Toužíte po spravedlivém světě?

DŘEVĚNÁ plachetnice se třemi stěžni a dvěma palubami se blíží ke břehům, k místu, které se dnes jmenuje Cape Cod, ve státě Massachusetts v USA. Posádka a sto jeden cestující jsou po šedesáti šesti dnech na moři značně vyčerpáni. Podnikli svízelnou cestu přes Atlantik, aby unikli náboženskému pronásledování a hospodářským těžkostem.

Když cestující z této lodi se jménem Mayflower zahlédli 11. listopadu 1620 zemi, v jejich očích se zračila naděje na nový začátek. Dospělí muži chtěli položit základ lepšího světa, a proto většina z nich o dva dny později sepsala tzv. mayflowerskou smlouvu. V ní se shodli na vytvoření „spravedlivých a rovných zákonů“ pro „všeobecné blaho kolonie“. Stal se jejich sen o mravném světě — o spravedlivém světě —, v němž by se se všemi jednalo nestranně, skutečností?

I když je dohoda podepsaná na palubě Mayflower považována za jeden ze základních kamenů amerického vládního systému, i v Americe — stejně jako všude jinde na světě — je nespravedlnost běžným jevem. Například jeden muž byl postřelen policií, když se snažil uprchnout z obchodu, který vykradl a jehož majitele zastřelil. Ten muž žaloval policii a město New York a bylo mu přiznáno odškodné ve výši několika milionů dolarů.

Vezměme jiný příklad. Když na právnické škole v Pasadeně v Kalifornii studenti skládali právnické zkoušky, jeden z nich dostal záchvat a zhroutil se. Dva studenti, kteří byli nablízku, pohotově prováděli kardiopulmonární resuscitaci, dokud nedorazila záchranná služba. Studenti tomuto muži pomáhali čtyřicet minut. Když však požádali o náhradních čtyřicet minut, aby mohli zkoušku dokončit, zkoušející je odmítl.

Také je zde otázka zločinu a trestu. Hospodářský analytik Ed Rubenstein tvrdí: „Většina zločinů nikdy nevede k zatčení. Mnoho zatčených osob není obžalováno. Mnoho usvědčených je potrestáno podmínečně. Ze zločincova hlediska je trest jistou možností, a ne jistotou.“ Na základě údajů o loupežné trestné činnosti došel tento odborník k závěru, že budoucí vloupač „na 98 procent ujde uvěznění“. Riziko, že bude někdo potrestán, je malé, což vede k dalším zločinům a jejich obětem. (Kazatel 8:11)

V mnoha zemích majetná menšina lidí bohatne, zatímco masy chudých se potýkají s hospodářskou nespravedlností. Taková nespravedlnost bují, když lidé mají jen malou možnost zlepšit svou situaci nebo se třeba jen uživit kvůli své barvě pleti, národnosti, jazyku, pohlaví či náboženství. List The New York Times například uvedl, že „téměř čtvrt miliardy lidských bytostí v jižní Asii, kde převládá hinduismus, se rodí a umírá jako nedotknutelní — většina z nich žije v Indii a Nepálu“. Výsledkem je, že miliony lidí postihuje chudoba, hlad a nemoci. Nespravedlnost znají od kolébky až do hrobu.

A co zdánlivé křivdy, které lidé ovlivnit nemohou? Třeba děti narozené s vrozenými vadami: slepé, retardované, zmrzačené. Necítí snad žena, které se narodilo zmrzačené nebo mrtvé dítě, křivdu, když jiné ženy okolo ní chovají zdravá děcka?

Je smutné, že nespravedlnost převládá stejně jako její následky — nesmírné utrpení, nedostatek pokoje, radosti a spokojenosti. Mnoho lidí nespravedlnost, jíž jsou svědky nebo již prožívají, tak rozčiluje, že začali jednat násilně, čímž k lidskému utrpení jen přidávají. Války byly většinou vedeny kvůli pociťované nespravedlnosti.

Proč člověk nedokázal vytvořit spravedlivý svět? Je takový svět jen toužebným přáním?

Proč člověk neuspěl?

Základním důvodem, proč nebyl vytvořen spravedlivý svět, je vada, kterou jsme zdědili po svých prarodičích, Adamovi a Evě. Bible vysvětluje: „Skrze jednoho člověka vstoupil do světa hřích a skrze hřích smrt, a tak se smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zhřešili.“ (Římanům 5:12) Tou vadou je hřích. Třebaže byli Adam a Eva stvořeni dokonalí, rozhodli se, že se vzbouří proti Bohu, a tak ze sebe udělali hříšníky. (1. Mojžíšova 2:16, 17; 3:1–6) Sklon k hříšnosti a špatnosti proto odkázali i svým dětem.

Cožpak takové vlastnosti jako chamtivost a předsudky nejsou výsledkem hříšných sklonů? A nepřispívají snad k nespravedlnostem ve světě? Vždyť chamtivost je kořenem vědomého ničení přírody a hospodářského útlaku. Předsudky rozhodně vedou k národnostním střetům a rasisticky motivovaným křivdám. Takové vlastnosti vedou lidi také k tomu, aby kradli, podváděli a škodili druhým.

Dokonce i ty nejpoctivější snahy o spravedlnost a dobro často kvůli našim hříšným sklonům selžou. Apoštol Pavel sám přiznal: „To dobré, co si přeji, totiž nečiním, ale konám to špatné, co si nepřeji.“ Dále tento vnitřní boj vysvětlil: „Podle člověka, jímž jsem ve svém nitru, mám skutečně potěšení v Božím zákoně, ale ve svých údech spatřuji jiný zákon, jenž válčí proti zákonu mé mysli a vede mě do zajetí zákona hříchu, který je v mých údech.“ (Římanům 7:19–23) Pravděpodobně i my dnes prožíváme podobné rozpory. Proto jsou křivdy tak časté.

K nespravedlnosti přispěl také lidský způsob vlády. V každé zemi jsou zákony a také ti, kdo je prosazují. A samozřejmě jsou tam i soudci a soudy. Někteří zásadoví muži se snažili hájit lidská práva a dohlížet na to, aby spravedlnost byla pro všechny. Přesto většina jejich snah selhává. Proč? Jeremjáš 10:23 souhrnně vystihuje různé faktory, jež přispívají k jejich nezdaru: „Dobře vím, Jehovo, že pozemskému člověku nepatří jeho cesta. Muži, který kráčí, ani nepatří, aby řídil svůj krok.“ Člověk odcizený Bohu jednoduše není schopen vytvořit spravedlivý svět. (Přísloví 14:12; Kazatel 8:9)

Velkou překážkou lidských snah o spravedlivý svět je Satan Ďábel. Bible jasně říká, že vzpurný anděl Satan je prvním „zabijákem“ a ‚lhářem‘ a že „celý svět leží v moci toho ničemného“. (Jan 8:44; 1. Jana 5:19) Apoštol Pavel ho označil jako ‚boha tohoto systému věcí‘. (2. Korinťanům 4:3, 4) Satan nenávidí spravedlnost, a proto všemožně podporuje ničemnost. Dokud ovládá svět, budou lidstvo postihovat křivdy všeho druhu a jejich následky.

Znamená to všechno, že nespravedlnost je s lidskou společností spjata navždy? Je spravedlivý svět jen toužebným přáním?