Dalším člověkem, jenž zažil velkou nespravedlnost, byl Nabot. Stal se obětí podlého úkladu, který zosnovala Jezábel, manželka izraelského krále Achaba. Král zatoužil po kusu půdy, který byl vedle královského paláce a který byl dědičným vlastnictvím Nabota. Nabídl mu tedy, že pozemek odkoupí. Zákon však Izraelitům nedovoloval natrvalo se vzdát dědičného vlastnictví. (3. Mojžíšova 25:23) Nabot proto královu nabídku odmítl. Achabova ničemná manželka se pak postarala o to, aby falešní svědkové Nabota obvinili z rouhání proti Bohu a králi. Výsledkem bylo, že on i jeho synové byli zabiti. Představte si, jak se Nabot asi cítil, když lidé začali sbírat kameny, aby ho usmrtili! (1. Královská 21:1–14; 2. Královská 9:26)

A co Nabot? Opět se zkusme na tuto situaci podívat z Jehovova hlediska. V očích Jehovy, který může vzkřísit mrtvé, byl Nabot živý, i když na zemi leželo jeho mrtvé tělo. (1. Královská 21:19; Lukáš 20:37, 38) Nabot musí čekat, až ho Jehova vzkřísí. Vzhledem k tomu, že mrtví si nejsou ničeho vědomi, je však toto mezidobí jen jako okamžik. (Kazatel 9:5) Jehova navíc Nabota pomstil, když nad Achabem a jeho domácností vykonal rozsudek. (2. Královská 9:21, 24, 26, 35, 36; 10:1–11; Jan 5:28, 29)

[Obrázek na straně 16 a 17]

Jak se Nabot asi cítil, když zakoušel tak velké bezpráví?