Boží spravedlivá měřítka vyžadují odpovídající hodnotu, „duši za duši“. (2. Mojžíšova 21:23) Jestliže měl být vykoupen život, o který Adam přišel, bylo tedy třeba obětovat život. Nestačil však život jakéhokoli člověka. V Žalmu 49:7, 8 se o nedokonalých lidech píše: „Žádný z nich nemůže nijak vykoupit ani bratra, ani dát za něho Bohu výkupné; (a cena vykoupení jejich duše je tak drahocenná, že ustala do neurčitého času).“ Je to tedy beznadějné? Jistě ne.

11. a) Jaký význam má slovo „výkupné“ v hebrejštině? b) Kdo jediný mohl vykoupit lidstvo a proč?

¹¹ Slovo „výkupné“ znamená v hebrejštině částku, která se zaplatí za vykoupení zajatce a také ukazuje na rovnost v hodnotě. Pouze ten, kdo měl dokonalý lidský život, mohl dát jako oběť protihodnotu toho, co Adam ztratil. Ježíš Kristus byl po Adamovi jediným dokonalým člověkem, který se na zemi narodil. V Bibli je proto Ježíš nazván „poslední Adam“, a jsme tam ujištěni, že Kristus „dal sám sebe jako odpovídající výkupné za všechny“. (1. Korinťanům 15:45; 1. Timoteovi 2:5, 6) Adam předal svým dětem smrt, kdežto Ježíš předává věčný život. V prvním dopise Korinťanům 15:22 je vysvětleno: „Právě jako v Adamovi všichni umírají, tak i v Kristu budou všichni oživeni.“ Ježíš je tedy vhodně označen jako „Věčný otec“. (Izajáš 9:6, 7)

Ze smrti Ježíše také poznáváme, že Jehova je Bohem, který má dokonalý smysl pro právo. (5. Mojžíšova 32:4) Někdo se snad může ptát, proč Bůh neupustil od svých právních zásad, jež vyžadují duši za duši, a neodmítl zaplatit cenu, kterou si vyžádalo Adamovo hříšné jednání. Jehova to udělal proto, že vždy věrně dodržuje své zákony, a zastává se jich dokonce i v případě, že on sám musí zaplatit velkou cenu.