Choroby přenášené hmyzem — Rostoucí problém

JE VEČER. Matka v jedné latinskoamerické domácnosti láskyplně přikrývá malého syna a dává mu dobrou noc. Z praskliny ve stropě nad postelí však ve tmě vyklouzne lesklá, černá ploštice. Je necelé tři centimetry dlouhá a říká se jí líbající brouk. Spustí se na tvář spícího dítěte a nepozorovaně mu propíchne kůži. Jak saje krev, vypouští zároveň do rány trus obsahující parazity. Chlapec se ani neprobudí, jen se poškrábe na obličeji, a tím si parazity vetře do ranky.

Výsledkem je nákaza Chagasovou nemocí. Během jednoho nebo dvou týdnů se u chlapce objeví vysoké teploty a otoky. Pokud to přežije, mohou paraziti zůstat v jeho těle a napadnout srdce, nervy a vnitřní orgány. Může uplynout až 10 nebo 20 let bez jakýchkoli příznaků. Potom ale dojde k poškození zažívacího traktu, k infekci centrálního nervového systému a nakažený člověk nakonec umírá na selhání srdce.

Toto smyšlené vyprávění realisticky popisuje, jak je možné dostat Chagasovu nemoc. V Latinské Americe jsou tímto polibkem smrti ohroženy miliony lidí.

Mnohonozí společníci člověka

„Většina horečnatých onemocnění je vyvolána mikroorganismy, které jsou přenášeny hmyzem,“ uvádí Encyclopædia Britannica. Lidé obvykle používají výraz „hmyz“ nejen na hmyz v pravém smyslu slova — tedy na šestinohé živočichy, jako jsou například mouchy, blechy, komáři, vši a brouci —, ale také na osminohé živočichy, jako jsou roztoči a klíšťata. Vědci řadí všechny tyto živočichy mezi členovce. Je to největší kmen v živočišné říši a má nejméně milion známých druhů.

Velká většina hmyzu je pro člověka neškodná a některé druhy jsou velmi užitečné. Mnohé byliny a stromy, které lidem a zvířatům poskytují potravu, by bez nich nebyly opyleny a nenesly by ovoce. Určité druhy hmyzu pomáhají recyklovat odpad. Mnohé druhy se živí výlučně rostlinami, kdežto některé druhy žerou jiný hmyz.

Existují nepochybně i druhy hmyzu, které člověka a zvířata obtěžují bolestivým štípáním nebo zkrátka tím, že se vyskytují ve velkém množství. Některé druhy ničí plodiny. Horší ale je, že určité druhy hmyzu šíří nemoci, které mohou způsobit smrt. Nemoci přenášené hmyzem „vedly od 17. století do začátku 20. století k většímu počtu onemocnění a úmrtí lidí než všechny ostatní příčiny dohromady,“ říká Duane Gubler z amerických Středisek pro sledování nemocí a prevenci.

V současné době trpí nemocí přenášenou hmyzem každý šestý člověk. Tyto choroby mají za následek nejen lidské utrpení, ale představují také velkou finanční zátěž, a to zvláště pro rozvojové země, které na tom nejsou po této stránce dobře. Nákladný může být i krátkodobý výskyt infekce. V roce 1994 jedna taková epidemie v západní Indii stála místní i světové hospodářství údajně miliardy dolarů. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) nedosáhnou nejchudší země světa žádného hospodářského pokroku, dokud tento zdravotní problém nebudou mít pod kontrolou.

Jak hmyz přenáší nákazu

Existují dva hlavní způsoby, jak hmyz působí jako vektor, tedy přenašeč nemoci. Jedním způsobem je mechanický přenos. Stejně jako si lidé přinesou domů špínu na botách, „přenášejí i mouchy na svých nohách miliony mikroorganismů, které v dostatečně velkém množství pak mohou vyvolat onemocnění,“ říká Encyclopædia Britannica. Mouchy mohou například přenést infekci z výkalů na jídlo a pití, na které si sednou. Touto cestou se lidé nakazí těžkými a smrtelnými nemocemi, jako je tyfus, úplavice, a dokonce cholera. Mouchy rovněž napomáhají šíření trachomu, což je celosvětově nejčastější příčina slepoty. Při této nemoci dochází ke zjizvení rohovky, tedy průhledné části oka před duhovkou. Na celém světě trpí trachomem asi 500 000 000 lidí.

Na mechanickém přenosu nemocí se pravděpodobně podílejí také švábi, kterým se dobře daří ve špíně. S alergií na šváby navíc odborníci spojují také nynější prudký vzestup astmatu, a to zvláště u dětí. Vezměte si například patnáctiletou Ashley, která má astma a celé noci s obtížemi dýchá. Když se lékařka chystá poslechnout si její plíce, z Ashleyiny halenky vypadne šváb a běží po stole ve vyšetřovně.

Nemoci z hmyzích útrob

Druhý způsob přenosu těchto nemocí spočívá v tom, že hmyz ve svém těle přechovává viry, bakterie nebo parazity, které pak bodnutím nebo jiným způsobem přenese na člověka. Takto může člověka nakazit jen malé procento hmyzu. I když existují tisíce druhů komárů, jenom komáři z rodu Anopheles přenášejí malárii — což je druhá nejnebezpečnější přenosná nemoc (po tuberkulóze).

Nicméně další druhy komárů přenášejí řadu jiných nemocí. WHO uvádí: „Největší hrozbou ze všech druhů hmyzu jsou komáři přenášející malárii, horečku dengue a žlutou zimnici. Ročně to představuje několik milionů úmrtí a stamiliony nových případů nákazy.“ Malárií je ohroženo nejméně 40 procent populace na světě a skoro stejnému počtu lidí hrozí horečka dengue. Na mnoha místech se lidé mohou nakazit oběma chorobami.

Komáři pochopitelně nejsou jediným druhem hmyzu, který ve svých útrobách nosí infekci. Mouchy tse-tse přenášejí prvoky, které jsou příčinou spavé nemoci. Tato choroba postihuje statisíce lidí a vede k tomu, že celé komunity opouštějí svá úrodná pole. Muchničky, které přenášejí parazita vyvolávajícího říční slepotu, připravily o zrak asi 400 000 Afričanů. Komárci rodu Phlebotomus mohou přenášet prvoky, kteří vyvolávají leishmaniózy. Je to skupina chorob, které člověka vysilují, znetvořují a často vedou ke smrti. V současné době trpí těmito nemocemi miliony lidí všech věkových kategorií. Všudypřítomná blecha může přenášet tasemnici, encefalitidu, tularémii a dokonce mor, jenž je obecně spojován s černou smrtí, která ve středověku vyhladila během šesti let nejméně třetinu evropské populace.

Vši, roztoči a klíšťata mohou přenášet kromě jiných nemocí i různé druhy tyfu. V celém mírném pásmu mohou klíšťata přenášet lymeskou nemoc, která může zanechat trvalé následky. Je to ve Spojených státech a v Evropě nejběžnější nemoc šířená přenašeči. Jedna švédská studie odhalila, že migrující ptáci mohou přenést klíšťata tisíce kilometrů daleko, a rozšířit tak nemoci do nových oblastí. „Klíšťata jednoznačně vedou před všemi ostatními členovci (kromě komárů), co do počtu chorob přenášených na člověka,“ uvádí dílo Britannica. Jedno klíště může mít v sobě až tři druhy choroboplodných zárodků a může je přenést jediným kousnutím.

Krátká úleva od nemocí

Teprve v roce 1877 se podařilo vědecky dokázat, že hmyz přenáší nemoci. Od té doby byly provedeny rozsáhlé kampaně s cílem odstranit takový hmyz nebo snížit jeho výskyt. V roce 1939 byl k arzenálu zbraní proti hmyzu připojen insekticid DDT a od 60. let minulého století již nemoce přenášené hmyzem nebyly mimo Afriku pokládány za vážnou hrozbu. Důraz již nebyl kladen na boj s přenašeči, ale na léčení naléhavých případů, takže zájem o studium hmyzu a jeho přirozeného prostředí opadl. Navíc byly objeveny nové léky a zdálo se, že na mnoho chorob věda našla zázračný prostředek. Svět zažíval úlevu od infekčních nemocí. Tato úleva však měla skončit. Následující článek nám ukáže proč.

[Praporek na straně 3]

Dnes je nemocí přenášenou hmyzem nakažen každý šestý člověk

[Obrázek na straně 3]

Dravá ploštice

[Obrázek na straně 4]

Mouchy, stejně jako švábi, přenášejí infekci na svých nohách

[Obrázek na straně 5]

Mnoho druhů hmyzu přenáší infekci ve svých útrobách

Muchničky přenášejí říční slepotu

Komáři přenášejí malárii, horečku dengue a žlutou zimnici

Vši mohou šířit tyfus

Blechy přenášejí encefalitidu a další nemoci

Moucha tse-tse přenáší spavou nemoc

[Podpisky]

WHO/TDR/LSTM

CDC/James D. Gathany

CDC/Dr. Dennis D. Juranek

CDC/Janice Carr

WHO/TDR/Fisher

[Podpisek obrázku na straně 4]

Clemson University - USDA Cooperative Extension Slide Series, www.insectimages.org

Proč se tyto choroby vracejí?

PŘED asi 40 lety se lidé domnívali, že klasické nemoci přenášené hmyzem, jako je malárie, žlutá zimnice a horečka dengue, jsou ve velké části světa téměř vymýceny. Potom se ale stalo cosi nečekaného — tyto nemoci se začaly znovu objevovat.

Proč? Jedním důvodem je to, že některé druhy hmyzu a přenášených mikrobů si vytvořily rezistenci na insekticidy i na léky používané k potlačení nemocí. K tomuto přirozenému procesu adaptace přispělo nejen nadměrné používání insekticidů, ale také nesprávné užívání léků. „Když lidé v chudých rodinách dostanou lék, velmi často si jej vezmou jenom tolik, aby zmírnili příznaky nemoci, a zbytek si nechají napříště,“ píše se v knize Mosquito (Komár). Při takové nedostatečné léčbě mohou přežít v těle člověka silnější mikroby, a tak vznikne nová generace mikroorganismů, která je na léky rezistentní.

Klimatické změny

Důležitým faktorem, který přispívá k návratu nemocí přenášených hmyzem, jsou změny — v přírodě i ve společnosti. Vhodným příkladem je globální změna podnebí. Podle některých vědců povede globální oteplování k tomu, že nemoci přenášené hmyzem se rozšíří do míst, kde je nyní podnebí chladnější. Existují doklady o tom, že k tomu již v některých případech dochází. Doktor Paul R. Epstein z Centra pro zdraví a globální životní prostředí při Harvardově lékařské fakultě uvádí: „Jak hmyz, tak i nemoci, které hmyz přenáší (včetně malárie a horečky dengue), se již v Africe, Asii a Latinské Americe vyskytují i ve vyšších nadmořských výškách.“ V Kostarice se horečka dengue rozšířila přes hory, díky nimž byla dříve omezena jen na pobřeží Tichého oceánu, to znamená, že dengue se nyní objevuje na celém území tohoto státu.

Teplé počasí však může mít ještě další důsledky. V některých oblastech se například řeky změnily v bažiny a jinde po prudkých lijácích a záplavách zůstaly tůňky se stojatou vodou. V obou případech tak vznikla ideální místa pro množení komárů. Teplejším počasím se nejen zkracuje jejich rozmnožovací cyklus, čímž se množení komárů urychluje, ale také se prodlužuje období, kdy se komáři vyskytují. A navíc jsou aktivnější. Teplota stoupá dokonce i v útrobách komára, což urychluje reprodukci mikrobů, a zvyšuje se pravděpodobnost, že k přenosu infekce bude stačit jedno bodnutí. A jsou ještě další důvody ke znepokojení.

Příklad přenosu nemoci

K šíření nemocí přenášených hmyzem mohou přispívat také změny v lidské společnosti. Abychom pochopili jak, podívejme se blíže na úlohu hmyzu. V mnoha případech je hmyz pouze jedním z řady článků. Hostitel, například zvíře nebo pták, může mít mikroorganismy ve svém krevním oběhu anebo má infikovaný hmyz na těle. Pokud to přežije, může se stát nositelem nemoci.

Vezměme si například lymeskou nemoc, která byla poprvé zjištěna v roce 1975 ve městě Lyme v americkém státě Connecticut. Bakterie vyvolávající lymeskou nemoc se do Severní Ameriky dostaly asi před sto lety spolu s krysami nebo dobytkem, a to na lodích plujících z Evropy. Pokud se drobné klíště Ixodes napije krve infikovaných zvířat, zůstane mu bakterie v útrobách po celý život. A když potom kousne zvíře nebo člověka, může mikroorganismy přenést do jeho krevního oběhu.

Na severovýchodě Spojených států se lymeská nemoc vyskytuje endemicky — to znamená, že na tomto místě se objevuje již dlouhou dobu. Hlavním rezervoárem bakterií jsou v tomto místě křečíci druhu Peromyscus leucopus. Jsou také hostiteli klíšťat, zvláště pak v jejich vývojových stadiích. Dospělá klíšťata naproti tomu dávají přednost vysoké zvěři — je pro ně potravou a také se na ní páří. Když se dospělá samice klíštěte nacucá krve, spadne na zem, aby zde nakladla vajíčka. Z těch záhy vzniknou larvy, a celý cyklus se opakuje.

Změna okolností

Choroboplodné zárodky mohou na zvířatech a hmyzu parazitovat mnoho let, aniž by vyvolávaly nemoci u lidí. Změnou okolností se však z endemické nemoci může stát epidemie — v určité době se vyskytne hromadně. Co se v případě lymeské nemoci změnilo?

Kontakt člověka s klíšťaty, která žila na vysoké zvěři, dříve udržovali v určitých mezích dravci, kteří populaci vysoké zvěře regulovali. Když první osadníci z Evropy vykáceli lesy, aby získali zemědělskou půdu, počet této zvěře značně klesl, a dravci odešli jinam. V polovině 19. století však mnoho farem zpustlo, protože zemědělství se přesunulo do západních částí Spojených států, a krajina se začala opět zalesňovat. Vysoká zvěř se vrátila, ale neměla zde už přirozené nepřátele. Tudíž se přemnožila, a s ní i klíšťata.

Po nějaké době se objevila bakterie vyvolávající lymeskou nemoc a usídlila se na svých hostitelích. Trvalo ale celá desetiletí, než se stala hrozbou pro člověka. Když se začala stavět předměstí u okraje lesů, ocitlo se v teritoriu klíšťat mnoho dětí i dospělých. Tehdy začalo případů lymeské nemoci přibývat.

Nemoci a náš nestabilní svět

Uvedený scénář představuje pouze jeden z mnoha způsobů vzniku a šíření nemocí. Zároveň ukazuje, jak lidské jednání přispívá k tomu, že některé choroby se znovu objevují. „Návrat nemocí souvisí téměř ve všech případech s lidskými zásahy,“ píše ochránce životního prostředí Eugene Linden ve své knize The Future in Plain Sight (Střízlivý pohled na budoucnost). Uvádíme několik dalších příkladů. V důsledku rostoucí rychlosti a popularity moderního cestování se choroboplodné zárodky i jejich nositelé mohou rozšířit po celém světě. Narušením přirozeného prostředí malých i velkých živočichů je ohrožena biodiverzita. „Znečištění proniká do vzduchu i do vody a oslabuje imunitní systém jak lidí, tak zvířat,“ říká Linden a cituje výrok dr. Epsteina: „Lidskými zásahy do životního prostředí byl v podstatě oslaben imunitní systém naší planety, čímž vznikají podmínky výhodné pro mikroby.“

Politická nestabilita vede k válkám, jež poškozují ekosystémy a ničí infrastrukturu, která zajišťuje zdravotní péči a distribuci potravin. Časopis Biobulletin amerického Přírodovědeckého muzea navíc uvádí: „Uprchlíci, kteří jsou podvyživeni a slabí, musí často žít v přeplněných táborech, kde jsou nehygienické podmínky a kde jsou tito lidé vystaveni celé řadě infekcí.“

Hospodářská nestabilita nutí lidi k tomu, aby se stěhovali do zahraničí nebo v rámci své země, a to především do přelidněných městských oblastí. „Choroboplodným zárodkům se daří na místech, která jsou hustě obydlena,“ vysvětluje Biobulletin. Městská populace prudce roste, a tak „nezbytná opatření pro zdraví veřejnosti, jako je například základní vzdělání, výživa a očkovací programy, často pokulhávají“. Přelidnění také klade mimořádné nároky na dodávku vody, kanalizaci a odvoz odpadu, takže je těžké zajistit hygienické podmínky pro obce i jednotlivce. Navíc se tím vytváří vhodné prostředí pro množení hmyzu a jiných přenašečů nemocí. Situace však není zcela beznadějná, jak ukáže následující článek.

[Praporek na straně 11]

„Návrat nemocí souvisí téměř ve všech případech s lidskými zásahy“

[Rámeček a obrázek na straně 7]

Západonilský virus se objevil v USA

Západonilský virus, který na člověka přenášejí hlavně komáři, byl poprvé izolován v roce 1937 v Ugandě a později prokázán na Středním východě, v Asii, Oceánii a Evropě. Na západní polokouli byl poprvé zjištěn v roce 1999. Od té doby bylo jen ve Spojených státech zaznamenáno více než 3 000 případů nákazy a 200 lidí zemřelo.

Většina infikovaných lidí si nákazy není vědoma, někteří však mají příznaky podobné chřipce. A u malého procenta lidí se rozvine závažné onemocnění spojené se zánětem mozku a míšních plen. Proti tomuto viru dosud neexistuje žádné očkování ani specifická léčba. Americká Střediska pro sledování a prevenci nemocí upozorňují, že k přenosu západonilského viru by mohlo dojít i prostřednictvím transplantace orgánů a transfuzí krve od infikovaného dárce. V roce 2002 agentura Reuters uvedla: „V současné době neexistuje žádný způsob, jak západonilský virus v krvi zjistit.“

[Podpisek]

CDC/James D. Gathany

[Rámeček a obrázek na straně 8 a 9]

Jak se můžete chránit? Několik podnětů, co dělat a co nedělat

Redaktoři našeho časopisu se na celém světě dotazovali obyvatel zamořených oblastí, co dělat, aby člověk neonemocněl. Některé podněty mohou být užitečné i pro vás.

První obranná linie — čistota

◼ Udržujte čistotu v domácnosti

„Potraviny uchovávejte v uzavřených nádobách. Uvařené jídlo mějte přikryté až do doby, kdy jej podáváte. Ihned ukliďte jídlo, které jste rozlili nebo rozsypali. Nenechávejte špinavé nádobí přes noc ani nenechávejte do druhého dne kuchyňský odpad venku za dveřmi. Odpadky přikryjte nebo je zakopejte, protože hmyz a hlodavci hledají v noci potravu. Udržovat domácnost čistou a bez hmyzu vám také usnadní tenká vrstva betonu na hliněné podlaze.“ (Afrika)

„Ovoce a všechno, na co jde hmyz, skladujte mimo dům. Nepřipusťte, aby domácí zvířata — kozy, prasata a kuřata — měla přístup do domu. Zakrývejte venkovní záchod. Zvířecí výkaly ihned zakopejte nebo je posypte vápnem, aby na ně nesedaly mouchy. I v případě, že to vaši sousedé nedělají, můžete tím zajistit, že hmyzu nebude příliš mnoho, a dáte sousedům dobrý příklad.“ (Jižní Amerika)

[Obrázek]

Nechávat jídlo nebo odpadky nezakryté je jako pozvat hmyz, aby s vámi pojedl

◼ Osobní hygiena

„Mýdlo není drahé, a proto si často myjte ruce a perte oblečení, obzvláště pokud jste byli v kontaktu s lidmi nebo se zvířaty. Nedotýkejte se mrtvých zvířat. Nesahejte si na ústa, nos a oči. Oblečení si perte pravidelně, a to i když se zdá, že je ještě čisté. Vzhledem k tomu, že některé vůně lákají hmyz, nepoužívejte mýdlo a jiné hygienické výrobky, které jsou parfémované.“ (Afrika)

Preventivní opatření

◼ Odstraňte místa, kde se množí komáři

Zakryjte vodní nádrže a necky. Zbavte se všech otevřených nádob, do kterých se sbírá voda. Nenechávejte květináče stát ve vodě. Komáři se mohou pomnožit v jakékoli kaluži, která vznikla před více než čtyřmi dny. (Jihovýchodní Asie)

◼ Omezte kontakt s hmyzem na minimum

Vyhýbejte se místům, kde se hmyz obvykle vyskytuje, a nechoďte ven v době, kdy je aktivní. Slunce zapadá v tropech brzy, takže řada každodenních činností probíhá za tmy, kdy jsou mnohé druhy hmyzu aktivnější. Pokud v oblastech, kde jsou nemoci přenášené hmyzem časté, sedíte nebo spíte venku, riziko onemocnění se zvyšuje. (Afrika)

[Obrázek]

Spát venku tam, kde jsou komáři, je jako pozvat si je, aby si na vás pochutnali

Noste oblečení, které co nejvíce zakrývá tělo, a to zvláště, když jdete do lesa. Nastříkejte si na šaty a na kůži repelent proti hmyzu a postupujte při tom podle návodu. Když strávíte nějaký čas venku, prohlédněte sebe i děti, zda nemáte klíšťata. Snažte se, aby vaši domácí mazlíčci byli zdraví a neměli žádné parazity. (Severní Amerika)

Omezte kontakt se zemědělskými zvířaty na minimum, protože hmyz z nich může přenášet nemoci na lidi. (Střední Asie)

Používejte pro všechny členy rodiny moskytiéry — nejlépe takové, které jsou napuštěné insekticidy. Dejte si do oken sítě a udržujte je v dobrém stavu. Utěsněte otvory pod převisy střechy, kudy se hmyz může dostat do domu. Tato preventivní opatření něco stojí, ale hospitalizace dítěte nebo těžká nemoc živitele rodiny by přišla dráž. (Afrika)

[Obrázek]

Moskytiéry napuštěné insekticidy jsou levnější než účty za léky a hospitalizaci

Zjistěte, kde všude by se hmyz mohl ve vaší domácnosti ukrývat. Omítněte zdi a stropy, případně zasádrujte všechny praskliny a díry. Pokryjte spodní stranu doškové střechy tkaninou, která je pro hmyz neprostupná. Odstraňte nepořádek, například hromady papíru a textilií, a také skupinky obrazů pověšených na stěnách, protože mohou hmyzu sloužit jako úkryt. (Jižní Amerika)

Někteří lidé pokládají hmyz a hlodavce za normální součást domácnosti. Tak to ale rozhodně není. Nepusťte je dovnitř. Používejte insekticidy a repelenty proti hmyzu, ale pouze podle návodu. Používejte také mucholapky a plácačky na mouchy. Buďte vynalézaví. Jedna žena si například ušila z látky jakousi rouru, kterou naplnila pískem, a utěsnila tím škvíru pod dveřmi, takže se hmyz nemohl dostat dovnitř. (Afrika)

[Obrázek]

Hmyz by neměl být součástí domácnosti. Zbavte se jej

◼ Prevence

Udržujte si dobrou odolnost tím, že budete jíst zdravou stravu, odpočívat a mít dostatek pohybu. Omezte stres. (Afrika)

Když cestujete do zahraničí: Zjistěte si dopředu nejnovější informace o tom, jaké nemoci by vám mohly hrozit. Tyto údaje najdete na webových stránkách ministerstva zdravotnictví nebo zdravotnických zařízení. Před odjezdem je dobré učinit preventivní opatření podle toho, do jaké oblasti jedete.

Když se necítíte dobře

◼ Ihned vyhledejte lékařskou pomoc

Většinu nemocí je snazší léčit v počátečních stadiích.

◼ Dejte si pozor na chybnou diagnózu

Pokud jste byli v tropech, obraťte se na lékaře, který je obeznámen s parazitárními a tropickými nemocemi. Popište mu všechny příznaky a řekněte mu, které země jste navštívili, a to i v minulosti. Antibiotika užívejte pouze v případě nutnosti. Pokud je začnete brát, tak léčbu dokončete.

[Obrázek]

Nemoci přenášené hmyzem mohou mít podobné příznaky jako jiné choroby. Řekněte lékaři, které země jste navštívili

[Podpisek]

Zeměkoule: Mountain High Maps® Copyright © 1997 Digital Wisdom, Inc.

[Rámeček a obrázek na straně 10]

Může hmyz přenášet HIV?

Po více než deseti letech zkoumání nenašli entomologové ani výzkumníci na poli medicíny žádné doklady o tom, že komáři či jiný hmyz přenášejí HIV způsobující AIDS.

Co se týče například komárů, jejich kusadla nefungují jako stříkačka, pomocí které je možné odebranou krev zase vstříknout. Komáři totiž nasávají krev jedním otvorem, kdežto sliny uvolňují z jiného otvoru. Podle Thomase Damasse, který je specialistou na HIV v zambijském oblastním týmu zdravotníků v Mongu, se potom krev i virus rozloží v zažívacím systému komára. Ve výkalech komárů totiž nebyl HIV nalezen. Na rozdíl od parazitů malárie se HIV do slinných žláz komára nedostane.

K tomu, aby člověk byl infikován HIV, musí do jeho těla proniknout velké množství virů. I když se stane, že komár je při sání vyrušen a odletí přímo k další oběti, množství krve v jeho ústním otvoru je příliš malé na to, aby někoho nakazil. K HIV infekci podle odborníků nepovede ani to, když komára plného HIV pozitivní krve rozmáčknete na otevřené ráně.

[Podpisek]

CDC/James D. Gathany

[Obrázky na straně 7]

Klíště (zvětšenina) žijící na vysoké zvěři přenáší lymeskou nemoc na lidi

Zleva doprava: Dospělá samička, dospělý sameček a nymfa (skutečná velikost)

[Podpisek]

Všechna klíšťata: CDC

[Obrázky na straně 10 a 11]

K šíření nemocí přenášených hmyzem přispívají záplavy, nehygienické podmínky a stěhování lidí

[Podpisek]

FOTO UNACIONES (od U.S. Army)

Zlepší se to někdy?

SVĚTOVÁ zdravotnická organizace a další sdružení, která se touto problematikou zabývají, provádějí v dnešní době programy průběžného sledování a boje s nemocemi. Různé agentury se zabývají osvětou a podporují výzkum nových léků a způsobů kontroly — to vše s cílem zvládnout rostoucí problém nemocí přenášených hmyzem. Také jednotlivci i celé obce mohou udělat hodně pro to, aby byli informováni a chránili se. Avšak chránit jednotlivce je něco jiného než mít nemoc pod kontrolou v celosvětovém měřítku.

Mnozí odborníci jsou přesvědčeni, že k tomu, aby se nám podařilo dostat nemoci pod kontrolu, je nezbytná globální spolupráce a důvěra. „Kvůli rychle postupující globalizaci kontaktů mezi lidmi a zeměmi je nutné, aby lidské bytosti na celé naší planetě již nepokládaly své okolí, kraj, stát a polokouli, kde žijí, výlučně za svou osobní ekosféru,“ píše nositelka Pulitzerovy ceny Laurie Garrettová ve své knize The Coming Plague—Newly Emerging Diseases in a World out of Balance (Nastávající epidemie — Nové nemoci ve vykolejeném světě). A dodává: „Mikroby a jejich přenašeči nerespektují hranice, které uměle vytvořil člověk.“ Vypuknutí epidemie v jedné zemi okamžitě vyvolá zneklidnění nejen v zemích sousedních, ale po celém světě.

Některé vlády i národy jsou nedůvěřivé k jakékoli formě zásahu ze zahraničí — dokonce i k programům týkajícím se kontroly nemocí. Sjednocenému mezinárodnímu úsilí navíc často brání politická krátkozrakost a obchodní chamtivost. Znamená to, že v boji člověka s nemocemi budou mít mikroby navrch? Eugene Linden se domnívá, že ano, a prohlašuje: „Výsledek se dá zvrátit už jen těžko.“

Existuje důvod pro naději

Vědecký i technický pokrok v závodě s nemocemi silně pokulhává. A problém nemocí přenášených hmyzem samozřejmě není jedinou hrozbou pro lidské zdraví. Existuje však důvod pro naději. I když vědci teprve začínají chápat komplexní vztahy v živé přírodě, uvědomují si, že země má potenciál sama se uzdravit. Nedílnou součástí naší planety jsou totiž mechanismy, které mohou rovnováhu v přírodních systémech obnovit. Například na vymýcených plochách znovu vyrostou lesy, a vztahy mezi mikroby, hmyzem a zvířaty se časem stabilizují.

Důležitější však je, že důmyslné uspořádání přírody poukazuje na existenci Stvořitele, který všechny tyto mechanismy na zemi uvedl do chodu. I mnozí vědci připouštějí, že musí existovat nějaká vyšší inteligence, která stojí za veškerým stvořením na zemi. Ano, hloubaví lidé nemohou existenci Boha popřít. O našem Stvořiteli, Jehovovi Bohu, Bible říká, že je všemohoucí a láskyplný. A má hluboký zájem o naše štěstí.

Bible také vysvětluje, že v důsledku úmyslného hříchu prvního člověka zdědili lidé nedokonalost, nemoci a smrt. Znamená to, že jsme odsouzeni k trvalému utrpení? Ne. Božím záměrem je udělat ze země ráj, kde soužití lidí s jinými tvory, velkými i malými, bude příjemné. Bible předpovídá, že přijde doba, kdy ani velká zvířata, ani nepatrný hmyz nebudou člověka nijak ohrožovat. (Izajáš 11:6–9)

Na udržování takových podmínek — jak v rámci lidské společnosti, tak v rámci přírody — se bude pochopitelně podílet i člověk. Bůh jej pověřil, aby o zemi „pečoval“. (1. Mojžíšova 2:15) V budoucím ráji člověk zvládne tento úkol dokonale, protože bude poslušně jednat podle pokynů od Stvořitele. Můžeme se tedy těšit na dobu, kdy „žádný usedlík neřekne: ‚Jsem nemocný.‘“ (Izajáš 33:24)