Šíří se pohroma

Malému Robertovi bylo pouhých jedenáct let, když ho pod opuštěným mostem našli ležet obličejem k zemi. Zezadu měl v hlavě dvě díry po kulkách. Předpokládalo se, že ho zabili členové jeho vlastního gangu mladistvých.

Patnáctiletý Alex směřoval k členství v gangu a možná i k předčasné smrti. Viděl však, jak jeden z jeho přátel zemřel, a pomyslel si: ‚Nechci skončit jako on.‘

NÁSILNICKÉ pouliční gangy, které byly kdysi spojovány s dobře známými nepřátelskými gangy Bloods a Crips v Los Angeles, se dnes rozšířily po celém světě. Tyto gangy jsou si ale všude neuvěřitelně podobné.

V padesátých letech šokovali svět Teddy Boys v Anglii. Londýnské noviny The Times uvedly, že tento gang používal sekery, nože, cyklistické řetězy a další zbraně k tomu, aby nevinným lidem „působil hrozná zranění“. ‚Docházelo k bojům na nože, byly demolovány kavárny a rozbíjeny bary.‘ Lidé byli obtěžováni, olupováni, tlučeni, a někdy i zabíjeni.

Německé noviny Die Welt v Hamburku uvedly, že gangy ozbrojené „baseballovými pálkami, noži a pistolemi“ nedávno napadly mladé lidi, „kteří šli na diskotéku nebo domů“. Mnichovské noviny Süddeutsche Zeitung napsaly, že v Berlíně skinheadi napadnou každého, „kdo je znatelně slabší — bezdomovce, postižené lidi a důchodkyně“.

Náš dopisovatel ve Španělsku uvedl, že problém s gangy dospívajících je v této zemi nový, ale roste. V madridských novinách ABC byl titulek „Skinheadi — nový přízrak ulic“. Jeden bývalý skinhead ze Španělska řekl, že vyčmuchali „ta cizinecká čuňata, prostitutky a homosexuály“. A dodal: „Noc bez násilí nestála za nic.“

Jihoafrický Cape Times uvedl, že většina násilných trestných činů je zde „důsledkem zkažené gangové kultury“. Jedna kniha, která vyšla v Kapském Městě, říká, že jihoafrické gangy začaly „parazitovat“ v chudších městských čtvrtích a že „oloupily a znásilnily obyvatele své vlastní obce a popustily uzdu bojům o území, trh a ženy“.

Brazilské noviny O Estado de S. Paulo napsaly, že gangy se zde „množí děsivou rychlostí“. Uvedly, že gangy napadají své rivaly, lépe situované mladé lidi, lidi jiné rasy a chudé přistěhovalecké dělníky. Noviny také napsaly, že několik gangů udělalo jednoho dne zátah, „oloupily lidi na pláži . . ., bojovaly mezi sebou“ a z hlavní třídy Ria de Janeira udělaly „válečnou zónu“. Jiná zpráva z Brazílie říká, že počet gangů neroste jen ve velkoměstech, jako je São Paulo a Rio de Janeiro, ale i v menších městech.

Kanadský časopis Maclean’s uvedl v roce 1995, že ve Winnipegu v Kanadě je podle policejních odhadů nejméně osm aktivních pouličních gangů. A noviny ve Spojených státech otiskly fotografie členů gangu, kteří přinesli gangové oblečení a graffiti do odloučených indiánských rezervací na americkém jihozápadě.

V minulém roce propukla v New Yorku vlna násilností související s gangy. Údajně se to týkalo členů předních nepřátelských gangů Bloods a Crips z Los Angeles. Podle starosty New Yorku zatkla policie v období od července do září při incidentech, které přímo souvisely s pouličními gangy, sedm set dva lidi.

Tento problém se netýká již jen velkých měst. Noviny Quad-City Times, které vycházejí ve střední části Spojených států, mluvily o „vzrůstajícím násilí mezi dospívajícími, hojně rozšířeném zneužívání drog a rostoucím pocitu beznaděje“.

Pohroma drásající srdce

Jeden gang údajně začal jako skupina přátel. Jak rostl věhlas vůdce tohoto gangu, rostlo i násilí. Vůdce gangu žil v babiččině domku. Domek byl opakovaně ostřelován, a to dokonce i když byla babička uvnitř. Podle jedněch novin bylo na domku padesát děr po kulkách. Střílení bylo zjevně odvetou za to, z čeho byl obviňován vnukův gang. Navíc bratr tohoto vůdce gangu byl pro činnost související s gangem uvězněn. Jeho bratranec, který se kvůli násilnostem odstěhoval, jednou přijel domů na návštěvu a nějaký člověk ho z kolem jedoucí dodávky zastřelil.

V Los Angeles stříleli členové gangu na náhodně projíždějící auto a zabili bezbranné tříleté dítě, jehož matka s přítelem omylem zabočili do nesprávné ulice. Jedna zbloudilá kulka vlétla do školy a zasáhla učitele, který se snažil pomoci žákům, aby zlepšili svůj život. Obětí se stali i mnozí další lidé, kteří s gangy neměli nic společného. V Brooklynu v New Yorku se jedna matka stala smutně proslulou tím, že v důsledku gangových násilností ztratila všechny tři mladé syny.

Co způsobilo tuto celosvětovou pohromu násilností mladistvých a jak můžeme naše milované děti chránit? A především, jak gangy vznikají a proč se k nim tolik mladých lidí přidává? Tyto otázky rozebírají následující články.

Co bychom měli vědět o ganzích

Wade, bývalý člen jednoho kalifornského gangu, řekl: „Byli jsme prostě kluci ze sousedství. Společně jsme začínali v základní škole. Prostě jsme nedělali správná rozhodnutí.“

GANGY často začaly více méně jako skupinky dětí žijících na stejném místě. Dospívající nebo i mladší děti se scházeli na rozích ulic. Dělali věci společně, a potom se spojili, aby se chránili před zkušenějšími skupinami v okolí. Brzy však jejich skupina začala klesat na úroveň těch nejnásilnějších členů a zapletla se do nebezpečné zločinecké činnosti.

Nepřátelský gang z jiné ulice se na novou skupinu díval možná jako na svého nepřítele. Hněv potom vedl k násilí. Překupníci drog používali gang k prodávání nezákonných narkotik. Následovala další trestná činnost.

Luisovi bylo jedenáct let, když jeho přátelé vytvořili gang. Ve dvanácti letech začal užívat drogy. Ve třinácti byl poprvé zatčen. Podílel se na krádežích aut, vloupáních a ozbrojených přepadeních. Opakovaně byl ve vězení kvůli bojům mezi gangy a rušení veřejného pořádku.

Někdy nás možná překvapí, kdo všechno ke gangům patří. Marta je spořádaná, vynikající studentka střední školy, která má ve škole dobrý prospěch i chování. Nicméně byla vůdcem gangu, který obchodoval s marihuanou, heroinem a kokainem. Teprve když se na jednoho jejího přítele několikrát střílelo a byl zabit, vylekala se natolik, že změnila život.

Proč se připojují ke gangu

Někteří členové gangu překvapivě řekli, že to udělali kvůli lásce. Hledali kamarádství a důvěrnost, kterou nenašli doma. Noviny Die Zeit v Hamburku v Německu uvedly, že mladí lidé hledají v pouličních ganzích bezpečnost, kterou nemohou najít jinde. Erik, bývalý člen gangu, řekl, že nenajdete-li lásku doma, „musíte se rozhlédnout kolem po něčem lepším“.

Jeden otec, bývalý člen gangu, o svých raných životních zkušenostech napsal: „Byl jsem opakovaně ve vězení kvůli výtržnictví, bojům mezi gangy, rušení veřejného pořádku a nakonec pro pokus o vraždu, když jsem střílel z jedoucího auta.“ Později se mu narodil syn Ramiro, ale on na něj měl málo času. Když byl Ramiro starší, připojil se také ke gangu a policie ho po jednom boji mezi gangy zatkla. Otec trval na tom, že Ramiro musí gang opustit, ale chlapec vykřikl: „Je to teď moje rodina!“

V jedné texaské nemocnici jistá sestřička mluvila během období roku se sto čtrnácti mladistvými, jimž byly léčeny střelné rány, a řekla: „Je to zvláštní. Nevzpomínám si, že by se někdo z nich ptal na matku nebo na některého člena rodiny.“

Něco nám napovídá i to, že se ke gangům nepřidávají jen děti z chudších částí města. Před několika lety kanadský časopis Maclean’s citoval výrok policie, že v tomtéž gangu byli mladí jak z nejbohatší, tak z nejchudší části města. Tito mladí lidé z odlišného zázemí se dali dohromady ze stejného důvodu — hledali pocit rodinné sounáležitosti, který doma nenašli.

V některých oblastech pokládají mladí lidé to, že člověk patří k nějakému gangu, za zcela normální. Šestnáctiletý Fernando vysvětlil: „Myslí si, že když se přidají ke gangu, pomůže jim to vyřešit jejich problémy. Říkají si: ‚Budu mít nějaké přátele. Jsou velcí a mají zbraně. Ochrání mě a nikdo mi nic neudělá.‘“ Noví členové gangu však brzy poznají, že se stali terčem nepřátel jejich gangu.

Gangy často vznikají tam, kde je málo peněz a mnoho zbraní. Novinové zprávy mluví o školních třídách ve velkých městech, kde dva ze tří studentů mají jen jednoho rodiče. Někdy je rodič studenta či studentky závislý na drogách a nechodí na noc domů a studentka sama musí ráno, než jde do školy, odvést na hlídání své nemanželské dítě.

Kalifornský guvernér Pete Wilson řekl: „Máme hrozný problém, protože mnoho dětí vyrůstá bez otce, bez vzoru muže, jenž by jim dal lásku, vedení, kázeň a správné hodnoty — vyrůstají bez pochopení toho, proč by měly mít sebeúctu či úctu k jiným.“ Guvernér řekl, že důvodem, proč mladí lidé „mohou někoho odpravit [zastřelit] zdánlivě beze stopy lítosti“, je jejich neschopnost soucitu s jinými lidmi.

Hlavními faktory, proč rostou gangy, je sice nedostatek rodinné sounáležitosti, osobního vedení jednotlivce a kvalitního morálního příkladu, ale přispívají i jiné faktory. Jsou to televizní programy a filmy, které předkládají násilí jako snadný způsob řešení problémů, je to i společnost, která chudé lidi často „ocejchuje“ jako ztracené existence a neustále jim připomíná, že si nemohou dovolit dělat věci, které jiní dělat mohou, a je to rostoucí počet neúplných rodin, v nichž přetížené mladé matky musí bojovat, aby uživily jedno nebo více svých bezprizorných dětí. Kombinace většiny nebo všech těchto faktorů a možná ještě dalších vede k rostoucí celosvětové pohromě v podobě pouličních gangů.

Z gangu je těžké odejít

Je pravda, že někteří členové po čase svůj gang opustí a věnují se nějaké jiné činnosti. Jiní možná odejdou ke svým příbuzným do jiného místa, a tím se z gangu vymaní. Opustit gang však často není snadné.

Je běžné, že než je někomu dovoleno opustit gang jako živý, někteří členové gangu ho krutě zbijí. Na ty, kdo chtěli některé gangy opustit, se střílelo. Jestliže to přežili, směli odejít! Má člověk zapotřebí takové kruté týrání spojené s odchodem z gangu?

Jeden bývalý člen gangu vysvětluje, proč chtěl odejít: „Pět z mých přátel je již mrtvých.“ Skutečně, žít jako člen gangu může být neuvěřitelně nebezpečné. O jednom bývalém členu chicagského gangu časopis Time uvedl: „Za sedm let, kdy patřil ke gangu, se stalo, že ho někdo střelil do žaludku, udeřil do hlavy pražcem, v boji měl zlomenou ruku a dvakrát byl ve vězení za krádež auta . . . Nyní, když se již na trestní činnosti nepodílí, jdou po něm i jeho bývalí přátelé.“

Lepší život je možný

Brazilec Eleno byl dříve členem Headbangers — gangu, který bojoval noži, a někdy i střelnými zbraněmi. Cítil se zneuznaný, a cítil uspokojení z toho, že ničil věci a napadal nevinné lidi. Jeden spolupracovník s ním mluvil o Bibli. Později Eleno navštívil sjezd svědků Jehovových, kde se setkal nejen s bývalými společníky, kteří jeho gang opustili, ale také s bývalým členem nepřátelského gangu. Zdravili se jako bratři — bylo to naprosto odlišné od toho, co se stávalo dříve.

Opravdu se to děje? Ano, děje se to! Nedávno se redaktor Probuďte se! sešel s bývalými členy předních gangů v Los Angeles, kteří nyní patří do sboru svědků Jehovových. Po několika hodinách povídání se jeden z nich odmlčel, opřel se dozadu a řekl: „Podívej! Bývalí členové Bloods a Crips zde sedí jako milující bratři!“ Shodli se na tom, že jejich přeměna z bezohledných členů gangu na laskavé a milující lidi byla způsobena tím, že důkladným studiem Bible poznali Boží zásady.

Mohlo by se skutečně něco takového dít v devadesátých letech našeho století? Mohou členové gangu procházet takovými změnami i nyní? Ano, mohou, pokud jsou ochotni přijmout povzbuzení z Božího slova a potom svůj život uvést do souladu s biblickými zásadami. Jestliže jste členem gangu, mohl byste o takových změnách uvažovat?

Bible nás vybízí, abychom ‚odložili starou osobnost, která odpovídá našemu dřívějšímu způsobu chování‘ a ‚oblékli novou osobnost, jež byla stvořena podle Boží vůle v pravé spravedlnosti a věrné oddanosti‘. (Efezanům 4:22–24) Jak se tato nová osobnost pěstuje? Bible říká, že „přesným poznáním“ se osobnost člověka může ‚obnovovat podle obrazu [Boha], jenž ji stvořil‘. (Kolosanům 3:9–11)

Stojí za to usilovat o takové změny? Ano, stojí! Jste-li členem gangu, potřebujete pomoc k tomu, abyste mohl tyto změny udělat. Ve vaší blízkosti jsou lidé, kteří vám v tom rádi pomohou. Nicméně největší možnost pozitivně působit na děti mají jejich rodiče. Budeme tedy nyní uvažovat o tom, co mohou rodiče udělat, aby své děti před gangy chránili.

Chraňte své děti před gangy

„Děti potřebují někoho, kdo by se o ně staral.“ (Not My Kid—Gang Prevention for Parents, Mé dítě ne — Jak mohou rodiče chránit své děti před gangy)

KROMĚ vztahu k Bohu jsou naše děti tím nejcennějším, co máme. Měli bychom si s nimi povídat, naslouchat jim, objímat je a ujistit se, že naše děti vědí, jak důležité pro nás jsou. Musíme jim vštěpovat dobré věci — jak být čestní a vstřícní, jak dobře žít a jak být laskaví k druhým lidem.

Vrchní dozorce jednoho nápravného zařízení pro nezletilé přesně vystihl, co je velkým problémem dneška, když řekl: „Rodina jim nevštěpuje skutečné hodnoty.“ Tomu je rozhodně třeba věnovat pozornost. Musíme žít tak, jak chceme, aby žily naše děti, a ukázat jim, že to člověku přináší radost. Jestliže jim nepředáme skutečné hodnoty, jak můžeme očekávat, že podle nich budou žít?

Podle časopisu Today, který vychází pro americké učitele, gangy často přitahují mladé lidi, kteří „se pokládají za neúspěšné“ a kteří „hledají bezpečí, pocit sounáležitosti a společenské uznání“. Poskytneme-li svému dítěti tyto věci doma — bezpečí a určitý pocit úspěchu jak v rodině, tak i v jeho vlastním životě —, potom je daleko méně pravděpodobné, že falešné sliby gangu budou dítě lákat.

Jeden velitel protigangové policejní jednotky v Kalifornii vyprávěl o výrazu zděšení ve tváři rodičů, když na jejich dveře zaklepe policie a řekne, že se jejich dítě dostalo do problémů. Nemohou uvěřit, že by někdo, o kom si mysleli, že ho tak dobře znají, mohl udělat něco špatného. Jejich dítě si však našlo nové přátele a změnilo se. Rodiče to prostě nepostřehli.

Preventivní opatření jsou nutná

Lidé žijící v oblastech, kde působí gangy, říkají, že mladí i starší by měli používat dobrý úsudek a neposkytovat gangu žádnou záminku ani by neměli vyhrožovat. Vyhýbejte se velkým skupinám členů gangu a nenapodobujte jejich vzhled či způsob, jakým jednají, včetně stylu či barvy jejich oblečení. Budete-li je napodobovat, můžete se stát terčem útoků nepřátelského gangu.

Člověka, který se obléká či jedná, jako by chtěl patřit ke gangu, mohou členové gangu nutit, aby se stal jedním z nich. Důležitost znalosti postojů místních členů gangu ilustroval jeden otec tří dětí v Chicagu. Vypozoroval: ‚Budu-li mít klobouk nasazený doprava, budou to pokládat za urážku.‘ A to by mohlo vést k násilnostem!

Věnujte se svým dětem

Jedna matka řekla: „Musíme vědět, co se s našimi dětmi děje — co cítí a co dělají. Nemůžeme jim pomoci, jestliže se osobně nezajímáme o jejich život.“ Jiná matka řekla, že problém gangů nepřestane, dokud ho neukončí sami rodiče. Dodala: „Dávejme jim lásku. Budou-li ztraceni oni, jsme ztraceni i my.“

Známe přátele svých dětí, víme, kam jdou ze školy a kde jsou večer po setmění? Samozřejmě ne každá matka může být doma, když děti přijdou ze školy. Osamělé matky, které statečně zápolí s tím, aby zaplatily nájem a daly dětem dostatek jídla, se mohou dohodnout s ostatními matkami nebo někým, komu důvěřují, aby na děti odpoledne dohlédl.

Jeden muž, který žije v oblasti, kde jsou gangy aktivní, dostal otázku, jak své děti před gangy chrání. Řekl, že svého syna vzal na procházku do okolí a ukázal mu výsledek působení gangů. Upozornil ho na graffiti a zničené budovy a ukázal mu, „že tato oblast nevypadá bezpečně a že členové gangu se jen potloukají kolem a nic pořádného v životě nedělají. Potom,“ dodal otec, „jsem mu vysvětlil, že když bude žít podle biblických zásad, nedopadne jako oni.“

Ochranou může být pro děti i taková jednoduchá věc, jako je náš upřímný zájem o jejich školní výuku. Pořádá-li škola třídní schůzky nebo jsou-li rodiče pozváni, aby navštívili třídu někdy jindy a promluvili si s učiteli, určitě tam jděte. Seznamte se s učiteli a ukažte jim, že se o dítě a jeho školní prospěch zajímáte. Pokud škola nemá žádný program návštěv pro rodiče, hledejte příležitosti, abyste se učitelů zeptali, zda dítě dělá nějaké pokroky a zda mu můžete nějak pomoci.

Při průzkumu v jednom velkém americkém městě se zjistilo, že z rodin, které dítěti pomáhaly s domácími úkoly či ho k nim vybízely, se ke gangům připojilo devět procent dětí. Ale v rodinách, které dítěti takovou pozornost nevěnovaly, se ke gangům připojilo jednou tolik dětí — osmnáct procent. Je-li ve vaší rodině láska, jste-li spolu úzce spjati a děláte-li společně prospěšné věci, snižuje se tím pravděpodobnost, že falešné sliby gangů budou pro vaše děti přitažlivé.

Co naše děti opravdu potřebují

Naše děti potřebují stejné věci jako my — lásku, laskavost a náklonnost. Mnoho dětí nikdy nezažilo, že by je někdo láskyplně pohladil nebo jim řekl, že mu na nich opravdu záleží. Kéž se to vašim dětem nikdy nestane! Obejměme je, říkejme jim, že je milujeme, a snažme se, aby žily mravně, jak jim to vštěpujeme. Jsou pro nás tak cenné, že s nimi nechceme jednat jiným způsobem.

Gerald, bývalý člen gangu, říká: „Neměl jsem otce, k němuž bych se obracel, a abych tuto mezeru v životě nějak vyplnil, připojil jsem se ke gangu.“ Ve věku dvanácti let začal užívat drogy. Když mu bylo sedmnáct, svědkové Jehovovi zavedli domácí biblické studium s jeho matkou. Matka začala ve svém životě uplatňovat vynikající biblické zásady. Gerald říká: „Viděl jsem, jak se změnila, a myslel jsem si: ‚Na tom něco musí být.‘“ Její pěkný příklad Geralda podnítil, aby svůj život úplně změnil.

Naše děti by v nás měly mít dobrý příklad — měly by vidět, že i my žijeme způsobem života, který jim vštěpujeme. Děti by měly mít ze své rodiny dobrý pocit ne proto, co rodina vlastní, ale proto, jaká je. A dětem bychom měli pomoci v tom směru, aby na své morální chování byly hrdé. Bývalý právní zástupce pro oblast města Los Angeles to vyjádřil těmito slovy: „Musíme se dostat k dětem dříve, než se dostanou do gangů.“

Poskytujme jim, co potřebují

To nejdůležitější, co naše děti potřebují, nejsou hmotné věci, které jim poskytujeme. Opravdu důležité je, aby z nich vyrostli láskyplní a zodpovědní dospělí lidé, kteří mají vynikající morální měřítka. Bible říká, že Jákob se o svých malých dětech vyjádřil jako o ‚dětech, kterými mu Bůh projevil přízeň‘. (1. Mojžíšova 33:5) Pohlížíme-li na své děti tímto způsobem — jako na dary, které nám dal Bůh —, je pravděpodobnější, že s nimi budeme jednat s láskou a budeme je učit, aby žily upřímným, čestným a mravným životem.

Budeme se tedy maximálně snažit, abychom my sami byli svým dětem dobrým příkladem. Budeme jim vzhledem k rodině vštěpovat přiměřenou a zdravou hrdost, ne na hmotný majetek, ale na to, jakými lidmi jsme. Je potom méně pravděpodobné, že budou hledat oporu u těch na ulici.

O svém dětství jeden dědeček řekl: „Nikdy bych byl neudělal nic, co by mé rodině způsobilo ostudu.“ Připustil, že to bylo kvůli lásce, kterou cítil ze strany rodičů. Je pravda, že pro některé matky i otce, kteří od svých vlastních rodičů lásku nepocítili, nemusí být snadné projevovat lásku svým dětem. Rodiče nicméně musí pracovat na tom, aby svým dětem lásku projevovali.

Proč je to tak důležité? Protože časopis „What’s Up“, který vydává Asociace vyšetřovatelů gangů v Utahu, říká: „Když mladí pociťují lásku a jistotu — ne finanční jistotu, ale citovou —, potřeby, které je ženou do gangu, často zaniknou.“

Někteří čtenáři si možná pomyslí, že takové láskyplné rodiny dnes již neexistují. Není to tak. Mnoho takových rodin můžete najít ve sborech svědků Jehovových na celém světě. Je pravda, že tyto rodiny nejsou dokonalé, ale mají jednu velkou výhodu — studují to, co Bible říká o výchově dětí, a snaží se uplatňovat v životě bohulibé biblické zásady. Navíc tyto zásady vštěpují svým dětem.

Svědkové Jehovovi souhlasí s prohlášením v časopise The Journal of the American Medical Association: „Člověk nemůže doufat, že . . . dospívajícím ‚prostě stačí říct ne‘, aniž jim dáme něco, ‚čemu řeknou ano‘.“ Jinými slovy, chceme-li, aby naše děti říkaly ano dobrým a prospěšným věcem, musíme je tímto směrem vést.

Žádný z nás by si nepřál, aby jednou musel říci to, co jeden otec: „Můj syn poznal v gangu přátelství a úctu, kterou nikdy dříve nepocítil.“ Ani bychom od svých dětí nikdy nechtěli slyšet to, co řekl jeden mladý člověk: „Přidal jsem se ke gangu proto, že jsem potřeboval rodinu.“

Touto rodinou musíme být my, rodiče. A všechno musíme dělat pro to, aby mladí, kteří jsou pro nás tak drahocenní, byli s vřelostí a láskou součástí této rodiny.

Seznam pro starostlivé rodiče

✔ Věnujte doma čas svým dětem a dělejte věci dohromady jako rodina

✔ Poznejte přátele svých dětí a i rodinu, z níž pocházejí, a všímejte si, kam vaše dítě jde a s kým

✔ Ukažte svým dětem, že k vám může se svým problémem kdykoli přijít

✔ Učte děti úctě k jiným lidem, k jejich právům a názorům

✔ Podpořte své děti tím, že se seznámíte s jejich učiteli, a ukažte učitelům, že si jejich úsilí ceníte a podporujete jej

✔ Neřešte problémy křikem nebo použitím násilí

Vaše děti potřebují vřelou náklonnost