Podstata „výkupného“ tkví v tom, že to je cena, která něco pokrývá (například zaplacení odškodného nebo něco, čím je učiněno zadost spravedlnosti), kdežto „vyplacení“ zdůrazňuje propuštění, jehož je dosaženo tím, že bylo zaplaceno výkupné. Nejdůležitější výkupní cenou je vylitá krev Ježíše Krista, která Adamovu potomstvu umožnila osvobození od hříchu a smrti.

Různé hebrejské a řecké výrazy, které se překládají slovy „výkupné“ a „vyplatit“, mají v podstatě podobný význam v tom směru, že nesou myšlenku ceny nebo nějaké hodnotné věci, která je dána proto, aby zprostředkovala vykoupení neboli vyplacení. Všechny tyto výrazy poukazují na výměnu a vyjadřují také shodu, rovnocennost nebo náhradu. To tedy znamená, že za jednu věc je dána jiná, čímž je učiněno zadost spravedlnosti, a dochází tak k vyrovnání. (Viz heslo SMÍŘENÍ.)

Pokrývající cena. Hebrejské podstatné jméno koʹfer je odvozeno od slovesa ka·farʹ, které v podstatě znamená „pokrýt“; například Noe měl pokrýt archu dehtem. (1Mo 6:14) Výraz ka·farʹ se však používá téměř výlučně ve smyslu „učinit zadost spravedlnosti“ tím, že dojde k pokrytí hříchů neboli k smíření za hříchy. Podstatné jméno koʹfer se vztahuje na věc, která je k tomu účelu dána, na výkupní cenu. (Ža 65:3; 78:38; 79:8, 9) Pokrytí odpovídá věci, která je pokryta, buď jejímu tvaru (například doslovné víko, jako bylo „víko [kap·poʹreth]“ truhly smlouvy; 2Mo 25:17–22), nebo její hodnotě (například když šlo o platbu, která měla pokrýt způsobené škody).

Ve smlouvě Zákona Jehova ustanovil prostředek, jímž mělo být učiněno zadost spravedlnosti a jímž měly být urovnány záležitosti mezi ním a jeho izraelským lidem. Určil totiž různé oběti a obětní dary jednak k usmíření za hříchy neboli k pokrytí hříchů, a to i těch, jichž se dopustili kněží a Levité (2Mo 29:33–37; 3Mo 16:6, 11), jiní jednotlivci nebo národ jako celek (3Mo 1:4; 4:20, 26, 31, 35), a jednak k očištění oltáře a svatostánku, čímž se vykonalo smíření nutné kvůli tomu, že tyto věci byly mezi hříšnými lidmi. (3Mo 16:16–20) Místo života hříšného člověka byl dán život zvířete, které bylo obětováno, a jeho krví mohlo být na Božím oltáři způsobeno smíření, tedy do té míry, jak to jen bylo možné. (3Mo 17:11; srovnej Heb 9:13, 14; 10:1–4.) „Den smíření [yóm hak·kip·pu·rimʹ]“ mohl být stejně dobře označován jako „den výkupných“. (3Mo 23:26–28) Tyto oběti byly nutné, jestliže národ a způsob jeho uctívání měly být spravedlivému Bohu přijatelné, měly mít jeho schválení a měly si je zachovat.

Výstižným znázorněním toho, jak může být dosaženo vyplacení poskytnutím náhrady, je zákon, který se týkal býka, o němž bylo známo, že je trkavý. Jestliže jeho majitel dovolil, aby se takový býk pohyboval volně, a ten pak někoho zabil, musel být usmrcen jeho majitel, který tak měl svým vlastním životem zaplatit za život zabitého. Majitel takového býka však nikoho nezabil úmyslně nebo přímo; jestliže proto soudci uznali za správné mu místo toho uložit „výkupné [koʹfer]“, pak musel tuto výplatní cenu zaplatit. Odhadnutá a zaplacená cena byla považována za náhradu za jeho vlastní život a měla vyvážit život, který byl ztracen. (2Mo 21:28–32; srovnej 5Mo 19:21.) Žádné výkupné naproti tomu nemohlo být přijato za svévolného vraha; smrt jeho oběti mohla být pokryta jen jeho vlastním životem. (4Mo 35:31–33) Při sčítání lidu šlo o lidské životy, a proto je zřejmé, že v době, kdy se takové sčítání konalo, měl dát každý muž, kterému bylo více než dvacet let, Jehovovi za svou duši výkupné (koʹfer) v hodnotě půl šekelu (1,10 dolaru), přičemž pro každého platila stejná cena, ať to byl člověk bohatý, nebo chudý. (2Mo 30:11–16)

Jakákoli nevyrovnanost, pokud jde o právo, vyvolává nelibost Boha i lidí, a proto výkupné neboli pokrytí mohlo navíc odvrátit nebo utišit hněv. (Srovnej Jer 18:23; také 1Mo 32:20, kde je slovem ‚upokojit‘ přeložen výraz ka·farʹ.) Manžel, který je rozzuřený proti muži, jenž se dopustil cizoložství s jeho manželkou, však odmítá jakékoli ‚výkupné‘ [koʹfer]. (Př 6:35) Tento výraz může být také použit ve spojitosti s lidmi, kteří by měli uplatňovat právo, ale místo toho přijmou úplatek neboli dar jako „peníze za mlčení [koʹfer]“, aby bylo v jejich očích provinění pokryto. (1Sa 12:3; Am 5:12)

Vyplacení neboli propuštění. Hebrejské sloveso pa·dhahʹ znamená „vyplatit“ a příbuzné podstatné jméno pidh·jónʹ znamená „výplatní cena“. (2Mo 21:30) Je zřejmé, že tyto výrazy zdůrazňují propuštění docílené na základě výplatní ceny, kdežto ka·farʹ zdůrazňuje kvalitu této ceny nebo to, z čeho se skládá a jakou má účinnost, když má být učiněno zadost spravedlnosti.

Úloha Krista Ježíše jako Vykupitele. Informace, které zde byly uvedeny, tvoří základ pro porozumění výkupnému, jež bylo lidstvu opatřeno prostřednictvím Božího Syna, Krista Ježíše. Potřeba výkupného vznikla pro lidstvo následkem vzpoury v Edenu. Adam se zaprodal špatnému jednání, aby mohl pro své sobecké potěšení zůstat ve společnosti své manželky, jež nyní byla hříšná, protože přestoupila zákon; Bůh ho tedy odsoudil společně s ní. Tím Adam prodal sám sebe a své potomky do otroctví hříchu a smrti, což je cena, kterou vyžadovala Boží spravedlnost. (Ří 5:12–19; srovnej Ří 7:14–25.) Předtím měl Adam lidskou dokonalost, ale toto cenné vlastnictví ztratil pro sebe i pro všechny své potomky.

Zákon měl „stín budoucích dobrých věcí“ a vyžadoval, aby byly k pokrytí hříchu přinášeny zvířecí oběti. To však bylo pokrytí pouze symbolické neboli obrazné, protože tato zvířata měla nižší hodnotu než člověk; nebylo tedy možné, aby „krev býků a kozlů [skutečně] odňala hřích“, jak zdůrazňuje apoštol Pavel. (Heb 10:1–4) Tato obětní zvířata, která sloužila jako předobraz, musela být bez vady, tedy dokonalá. (3Mo 22:21) Skutečná výkupní oběť — člověk, který opravdu mohl sejmout hříchy — tedy musela také být dokonalá, bez vady. Tento člověk musel dokonalému Adamovi odpovídat a musel být dokonalý, aby oběť, kterou přinesl, mohla zaplatit výplatní cenu, která by Adamovy potomky zprostila dluhu, neschopnosti a zotročení, do nichž je jejich první předek Adam zaprodal. (Srovnej Ří 7:14; Ža 51:5.) Jedině tím mohl učinit zadost Božímu dokonalému smyslu pro právo, který vyžaduje stejné za stejné, „duši za duši“. (2Mo 21:23–25; 5Mo 19:21)

Boží spravedlnost je přísná, a proto nebylo možné, aby si lidé sami opatřili nějakého výplatce. (Ža 49:6–9)