Toužíte po spravedlivém světě?
DŘEVĚNÁ plachetnice se třemi stěžni a dvěma palubami se blíží ke břehům, k místu, které se dnes jmenuje Cape Cod, ve státě Massachusetts v USA. Posádka a sto jeden cestující jsou po šedesáti šesti dnech na moři značně vyčerpáni. Podnikli svízelnou cestu přes Atlantik, aby unikli náboženskému pronásledování a hospodářským těžkostem.
Když cestující z této lodi se jménem Mayflower zahlédli 11. listopadu 1620 zemi, v jejich očích se zračila naděje na nový začátek. Dospělí muži chtěli položit základ lepšího světa, a proto většina z nich o dva dny později sepsala tzv. mayflowerskou smlouvu. V ní se shodli na vytvoření „spravedlivých a rovných zákonů“ pro „všeobecné blaho kolonie“. Stal se jejich sen o mravném světě — o spravedlivém světě —, v němž by se se všemi jednalo nestranně, skutečností?
I když je dohoda podepsaná na palubě Mayflower považována za jeden ze základních kamenů amerického vládního systému, i v Americe — stejně jako všude jinde na světě — je nespravedlnost běžným jevem. Například jeden muž byl postřelen policií, když se snažil uprchnout z obchodu, který vykradl a jehož majitele zastřelil. Ten muž žaloval policii a město New York a bylo mu přiznáno odškodné ve výši několika milionů dolarů.
Vezměme jiný příklad. Když na právnické škole v Pasadeně v Kalifornii studenti skládali právnické zkoušky, jeden z nich dostal záchvat a zhroutil se. Dva studenti, kteří byli nablízku, pohotově prováděli kardiopulmonární resuscitaci, dokud nedorazila záchranná služba. Studenti tomuto muži pomáhali čtyřicet minut. Když však požádali o náhradních čtyřicet minut, aby mohli zkoušku dokončit, zkoušející je odmítl.
Také je zde otázka zločinu a trestu. Hospodářský analytik Ed Rubenstein tvrdí: „Většina zločinů nikdy nevede k zatčení. Mnoho zatčených osob není obžalováno. Mnoho usvědčených je potrestáno podmínečně. Ze zločincova hlediska je trest jistou možností, a ne jistotou.“ Na základě údajů o loupežné trestné činnosti došel tento odborník k závěru, že budoucí vloupač „na 98 procent ujde uvěznění“. Riziko, že bude někdo potrestán, je malé, což vede k dalším zločinům a jejich obětem. (Kazatel 8:11)
V mnoha zemích majetná menšina lidí bohatne, zatímco masy chudých se potýkají s hospodářskou nespravedlností. Taková nespravedlnost bují, když lidé mají jen malou možnost zlepšit svou situaci nebo se třeba jen uživit kvůli své barvě pleti, národnosti, jazyku, pohlaví či náboženství. List The New York Times například uvedl, že „téměř čtvrt miliardy lidských bytostí v jižní Asii, kde převládá hinduismus, se rodí a umírá jako nedotknutelní — většina z nich žije v Indii a Nepálu“. Výsledkem je, že miliony lidí postihuje chudoba, hlad a nemoci. Nespravedlnost znají od kolébky až do hrobu.
A co zdánlivé křivdy, které lidé ovlivnit nemohou? Třeba děti narozené s vrozenými vadami: slepé, retardované, zmrzačené. Necítí snad žena, které se narodilo zmrzačené nebo mrtvé dítě, křivdu, když jiné ženy okolo ní chovají zdravá děcka?
Je smutné, že nespravedlnost převládá stejně jako její následky — nesmírné utrpení, nedostatek pokoje, radosti a spokojenosti. Mnoho lidí nespravedlnost, jíž jsou svědky nebo již prožívají, tak rozčiluje, že začali jednat násilně, čímž k lidskému utrpení jen přidávají. Války byly většinou vedeny kvůli pociťované nespravedlnosti.
Proč člověk nedokázal vytvořit spravedlivý svět? Je takový svět jen toužebným přáním?
[Podpisek obrázku na straně 3]
Corbis-Bettmann
[Obrázek na straně 4]
Podpis mayflowerské smlouvy
[Podpisek]
Corbis-Bettmann