15. Jaké zrození je předpověděno a jak se to plní v roce 537 př. n. l.?

¹⁵ Tato obnova je vhodně popsána v následujících verších Izajášova proroctví: „Než začala upadat do porodních bolestí, porodila. Než na ni mohly přijít bolestivé porodní křeče, dokonce ze sebe vydala dítě mužského rodu. Kdo slyšel o něčem takovém? Kdo viděl takové věci? Narodí se země v porodních bolestech za jeden den? Nebo se najednou zrodí národ? Sion totiž upadl do porodních bolestí a rovněž porodil své syny.“ (Izajáš 66:7, 8) Tato slova se úžasným způsobem plní na židovských vyhnancích v Babylóně. Sion neboli Jeruzalém je opět popsán jako žena, která rodí, ale její porod je velmi neobvyklý. Je tak rychlý, tak náhlý, že k němu dochází dříve, než mohou začít porodní bolesti. To je vhodný obraz. Znovuzrození Božího lidu jakožto zvláštního národa je v roce 537 př. n. l. tak rychlé a náhlé, že vypadá jako zázrak. Vždyť od chvíle, kdy Kýros osvobozuje Židy ze zajetí, do doby, kdy se věrný ostatek vrací do své vlasti, uplynou pouhé měsíce! To se zcela liší od událostí, které vedly k původnímu zrození izraelského národa. V roce 537 př. n. l. není zapotřebí žádat vzdorujícího panovníka o svobodu, není nutné utíkat před nepřátelským vojskem ani 40 let putovat pustinou.

17. Jak Jehova svůj lid ujišťuje, že nic nemůže zabránit tomu, aby vykonal svůj záměr v souvislosti s duchovním Izraelem?

¹⁷ Tomuto duchovnímu znovuzrození nemohla zabránit žádná síla ve vesmíru. Další verš to jasně říká: „‚Pokud jde o mne, způsobím protržení a nezpůsobím zrození?‘ říká Jehova. ‚Nebo působím rození a ve skutečnosti způsobím uzavření?‘ řekl tvůj Bůh.“ (Izajáš 66:9) Když už zrození jednou začalo, rozhodně se dovrší. Stejné to bylo i se znovuzrozením duchovního Izraele. Když už jednou začalo, nebylo možné ho zastavit. Je pravda, že mu byl kladen odpor a že v budoucnosti bude odpor pravděpodobně ještě větší. Pouze Jehova však může zastavit to, co sám začne, nicméně to nikdy nedělá. Jak ale Jehova jedná se svým oživeným lidem?

Jehovova něžná péče

18, 19. (a) Jaké něžné přirovnání Jehova používá a jak se vztahuje na jeho lid ve vyhnanství? (b) Jak má pomazaný ostatek v dnešní době užitek z láskyplného vyživování a péče?

¹⁸ Následující čtyři verše popisují dojemný obraz Jehovovy něžné péče. Izajáš nejprve říká: „Radujte se s Jeruzalémem a mějte s ním radost, všichni, kdo ho milujete. Velice s ním jásejte, všichni, kdo nad ním stále truchlíte; protože budete sát a jistě dosáhnete nasycení z prsu plné útěchy od něho; protože budete srkat a zakusíte největší potěšení z bradavky jeho slávy.“ (Izajáš 66:10, 11) Jehova zde používá přirovnání k ženě, která kojí své dítě. Pocítí-li kojenec svíravý hlad, neodbytně pláče. Když je však přinesen k prsu své matky, aby dostal najíst, jeho žal se mění v radost a uspokojení. Podobné to bude i v případě ostatku věrných Židů v Babylóně. Až nadejde čas propuštění a obnovy, rychle se ze stavu truchlení dostane do stavu štěstí a uspokojení. Židé se budou radovat. Až bude Jeruzalém znovu postaven a obydlen, bude obnovena jeho sláva. A sláva města silně zapůsobí na jeho věrné obyvatele. Ti budou opět duchovně vyživováni prostřednictvím činného kněžstva. (Ezekiel 44:15, 23)

20. Jak Jeruzalém zažil požehnání v podobě ‚zaplavující bystřiny‘, a to jednak ve starověku, a jednak v dnešní době?

²⁰ Proroctví pokračuje: „Tak ... řekl Jehova: ‚Hle, rozšiřuji k němu pokoj právě jako řeku a slávu národů právě jako zaplavující bystřinu, a jistě budete sát. Budete nošeni u boku a budete laskáni na kolenou.‘“ (Izajáš 66:12) Zde je představa kojení spojena s popisem bohatého přílivu požehnání — s ‚řekou‘ a ‚zaplavující bystřinou‘. Jeruzalém zažije požehnání nejen v podobě hojného pokoje od Jehovy, ale také v podobě ‚slávy národů‘, která proudí k Božímu lidu a je pro něj požehnáním. To znamená, že lidé z národů budou proudit k Jehovovu lidu. (Ageus 2:7) Ve starověkém splnění se mnozí lidé z různých národů skutečně připojili k Izraeli a stali se židovskými proselyty.