útesy, modrou lagunu a skalnatou linii pobřeží. Protože právě skončilo období dešťů, svahy kopců jsou pokryty drsnou houbovitou trávou, na které se pase dobytek, ovce a kozy.
Náš zvláštní sjezdový den se koná v malém, úhledném sálu království v centru Port Mathurinu. S dílem se na ostrově Rodriguez začalo roku 1964. Nyní je mezi 37 000 obyvatel 36 zvěstovatelů dobré zprávy. Jaká je to radost, když vidíme 53 přítomných a křest osmnáctiletého mladíka! Jeho matka neuměla číst ani psát, a přesto v roce 1969 přijala pravdu a pokračovala ve službě Jehovovi navzdory odporu v rodině. Nyní jsou dvě z jejích dětí oddané Jehovovi.
Po sjezdu jsme strávili jeden týden kázáním na ostrově. Mluvíme svou mauricijskou kreolštinou, protože se tímto jazykem mluví i zde na ostrově Rodriguez. Do svého obvodu — zeleného údolí, které se rozkládá od vysoko položené cesty vysoko v kopcích až dolů k moři — se dostáváme autobusem a pak pěšky. Nabízí se velkolepý pohled — tyrkysová laguna, bílý korálový útes a sytě modrý oceán v pozadí. Osvěženi čerstvým neznečištěným vzduchem jsme připraveni na cestu.
Chceme se dostat k malým domkům v údolí, a tak jdeme po úzkých pěšinkách přes pole a brodíme se bažinatou říčkou. V každém domě jsme srdečně přivítáni a mluvíme s majiteli o požehnáních, která brzy přinese Království. Zanedlouho se ocitáme hluboko v údolí a nastává čas na cestu zpět. Představuje to častější šplhání a hodiny chůze. Na pomoc nám však přichází místní ochota — je nám nabídnuto svezení na zadním sedadle džípu.
Po vyčerpávajícím výletu se znovu rádi vracíme do krásného domova bétel ve Vacoas. Program dvou zvláštních sjezdových dnů je naplánován do Obecního domu. Prvního dne se účastní 760 osob. Tvoří polovinu ze 12 sborů na ostrově. Následující den se účastníme stejného programu spolu s 786 osobami z ostatních šesti sborů. Během soboty a neděle byly pokřtěny čtyři osoby. Dobrou zprávu přináší ostrovanům 30 zvláštních průkopníků a 50 pravidelných průkopníků.
Vzdálené Seychely
Brzy nastává čas, abychom opět odletěli. Tentokrát přímo na sever, více než 1 600 kilometrů přes otevřené moře na ostrov Mahé v Seychelách. V kreolštině se nazývají Zil Elwannyen Sesel, což znamená „vzdálené Seychelské ostrovy“. Jsou velmi odlehlé, a proto může kancelář odbočky zajistit pouze dvě návštěvy do roka. Zvláštní sjezdový den a krajský sjezd se konají ve třech po sobě jdoucích dnech na jaře. Oblastní sjezd se pořádá později v roce. Nyní, v polovině října, jsme zde na oblastním sjezdu a týden zůstáváme na návštěvě sboru. I tady opět používáme svou mauricijskou kreolštinu.
Bratři z nedalekých ostrovů Praslin a La Digue již dorazili. Jak je to vzrušující být mezi zástupci dvanácti národností! Místem sjezdu je sál království přestavěný z bývalé garáže v zadní části domu jednoho svědka. Protože je zde pouze šest bratrů, včetně hostů, kteří jsou způsobilí vést program, mají někteří přednost pronést během těchto čtyř dnů několik proslovů. Všech 81 zvěstovatelů je pohnuto dojetím, když vidí v poslední den sjezdu 216 přítomných osob.
Po sjezdu se vydáváme na ostrov Praslin, který leží 40 kilometrů na severovýchod od Mahé; cestujeme na škuneru. Plavidlo dlouhé 18 metrů je vyrobeno ze dřeva balzamodárného stromu. Elegantní loď může převážet 50 cestujících a kolem 36 tun nákladu. Když opouštíme přístav v Mahé a míříme přídí k obrysům Praslinu na vzdáleném horizontu, cítíme tah dieselového motoru, kterému pomáhají bílé plachty vzdouvající se na dvou stěžních.
Za dvě a půl hodiny se stáčíme kolem skalnatého mysu a vplouváme do klidnějších vod nádherné zátoky Sv. Anny. Když vystupujeme na dlouhé přístavní molo, vidíme čekající bratry. Na tomto malém ostrůvku je 13 zvěstovatelů a 8 hostů přijelo odjinud. A tak nás naplňuje velkou radostí pohled na 39 osob, které při zvláštním proslovu zaplnily malý sál. Jaký je to pěkný základ pro vzrůst!
Když jsme zde na ostrovu Praslin, nesmíme si nechat ujít návštěvu krásného Vallée de Mai. Je domovem kokosové palmy Lodoicea seychellarum, která plodí největší semena na světě — každé váží až 20 kilogramů. V chladném, zeleném stínu lesa vidíme tyto palmy ve všech fázích růstu. Oficiální tištěný průvodce vysvětluje, že při posledním měření v roce 1968 dosahovala nejvyšší z nich 31 metrů. Odhaduje se, že některé z těchto vysokých stromů jsou staré 800 let. Trvá 25 let, než strom začne nést ovoce, a 7 let, než ořech dozraje. Není proto divu, že brožura nabádá: „Je dovoleno pouze fotografovat; ať jediným znamením, že jste tu byli, jsou otisky vašich bot!“
Následující ráno v sedm hodin se na člunu vydáváme na malý ostrov La Digue. Kolem mola je mnoho malých loděk. Tvoří důležité spojení mezi 2 000 obyvateli a vnějším světem. Naproti nám přišla postarší manželská dvojice ze Švýcarska, která je na těchto ostrovech již od roku 1975. Nechceme si brát „taxi“ — vůz tažený volem — a tak raději jdeme pěšky podél pláže s impozantními narůžovělými žulovými skalami uhlazenými mořem a deštěm. Po snídani v přírodě se vydáváme za zájemci přes malou přírodní rezervaci, kde se líhnou vzácní černí lejsci. Je zde shromážděno třináct osob, aby vyslechly proslov v kreolštině. Setkáváme se s dvojicí, která podnikla všechny kroky k zákonnému uzavření svého manželství, aby mohli dělat duchovní pokroky. Opravdu, Jehova přivádí žádoucí jednotlivce z národů dokonce i na těchto velmi vzdálených ostrovech.
Zpátky na Réunion
Réunion je nejrozvinutější ostrov, který jsme na této cestě navštívili. Když se blížíme k pevnině, vidíme čtyřproudovou komunikaci přeplněnou auty, která přijíždějí z hlavního města Saint-Denis. Prostor mezi mořem a horou vyplňují výškové budovy. Tento ostrov je domovem asi 580 000 obyvatel a ukázalo se, že je úrodným polem pro vydávání svědectví o Království. (Matouš 9:37, 38) Je zde nyní kolem 2 000 horlivých zvěstovatelů dobré zprávy, rozdělených do 21 sborů.
Zvláštní sjezdový den se koná na velkém krytém stadiónu. Jsme šťastní, když vidíme 3 332 účastníků. Pravé vzrušení však vyvolává šedesátsedm nových, kteří jdou ke křtu. Když jsme se potěšili společenstvím s misionáři na ostrově, jsme na cestě za dalším cílem.
Mayotte — ostrov vůní
Po dvouhodinovém letu se začíná naše čtyřicetimístné proudové letadlo snášet na letiště Pamanzi. Letiště je na ostrůvku, který je pomocí vyvýšené silnice, dlouhé 1,9 kilometru, spojen s hlavním městem Mayotte, s Dzaoudzi. Modrá obloha, bílé mraky, svěží horská úbočí a sytě modrý oceán poskytuje obraz pokojného tropického ráje. Kvůli lahodné vůni stromu ilang-ilang [Canangium odoratum] má Mayotte vhodnou přezdívku — ostrov vůní. Výtažek z květů stromu se posílá do Francie jako základní surovina pro světoznámé parfémy.
Na hlavní ostrov trvá jízda člunem 15 minut. Po občerstvení v misionářském domově jsme pozváni na studium knihy, jež se koná devatenáct kilometrů odtud na opačné straně ostrova. Tím končí naše vyhlídky na poklidnou návštěvu. Soukáme se do otevřeného džípu, abychom absolvovali jízdu po úzkých cestách, při níž nám hrůzou vstávají vlasy. Jen tak tak míjíme lidi, krávy a také dopravní prostředky, avšak náš francouzský řidič si umí poradit. Brzy přijíždíme do Chiconi, kde se setkáváme s rodinou, v jejímž domě se koná studium.
Otec, bývalý muslim, nám představuje svých osm dětí. Nejmladšímu synovi jsou čtyři roky a vítá nás způsobem, o němž se později dovídáme, že to je tradiční pozdrav. Vkládá hřbet jedné ruky do dlaně druhé a s rukama takto poskládanýma do tvaru misky se postaví před nás. Nejprve se pokoušíme podat si s ním ruku, pak manželka zkouší položit si jeho ruce na svou hlavu. Malý klučina na nás kulí své velké oči a trpělivě čeká, bezpochyby udivený, co to děláme. Konečně jsme na to přišli — pokládáme mu jeho ruce na jeho hlavu. Studium začíná za účasti 14 osob. Když jsme v polovině, přichází zájemce a s každým si podává ruku. To je zřejmě také jeden z místních zvyků.
Na zpáteční cestě nyní již potemnělou krajinou spatřujeme obrovské kaloně, kteří se vydávají ke stromům za večerní potravou. Také cítíme pronikavou vůni východoindického chlebovníku snášející se na klikatou cestu a sladkou vůni manga, papáji a guavy. Oblast je domovem lemurů, malých zvířat podobajících se opicím, jež mají obličejovou část podobnou lišce a dlouhý prstencovitý chápavý ocas. Jak objíždíme vrchol kopce, naskýtá se nám úchvatný pohled. Nad zátokou právě vyšel oranžovočervený úplněk, jenž se svým třpytem odráží v nehybných vodách. Dokonce i náš řidič zpomaluje, aby se tím pokochal. Po zbývající část cesty se za tímto obrazem ohlížíme v každém záhybu silnice.
Druhý den ráno jdeme společně s misionáři kázat. Nejprve navštěvujeme mladého muže, který je učitelem a mluví dobře francouzsky. Sedí na podlaze, zatímco my sedíme na jeho posteli. Další studium je také s mladým mužem, a ten nás vybízí, abychom se posadili na matraci, která leží na podlaze jeho úzkého pokoje. Po chvíli se začínáme ošívat, i když se snažíme nevšímat si křečí v nohou a potu, který nám stéká po zádech. Není snadné soustředit se na studium vedené částečně ve francouzštině a částečně v mahorianštině a přitom slyšet nejnovější hity, které vyhrává rádio u sousedů.
Naše poslední návštěva je u mladého muže ze sousedních Komor. Omlouvá se, že nemluví příliš dobře francouzsky, vyndavá si svou brožuru a je přichystán ke studiu. Když mi misionář nepřestává něco vysvětlovat, vloží se sám do rozhovoru a říká, že přečte odstavec. Tím nám zdvořile dává najevo, abychom se nebavili. Všichni tito lidé jsou muslimové, avšak velmi si váží toho, co se dovídají z Bible.
Divíme se, proč studuje tak mnoho mladých mužů a tak málo žen či dívek. Vyplývá to prý ze sociální a rodinné tradice. Nábožensky i společensky se uznává polygamie a každá manželka žije ve svém vlastním domě. Proto je otcův vliv minimální; rozhoduje matka. Dovídáme se také, že dcery zůstávají podle tradice v matčině domě, dokud se nevdají. Synové naproti tomu opouštějí domov v období dospívání a stavějí si svá vlastní banga neboli chýše anebo žijí v banga s jinými chlapci. Za těchto podmínek mají v případě zájmu přístup ke studiu mladí muži. Jenom málo dívek má takovou volnost.
V neděli má být zvláštní sjezdový den. Zpočátku to vypadá, že bude pěkné počasí, avšak v průběhu dopoledne se začínají kupit mraky a brzy se spouští silný déšť. Zdá se, že to nikomu příliš nevadí, aspoň se trochu ochladí. I tady nacházíme hojné duchovní bohatství. Třicet šest zvěstovatelů a průkopníků se raduje z pohledu na 83 přítomných a tři nově pokřtěné osoby.
Důležitou událostí je uveřejnění brožury Enjoy Life on Earth Forever! (Raduj se navždy z pozemského života!) Je to nejen jediná publikace Strážné věže v mahorianštině, ale je to vůbec jediná publikace, jež byla dosud v tomto jazyce vydána. Má arabské písmo pod textem v latince. Lidé se učí ve škole arabské písmo, ale neučí se arabský jazyk. Odříkávají modlitby v arabštině a čtou v arabštině korán, ale nerozumějí tomu, co říkají. Když čtou arabské písmo v brožuře, jsou udiveni, že tomu rozumějí. To, co čtou, je skutečně jejich mahorianský jazyk psaný foneticky v arabštině. Je radost pohledět na jejich rozzářené tváře, když chápou, co čtou.
Brožury se rozšiřují mezi lidmi snadno. V jisté odlehlé vesnici k nám během rozhovoru s jednou ženou přistupuje nějaký muž. Velmi energicky začíná mahoriansky něco říkat našemu bratrovi. Zdá se, že se staví velmi nepřátelsky. Za vydatného gestikulování mluví muž dál hezkou chvíli. Bratr později vysvětluje, že si muž stěžoval: „Jak můžete očekávat, že si zapamatujeme věci, které nám říkáte, když nás navštívíte pouze jednou do roka? Povězte — jak? Měli byste jezdit častěji a mluvit s námi o těchto věcech.“
Tato poslední slova vyjadřují i naše pocity. Jehova nepochybně shromažďuje žádoucí věci všech národů prostřednictvím dobré zprávy o Království. Ačkoli jsou ostrované odděleni rozlehlým oceánem, připojují své hlasy k mocnému provolávání chvály svému Stvořiteli a nebeskému Otci, Jehovovi Bohu. — Ageus 2:7.
[Mapa na straně 21]
(Úplný, upravený text — viz publikaci)
SEYCHELY
INDICKÝ OCEÁN
KOMORY
MAYOTTE
MADAGASKAR
MAURITIUS
RÉUNION
RODRIGUEZ
[Obrázek na straně 23]
Skalnatý mys v praslinské zátoce Sv. Anny
[Obrázek na straně 24]
Vůz tažený volem — „taxi“ na ostrově La Digue, Seychely
[Obrázek na straně 25]
Kázání s novou brožurou na Mayotte