Do odlehlých míst v Bolívii se přináší světlo

NA sever a na východ od vznosných bolívijských hor se rozprostírají ploché tropické nížiny, porostlé bujnou zelení. Rozdělují je dravé řeky, vinoucí se džunglí i pampou. Jaké to je, kázat dobré poselství o Království v tak odlehlých oblastech?

Představ si, že se plavíš na velké kanoi, vyrobené z vydlabaného kmene stromu a poháněné vzadu motorem. Takový zážitek mělo šest kazatelů plným časem z města Trinidadu, které leží v bolívijském departementu El Beni. Tuto cestu si naplánovali proto, aby mohli kázat v osadách u řeky, kam se ještě předtím „dobré poselství o království“ nedostalo. (Matouš 24:14) Když si jejich plavidlo prořízlo cestu rozlehlou hladinou jiskrné vody, vplulo do úzkého potoka ve směru řeky Mamoré.

Jeden člen této skupiny vypráví: „Už jsme skoro dosáhli Mamoré, když jsme zjistili, že potok je v posledním úseku vyschlý. Vystupovali jsme z lodi a bořili se téměř po pás v bažině. Moje manželka ztratila boty, když se pokoušela vyprostit se. Ale s pomocí kolemjdoucích se nám podařilo vytáhnout těžkou kánoi z bahna na pevnější půdu. Po dvou hodinách dřiny jsme dospěli k Mamoré.

Motor nás pak hladce poháněl proti proudu řeky, lemované vysokými břehy, pokrytými bohatou tropickou vegetací. Velké želvy sklouzávaly za zvuku motoru z plovoucích klád a čas od času se z vody obloukem vynořovali delfíni. Znamením pro první zastávku nám byl oblak dýmu z ohně, založeného na břehu k odhánění hmyzu. Nejdříve jsme si zajistili kánoi ve spleti větví, a potom jsme rozprávěli s přátelským obyvatelstvem o nadcházejících požehnáních pod vládou Království. S vděčností nás naložili ovocem a vejci.

V průběhu dne jsme se ještě několikrát zastavovali, abychom zaseli další semena pravdy. Když jsme dorazili do San Antonio, byla tma. Vesničané už šli spát. Jak se ale šířila zpráva, že se bude promítat film, začala se rozsvěcet světla. Abychom dopravili zařízení do městečka, použili jsme koňský povoz. Mnoho lidí se tak seznámilo se svědky Jehovovými, jak na filmu, tak osobně.

Následujícího dne jsme dále navštěvovali nová místa. Ženy na vysokém břehu praly prádlo v ohromných želvích krunýřích a dokonce v něm koupaly malé dítě. Ještě nikdy neslyšely naše biblické poselství. Na jednom místě vyskakovaly vedle lodi vysoko z vody malé rybky a mnoho jich přistávalo uvnitř. Po promítání filmu jsme si tedy před odchodem dali smažené ryby. Než cesta skončila, bylo v této odlehlé oblasti zanecháno množství literatury a my jsme byli spokojeni, že jsme pomohli mnohým poprvé uslyšet dobré poselství.“ — Srovnej Římanům 15:20, 21.

Důkazy andělského vedení

Představ si, že máš za úkol nalézt jednu osobu ve dvanáctitisícovém městě, které jsi nyní navštívil poprvé. Nevíš o ní kromě jména téměř nic. Před takovým těžkým úkolem stáli dva kazatelé plným časem, když přijeli do Guayaramerín a doufali, že najdou osobu, která již dříve studovala Bibli a účastnila se shromáždění, ale později se odstěhovala sem. Když se tito průkopníci ubytovali, rozhodli se, že se půjdou projít směrem k náměstí. Tam byly davy lidí, někteří jedli u stolků, jiní si jen povídali. K dvojici téměř ihned přistoupil nějaký muž a dal se do řeči. Zeptali se ho, zda nezná ženu, kterou hledají. „Ne,“ odpověděl, „ale moje tchýně je jedním ze svědků Jehovových.“ Jelikož nebylo známo, že by ve městě byl někdo ze svědků, mysleli si, že se možná zmýlil.

Příštího dne ale tuto starší ženu navštívili. Měla zlomenou nohu a byla upoutána na lůžko. „Já patřím ke svědkům Jehovovým, ale nejsem ještě pokřtěná,“ řekla. Na otázku, kdo ji seznámil s pravdou, ukázala na portrét své vnučky na zdi a řekla: „Ona.“ Stěží věřili svým očím. To byla ta mladá žena, kterou hledali. „Proč nám váš zeť zapřel, že ji zná?“ zeptali se. „Ale ona je teď vdaná a on ví jenom, jak se jmenuje po manželovi,“ odpověděla. Vnučka byla tou dobou pryč, ale od té chvíle bylo vedeno biblické studium formou dopisů. A výsledek? Jak vnučka, tak babička dělaly pokroky a byly nakonec pokřtěny. Jejich dům sloužil pro rostoucí sbor za sál království a mladší žena, jako kazatelka plným časem, přivedla mnohé do Jehovovy organizace.

Kázání v srdci tropů

Nyní si představ, že tvé letadlo právě přistává na travnaté přistávací ploše v San Joaquín, hluboko v srdci bolívijských tropů. Při pomyšlení na záhadnou epidemii, která před dvěma lety vyhladila pětinu obyvatelstva města, tě jímá nepříjemný pocit.

Dvojice průkopníků, která přiletěla z Trinidadu, už okusila pohostinnost místních lidí. Manžel vypráví: „Biblický rozhovor, který jsme měli během našeho letu, vedl k pozvání, abychom bydleli zdarma v jednom soukromém domě. Naši hostitelé nám dokonce levně obstarali jídlo a to nám umožnilo věnovat všechen čas kazatelskému dílu. Brzy po příletu nám bylo řečeno, abychom se neprodleně ohlásili v kasárnách. Když úředník zjistil, že nejsme revolucionáři, ale svědkové Jehovovi, projevil nebývalý zájem a dostal Bibli i jinou biblickou literaturu a předplatné na časopisy Strážná věž a Probuďte se!. Téměř každý ve městě potom pozorně naslouchal biblickým slibům, že v blízké budoucnosti budou mít lidé dokonalé zdraví.“ — Zjevení 21:4.

Čtyři celodobí kazatelé se chtěli dostat ze San Joaquín do San Ramón, ale jediný dostupný dopravní prostředek byl volský potah. Krabice od literatury použili za sedačky. Ty se ale brzy promačkaly, protože krytý vůz sebou na svých velkých dřevěných kolech prudce házel a nadskakoval. Bylo vidět, že i slepice ve voze dostávaly závratě a točila se jim z toho hlava.

Po desetihodinové pomalé jízdě houštinou jsme se dostali na místo, kde už ani stezka nevyznačovala cestu, a začalo se stmívat. Povozník skupinku vystrašil, když řekl: „Myslím, že jsme zabloudili!“ Právě si začínali říkat: ‚Jak můžeme zůstat tady v tom houští, zamořeném hady a nebezpečnou zvěří?‘, když povozník dodal: „Ale žádné strachy. Zvířata už tudy šla.“ A opravdu. Do hodiny jsme se vynořili z houštiny přímo u San Ramón.

I zde jsme strávili mnoho dní oznamováním blížícího se ráje uším, které o tom ještě nikdy neslyšely. Žádní svědkové zde nežili, ale stalo se něco, co vedlo ke změně.

Jak svědkové chodili dveře ode dveří, sledovala je katolická misionářka. Jejich cesty se nějak zkřížily, a svědkové ji nalezli v dalším domě, který navštívili. Byli překvapeni její přívětivostí a zanechali jí knihu Pravda, která vede k věčnému životu. Sama sice neprojevila opravdový zájem, ale darovala knihu své švagrové, která obsah knihy přímo zhltala, pokračovala ve studiu a později se z ní stala pokřtěná svědkyně.

Napětí na tropických řekách

A teď si představ, že jsi u kormidla motorového člunu a plavíš se po nebezpečných rozbouřených vodách. Skryté kameny, bahnité mělčiny a kmeny stromů, k tomu navíc náhlý vodní vír, to jsou jen některá z nebezpečí. V těchto vodách je mnoho piraní, elektrických úhořů a rejnoků. Před takovými problémy stáli v Riberalta bratři, kteří v té oblasti vykonávali svědeckou práci mezi obyvatelstvem podél řeky.

Aby pronikli k těmto odlehlým místům, postavili motorový člun, který pojmenovali Luz de los Ríos (Světlo řek). Během návštěvy oblastního a krajského dozorce bylo učiněno rozhodnutí podniknout s člunem zkušební plavbu. Vše probíhalo hladce, dokud se střecha nezachytila o přečnívající větev. Silný proud loď strhl na povalený strom. Ostrá zlomená větev prorazila bok lodi jako meč a málem probodla manželku oblastního dozorce. Dovnitř se začala valit voda, člun se převrátil a vyklopil cestující do rozvířené vody. Krajský dozorce s manželkou navíc neuměli plavat. S pomocí těch, kteří plavat uměli, se dostali v bezpečí na břeh. Ale člun dočista zmizel. Teprve za několik dnů ho nalezli 5 kilometrů odtud po proudu. Všechny věci, včetně dvaceti krabic literatury, byly ztraceny.

Bolívijské námořnictvo nám pomohlo loď opět posadit na hladinu a po několikatýdenních opravách byl člun znovu připraven dokončit svou první plavbu. Napjatou cestu zahájilo špatné počasí a potíže s motorem.

V prvním místě, kde přistáli, se s bratry střetla skupina nějakých evangelistů, kteří se vysmívali: „Vaše malá loď se pro tuto řeku nehodí!“ Pokus o promítání diapozitivů zmařil vadný generátor. Když byli svědkové zpět na řece, dozvěděli se, že tudy proplouvaly jiné čluny a z reproduktorů varovaly před přicházejícími „falešnými proroky“. Bylo jasné, že to je práce oněch evangelistů. Ovšem zvědavost lidí to pouze podnítilo.

Ačkoli tato návštěva ukončila klamnou propagandu od skutečných falešných proroků, bratři cítili napětí, protože před nimi byla jedenadvacetidenní cesta do Fortalezy.

V průběhu cesty vydali svědectví náčelníkovi jednoho odlehlého kmene; pozorně naslouchal. Skupině truchlících pozůstalých na opuštěné mýtině poskytl jeden z průkopníků útěchu biblickým proslovem o skutečné naději pro mrtvé. Starší muž s dlouhými vousy projevil srdečné ocenění a zeptal se, jak by si mohl předplatit naše časopisy na deset let. Ve Fortaleze mělo 120 osob užitek z programu Společnosti, při němž se promítaly diapozitivy.

Jaké uspokojení cítili průkopníci z toho, že přinesli světlo pravdy do odlehlých míst! Jistě, neexistuje bezpečnější a uspokojivější způsob života, než sloužit stvořiteli života samotného, Jehovovi Bohu. — Žalm 63:3, 4; 63:4, 5, KB.

[Mapa a obrázky na straně 26]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

BOLÍVIE

Guayaramerín

Riberalta

Fortaleza

San Joaquín

San Ramón

Trinidad

San Antonio