Je Bible inspirovaná Bohem?

1, 2. Proč si mnozí lidé váží Bible a co o ní tvrdí její pisatelé?

THE New Encyclopædia Britannica nazývá Bibli „pravděpodobně nejvlivnější sbírkou knih v lidské historii“. Bible si mnozí vysoce váží pro její starobylost — některé její části byly napsány před 3 500 lety. Navíc, její praktické a časové rady jsou jedním z důvodů, proč už bylo rozšířeno více než tři miliardy výtisků Bible. Celá Bible nebo její části jsou přeloženy do téměř 2 000 jazyků, a to z ní dělá světový bestseller všech dob.

² Kromě těchto skutečností, které samy o sobě vyvolávají úctu, existuje ještě další rys, pro který je Bible po celá staletí tak působivá a přitažlivá. Je to tvrzení, že je inspirovaným zjevením Všemohoucího Boha. Mojžíš, který sestavil Tóru (prvních pět knih Bible), „zapsal“ všechno, co mu Bůh řekl. Zahrnovalo to zprávu o stvoření, záznam o potopě v Noemových dnech, dějiny Abrahama a Mojžíšovy osobní styky s Bohem. (2. Mojžíšova 24:3, 4) Král David řekl: „Duch PÁNA mluvil skrze mne, jeho poselství je na mém jazyku.“ (2. Samuelova 23:2) Jiní pisatelé Bible učinili podobná prohlášení o božském vedení. Všechny tyto spisy společně tvoří Boží vlastní vysvětlení dějin — jejich skutečný význam, výklad i konečný výsledek. Mnoho různých pisatelů Písem — králů, námezdných dělníků, kněží a jiných — bylo použito k tomu, aby jako tajemníci zaznamenali Boží myšlenky, myšlenky Autora Bible, Ručitele jejích slibů.

3. Co ukazuje, že víra v Boha a víra ve vědu nejsou neslučitelné?

³ Jelikož se Bible odvolává na svůj božský původ, mnozí se v první řadě ptají na samotnou existenci jejího Autora. Mnozí lidé Boží existenci jednoznačně popírají. Jiní, pod dojmem, že všichni inteligentní lidé zavrhli myšlenku existence Boha i víru v Bibli, se ptají: „Proč vědci nevěří v Boha?“ Je takový dojem skutečně správný? V jednom článku časopisu New Scientist se uvádělo, že „stanovisko, na jehož základě se všeobecně očekává, že vědci jsou nevěřící. . . je naprosto mylné“.² Tentýž článek podává zprávu o namátkovém průzkumu na univerzitách, ve výzkumných ústavech a v průmyslových laboratořích, který naznačuje, že „nejméně osm z každých deseti vědců má náboženskou víru nebo souhlasí s principy, které jsou ‚nevědecké‘ “. Tvrzení, že víra je neslučitelná s vědou nebo s vědci, není tedy zcela přesné. (Viz rámeček na stranách 4–5.)

Existuje důkaz o inspiraci?

4. O jakých vědeckých pravdách se Bible zmiňovala před tisíciletími?

⁴ I když někdo dojde k závěru, že je tu přesvědčivý doklad o existenci Stvořitele, stále vyvstává otázka, zda Bůh lidi inspiroval, aby v Bibli zaznamenali jeho myšlenky a předsevzetí. Jedním z mnoha důvodů, proč si tím můžeme být jistí, je vědecká přesnost Bible. (Viz rámeček na straně 6.) Například Job před více než 3 000 lety řekl, že Bůh „zavěšuje zemi nad nicotou“. (Job 26:7, JP) Asi před 2 700 lety prorok Izajáš prohlásil, že Bůh „sedí nad okruhem země“. (Izajáš 40:22, JP) Jak mohli Job a Izajáš znát takové základní vědecké pravdy, jako že země je zavěšena v prostoru a je kulatá? To je všeobecně známé dnes, ale tyto výroky byly proneseny v době, kdy byly takové názory neslýchané. Není tedy nejrozumnějším vysvětlením božské zjevení?

5, 6. Jaká proroctví svým splněním svědčí o tom, že bibličtí pisatelé byli inspirováni Bohem?

⁵ Proroctví, v podstatě dějiny zapsané předem, je zřejmě hlavním rysem Bible, který dokládá její nárok na božskou inspiraci. Například prorok Izajáš předpověděl nejen to, že Jeruzalém bude zničen Babylóňany a celý židovský národ bude odveden do zajetí, ale i to, že perský generál Cyrus časem dobude Babylón a osvobodí Židy ze zajetí. (Izajáš 13:17–19; 44:27–45:1) Umíte si představit, že by nějakým jiným prostředkem než božskou inspirací bylo možné, aby Izajáš 200 let předem úspěšně předpověděl Cyrovo narození, jeho jméno a to, co přesně vykoná? (Viz rámeček na straně 7.)

⁶ Některá z nejpozoruhodnějších proroctví zaznamenal Daniel, prorok, který žil v 6. století př. n. l. Předpověděl nejen porážku Babylóna Médy a Peršany, ale prorokoval také o událostech mnohem pozdějších, až ve vzdálené budoucnosti. Danielovo proroctví například předpovědělo vzestup Řecka jako světové velmoci za Alexandra Velikého (336–323 př. n. l.), rozdělení Alexandrovy říše po jeho předčasné smrti mezi jeho čtyři generály a vzestup římské říše s její obávanou vojenskou silou (1. století př. n. l.). (Daniel 7:6; 8:21, 22) Všechny tyto události jsou dnes nepopiratelnou historickou skutečností.

7, 8. a) Jaká obvinění někteří lidé vznášejí proti biblickým proroctvím? b) Co dokazuje, že obvinění z podvodu není ničím podložené?

⁷ Protože jsou biblická proroctví tak přesná, kritikové je označují za podvod, tedy za dějiny zapsané dodatečně a potom vydávané za proroctví. Ale jak může někdo rozumně tvrdit, že by se židovští kněží odvážili vymyslet si proroctví? A proč by sami proti sobě vymýšleli proroctví, která obsahují ty nejtvrdší útoky, jaké si jen lze představit? (Izajáš 56:10, 11; Jeremjáš 8:10; Sefanjáš 3:4) A jak by mohl být celý vzdělaný národ, vychovávaný a poučovaný Biblí, svým posvátným textem, oklamán takovým podvodem? — 5. Mojžíšova 6:4–9.

⁸ Jak by mohlo být podvodem proroctví, že zmizí celé civilizace, jako byl Edom a Babylón, když k těmto událostem došlo mnoho století po dokončení Hebrejských písem? (Izajáš 13:20–22; Jeremjáš 49:17, 18) I když někdo trvá na tom, že uvedená proroctví nebyla napsána za doby oněch proroků, přesto byla zaznamenána před 3. stoletím př. n. l., protože tehdy se již Hebrejská písma překládala do řečtiny v Septuagintě. Podobně se Svitky od Mrtvého moře (které obsahují části všech prorockých knih Bible) datují do 2. a 1. století př. n. l. Jak již bylo poznamenáno, mnoho proroctví se splnilo až po této době.

[Rámeček na straně 7]

BŮH — ‚TEN, KTERÝ ZJEVUJE TAJEMSTVÍ‘ PROSTŘEDNICTVÍM PROROCTVÍ

PROROK Daniel řekl jistému starověkému králi: „To tajemství, na které se král dotazuje — nemohou králi sdělit moudří muži, zaříkávači, kouzelníci a věštci. Ale v nebi je Bůh, který zjevuje tajemství.“ (Daniel 2:27, 28) Existuje snad nějaký doklad, že je Bůh skutečně Tím, kdo zjevuje tajemství prostřednictvím proroctví? Zde je několik příkladů.

Pád Babylóna: „Tak řekl PÁN Cyrovi, svému pomazanému — jehož pravici uchopil, a pošlapává před ním národy, odpásává bedra králů, otevírá před ním dveře a působí, že žádná brána nezůstává zavřená.“ — Izajáš 45:1, prorokováno asi roku 732 př. n. l. Viz také Jeremjáše 50:35–38; 51:30–32, prorokováno před rokem 625 př. n. l.

Splnění — 539 př. n. l.: Historikové Hérodotos a Xenofón popisují, že Cyrus Perský odvedl vody Eufratu, který protékal středem Babylóna, a poslal svá vojska korytem řeky. Tak zastihl stráže nepřipravené a dobyl město během jediné noci. I když Cyrus použil této strategie, nikdy by nemohl vstoupit do města, kdyby brány na březích Eufratu, vedoucí do města, nezůstaly bezstarostně otevřené. Jak předpovědělo proroctví, ‚brány nezůstaly zavřené‘.

Zkáza Tyru: „Tak řekl Pán BŮH: Budu s tebou jednat, Tyre! Vrhnu proti tobě mnoho národů, tak jako moře vrhá své vlny. . . A seškrábu z něj jeho půdu a ponechám mu holou skálu. . . A tvé kameny a stavební dřevo a půdu shodí do vody.“ — Ezekiel 26:3, 4, 12, prorokováno asi roku 613 př. n. l.

Splnění — 332 př. n. l.: Alexandr Veliký vybudoval z pevniny šíji neboli násep k ostrovní části Tyru (0,8 kilometru od pobřeží), takže jeho vojsko po něm mohlo přejít a mohlo zaútočit na ostrovní město. The Encyclopedia Americana uvádí: „Z trosek pevninské části města, které zničil, vybudoval v roce 332 ohromný násep, jímž spojil ostrov s pevninou.“ Po relativně krátkém obléhání bylo ostrovní město zničeno a Ezekielovo proroctví se splnilo do všech podrobností. Dokonce i ‚kameny a dílo ze dřeva a prach‘ starého Tyru (pevninské části města) ‚byly složeny přímo doprostřed vody‘.

Zničení Jeruzaléma: „Potom Izajáš řekl Ezechjášovi: ‚Slyš slovo PÁNA zástupů: Přichází čas, kdy všechno v tvém paláci, co tvoji předkové nastřádali do tohoto dne, bude odneseno do Babylóna; nic nezůstane.‘ “ — Izajáš 39:5, 6, prorokováno asi roku 732 př. n. l.; viz také Izajáše 24:1–3; 47:5.

Prorok Jeremjáš ohlásil: „Přivedu. . . je [Babylóňany] proti této zemi a jejím obyvatelům. . . Tato celá země bude opuštěnou rozvalinou. A tyto národy budou sloužit babylónskému králi sedmdesát let.“ — Jeremjáš 25:9, 11, prorokováno před rokem 625 př. n. l.

Splnění — 607 př. n. l. (586 př. n. l. podle většiny světských chronologií): Babylóňané zničili Jeruzalém po osmnácti měsících obléhání. Město a chrám byly srovnány se zemí a Židé byli odvedeni do Babylóna. (2. Paralipomenon 36:6, 7, 12, 13, 17–21) Celý národ zůstal v zajetí 70 let, právě jak Jeremjáš předpověděl. Když byli v roce 537 př. n. l. Židé zázračně propuštěni Cyrem Velikým, dobyvatelem Babylóna, splnilo se proroctví Izajáše, který se o Cyrovi jmenovitě zmiňuje. (Izajáš 44:24–28) Na základě Jeremjášova proroctví prorok Daniel v babylónském zajetí vypočítal přesný čas vysvobození svého lidu. — Daniel 9:1, 2.