Jehova je můj podíl

„Já jsem tvůj podíl a tvé dědictví uprostřed izraelských synů.“ (4. MOJŽ. 18:20)

1., 2. (a) Dostal územní dědictví v Zaslíbené zemi každý izraelský kmen? (b) O čem Jehova ujistil Levity?

POTOM co Izraelité dobyli značnou část Zaslíbené země, Jozue ji začal losem rozdělovat mezi jednotlivé kmeny. Spolupracoval při tom s veleknězem Eleazarem a představiteli kmenů. (4. Mojž. 34:13–29) Kmenu Levi žádné územní dědictví přiděleno nebylo. (Jozue 14:1–5) Proč? Znamenalo to, že Levité nedostali žádné dědictví?

² Odpověď na tyto otázky jasně vyplývá z toho, co Áronovi jakožto zástupci všech Levitů řekl Jehova. To, že nebyli opomenuti, zdůraznil následujícími slovy: „Já jsem tvůj podíl a tvé dědictví uprostřed izraelských synů.“ (4. Mojž. 18:20)

Jehova byl podílem pro kmen Levi

3. Co předcházelo tomu, že Bůh pověřil kněžskou službou členy kmene Levi?

³ Předtím než Jehova dal Izraelitům Zákon, v každé domácnosti úlohu kněze zastával muž, který byl hlavou rodiny. V Zákoně však Jehova stanovil, že jako kněží a jejich pomocníci budou celému národu sloužit členové kmene Levi. Co tomu předcházelo? Jehova pobil egyptské prvorozené a potom posvětil izraelské prvorozené a vyčlenil je jako své vlastnictví. Později oznámil: „Já opravdu beru Levity . . . místo všech prvorozených mezi izraelskými syny.“ Sčítání lidu ukázalo, že prvorozených synů Izraele bylo víc než Levitů, a proto za každého prvorozeného, který počet Levitů převyšoval, bylo zaplaceno výkupné. (4. Mojž. 3:11–13, 41, 46, 47) Levité pak začali plnit svou úlohu ve službě Bohu Izraele.

4., 5. (a) V jakém smyslu se podílem Levitů stal Jehova? (b) Jakým způsobem se Jehova o Levity staral?

⁴ Jehova se podílem Levitů stal v tom smyslu, že místo toho, aby jim dal územní dědictví, svěřil jim neocenitelnou výsadu svaté služby. Jejich dědictvím se stalo „Jehovovo kněžství“. (Jozue 18:7) Kontext slov ze 4. Mojžíšovy 18:20 ukazuje, že kněžská služba neznamenala život v chudobě. (Přečti 4. Mojžíšovu 18:19, 21, 24.) Levité měli nárok na „každý desátý díl v Izraeli jako dědictví oplátkou za jejich službu“. Dostávali tedy deset procent z úrody a z narozených hospodářských zvířat. A desetinu „z toho nejlepšího“, co Levité obdrželi, zase dávali kněžím.a (4. Mojž. 18:25–29) Kněží dostávali také „všechny svaté příspěvky“, které synové Izraele přinášeli Bohu na místo, kde byl uctíván. Členové kněžské třídy se tak mohli spolehnout na to, že se o ně Jehova postará.

⁵ Zdá se, že v mojžíšském Zákoně bylo opatření i pro druhý desátek, který si každá rodina měla během roku dávat stranou. Tento desátek byl určen k tomu, aby rodina měla dostatek jídla a prostředků na to, aby se mohla každý rok účastnit svatých shromáždění. Díky tomu měli při cestě a pobytu na svatém místě nejen co jíst, ale mohli si koupit i něco pro potěšení. (5. Mojž. 14:22–27) Avšak na konci každého třetího a šestého roku sedmiletého sabatního cyklu měl být tento desátek, který za celý rok shromáždili, dán k dispozici chudým a také Levitům. Proč i Levitům? Protože neměli v Izraeli „žádný podíl ani dědictví“. (5. Mojž. 14:28, 29)

6. Kde Levité bydleli, když neměli žádné územní dědictví?

⁶ Možná tě ale napadne: Když Levitům nebyla přidělena žádná půda, kde vlastně žili? I v tomto ohledu se o ně Bůh postaral. Přidělil jim 48 měst spolu s okolními pastvinami. V tomto počtu bylo zahrnuto šest útočištných měst. (4. Mojž. 35:6–8) V době, kdy Levité nesloužili v Boží svatyni, měli tedy kde bydlet. Jehova se štědře staral o ty, kdo se plně věnovali svaté službě. Jakým způsobem Levité dávali najevo, že Jehova je jejich podíl? Tím, že plně důvěřovali tomu, že je ochoten a také schopen se o ně postarat.

7. Co Levité museli projevovat, aby Jehova byl jejich podílem?

⁷ Zákon nestanovoval žádný trest za to, když někdo desátky nepřinášel. Jestliže ale Izraelité tento požadavek zanedbávali, mělo to na kněze a Levity negativní dopad. K takové situaci došlo například v době Nehemjáše. Levité kvůli tomu museli obdělávat svá pole a nemohli se věnovat službě. (Přečti Nehemjáše 13:10.) Je tedy zřejmé, že hmotná podpora kmene Levi úzce souvisela s duchovním smýšlením národa. Duchovní smýšlení však museli projevovat i kněží a Levité — museli mít víru v Jehovu a důvěřovat tomu, že je schopen zajistit jim vše potřebné.