8. Jak se Boží jednání s křesťanským sborem vyznačovalo smyslem pro právo?

⁸ Po mnoha staletích Bůh zavrhl izraelský národ a vybral si křesťanský sbor. Jehova se však nezměnil. Stále se zaměřoval na právo a mohl být popsán jako „stravující oheň“. (Hebrejcům 12:29; Lukáš 18:7, 8) Měl proto i nadále opatření, jež mělo vštěpovat celému sboru zbožnou bázeň — provinilci totiž byli vyloučeni. Křesťanům, kteří se oddali Bohu, ale stali se provinilci a nečinili pokání, byla odňata pospolitost.

9. Co je odnětí pospolitosti a čeho tím je dosaženo?

⁹ Co znamená odnětí pospolitosti? Praktickým poučením je pro nás způsob, jak se řešil jeden problém v prvním století. Jakýsi křesťan v Korintu se dopustil nemravnosti s manželkou svého otce a nečinil pokání. Proto dal Pavel pokyn, aby byl vyloučen ze sboru. Bylo to nutné, aby byla chráněna čistota Božího lidu, protože „trochu kvasu zkvasí celé těsto“. Když bude vyloučen, nebude jeho ničemnost zneuctívat Boha ani Boží lid. Přísný trest v podobě odnětí pospolitosti mohl také tímto člověkem otřást a přivést ho k rozumu, a jemu i sboru mohla být vštípena pravá bázeň před Bohem. — 1. Korinťanům 5:1–13; srovnej 5. Mojžíšovu 17:2, 12, 13.

10. Jak mají reagovat Boží služebníci, jestliže je někomu odňata pospolitost?

¹⁰ Božský příkaz říká, aby se křesťané s ničemným člověkem, který byl vyloučen, „přestali směšovat“ a aby s takovým člověkem „ani nejedli“.a Tak je izolován od společenství včetně společenských styků s těmi, kteří jsou věrní a oddaní, váží si Božího zákona a chtějí se jím řídit. Mezi nimi snad jsou i někteří příbuzní, kteří nepatří k jeho nejbližší rodině a nežijí s ním ve společné domácnosti. Pro takové příbuzné může být obtížné uplatňovat tento božský pokyn, stejně jako nebylo snadné pro hebrejské rodiče pod mojžíšským zákonem, když se měli účastnit popravy ničemného syna. Boží příkaz je však jasný, a proto si můžeme být jisti, že odnětí pospolitosti je podle práva. — 1. Korinťanům 5:1, 6–8, 11; Titovi 3:10, 11; 2. Jana 9–11; viz Strážnou věž číslo 4, l982, strany 17–22; číslo 17, 1988, strany 30–37.

11. Jak se mohly ve spojitosti s odnětím pospolitosti projevit různé stránky Boží osobnosti?

¹¹ Pamatuj však na to, že náš Bůh nejen jedná podle práva, ale je také „hojný v milující laskavosti, promíjející provinění a přestupek“. (4. Mojžíšova 14:18) Jeho slovo jasně ukazuje, že osoba, které byla odňata pospolitost, může činit pokání a hledat božské odpuštění. Co se stane dále? Zkušení dozorci se mohou s tímto člověkem setkat, aby na modlitbách a s obezřetností rozhodli, zda jsou důkazy, že dotyčný činí pokání z nesprávného jednání, za něž mu byla odňata pospolitost. (Srovnej Skutky 26:20.) Pokud to tak je, může být opět přijat do sboru, stejně jako se to podle náznaku ve 2. Korinťanům 2:6–11 stalo s tím mužem v Korintu. Někteří vyloučení však jsou odloučeni od Božího sboru řadu let. Je možné nějak jim pomoci, aby pochopili, že se mohou vrátit?