Jehova, nestranný „Soudce celé země“

„[Otec] . . . soudí nestranně každého podle jeho díla.“ — 1. PETRA 1:17.

1, 2. a) Proč by v nás měla myšlenka na to, že Jehova je velký Soudce, vzbuzovat bázeň a zároveň pocit útěchy? b) Jakou úlohu mají Jehovovi pozemští služebníci v jeho právní při proti národům?

JEHOVA je velký „Soudce celé země“. (1. Mojžíšova 18:25) Jako Nejvyšší Bůh vesmíru má bezvýhradné právo soudit své tvory. Tato myšlenka vzbuzuje bázeň, a přitom přináší útěchu. Tento zdánlivý paradox vyjádřil Mojžíš dojemnými slovy: „Jehova, váš Bůh, je totiž Bůh bohů a Pán pánů, Bůh veliký, silný a bázeň vzbuzující, který s nikým nezachází stranicky ani nepřijímá úplatek, vykonává soud pro chlapce bez otce a vdovu a miluje cizího usedlíka, takže mu dává chléb a přehoz.“ — 5. Mojžíšova 10:17, 18.

² Jaká neobyčejná vyváženost! Velký, mocný, bázeň vzbuzující Bůh — a přece nestranně, s láskou hájí zájmy sirotků, vdov a cizích usedlíků. Kdo by si mohl přát laskavějšího Soudce, než jakým je Jehova? Jehova popisuje, jak vede právní při proti národům Satanova světa, a vyzývá své služebníky na zemi, aby byli jeho svědky. (Izajáš 34:8; 43:9–12) Není závislý na jejich svědectví, aby prokázal své božství a právoplatnou svrchovanost. Svým svědkům však poskytuje mimořádnou přednost, aby před celým lidstvem potvrdili, že jeho svrchovanost uznávají. Jeho svědkové se jeho oprávněné svrchovanosti sami podřizují, a svou veřejnou službou podněcují druhé, aby se podvolili autoritě nejvyššího Soudce.

Jehovův způsob souzení

3. Jak bychom mohli stručně vystihnout Jehovův způsob souzení a jak se to projevilo v případě Adama a Evy?

³ Na počátku lidských dějin soudil Jehova některé provinilce sám. Příklady jeho způsobu projednávání soudních případů se staly vzorem pro ty, kteří měli být později odpovědní za vedení soudních jednání mezi jeho lidem. (Žalm 77:11, 12) Jeho způsob souzení je možné vystihnout stručně: pevnost, kde je to nutné, milosrdenství, kde to je možné. Pokud jde o Adama a Evu, dokonalé lidské tvory, kteří se svévolně vzbouřili — ti si milosrdenství nezasloužili. Jehova je tedy odsoudil k smrti. Své milosrdenství však uplatnil na jejich potomky. Jehova odložil vykonání rozsudku smrti, a tak dovolil Adamovi a Evě, aby měli děti. S láskou poskytl jejich potomkům naději na vysvobození z pout hříchu a smrti. — 1. Mojžíšova 3:15; Římanům 8:20, 21.

4. Jak jednal Jehova s Kainem a proč je tento případ mimořádně zajímavý?

⁴ Mimořádně zajímavý je způsob, jak Jehova jednal s Kainem, protože to je první zaznamenaný případ týkající se jednoho z nedokonalých potomků Adama a Evy, ‚zaprodaného hříchu‘. (Římanům 7:14) Vzal to Jehova v úvahu a jednal s Kainem jinak než s jeho rodiči? A mohli by si vzít z tohoto případu poučení dnešní křesťanští dozorci? Uvidíme. Jehova si povšiml, jak nesprávně Kain reagoval, když jeho oběť nebyla příznivě přijata. Láskyplně proto Kaina varoval před nebezpečím, v němž se ocitl. Staré přísloví říká, že je lépe chybám předcházet než je napravovat. Jehova vyšel Kainovi maximálně vstříc, když ho varoval, aby se nedal ovládnout svými hříšnými sklony. Usilovně se snažil mu pomoci, aby se ‚obrátil a jednal dobře‘. (1. Mojžíšova 4:5–7) To je první případ, kdy Bůh vybízel hříšného člověka k pokání. Když Kain projevil nekajícný postoj a dopustil se těžkého zločinu, Jehova jej odsoudil do vyhnanství a tento rozsudek zmírnil výnosem, podle kterého jiní lidé nesměli Kaina zabít. — 1. Mojžíšova 4:8–15.

5, 6. a) Jak Jehova postupoval vůči generaci před potopou? b) Co Jehova učinil předtím, než vykonal rozsudek nad obyvateli Sodomy a Gomory?

⁵ Když před potopou ‚Jehova viděl, že špatnost člověka na zemi je hojná, v srdci ho zabolelo‘. (1. Mojžíšova 6:5, 6) „Pocítil lítost“ v tom smyslu, že litoval, že většina z generace před potopou zneužívala své svobodné vůle a že on nad nimi musí vykonat rozsudek. Dal jim však potřebnou výstrahu, přičemž mnoho let používal Noema jako „kazatele spravedlnosti“. Potom již neměl Jehova důvod, aby ‚se zdržel potrestání onoho světa bezbožných lidí‘. — 2. Petra 2:5.

⁶ Jehova také musel projednat právní případ zkažených obyvatelů Sodomy a Gomory. Povšimněme si však, jak postupoval. Slyšel „křik stížnosti“ na otřesné chování tamních lidí, i kdyby to bylo jen v modlitbách spravedlivého Lota. (1. Mojžíšova 18:20; 2. Petra 2:7, 8) Ale předtím, než zasáhl, ‚sestoupil‘, aby si prostřednictvím svých andělů ověřil skutečnosti. (1. Mojžíšova 18:21, 22; 19:1) Také věnoval čas na to, aby ujistil Abrahama, že nebude jednat nespravedlivě. — 1. Mojžíšova 18:23 až 32.

7. Jaké poučení z Jehovova způsobu souzení si mohou vzít starší, kteří slouží v právních výborech?

⁷ Jaké poučení poskytují dnes tyto příklady starším? V případě Adama a Evy projevil Jehova lásku a ohled k těm, kteří sice byli příbuznými provinilců, ale sami v tomto případě vinu nenesli. Potomkům Adama a Evy projevil milosrdenství. V případě Kainově Jehova předvídal nebezpečí, v němž se Kain ocitl. Laskavě Kainovi věc vysvětloval a snažil se předejít tomu, aby nebyl spáchán hřích. Jehova projevil vůči Kainovi ohled i potom, kdy jej poslal do vyhnanství. Později Jehova projevil velkou trpělivost ke generaci před potopou a dlouho ji snášel, než nad ní vykonal rozsudek. Když se Jehova setkal s tvrdošíjnou ničemností, „v srdci ho zabolelo“. Litoval, že se lidé vzepřeli jeho spravedlivé vládě a že nad nimi musel vynést nepříznivý rozsudek. (1. Mojžíšova 6:6; srovnej Ezekiela 18:31; 2. Petra 3:9.) V případě Sodomy a Gomory jednal Jehova teprve poté, co si ověřil skutečnosti. Jak vynikající příklady pro ty, kteří musí v dnešní době projednávat právní případy!

Lidé jako soudci v patriarchálních dobách

8. Které Jehovovy základní zákony byly známé v patriarchálních dobách?

⁸ Je sice zřejmé, že tehdy neexistoval žádný psaný zákoník, ale patriarchální společnost znala základní Jehovovy zákony a jeho služebníci byli povinni je zachovávat. (Srovnej 1. Mojžíšovu 26:5.) Dramatická událost v Edenu kdysi ukázala, že je nezbytné poslouchat Jehovu a podřizovat se jeho svrchovanosti. Z případu Kainova bylo vidět, že Jehova neschvaluje vraždu. Bezprostředně po potopě dal Bůh lidstvu zákony ohledně svatosti života, ohledně vraždy, trestu smrti a ohledně jedení krve. (1. Mojžíšova 9:3–6) Jehova přísně odsoudil cizoložství, když došlo k události, která se týkala Abrahama, Sáry a Abimelecha, krále v Geraru poblíž Gazy. — 1. Mojžíšova 20:1–7.

9, 10. Z kterých příkladů je patrné, že v patriarchální společnosti existoval soudní systém?

⁹ Ti, kteří byli tehdy hlavami rodin, působili jako soudci a projednávali právní případy. O Abrahamovi Jehova prohlásil: „Seznámil jsem se s ním proto, aby přikázal svým synům a své domácnosti po sobě, aby se opravdu drželi Jehovovy cesty, a tak činili spravedlnost a soud.“ (1. Mojžíšova 18:19) Abraham projevil nesobeckost a rozlišovací schopnost, když urovnával rozepři, k níž došlo mezi jeho a Lotovými pastevci. (1. Mojžíšova 13:7–11) Juda působil jako patriarchální hlava a soudce, když odsoudil svou snachu Tamar, aby byla ukamenována a spálena, protože ji považoval za cizoložnici. (1. Mojžíšova 38:11, 24; srovnej Jozua 7:25.) Když se ale všechno dověděl, prohlásil ji za spravedlivější, než byl on sám. (1. Mojžíšova 38:25, 26) Jak důležité je poznat všechny skutečnosti, než se vynese soudní rozhodnutí!

¹⁰ Kniha Job obsahuje nepřímou narážku na soudní systém a poukazuje na to, jak žádoucí je soudit nestranně. (Job 13:8, 10; 31:11; 32:21) Job sám si vzpomíná na dobu, kdy byl uznávaným soudcem, který sedal v městské bráně, přičemž uplatňoval právo a hájil vdovy a chlapce bez otce v jejich právní při. (Job 29:7–16) Existují tedy doklady o tom, že v patriarchální společnosti působili „starší mužové“ jako soudci mezi Abrahamovými potomky ještě před vyjitím z Egypta a předtím, než izraelský národ dostal od Boha zákonnou ústavu. (2. Mojžíšova 3:16, 18) A ustanovení smlouvy Zákona předložil Mojžíš „starším mužům“ neboli starším Izraele, kteří byli zástupci lidu. — 2. Mojžíšova 19:3–7.

Soudní systém v Izraeli

11, 12. Čím se podle dvou znalců Bible lišil soudní systém v Izraeli od soudního systému v jiných národech?

¹¹ Uplatňování práva v Izraeli se naprosto lišilo od právních postupů, jimiž se řídily okolní národy. Nerozlišovalo se mezi občanským a trestním právem: Obojí se prolínalo s mravními a náboženskými zákony. Přestupek proti bližnímu byl přestupkem proti Jehovovi. André Chouraqui ve své knize The People and the Faith of the Bible (Biblická víra a lid) píše: „Právní tradice Hebrejců se liší od tradice jejich sousedů nejen tím, jak definuje přestupky a tresty, ale samotným duchem zákonů. . . Tóra [Zákon] není oddělena od každodenního života; rozhoduje o povaze a obsahu každodenního života tím, že udílí dobrořečení nebo zlořečení. . . V Izraeli. . . je téměř nemožné zřetelně odlišit jednotlivé právnické činnosti ve městě. Byly skryté v celém způsobu života, který se plně zaměřoval na plnění vůle živého Boha.“

¹² V této jedinečné situaci mělo uplatňování práva v Izraeli daleko vyšší úroveň než v tehdejších národech. Znalec Bible Roland de Vaux píše: „Formou a obsahem se sice izraelský zákon podobá ‚smlouvám‘ a článkům středovýchodních zákoníků, přece se však od nich zásadně liší. Je to náboženský zákon. . . Žádný zákoník Středního východu nelze srovnat s izraelským zákonem, který je jako celek připisován Bohu jako autorovi. Jestliže obsahuje a často směšuje mravní a obřadní předpisy, je to důsledek skutečnosti, že zahrnuje celý rozsah působení božské Smlouvy a že tato smlouva usměrňovala vzájemné vztahy mezi lidmi i jejich vztah k Bohu.“ Sotva se tedy můžeme divit Mojžíšově otázce: „Který velký národ má spravedlivé předpisy a soudcovská rozhodnutí jako celý tento zákon, který vám dnes předkládám?“ — 5. Mojžíšova 4:8.

Soudci v Izraeli

13. Ve kterých ohledech byl Mojžíš znamenitým příkladem pro dnešní starší?

¹³ Čím se tedy měl vyznačovat muž, který měl působit jako soudce, jestliže měl systém soudnictví tak vysokou úroveň? O prvním soudci, který byl jmenován v Izraeli, Bible říká: „Muž Mojžíš byl daleko nejmírnější ze všech lidí, kteří byli na povrchu zemské půdy.“ (4. Mojžíšova 12:3) Nebyl nepřiměřeně sebejistý. (2. Mojžíšova 4:10) Ačkoli se od něho vyžadovalo, aby lid soudil, někdy se jej před Jehovou zastával a úpěnlivě Jehovu prosil, aby lidu odpustil; dokonce nabídl, že se za lid obětuje. (2. Mojžíšova 32:11, 30–32) Poeticky řekl: „Má řeč se bude řinout jako rosa, jako jemné deště na trávu a jako vydatné spršky na rostlinstvo.“ (5. Mojžíšova 32:2) Když soudil lid, rozhodně se nespoléhal na svou vlastní moudrost, ale prohlásil: „Jestliže u nich vznikne nějaký případ, přijde přede mne, a rozsoudím mezi jednou a druhou stranou a dám na vědomí rozhodnutí pravého Boha a jeho zákony.“ (2. Mojžíšova 18:16) Když byly nějaké pochybnosti, předložil věc Jehovovi. (4. Mojžíšova 9:6–8; 15:32–36; 27:1–11) Mojžíš byl znamenitým příkladem pro starší, kteří dnes ‚pasou Boží stádo‘ a vynášejí soudcovská rozhodnutí. (Skutky 20:28) Kéž se jejich vztah k jejich bratrům také projevuje „jako jemné deště na trávu“!

14. V jakých směrech museli projevovat duchovní způsobilost muži, které Mojžíš jmenoval jako soudce v Izraeli?

¹⁴ Během doby již Mojžíš nebyl schopen sám nést náklad v podobě projednávání soudních případů pro lid. (2. Mojžíšova 18:13, 18) Přijal návrh svého tchána, aby získal pomoc. A jací muži k tomu byli vybráni? Čteme: „ ‚Sám bys měl vybrat ze všeho lidu schopné muže bojící se Boha, důvěryhodné muže, kteří nenávidí nepoctivý zisk.‘. . . A Mojžíš pak vyvolil schopné muže z celého Izraele a dal jim postavení představených nad lidem, velitelů tisíců, velitelů setnin, velitelů padesáti a velitelů deseti. A soudili lid při každé vhodné příležitosti. Těžký případ přednášeli Mojžíšovi, ale každý malý případ projednali jako soudci sami.“ — 2. Mojžíšova 18:21 až 26.

15. V jakých směrech měli být způsobilí ti, kteří sloužili jako soudci v Izraeli?

¹⁵ Je z toho vidět, že při výběru mužů, kteří měli působit jako soudci, nebyl jediným kritériem věk. Mojžíš prohlásil: „Přiveďte moudré a rozvážné a zkušené muže ze svých kmenů, abych je nad vámi dosadil jako představené.“ (5. Mojžíšova 1:13) Mojžíš dobře věděl, co o mnoho let dříve prohlásil mladý Elihu: „Jako moudří se neprokazují ti, kteří jsou pouze hojní na dny, ani ti, kteří jsou jenom staří, nerozumějí soudu.“ (Job 32:9) Ti, kteří měli být jmenováni, měli být ‚zkušení muži‘. Především to však museli být muži schopní, bohabojní a důvěryhodní, kteří nenáviděli nepoctivý zisk a byli moudří a rozvážní. Proto se zdá, že „představení“ a „soudci“, o nichž se mluví v Jozuovi 23:2 a 24:1, se nelišili od „starších mužů“, o nichž je zmínka v týchž verších, ale že z nich byli vybíráni. — Viz Insight on the Scriptures (Hlubší pohled na Písma), svazek 2, strana 549, angl.

Uplatňování práva

16. Čeho bychom si dnes měli povšimnout, pokud jde o pokyny, které dal Mojžíš nově jmenovaným soudcům?

¹⁶ O pokynech, které dostali tito jmenovaní soudci, Mojžíš prohlásil: „A dále jsem právě v té době přikázal vašim soudcům a řekl: ‚Když máte slyšení mezi svými bratry, budete soudit se spravedlností mezi mužem a jeho bratrem nebo jeho cizím usedlíkem. Nebudete v soudu straničtí. Měli byste vyslechnout maličkého stejně jako velkého. Nezaleknete se kvůli nějakému muži, neboť soud patří Bohu; a případ, který je pro vás příliš těžký, byste měli předložit mně, a já [Mojžíš] jej vyslechnu.‘ “ — 5. Mojžíšova 1:16, 17.

17. Kdo byl jmenován za soudce a jakou výstrahu jim dal král Jehošafat?

¹⁷ Právní případ však mohl být předložen Mojžíšovi jen za jeho života. Proto byla učiněna další opatření, aby byly obtížné případy předkládány k řešení kněžím, Levitům, a výslovně jmenovaným soudcům. (5. Mojžíšova 17:8–12; 1. Paralipomenon 23:1–4; 2. Paralipomenon 19:5, 8) Když král Jehošafat jmenoval v judských městech soudce, řekl jim: „Vizte, co děláte, protože nesoudíte pro člověka, ale pro Jehovu. . . Tak byste měli činit v bázni před Jehovou s věrností a s úplným srdcem. Pokud jde o každou právní při, jež k vám přijde od vašich bratrů, kteří bydlí ve svých městech,. . . budete je varovat, aby nejednali nesprávně proti Jehovovi, a aby nemuselo vzniknout rozhořčení proti vám a proti vašim bratrům. Tak byste měli činit, abyste si nepřivodili vinu.“ — 2. Paralipomenon 19:6 až 10.

18. a) Co patřilo k zásadám, které měli uplatňovat soudci v Izraeli? b) Nač měli soudci pamatovat a které biblické texty ukazují, co se stalo, když na to zapomněli?

¹⁸ Uvádíme některé ze zásad, které měli uplatňovat soudci v Izraeli: rovná práva pro bohaté i pro chudé (2. Mojžíšova 23:3, 6; 3. Mojžíšova 19:15); naprostá nestrannost (5. Mojžíšova 1:17); zákaz přijímání úplatků. (5. Mojžíšova 16:18–20) Soudci museli neustále pamatovat na to, že ti, které soudí, jsou Jehovovými ovcemi. (Žalm 100:3) A jedním z důvodů, proč Jehova zavrhl tělesný Izrael, byla skutečnost, že jejich kněží a pastýři nesoudili se spravedlností a zacházeli s lidmi drsně. — Jeremjáš 22:3, 5, 25; 23:1, 2; Ezekiel 34:1–4; Malachiáš 2:8, 9.

19. Jakou cenu má dnes pro nás toto zkoumání Jehovových právních norem z doby před naším letopočtem a co se bude rozebírat v následujícím článku?

¹⁹ Jehova se nemění. (Malachiáš 3:6) Tento stručný přehled o tom, jak se mělo soudit v Izraeli a jak se Jehova díval na jakékoli odpírání práva, by měl vést k zamyšlení ty starší, kteří dnes odpovídají za právní rozhodování. Příkladem, který dává Jehova jako Soudce, a soudním systémem, který Jehova ustanovil v Izraeli, byly uvedeny v platnost zásady, jež se staly vzorem pro uplatňování práva v křesťanském sboru. To uvidíme v následujícím článku.

Starší, suďte spravedlivě

„Když máte slyšení mezi svými bratry, budete soudit se spravedlností.“ — 5. MOJŽÍŠOVA 1:16.

1. K jakému přenesení pravomoci došlo v záležitosti souzení a co to znamená pro lidské soudce?

JEHOVA jako nejvyšší Soudce přenesl soudní pravomoc na svého Syna. (Jan 5:27) Kristus jako Hlava křesťanského sboru používá třídu věrného a rozvážného otroka a její vedoucí sbor ke jmenování starších, a ti někdy musí jednat jako soudci. (Matouš 24:45–47; 1. Korinťanům 5:12, 13; Titovi 1:5, 9) Jako pověření soudci jsou povinni přesně se řídit příkladem nebeských Soudců, Jehovy a Krista Ježíše.

Kristus — příkladný soudce

2, 3. a) Které mesiášské proroctví zjevuje vlastnosti, jež má Kristus jako Soudce? b) Které myšlenky si především zaslouží pozornost?

² O Kristu jako Soudci bylo prorocky napsáno: „Usadí se na něm Jehovův duch, duch moudrosti a porozumění, duch rady a moci, duch poznání a bázně před Jehovou; a bude si libovat v bázni před Jehovou. A nebude soudit podle pouhého zdání svých očí ani kárat prostě podle toho, co slyší jeho uši. A ponížené bude soudit se spravedlností a s přímostí bude muset udílet pokárání ve prospěch mírných země.“ — Izajáš 11:2–4.

³ Povšimněme si v tomto proroctví, které vlastnosti Kristu umožňují, aby ‚soudil obydlenou zemi ve spravedlnosti‘. (Skutky 17:31) Soudí v souladu s Jehovovým duchem, božskou moudrostí, porozuměním, radou a poznáním. Povšimněme si také, že soudí v bázni před Jehovou. ‚Kristova soudní stolice‘ tedy představuje ‚soudní stolici Boží‘. (2. Korinťanům 5:10; Římanům 14:10) Kristus dává pozor, aby posuzoval věci tak, jak je posuzuje Bůh. (Jan 8:16) Nesoudí podle pouhého zdání ani pouze z doslechu. Soudí s přímostí ve prospěch mírných a ponížených. Jaký podivuhodný Soudce! A jaký podivuhodný příklad pro nedokonalé lidi, kteří dnes mají působit v postavení soudců!

Pozemští soudci

4. a) Co bude jedním z úkolů 144 000 během Kristovy tisícileté vlády? b) Které proroctví ukazuje, že někteří pomazaní křesťané budou jmenováni jako soudci, dokud ještě budou na zemi?

⁴ Písma naznačují, že poměrně malý počet pomazaných křesťanů, počínaje dvanácti apoštoly, bude během milénia působit s Kristem Ježíšem v postavení spolusoudců. (Lukáš 22:28–30; 1. Korinťanům 6:2; Zjevení 20:4) Ostatek pomazaných členů duchovního Izraele na zemi byl v letech 1918–1919 sám souzen a obnoven. (Malachiáš 3:2–4) O tomto obnovení duchovního Izraele bylo prorokováno: „A chci opět přivést zpátky pro tebe soudce jako zprvu a rádce pro tebe jako na začátku.“ (Izajáš 1:26) Jehova tedy dal obnovenému ostatku spravedlivé soudce a rádce, podobně jako je kdysi dal „na začátku“ tělesného Izraele.

5. a) Kdo byli ‚dosazeni jako soudci‘ po obnovení duchovního Izraele a jak je líčí kniha Zjevení? b) Kdo nyní pomáhá pomazaným dozorcům v činnosti soudců a jaké školení dostávají, aby se stali lepšími soudci?

⁵ ‚Moudří muži‘, kteří byli ‚dosazeni jako soudci‘, byli nejdříve všichni pomazaní muži pokročilejšího věku neboli starší. (1. Korinťanům 6:4, 5) Věrní, uznávaní pomazaní dozorci jsou v knize Zjevení vylíčeni tak, jako by byli v Ježíšově pravici, to znamená pod jeho dohledem a vedením. (Zjevení 1:16, 20; 2:1) Od roku 1935 pomazaní dostávají loajální podporu od stále rostoucího „velkého zástupu“, který má naději, že přežije „velké soužení“ a bude žít navždy na rajské zemi. (Zjevení 7:9, 10, 14–17) Blíží se „Beránkova svatba“ a stále více osob z velkého zástupu dostává od pomazaného vedoucího sboru jmenování, aby sloužili jako starší a soudci ve více než 66 000 sborů svědků Jehovových po celé zemi.a (Zjevení 19:7–9) Školí se v mimořádných školách, aby mohli plnit odpovědné úkoly ve společnosti „nové země“. (2. Petra 3:13) Ve škole služby Království, která se vedla koncem roku 1991 v mnoha zemích, se zdůrazňovalo správné projednávání právních případů. Starší, kteří slouží jako soudci, jsou povinni napodobovat Jehovu a Krista Ježíše, jejichž soudy jsou pravé a spravedlivé. — Jan 5:30; 8:16; Zjevení 19:1, 2.

Soudci, kteří ‚se chovají s bázní‘

6. Proč by se měli starší, kteří slouží v právních výborech, ‚chovat s bázní‘?

⁶ Jestliže sám Kristus soudí v bázni před Jehovou a s pomocí jeho ducha, oč spíše by to měli činit nedokonalí starší! Když jsou určeni, aby působili v právním výboru, musí ‚se chovat s bázní‘ a ‚vzývat Otce, který soudí nestranně‘, aby jim pomohl soudit spravedlivě. (1. Petra 1:17) Měli by pamatovat na to, že zacházejí se životy lidí, s jejich „dušemi“, jako ti, kteří „se budou zodpovídat“. (Hebrejcům 13:17) Vzhledem k tomu také jistě ponesou odpovědnost před Jehovou za jakékoli právní chyby, jichž se snad dopustí, ačkoli se jim mohli vyhnout. J. H. A. Ebrard ve svém komentáři k Hebrejcům 13:17 napsal: „Pastýř je povinen dávat pozor na duše, jež byly svěřeny jeho péči, a. . . musí se zodpovídat za všechny, také za ty, jež byly jeho vinou ztraceny. To je závažné slovo. Ať si každý služebník slova uvědomí, že na sebe vzal tento nesmírně odpovědný úřad dobrovolně.“ — Srovnej Jana 17:12; Jakuba 3:1.

7. a) Nač by měli pamatovat dnešní soudcové a co by mělo být jejich cílem? b) Jaká poučení by měli starší načerpat z Matouše 18:18–20?

⁷ Starší, kteří působí v postavení soudců, by měli pamatovat na to, že skutečnými Soudci každého případu jsou Jehova Bůh a Kristus Ježíš. Vzpomeňme si, co bylo řečeno soudcům v Izraeli: „Nesoudíte pro člověka, ale pro Jehovu; a v záležitosti soudu je s vámi. A nyní ať na vás spočine děs před Jehovou. . . Tak byste měli činit, abyste si nepřivodili vinu.“ (2. Paralipomenon 19:6–10) Starší, kteří posuzují nějaký případ, by se měli s posvátnou bázní snažit, aby se ujistili, že ‚v záležitosti soudu s nimi‘ je skutečně Jehova. V jejich rozhodnutí by se měl přesně zrcadlit způsob, jak na věc pohlíží Jehova a Kristus. Mají na zemi symbolicky ‚svázat‘ (prokázat vinu) nebo ‚rozvázat‘ (shledat bez viny) to, co již bylo svázáno nebo rozvázáno v nebi — jak je zjeveno tím, co je v Božím inspirovaném Slovu. Jestliže se modlí k Jehovovi v Ježíšově jménu, Ježíš bude „uprostřed nich“, aby jim pomáhal. (Matouš 18:18–20, poznámka pod čarou v Překladu nového světa s odkazy, angl.; Strážná věž č. 14, strany 27–28, 1988.) Ovzduší při právním výslechu by mělo nasvědčovat tomu, že Kristus je skutečně v jejich středu.

Pastýři plným časem

8. Co je hlavní odpovědností starších vůči stádu podle příkladu Jehovy a Ježíše Krista? (Izajáš 40:10, 11; Jan 10:11, 27–29)

⁸ Starší nesoudí plným časem. Jsou plným časem pastýři. Mají léčit, a ne trestat. (Jakub 5:13–16) Základní význam řeckého výrazu pro dozorce (episkopos) je myšlenka ochranné péče. Theological Dictionary of the New Testament (Teologický slovník Nového zákona) uvádí: „Výraz [episkopos] je doplněním výrazu pastýř [v 1. Petra 2:25] a naznačuje pastýřskou práci, při níž se dohlíží nebo chrání.“ Ano, jejich prvořadou odpovědností je dohlížet na ovce a chránit je, aby zůstaly uvnitř stáda.

9, 10. a) Jak Pavel zdůraznil prvořadou povinnost starších a která otázka by proto mohla být na místě? b) Co naznačují Pavlova slova ve Skutcích 20:29, a jak se tedy mohou starší pokusit snížit počet právních případů?

⁹ Když apoštol Pavel promlouval ke starším v efezském sboru, zdůraznil myšlenku, která si zdůraznění zaslouží: „Dávejte pozor na sebe a na celé stádo, v němž vás svatý duch ustanovil jako dozorce, abyste pásli Boží sbor, který vyplatil krví svého vlastního Syna.“ (Skutky 20:28) Pavel zdůrazňuje pasení, a ne trestání. Někteří starší by udělali dobře, kdyby se zamysleli nad následující otázkou: ‚Mohli bychom ušetřit dost velké množství času potřebného k vyšetřování a projednávání právních případů, kdybychom více času a úsilí věnovali pasení?‘

¹⁰ Je pravda, že Pavel varoval před ‚utlačujícími vlky‘. Neodsuzoval je však za to, že „nebudou něžně zacházet se stádem“? (Skutky 20:29) Naznačoval sice, že by věrní dozorci měli tyto „vlky“ vyhnat, ale nevyplývá z jeho slov, že by starší měli s ostatními členy stáda zacházet „něžně“? Když nějaká ovce duchovně zeslábne a přestane sloužit Bohu, co takový člověk potřebuje — bití, anebo léčení? Trestání, anebo pasení? (Jakub 5:14, 15) Starší by proto měli pravidelně plánovat čas pro pastýřskou práci. To může přinést příznivé výsledky v tom, že se stráví méně času v časově náročných právních případech křesťanů, kteří podlehli hříchu. Starší by jistě měli mít zájem v první řadě o to, aby byli zdrojem osvěžení a tak podporovali pokoj, klid a bezpečí mezi Jehovovým lidem. — Izajáš 32:1, 2.

Sloužit jako pastýři a soudci činící dobro

11. Proč musí být starší, kteří slouží v právních výborech, nestranní a proč potřebují „moudrost shora“?

¹¹ Intenzívnější pastýřskou prací předtím, než by se křesťan dopustil nesprávného kroku, se může značně snížit počet právních případů mezi Jehovovým lidem. (Srovnej Galaťanům 6:1.) Lidé však hřeší a jsou nedokonalí, a proto se snad křesťanští dozorci musí čas od času zabývat případy provinění. Kterými zásadami by se měli řídit? Od doby Mojžíše nebo doby raných křesťanů se tyto zásady nezměnily. Slova, která Mojžíš určil soudcům v Izraeli, platí stále: „Když máte slyšení mezi svými bratry, budete soudit se spravedlností. . . Nebudete v soudu straničtí.“ (5. Mojžíšova 1:16, 17) Nestrannost je charakteristickým znakem „moudrosti shora“, moudrosti tak nezbytné pro starší, kteří slouží v právních výborech. (Jakub 3:17; Přísloví 24:23) Taková moudrost jim pomůže rozpoznat rozdíl mezi slabostí a ničemností.

12. V jakém smyslu mají být starší nejen muži spravedliví, ale také muži dobří?

¹² Starší musí „soudit se spravedlností“ v souladu s Jehovovými měřítky ohledně toho, co je správné a co nesprávné. (Žalm 19:9) Měli by sice usilovat o to, aby byli spravedliví, ale měli by se také snažit být dobrými lidmi ve smyslu rozdílu, který vyjadřuje Pavel v Římanům 5:7, 8. Dílo Insight on the Scriptures (Hlubší pohled na Písma) obsahuje v článku nazvaném „Spravedlnost“ k tomuto verši komentář: „Použití řeckého výrazu ukazuje, že ten, kdo se vyznačuje dobrotou, je laskavý (má sklon působit druhým dobro nebo jednat v jejich prospěch) a dobrotivý (aktivně tuto dobrotu projevuje). Nesnaží se dělat jen to, co vyžaduje spravedlnost, ale jde ještě dále, a to ze zdravé pozornosti k druhým a z touhy jim prospívat a pomáhat.“ (Svazek 2, strana 809.) Starší, kteří nejsou jen spravedliví, ale jsou také dobří, budou s provinilci jednat s laskavým pochopením. (Římanům 2:4) Měli by chtít projevit milosrdenství a soucit. Měli by udělat vše, co mohou, aby provinilci pomohli vidět potřebu pokání, i když se zpočátku může zdát, že na jejich snahy nereaguje. — Efezanům 4:32–5:1; Jakub 2:13; Juda 22, 23.

Správný postoj při jednáních

13. a) Čím starší nepřestává být, když působí jako soudce? b) Která Pavlova rada platí i při právních jednáních?

¹³ Jestliže situace vyžaduje právní jednání, neměli by dozorci zapomenout, že jsou stále pastýři a že zacházejí s Jehovovými ovcemi, a to pod „znamenitým pastýřem“. (Jan 10:11) Pavlova rada o tom, že ovce, které se ocitnou v těžkostech, mají dostávat pravidelně pomoc, platí stejně důrazně při právních jednáních. Napsal: „Bratři, i když člověk udělá nějaký chybný krok, dříve než si to uvědomí, pokuste se vy, kteří jste duchovně způsobilí, usměrnit takového člověka v duchu mírnosti, zatímco každý hledíš sám na sebe, abys také nebyl pokoušen. Dál noste břemena jedni druhých, a tak plňte Kristův zákon.“ — Galaťanům 6:1, 2.b

14. Jak by měli dozorci pohlížet na právní jednání a jaký postoj by měli mít k provinilci?

¹⁴ Starší, kteří slouží v právním výboru, by se neměli považovat za nadřazené soudce, kteří se scházejí, aby udělili trest, ale měli by jednání považovat za jinou stránku své pastýřské činnosti. Jedna z Jehovových ovcí se dostala do těžkostí. Co mohou udělat, aby tohoto člověka zachránili? Je již příliš pozdě pomoci této ovci, která se odloučila od stáda? Měli bychom doufat, že ne. Starší by si měli udržet pozitivní pohled na projevování milosrdenství, kde je to vhodné. To neznamená, že by měli snížit Jehovova měřítka, jestliže byl spáchán těžký hřích. Budou-li však vědět o jakýchkoli polehčujících okolnostech, pomůže jim to podle možností projevit milosrdenství. (Žalm 103:8 až 10; 130:3) Je smutné, že někteří provinilci jsou ve svém postoji tak tvrdošíjní, že starší musí projevit pevnost, i když nemají být nikdy drsní. — 1. Korinťanům 5:13.

Účel právních jednání

15. Co by se mělo nejdříve rozhodnout, jestliže dojde k závažnému problému mezi jednotlivci?

¹⁵ Když dojde k závažnému problému mezi jednotlivci, moudří starší nejdříve rozhodnou, zda se ti, o něž jde, pokusili vyřešit věc soukromě, v duchu Matouše 5:23, 24 nebo Matouše 18:15. Pokud se to nepodařilo, bude snad stačit rada od jednoho nebo dvou starších. Právní jednání je nutné jedině tehdy, když byl spáchán těžký hřích, který by mohl vést k odnětí pospolitosti. (Matouš 18:17; 1. Korinťanům 5:11) Pro vytvoření právního výboru musí být náležitý biblický základ. (Viz Strážnou věž č. 1, 1990, stranu 16.)

16. Čeho se snaží starší dosáhnout při právních jednáních?

¹⁶ Čeho se starší snaží dosáhnout při právních jednáních? Především není možné soudit spravedlivě, pokud není známa pravda. Závažné záležitosti je nutné ‚důkladně vypátrat‘, stejně jako v Izraeli. (5. Mojžíšova 13:14; 17:4) Jedním cílem jednání tedy je zjistit skutečnosti daného případu. To je však možné činit s láskou, a mělo by se to tak činit. (1. Korinťanům 13:4, 6, 7) Jakmile jsou skutečnosti známé, podniknou starší všechny nutné kroky, aby chránili sbor a uchovali v něm Jehovova vysoká měřítka, aby v něm mohl volně působit jeho duch. (1. Korinťanům 5:7, 8) Jedním z účelů jednání však je pokud možno zachránit hříšníka, který je v nebezpečí. — Srovnej Lukáše 15:8–10.

17. a) Jak by se mělo při jednání zacházet s obviněným a proč? b) Čeho přitom bude třeba ze strany členů právního výboru?

¹⁷ S obviněným by se nikdy nemělo jednat jinak než jako s Boží ovcí. Mělo by se s takovou osobou zacházet něžně. Jestliže byl spáchán hřích (nebo hříchy), bude cílem spravedlivých soudců pomoci hříšníkovi, aby se usměrnil, aby pochopil, v čem bylo jeho jednání chybné, aby činil pokání, a tak aby byl vychvácen „z Ďáblovy léčky“. Bude třeba „umění vyučovat“ a bude nutné ‚poučovat s mírností‘. (2. Timoteovi 2:24–26; 4:2) Co když potom hříšník pochopí, že zhřešil, skutečně jej bodne u srdce a bude Jehovu prosit o odpuštění? (Srovnej Skutky 2:37.) Jestliže je výbor přesvědčen, že si hříšník upřímně přeje pomoc, obvykle nebude třeba, aby mu byla odňata pospolitost. — Viz Strážnou věž č. 10, 1983, stranu 20, odstavec 3.

18. a) Kdy by měl právní výbor projevit pevnost a odejmout provinilci pospolitost? b) Vzhledem ke které drásavé situaci by měli starší vynaložit velké úsilí ve prospěch ovce, jež sešla ze správné cesty?

¹⁸ Když se naproti tomu členové právního výboru setkají s jasným případem zatvrzelého odpadlictví, svévolnou vzpourou proti Jehovovým zákonům nebo vyloženou ničemností, je jejich povinností chránit ostatní členy sboru tím, že nekajícnému provinilci odejmou pospolitost. Není povinností právního výboru znovu a znovu se s provinilcem scházet nebo mu vkládat do úst slova ve snaze přimět ho k pokání, jestliže zcela zjevně postrádá zbožnou lítost.c V posledních letech došlo na celém světě k odnětí pospolitosti přibližně u jednoho procenta zvěstovatelů. To znamená, že asi ze sta ovcí, jež zůstávají ve stádu, se jedna ztratila — přinejmenším dočasně. Když si uvědomíme, kolik je třeba času a námahy, aby byla jedna osoba přivedena do ovčince, nedrásá nám to srdce, jestliže se dozvíme, že jsou každoročně ‚Satanovi předány‘ desetitisíce lidí? — 1. Korinťanům 5:5.

19. Nač by neměli starší, kteří slouží v právních výborech, nikdy zapomenout, a co proto bude jejich cílem?

¹⁹ Starší, kteří se začínají zabývat právním případem, by měli pamatovat na to, že ve většině případů hříchu ve sboru jde o slabost, a ne o ničemnost. Nikdy by neměli zapomínat na Ježíšovo podobenství o ztracené ovci, které Ježíš ukončil slovy: „Říkám vám, že tak bude v nebi větší radost z jednoho hříšníka, který činí pokání, než z devadesáti devíti spravedlivých, kteří nemají potřebu pokání.“ (Lukáš 15:7) Ano, „Jehova. . . si nepřeje, aby byl někdo zahuben, ale přeje si, aby všichni dosáhli pokání“. (2. Petra 3:9) Kéž právní výbory po celém světě s Jehovovou pomocí vynaloží všechny síly, aby způsobily v nebi radost, když pomohou těm, kteří se provinili, aby viděli potřebu pokání, a když jim pomohou, aby se opět vydali na úzkou cestu, která vede k věčnému životu. — Matouš 7:13, 14.

[Poznámky pod čarou]