Všechny Boží cesty se vyznačují smyslem pro právo

„Skála, dokonalá je jeho činnost, neboť všechny jeho cesty jsou právo. Bůh věrnosti, u něhož není bezpráví, je spravedlivý a přímý.“ — 5. MOJŽÍŠOVA 32:4.

1. Jaké Jehovovy vlastnosti osvětlil Mojžíš před svou smrtí ve své písni k izraelským synům? Proč byl způsobilý mluvit tak, jak mluvil?

JEHOVA, nejvyšší Soudce, Zákonodárce a Král, „je milovníkem spravedlnosti a práva“. (Žalm 33:5; Izajáš 33:22) Mojžíš, prostředník smlouvy Zákona a prorok, „jehož znal Jehova tváří v tvář“, se důvěrně seznámil s Jehovovými cestami, jež se vyznačují smyslem pro právo. (5. Mojžíšova 34:10; Jan 1:12) Krátce před smrtí osvětlil Mojžíš vynikající kvalitu Jehovova smyslu pro právo. Před celým izraelským sborem provolal slova této písně: „Dopřejte sluchu, nebesa, a nechte mě mluvit; a ať země slyší řeči mých úst . . . Budu totiž oznamovat jméno Jehovy. Připisujte přece velikost našemu Bohu! Skála, dokonalá je jeho činnost, neboť všechny jeho cesty jsou právo. Bůh věrnosti, u něhož není bezpráví, je spravedlivý a přímý.“ — 5. Mojžíšova 32:1, 3, 4.

2. Jak se každá Boží činnost vždy vyznačovala smyslem pro právo a proč je to důležité?

² Každá Jehovova činnost se vyznačuje smyslem pro právo, a to je vždy uplatňováno v dokonalém souladu s jeho moudrostí, láskou a mocí. U Joba 37:23 (37:22, KB) připomněl Jobovi Boží služebník Elihu: „Pokud jde o Všemohoucího, neodhalili jsme ho; je vyvýšen v moci a nezlehčí právo a hojnost spravedlnosti.“ A král David napsal: „Jehova je totiž milovníkem práva a neopustí své věrně oddané.“ (Žalm 37:28) To je útěšné ujištění. Bůh žádným způsobem nikdy ani na okamžik neopustí ty, kteří jsou mu věrně oddáni. To zaručuje Boží smysl pro právo.

Proč schází smysl pro právo

3. Co dnes schází lidmi a jak to ovlivnilo vztah člověka k Bohu?

³ Proč dnes mezi lidmi tolik schází smysl pro právo, když je Jehova Bohem práva, tím, kdo právo miluje, a „Stvořitelem nejzazších konců země“? (Izajáš 40:28) Mojžíš odpovídá v 5. Mojžíšově 32:5: „Oni, oni jednali zhoubně; nejsou jeho dětmi; je to jejich vlastní vada. Generace pokřivená a převrácená!“ Zhoubná činnost člověka jej tak oddělila od Stvořitele, že Boží myšlenky a cesty jsou popsány jako vyšší než lidské, „jako jsou nebesa vyšší než země“. — Izajáš 55:8, 9.

4. Jakou dráhu si zvolil člověk a kam ho to zavedlo?

⁴ Nikdy nezapomínej, že člověk nebyl svým Stvořitelem vytvořen tak, aby jednal nezávisle na Bohu. Jeremjáš naši situaci správně vystihuje, když říká: „Dobře vím, Jehovo, že pozemskému člověku nepatří jeho cesta. Muži, který kráčí, ani nepatří, aby řídil svůj krok.“ (Jeremjáš 10:23) To, že člověk zavrhl Boží cesty a panování, které byly podle práva, ho podmanilo docela jiným a velmi mocným neviditelným silám, satanu ďáblovi a jeho démonským spoluviníkům. Apoštol Jan důrazně prohlašuje: „Celý svět leží v moci toho ničemného.“ Tyto démonské síly nemají vůbec zájem o dodržování práva mezi lidmi. — 1. Jana 5:19.

5. Uveď příklady bezpráví existujícího dnes ve světě.

⁵ Příklad nedostatku práva v závěrečných dnech tohoto systému věcí uvedl v roce 1948 státní návladní Spojených států William French Smith. V komentáři k výši trestů ve dvanácti amerických státech v letech 1977 až 1983 řekl: „Veřejnost předpokládala, že nejhorší zločinci — vrahové, násilníci, překupníci drog — dostávají vysoké tresty. Studie výboru . . . ukazuje, jak snadné je pro zatvrzelé zločince dostat se zpátky do ulic a páchat nové zločiny.“ Není divu, že Pavel Kamenarz z Washingtonské právní nadace řekl: „Právní systém je příliš často lhostejný.“

6. a) Jaký byl mravní stav Judy před zajetím? b) Jaké otázky položil Habakuk? Lze je uplatnit dnes?

⁶ Smysl pro právo chyběl v celém judském národě, než byl poražen babylónskými vojsky v roce 607 př. n. l. Boží prorok Habakuk byl božsky inspirován, aby řekl: „Zákon ochabuje a nikdy nevychází právo. Protože ničemný obklopuje spravedlivého, proto vychází právo pokřivené.“ (Habakuk 1:4) Tato bezprávní situace způsobila, že se prorok ptal Jehovy: „Proč se pouze díváš na ty, kteří jednají zrádně, takže mlčíš, když někdo ničemný polyká někoho spravedlivějšího, než je on?“ (Habakuk 1:13) Lidé, které dnes postihuje bezpráví, jež se projevuje ve všech oblastech lidské činnosti, by se také mohli snadno ptát: Proč se Bůh práva stále dívá na bezpráví, které se děje na zemi? Proč nechává ‚vycházet právo pokřivené‘? Proč ‚mlčí‘? To jsou důležité otázky, a pravdivé, uspokojivé odpovědi dává jen Boží drahocenné slovo, Bible.

Proč Bůh připustil bezpráví

7. a) Proč ztratil člověk ráj, který mu Bůh dal? b) Jaké sporné otázky byly vyvolány v Edenu a jak na ně reagoval Bůh práva?

⁷ Jak Mojžíš dosvědčuje, Boží skutky jsou dokonalé. Platilo to i o dokonalé lidské dvojici, kterou Bůh postavil do edenského ráje. (1. Mojžíšova 1:26, 27; 2:7) Celé tehdejší uspořádání bylo dokonalé a sloužilo blahu a štěstí člověka. Božská zpráva nám říká: „Bůh viděl všechno, co udělal, a hle, bylo to velmi dobré.“ (1. Mojžíšova 1:31) Ale edenský poklid netrval dlouho. Pod vlivem vzpurného duchovního tvora byli Eva a její manžel Adam vtaženi do sporu s Jehovou ohledně toho, jak nad nimi panuje. Byla zpochybněna správnost příkazů, které jim Bůh dal. (1. Mojžíšova 3:1–6) Tato výzva, zpochybňující právo uplatňované Božím panováním, vyvolala závažné mravní sporné otázky. Historická zpráva o věrném muži Jobovi svědčí o tom, že byla zpochybněna i ryzost všech Božích tvorů. Smysl pro právo vyžadoval, aby byl k vyřešení těchto vesmírně důležitých sporných otázek vyhrazen čas. — Job 1:6–11; 2:1–5; viz také Lukáše 22:31.

8. a) V jaké neblahé situaci se nyní octl člověk? b) Jaký paprsek naděje se zračí v Mojžíšově písni?

⁸ Neblahý stav lidstva, který vyplynul z toho, že odvrhlo Boží cesty práva, je shrnut Pavlem v dopise Římanům 8:22. Apoštol tam napsal: „Všechno tvorstvo nadále spolu sténá a je spolu v bolesti až dosud.“ Mnoho z toho ‚sténání‘ a „bolesti“ vyplynulo z nedostatku práva mezi lidmi, protože „člověk panoval nad člověkem k jeho škodě“. (Kazatel 8:9) Díky Všemohoucímu Bohu však nebude připuštěno, aby takový výsměch na právo trval na neurčitý čas! Všimněme si, co v tomto ohledu říká dále Mojžíš ve své písni, v 5. Mojžíšově 32:40, 41: „‚Jakože jsem živý na neurčitý čas‘, jestliže [já, Jehova] vskutku ostřím svůj třpytivý meč a má ruka se chápe soudu, chci splatit pomstou svým protivníkům a dát odplatu těm, kteří mě prudce nenávidí.“

9. Vysvětli, jak se Jehovova ruka ‚chopila soudu‘, když se člověk vzbouřil.

⁹ Jehovova ruka se ‚chopila soudu‘ již tenkrát v Edenu. Bůh bez otálení odsoudil člověka k smrti za svévolnou neposlušnost svých příkazů. Řekl Adamovi: „Jsi . . . prach a do prachu se vrátíš.“ (1. Mojžíšova 3:19) Po staletích shrnul apoštol Pavel hrozné následky Adamovy hříšné dráhy na celou lidskou rodinu slovy: „Stejně jako skrze jednoho člověka přišel na svět hřích a skrze hřích smrt, a tak se smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zhřešili.“ — Římanům 5:12.

10. Jaká dvě semena se vyvinula od Adamovy vzpoury a jak reagoval Jehova?

¹⁰ Bůh také po vzpouře člověka prohlásil: „Položím nepřátelství mezi tebe a ženu a mezi tvé semeno a její semeno. On ti zhmoždí hlavu a ty mu zhmoždíš patu.“ (1. Mojžíšova 3:15, 17–19) Vývoj těchto dvou semen pokračuje již 6 000 let a neustále mezi nimi existuje „nepřátelství“. Ale třebaže se scéna na zemi měnila, Boží cesty práva se nezměnily. Bůh říká skrze svého proroka Malachiáše: „Já jsem Jehova, nezměnil jsem se.“ (Malachiáš 3:6) To zajistilo, že Boží způsoby jednání s nedokonalým a vzpurným lidstvem se vždy vyznačovaly smyslem pro právo. Jehova se ani jednou neodchýlil od svých vznešených spravedlivých zásad, a přitom je vždy slaďoval se svými podivuhodnými vlastnostmi moudrosti, lásky a moci.

Bůh přichází člověka vyprostit

11, 12. Jak dobře popisuje postavení člověka Žalm 49?

¹¹ Satanův ničemný vliv se rozprostřel jako chapadla obrovské chobotnice, aby objal celou lidskou rodinu. Lidé zoufale potřebují být vyproštěni nejen z rozsudku smrti, který na nich leží, ale i z protiprávních systémů nedokonalého lidského panství.

¹² Strašné postavení, v němž se člověk octl od chvíle, kdy nad ním byl vynesen rozsudek smrti, je dobře vystiženo v následujícím žalmu Korachových synů: „Slyšte to, všechny národy, dopřejte sluchu, všichni obyvatelé systému věcí, synové lidstva i synové člověka, bohatý a chudý spolu. Žádný z nich nemůže nijak vykoupit ani bratra, ani dát za něho Bohu výkupné (a výkupní cena jejich duše je tak drahocenná, že ustala do neurčitého času), aby dále žil navždy a neviděl jámu.“ (Žalm 49:1, 2, 7–9; 49:2, 3, 8–10, KB) To vše nastalo podle práva, jak je Bůh vyjádřil.

13, 14. a) Kdo jedině mohl vyprostit člověka a proč byl tak vhodný ten, jehož Bůh vyvolil? b) Jak se stal Ježíš „Ano“ na všechna Boží zaslíbení?

¹³ Odkud tedy mohla přijít pomoc? Kdo mohl vyprostit člověka z moci smrti? Žalm odpovídá: „Bůh sám však vykoupí mou duši z ruky šeolu.“ (Žalm 49:15; 49:16, KB) Jen Boží velká láska působící v souladu s jeho smyslem pro právo mohla vyprostit člověka „z ruky šeolu“. Na naše otázky hlouběji odpověděl noční rozhovor Ježíše s opatrným farizeem Nikodémem. Ježíš mu řekl: „Bůh totiž tak velice miloval svět, že dal svého jednozplozeného Syna, aby žádný, kdo v něj projevuje víru, nebyl zničen, ale měl věčný život.“ (Jan 3:16) Než přišel Boží Syn na zem, žil se svým Otcem v nebi. V jeho předlidské existenci o něm bylo řečeno, že měl ‚rád lidské syny‘. (Přísloví 8:31) Jak vhodné tedy bylo, že Jehova vyvolil právě tohoto duchovního tvora — svého jednozplozeného Syna —, aby vykoupil lidstvo!

¹⁴ Pavel řekl o Ježíšovi: „Ať je totiž Božích zaslíbení jakkoli mnoho, staly se Ano jeho prostřednictvím.“ (2. Korinťanům 1:20) O jednom z těchto zaslíbení zaznamenaných prorokem Izajášem je zmínka u Matouše 12:18, 21, kde o Ježíšovi čteme: „Pohleďte, můj služebník, kterého jsem si vyvolil, můj milovaný, kterého má duše schválila! Vložím na něj svého ducha a bude objasňovat národům, co je právo. Národy budou vskutku doufat v jeho jméno.“ — Viz Izajáše 42:1–4.

15, 16. Jak bylo možné, aby se Ježíš stal „Věčným otcem“ Adamova potomstva?

¹⁵ Během své pozemské služby Ježíš objasnil, že lidé ze všech národů budou moci jednou doufat v jeho jméno, a tak mít prospěch z Božího práva. Ježíš řekl: „Syn člověka nepřišel, aby mu bylo slouženo, ale aby sloužil a dal svou duši jako výkupné výměnou za mnohé.“ (Matouš 20:28) Boží dokonalý zákon daný Izraeli stanovil: „Duše bude za duši.“ (5. Mojžíšova 19:21) Když tedy Ježíš položil svůj dokonalý život, zemřel a byl Boží mocí vzkříšen, aby vystoupil zpět do nebe, mohl předložit hodnotu svého dokonalého lidského života Jehovovi výměnou za Adamovo právo na život. Tak se stal Ježíš „posledním [nebo druhým] Adamem“ a je nyní zmocněn vystupovat jako „Věčný otec“ celého Adamova věřícího potomstva. — 1. Korinťanům 15:45; Izajáš 9:6.

¹⁶ Tak byl ‚národům objasněn‘ Jehovův způsob záchrany prostřednictvím láskyplného opatření výkupné oběti Božího Syna, Ježíše Krista. A ten se opravdu vyznačuje božským smyslem pro právo. Jak vděční bychom měli být, že Bůh opatřil způsob, jak může být ‚naše duše vykoupena z ruky šeolu‘!

Zastánci výkupného

17, 18. Do jakého partnerství vstoupil C. T. Russell v 70. letech 19. století, ale jak ho Barbour roku 1878 překvapil?

¹⁷ Svědkové Jehovovi v nové době se vždy jako křesťané z prvního století zastávali nauky o výkupní oběti Ježíše Krista. Je zajímavé si připomenout, že první prezident Společnosti Strážná věž, Charles Taze Russell, byl jednu dobu spoluvydavatelem a finančním podporovatelem náboženského časopisu, který se jmenoval The Herald of the Morning (Posel jitra). Časopis původně vydával adventista N. H. Barbour z Rochesteru ve státě New York, USA. Russellovi bylo tehdy něco přes dvacet, kdežto Barbour byl mnohem starší.

¹⁸ Spolupráce šla na pohled dobře až do roku 1878, kdy Barbour uveřejnil překvapivý článek popírající nauku o výkupném. Russell popsal, co se stalo: „Pan Barbour . . . napsal článek do The Herald [Posla], v němž popíral nauku o usmíření — popíral, že Kristova smrt byla výkupní cenou za Adama a jeho rod. Napsal, že smrt našeho Pána nemohla pro zaplacení pokuty za lidské hříchy učinit víc, než kdyby pozemský rodič propíchl mouchu špendlíkem, způsobil jí utrpení a smrt a považoval to za právní řešení poklesku svého dítěte.“

19. a) Jak reagoval Russell na Barbourův názor na výkupné? b) Splnilo se Russellovo přání ohledně Strážné věže?

¹⁹ Russell se mohl dát zviklat svým starším společníkem, ale nedal se. Několik měsíců trval na stránkách časopisu spor — Barbour výkupné popíral, Russell psal v jeho prospěch. Nakonec Russell přerušil spojení s Barbourem, a začal vydávat tento časopis, který se tehdy jmenoval Zion’s Watch Tower and Herald of Christ’s Presence (Siónská Strážná věž a hlasatel Kristovy přítomnosti). C. T. Russell vyjádřil ohledně nového časopisu tyto pocity: „Je od počátku zvláštním zastáncem Výkupného, a doufáme, že s Boží milostí jím bude až do konce.“ Splnila se naděje vydavatele Russella? Rozhodně ano. V tiráži tohoto časopisu se přece říká, že časopis „povzbuzuje víru v nyní panujícího krále, Ježíše Krista, jehož prolitá krev otvírá lidstvu cestu k získání věčného života“.

20. Jaké otázky ještě nejsou zodpovězeny?

²⁰ Ve svém rozboru jsme zatím sledovali cestu Božího práva, jež vyžadovalo nějaký prostředek k vyproštění lidstva z odsouzení k hříchu a smrti, které leží na lidské rodině. Ten prostředek opatřila láska. Zůstávají však nezodpovězeny otázky: Jak lze získat prospěch z výkupní oběti Ježíše Krista? Jak jej můžeš získat ty a kdy? Následující článek dává odpovědi, které jistě zvětší tvou důvěru v to, že se všechny Boží cesty vyznačují smyslem pro právo.

Právo pro všechny národy

„Právo — právo bys měl sledovat, abys zůstal naživu a vskutku vzal do vlastnictví zemi, kterou ti dává Jehova, tvůj Bůh.“ — 5. MOJŽÍŠOVA 16:20.

1. Jaké bylo Boží původní předsevzetí s člověkem a jak je Bůh mohl splnit?

PŘEDSEVZETÍ, s nímž Jehova Bůh tvořil muže a ženu, bylo naplnit Zemi dokonalými tvory. Všichni Boha měli chválit a hrát svou úlohu při podmaňování země. (1. Mojžíšova 1:26–28) Člověk byl učiněn podle Božího obrazu a podoby, a proto byl obdařen moudrostí, smyslem pro právo, láskou a mocí. Předsevzetí, které s ním měl jeho Stvořitel, mohl splnit jedině vyrovnaným uplatňováním těchto vlastností.

2. Jak důležité bylo, aby izraelští synové usilovali o právo?

² V předešlém článku byla řeč o tom, že se člověk vzbouřil proti Božímu způsobu jednání a byl odsouzen ke smrti. Pro svou nedokonalost nyní nemohl uskutečnit Boží původní předsevzetí s lidstvem. Významným činitelem v tomto selhání byla neschopnost člověka uplatňovat dokonalé právo. Není tedy divu, že Mojžíš připomněl izraelským synům: „Právo — právo bys měl sledovat!“ Na tom, jak budou usilovat o právo, závisel jejich život i schopnost zmocnit se Zaslíbené země. — 5. Mojžíšova 16:20.

Stín přicházejících dobrých věcí

3. Proč je dnes pro nás důležité zkoumat Jehovovo jednání s Izraelem?

³ Jehovovo jednání s izraelským národem posiluje naší důvěru, že skutečně objasní své právo všem národům prostřednictvím svého vyvoleného služebníka Ježíše Krista. Apoštol Pavel to vysvětluje takto: „Všechno, co bylo napsáno dříve, bylo totiž napsáno pro naše poučení, abychom měli naději prostřednictvím své vytrvalosti a útěchy z Písem.“ (Římanům 15:4) Protože Bůh „je milovníkem spravedlnosti a práva“, žádal, aby ho Izraelité napodobovali ve všech svých vzájemných jednáních. (Žalm 33:5) To jasně vysvitne, rozebereme-li několik ze šesti set zákonů daných Izraeli.

4. Jak se řešily pod mojžíšským Zákonem problémy s občanskými právy?

⁴ Když byl uplatňován mojžíšský Zákon, neexistovaly problémy s občanskými právy. K případu Neizraelity, který se usadil v zemi, stanoví 3. Mojžíšova 19:34: „Cizí usedlík, který s vámi přebývá jako cizí usedlík, by se měl pro vás stát jako váš domácí, a budeš ho milovat jako sám sebe.“ To bylo láskyplné uspořádání odpovídající právu. Soudci i svědkové byli dále nabádáni: „Nebudeš dosvědčovat ve sporu tak, že bys odbočil se zástupem, aby bylo převráceno právo. A poníženému, tomu nebudeš nadržovat v jeho sporu.“ (2. Mojžíšova 23:2, 3) Jen pomysli — právo platí pro bohaté i chudé stejně!

5. Srovnej trestní zákoník pod mojžíšským Zákonem s dnešním.

⁵ Pod mojžíšským Zákonem trestní zákoník daleko převyšoval zákoníky dnešních národů. Zloděj například nebyl vězněn, takže by se stal břemenem pro tvrdě pracující lidi, kteří poslouchali Zákon. Musel pracovat a zaplatit dvojnásobek i více za to, co ukradl. Oběť tedy neutrpěla žádnou ztrátu. A kdyby zloděj odmítal pracovat a platit, byl prodán do otroctví, dokud všechno nenahradil. Jestliže zůstával zatvrzelý, byl usmrcen. Tak bylo oběti zajištěno právo a byl dán odstrašující příklad jiným, kteří by snad měli sklon ke krádežím. (2. Mojžíšova 22:1, 3, 4, 7; 5. Mojžíšova 17:12) A protože život je v Božích očích svatý, každý vrah byl usmrcen. To odstraňovalo z národa ničemné, vražedné osoby. Těm, kteří zabili neúmyslně, se však prokazovalo milosrdenství. — 4. Mojžíšova 35:9–15, 22–29, 33.

6. K jakému závěru nás vede zkoumání izraelských zákonů?

⁶ Kdo tedy může popřít, že se všechna Boží soudcovská jednání s izraelským národem vyznačovala smyslem pro právo? Jaká útěcha, jaká naděje nás tedy naplňuje, když uvažujeme o tom, jak se skrze Krista Ježíše splní Boží slib u Izajáše 42:1! Jsme tam ujištěni: „Vynese právo národům.“

Smysl pro právo v rovnováze s milosrdenstvím

7. Popiš Jehovovo milosrdné jednání s Izraelem.

⁷ Boží smysl pro právo je v rovnováze s milosrdenstvím. Jasně se to prokázalo, když se Izraelité začali bouřit proti Božím spravedlivým cestám. Naslouchej, jak Mojžíš popisuje Jehovovu milující péči o ně během čtyřiceti let v pustině: „Našel ho v zemi pustiny a v prázdné vyjící poušti. Začal ho obklopovat, aby se o něho postaral, aby ho bedlivě střežil jako zřítelnici svého oka. Právě jako orel natřásá své hnízdo, plachtí nad svými opeřenými mláďaty, rozestírá křídla, bere je, nosí je na svých perutích, Jehova ho sám stále vedl.“ (5. Mojžíšova 32:10–12) Později, když národ odpadl, Jehova prosil: „Vraťte se, prosím, ze svých špatných cest.“ — Zecharjáš 1:4a.

8, 9. a) Do jaké míry projevil Bůh milosrdný smysl pro právo vůči Židům? b) Jaké konečné neštěstí je postihlo, ale co se dá říci o způsobu, jak s nimi Bůh jednal?

⁸ Jehovova nabídka milosrdenství však narazila na hluché uši. Bůh řekl skrze proroka Zecharjáše: „Nenaslouchali a nevěnovali mi pozornost.“ (Zecharjáš 1:4b) Bůh tedy ve svém milosrdném smyslu pro právo způsobil, aby jim k návratu přispěl jeho jednozplozený Syn. Jan Křtitel Božího Syna představil slovy: „Pohleďte, Boží Beránek, který snímá hřích světa!“ (Jan 1:29) Ježíš několik let neúnavně vyučoval Židy Božím správným cestám, konal nespočetné zázraky, a tak prokazoval, že je předpověděným Osvoboditelem. (Lukáš 24:27; Jan 5:36) Lidé však nenaslouchali ani nevěřili. Proto byl Ježíš pohnut k výkřiku: „Jeruzalém, Jeruzalém, jenž zabíjí proroky a kamenuje ty, kteří jsou k němu vysláni — jak často jsem chtěl shromáždit tvé děti jako slepice shromažďuje svá kuřátka pod svými křídly! Ale vy jste to nechtěli. Pohleďte, váš dům je vám zanechán.“ — Matouš 23:37, 38.

⁹ Bůh zadržel vykonání svého nepříznivého soudu ještě 37 let, do roku 70 n. l. Pak dovolil Římanům, aby zničili Jeruzalém a vzali tisíce Židů do zajetí. Když uvažujeme o Jehovově shovívavosti a trpělivosti během dlouhých staletí, kdo by neviděl smysl pro právo, který projevoval ve všech svých jednáních s izraelským domem?

Právo pro všechny národy

10. Jak se Boží právo rozšířilo na všechny národy?

¹⁰ Když Izrael zavrhl Ježíše, Jakub řekl: „Bůh poprvé obrátil svou pozornost k národům, aby z nich vybral lid pro své jméno.“ (Skutky apoštolů 15:14) Tento „lid“ včetně toho malého počtu Židů, kteří přijali Ježíše jako Mesiáše, kolektivně tvoří „Boží [duchovní] Izrael“ a skládá se ze 144 000 duchem zplozených následovníků Krista Ježíše. (Galaťanům 6:16; Zjevení 7:1–8; 14:1–5) První neobřezaný nežidovský věřící byl Kornélius. Když Kornélius a jeho domácnost přijali Boží cestu záchrany, Petr řekl: „S určitostí si uvědomuji, že Bůh není stranický, ale v každém národu je mu přijatelný ten, který se ho bojí a činí spravedlnost.“ (Skutky apoštolů 10:34, 35) Pavel rozvádí myšlenku o Jehovově nestranném právu slovy: „Není Žid ani Řek, není otrok ani svobodný, není muž ani žena, neboť všichni jste jedna osoba ve spojení s Kristem Ježíšem. Jestliže nadto patříte Kristu, jste skutečně Abrahámovým semenem, dědici vzhledem k zaslíbení.“ — Galaťanům 3:28, 29.

11. Jaký slib byl dán Abrahámovi a jak se splní?

¹¹ Zde musíme připomenout podivuhodný slib, který dal Jehova Abrahámovi. Pro patriarchovu ochotu obětovat milovaného syna Izáka Bůh Abrahámovi řekl: „Pro tu skutečnost, že jsi učinil tuto věc a neodepřel jsi svého syna, svého jediného, jistě ti požehnám . . . A prostřednictvím tvého semene si budou určitě žehnat všechny národy země.“ (1. Mojžíšova 22:16–18) Jak se tento slib splní? „Abrahámovo semeno“, složené z Ježíše Krista a 144 000 pomazaných následovníků, kteří se prokáží věrní až do smrti, bude po tisíc let panovat lidstvu z nebes. (Zjevení 2:10, 26; 20:6) Jehova nás ohledně této požehnané doby ujišťuje: „Hojnosti knížecího panství a pokoje nebude konec.“ Proč? Protože „knížecí panství“ tohoto mesiášského Království bude „podpíráno právem a spravedlností na neurčitý čas“. — Izajáš 9:7.

12. Do jaké míry jsou již nyní poskytována požehnání abrahámovské smlouvy?

¹² Chceme-li se těšit z požehnání abrahámovské smlouvy, nemusíme však čekat až do začátku tisíciletého panství Ježíše Krista. Z těchto požehnání se již nyní těší „velký zástup“ lidí „ze všech národů a kmenů a lidí a jazyků“. Tím, že symbolicky ‚vyprali svá roucha a vybílili je v krvi Beránka‘, Ježíše Krista, získali spravedlivé postavení před Jehovou. Stali se Jehovovými přáteli jako Abrahám. Jehovova cesta záchrany pro milióny lidí ze všech národů se opravdu vyznačuje smyslem pro právo. — Zjevení 7:9, 14.

Reaguješ na Boží cesty práva?

13, 14. a) Jak bychom měli každý osobně zkoumat své srdce? b) Jak může být vyjádřena naše vděčnost Jehovovi?

¹³ Dotkla se Boží cesta práva a lásky — to, že za tebe dal jako výkupné svého jednozplozeného Syna — tvého srdce a hluboce jím pohnula? Představ si, jak asi bylo Abrahámovi, když ho Jehova požádal, aby obětoval svého syna, kterého tolik miloval! Ale Boží city jsou mnohem hlubší. Pomysli na to, co cítil, když jeho drahý Syn trpěl ponižováním, urážlivými řečmi kolemjdoucích, trýznivou bolestí mučednického kůlu. Představ si, jak Jehova reagoval na Ježíšův výkřik: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?“ (Matouš 27:39, 46) Právo však žádalo, aby Jehova Bůh dovolil svému Synovi zemřít tak, aby prokázal svou ryzost a tím obhájil Boží spravedlnost. A tím, že svému Synovi dovolil zemřít, otevřel nám Jehova cestu záchrany.

¹⁴ Naše vděčnost Jehovovi a jeho Synovi by nás jistě měla pohnout k veřejnému vyznání: „Za záchranu vděčíme svému Bohu . . . a Beránkovi.“ (Zjevení 7:10) Tím, že takto pozitivně reagujeme, ukazujeme, že věříme Mojžíšovým slovům: „Všechny [Jehovovy] cesty jsou právo.“ (5. Mojžíšova 32:4) Když uznáme Boží spravedlivé cesty k záchraně člověka a pak po nich chodíme, obšťastňujeme srdce Jehovy i jeho Syna!

15. Co pro nás znamenají Ježíšova slova Nikodémovi?

¹⁵ Nejsme snad šťastní, že naši spoluvěřící v 70. letech minulého století zaujali pevný postoj ve sporné otázce výkupní oběti? Nejsme rádi, že dnes patříme k organizaci, která je stejně odhodlaná držet se Boží láskyplné cesty práva, která vede k záchraně člověka? Pokud ano, měli bychom věnovat zvláštní pozornost tomu, co řekl Ježíš Nikodémovi: „Bůh neposlal svého Syna na svět, aby soudil svět, ale aby byl svět skrze něj zachráněn. Kdo projevuje víru v něj, nebude souzen . . . Kdo koná, co je pravé, přichází ke světlu, aby jeho skutky byly zjeveny, neboť byly vykonány v souladu s Bohem.“ Abychom unikli Božímu nepříznivému soudu, musíme prokazovat svou víru v Syna tím, že konáme ‚skutky v souladu s Bohem‘. — Jan 3:17, 18, 21.

16. Jak mohou Ježíšovi učedníci oslavovat nebeského Otce?

¹⁶ Ježíš řekl: „Můj Otec je oslaven tím, že neustále přinášíte mnoho ovoce a prokazujete se jako moji učedníci. Budete-li zachovávat má přikázání, zůstanete v mé lásce, stejně jako jsem já zachoval Otcova přikázání a zůstávám v jeho lásce.“ (Jan 15:8, 10) Co patří k těmto přikázáním? Jedno najdeme u Jana 13:34, 35, kde Ježíš řekl svým učedníkům: „Dávám vám nové přikázání, abyste se navzájem milovali . . . Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít mezi sebou lásku.“ Ovoce lásky je patrné mezi svědky Jehovovými. Ježíš také přikázal: „Jděte . . . a čiňte učedníky z lidí všech národů, křtěte je ve jménu Otce i Syna i svatého ducha a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal.“ (Matouš 28:19, 20) Činíš osobně tyto ‚skutky v souladu s Bohem‘?

17. Jaký výsledek ukazuje, že kazatelské a učitelské dílo je dokladem Jehovova smyslu pro právo?

¹⁷ Jehova právem dovolil Ježíšovým následovníkům činit tyto skutky kázání a vyučování. To je patrné, z toho, co dokázali svědkové Jehovovi za pouhý jeden rok. Za rok 1988 se dalo pokřtít 239 268 nových učedníků. Nedělá to radost tvému srdci?

Bůh práva bude rychle jednat

18. Jaké otázky je možné vznést ohledně pronásledování Jehovova lidu?

¹⁸ Svědecké dílo nebylo konáno bez odporu. Ježíš svým následovníkům řekl: „Jesliže mne pronásledovali, budou pronásledovat i vás.“ (Jan 15:20) Pravdivost tohoto výroku dosvědčují novodobé dějiny svědků Jehovových. Zákazy, věznění, bití, dokonce i mučení potkávaly svědky v jedné zemi za druhou. Opět se nám vybavují Habakukova prorocká slova: „Zákon ochabuje a nikdy nevychází právo.“ Proto může mít někdy i Jehovův lid chuť se ptát: ‚Proč se Jehova dívá na ty, kteří jednají zrádně? Proč mlčí, když někdo ničemný polyká někoho spravedlivějšího, než je on?‘ — Habakuk 1:4, 13.

19. Jaké znázornění nám dal Ježíš, aby nám pomohl pochopit věci z Božího stanoviska?

¹⁹ Ježíš předložil znázornění, které nám pomáhá odpovědět na takové otázky a umožňuje nám vidět věci z Božího stanoviska. U Lukáše 17:22–37 popsal Ježíš násilné poměry, jimiž se bude vyznačovat konec tohoto systému věcí. Řekl, že budou srovnatelné s podmínkami před potopou za Noemových dnů a před zničením Sodomy a Gomory ve dnech Lotových. Potom se, jak popisuje Lukáš 18:1–5, Ježíš obrátil ke svým učedníkům a pak „jim vyprávěl podobenství o tom, že se vždy potřebují modlit a nepolevovat“. Ježíš vyprávěl o vdově ve velké nouzi a o „nějakém soudci“, který mohl ve svém postavení vyhovět jejím potřebám. Vdova stále prosila: „Zjednej mi právo proti mému odpůrci.“ Pro její vytrvalost jí soudce nakonec ‚zjednal právo‘.

20. Jaké poučení nám dává Ježíšovo znázornění?

²⁰ Jak se z toho dnes poučíme? Ježíš postavil proti tomuto nespravedlivému soudci Jehovu a řekl: „Slyšte, co řekl soudce, ačkoli byl nespravedlivý! Nezjedná tedy Bůh jistě právo pro své vyvolené, kteří k němu křičí dnem i nocí, i když je k nim shovívavý? Říkám vám: Zjedná jim právo spěšně.“ — Lukáš 18:6–8a.

21. Jak bychom měli pohlížet na své osobní problémy a jak je řešit?

²¹ Vždy si při svých osobních problémech vzpomeň, že žádné zdánlivé otálení s odpovědí na naše prosebné žádosti nevyplývá z Boží neochoty. (2. Petra 3:9) Trpíme-li nějakým pronásledováním nebo bezprávím jako ta vdova, můžeme věřit, že se Bůh postará, aby se nám nakonec stalo po právu. Jak můžeme takovou víru projevovat? Tím, že se neustále modlíme a podporujeme své modlitby zachováváním věrnosti. (Matouš 10:22; 1. Tesaloničanům 5:17) Svou věrností prokážeme, že je na zemi víra, že tu jsou praví milovníci práva a že k nim patříme. — Lukáš 18:8b.

„Radujte se, národy, s jeho lidem“

22. Jakým vítězoslavným tónem skončil Mojžíš svou píseň?

²² Před mnoha staletími ukončil Mojžíš svou píseň tímto vítězoslavným tónem: „Radujte se, národy, s jeho lidem, neboť pomstí krev svých sluhů a splatí pomstou svým protivníkům a vskutku dosáhne smíření pro zemskou půdu svého lidu.“ (5. Mojžíšova 32:43) Jehovův den pomsty se stále blíží. Jak vděční jsme, že stále ještě projevuje shovívavost spolu se smyslem pro právo.

23. Jaký šťastný výsledek čeká na ty, kteří se podílejí na radosti Božího lidu?

²³ Pro lidi ze všech národů je dosud otevřená cesta, aby „dospěli k pokání“, ale nelze ztrácet čas. Petr varoval: „Jehovův den přijde jako zloděj.“ (2. Petra 3:9, 10) Boží smysl pro právo vyžaduje, aby byl tento ničemný systém brzy zničen. Až se to stane, kéž jsme mezi těmi, kteří reagovali na radostné pozvání: „Radujte se, národy, s jeho lidem.“ Ano, kéž jsme mezi šťastnými, kteří uvidí, že všechny Boží cesty se vyznačují smyslem pro právo!