Biblické poklady z Krymu

V úvodu tohoto článku byla zmínka o tom, že po biblických pokladech pátral ještě jiný učenec. Kdo to byl? Několik let před tím, než se Tischendorf vrátil do Ruska, obdržela Imperátorská knihovna nabídku, která byla tak neuvěřitelná, že okamžitě vyvolala carův zájem a přilákala do Ruska učence z celé Evropy. Nemohli ani uvěřit svému zraku. Před nimi ležela obrovská sbírka rukopisů a jiných materiálů. Obsahovala závratný počet položek, totiž 2 412. Bylo mezi nimi také 975 rukopisů a svitků. Bylo mezi nimi 45 biblických rukopisů z doby před desátým stoletím. Zdá se to sice neuvěřitelné, ale téměř všechny tyto rukopisy vlastnoručně nashromáždil učený karaita jménem Avraam Firkovič, jemuž tehdy bylo přes sedmdesát let! Kdo vlastně byli karaité?b

Cara tato otázka velmi zajímala. Hranice Ruska tehdy již zahrnovaly uzemí, která dříve patřila jiným státům. Tak se do ruské říše dostaly nové etnické skupiny. Na malebném černomořském pobřeží Krymu žil lid, jenž měl židovské rysy, ale turecké zvyky a mluvil jazykem příbuzným tatarštině. Tito karaité se považovali za potomky Židů, kteří po zničení Jeruzaléma v roce 607 př. n. l. přišli jako vyhnanci do Babylónu. Na rozdíl od rabínských Židů však zavrhli Talmud a zdůrazňovali čtení Písma. Ve snaze získat samostatný status se krymští karaité dychtivě snažili podat carovi důkazy o tom, že se od rabínských Židů liší. Karaité doufali, že pokud předloží starobylé rukopisy, jež měli ve vlastnictví, dokáží tím svůj původ — že jsou potomky Židů, kteří se po vyhnanství v Babylóně přestěhovali na Krym.

Své pátrání po starobylých záznamech a rukopisech zahájil Firkovič ve skalních příbytcích v Čufut-Kale na Krymu. Po celé generace zde karaité žili v malých domech, k jejichž stavbě používali kameny vytesané ze skály. Zde se také věnovali svému náboženství. Karaité nikdy neničili opotřebované opisy Písma, v nichž bylo uvedeno Boží jméno Jehova. Považovali by to za svatokrádež. Rukopisy pečlivě ukládali do malého skladu. Říkalo se mu geníza, což v hebrejštině znamená „úkryt“. Díky tomu, že karaité si velice vážili Božího jména, zůstaly tyto pergameny většinou nedotčené.

Firkovič se nedal odradit staletým prachem a pečlivě prohledával lokality, kde mohly být genízy. V jedné geníze učinil významný objev. Našel rukopis pocházející z roku 916 n. l. , který byl nazván Petrohradský kodex proroků a je jedním z nejstarších dochovaných exemplářů Hebrejských písem.

Firkovičovi se podařilo shromáždit velké množství rukopisů a v roce 1859 se rozhodl nabídnout svou obrovskou sbírku Imperátorské knihovně. V roce 1862 Alexandr II. pomohl zakoupit pro knihovnu tuto sbírku za 125 000 rublů, což byla tehdy obrovská suma. Knihovna měla v té době k dispozici nanejvýš 10 000 rublů na rok! K těmto novým přírůstkům patřil proslulý Leningradský kodex (B 19^A). Pochází z roku 1008 a je to nejstarší úplný exemplář Hebrejských písem. Jeden učenec uvedl, že to je pravděpodobně „nejdůležitější rukopis Bible, neboť se stal základem pro text většiny moderních kritických vydání hebrejské Bible“.

[Obrázek na straně 12]

Avraam Firkovič