UPLYNULO téměř třicet roků od Letnic 33 n. l. Učedník Jakub, Ježíšův nevlastní bratr, nyní píše dopis „dvanácti kmenům“ duchovního Izraele. (Jak. 1:1) Nabádá křesťany, aby měli silnou víru a aby ve zkouškách projevovali vytrvalost. Poskytuje také rady, které mají sloužit k nápravě zneklidňujících poměrů, jež vznikly ve sborech.

BŮH DÁVÁ MOUDROST TĚM, KDO „PROSÍ VE VÍŘE“

(Jak. 1:1–5:20)

Jakub píše: „Šťastný je muž, který dál vytrvává ve zkoušce, protože potom, co je schválen, přijme korunu života.“ Těm, kdo „stále prosí ve víře“, Jehova poskytuje moudrost, kterou potřebují, aby ve zkouškách vytrvali. (Jak. 1:5–8, 12)

Víru a moudrost potřebují také ti křesťané, kteří se ve sboru ‚stávají učiteli‘. Jakub dále pojednává o jazyku a říká, že je to sice „malý úd“, ale může ‚poskvrňovat celé tělo‘. Také varuje před světskými sklony, jež mohou poškodit křesťanův vztah k Bohu. Poukazuje i na to, které kroky má podniknout duchovně nemocný člověk, aby se uzdravil. (Jak. 3:1, 5, 6; 5:14, 15)

Odpovědi na biblické otázky:

2:13 — V jakém smyslu „milosrdenství vítězoslavně jásá nad soudem“? Když přijde na to, abychom se Bohu zodpovídali, Bůh bere v úvahu to, že jsme druhým prokazovali milosrdenství, a na základě výkupní oběti svého Syna nám odpouští. (Řím. 14:12) To je jistě jedním z důvodů, proč bychom milosrdenství měli projevovat v hojné míře.

4:5 — Který text Písma zde Jakub cituje? Jakub necituje žádný konkrétní verš. Tato inspirovaná slova však mohou být založena na myšlence obsažené v takových textech, jako je například 1. Mojžíšova 6:5; 8:21; Přísloví 21:10 a Galaťanům 5:17.

Poučení pro nás:

1:14, 15. Hřích začíná nesprávnou touhou. Neměli bychom se tedy nesprávnými touhami stále zaobírat, protože bychom je tím živili. Máme naopak ‚dále uvažovat‘ o věcech, které jsou povzbuzující, a naplňovat jimi svou mysl i své srdce. (Fil. 4:8)

2:8, 9. ‚Nadržování‘ je v rozporu s ‚královským zákonem‘ lásky. Praví křesťané by proto neměli nikomu nadržovat.

2:14–26. „Zachráněni“ jsme ne „díky skutkům“ mojžíšského Zákona ani díky skutkům křesťanským, ale „prostřednictvím víry“. Naše víra by však měla být víc než jen tvrzením, že věříme v Boha. (Ef. 2:8, 9; Jan 3:16) Měla by nás podněcovat ke zbožnému jednání.

3:13–17. „Moudrost shora“ jistě převyšuje moudrost ‚zemskou, živočišnou, démonskou‘. Po moudrosti, kterou dává Bůh, bychom měli stále „pátrat jako po schovaných pokladech“. (Přísl. 2:1–5)

3:18, poznámky pod čarou. Semeno dobré zprávy o Království se má ‚rozsévat s pokojem‘, a to „těmi, kdo působí pokoj“. Je důležité, abychom nebyli arogantní, hádaví ani hluční, ale abychom byli těmi, kdo působí pokoj.