Knihy Královské měly v židovském kánonu vždy své místo a jsou uznávány za kanonické. Je to opodstatněné, protože tyto knihy dále rozvíjejí nejdůležitější námět Bible — ospravedlnění Jehovovy svrchovanosti a konečné splnění Jehovova záměru se zemí, a to prostřednictvím jeho Království pod vládou Krista, slíbeného Semene. Důležité místo v těchto knihách kromě toho zaujímají tři přední proroci, Elijáš, Eliša a Izajáš, a je ukázáno, že jejich proroctví se neomylně splnila. O událostech zaznamenaných v knihách Královských se pojednává i na jiných místech Písma a jsou tam objasňovány. Ježíš se třikrát zmiňuje o něčem z obsahu těchto knih — o Šalomounovi (Mt 6:29), o královně z jihu (Mt 12:42; srovnej 1Kr 10:1–9) a o vdově z Carefatu a Naamanovi (Lk 4:25–27; srovnej 1Kr 17:8–10; 2Kr 5:8–14). Pavel uvádí zprávu o Elijášovi a 7 000 mužích, kteří neklekali před Baalem. (Ří 11:2–4; srovnej 1Kr 19:14, 18.) Jakub mluví o tom, jak se Elijáš modlil o to, aby bylo sucho, a pak o to, aby přišel déšť. (Jk 5:17, 18; srovnej 1Kr 17:1; 18:45.) Tyto zprávy o jednání jednotlivců, o nichž se píše v knihách Královských, potvrzují kanonicitu těchto spisů.

Archeologické důkazy. Bylo objeveno mnoho artefaktů, které spolehlivě potvrzují, že knihy Královské jsou z historického a zeměpisného hlediska přesné. Archeologické nálezy — stejně jako dnešní živé doklady — potvrzují, že v Libanonu byly cedrové lesy, z nichž Šalomoun získával stavební dříví na své stavební projekty v Jeruzalémě. (1Kr 5:6; 7:2) Důkazy průmyslové činnosti byly nalezeny v povodí Jordánu v místech, kde kdysi ležely Sukkot a Caretan. (1Kr 7:45, 46)

Za vlády krále Rechoboama napadl Judu Šišak (1Kr 14:25, 26) a o tomto vpádu se zmiňuje i vlastní zpráva tohoto krále, která je zaznamenána na chrámových zdech v Karnaku v Egyptě. Černý obelisk asyrského krále Salmanasara III. nalezený v roce 1846 v Nimrudu zobrazuje možná Jehuova vyslance, který se klaní před Salmanasarem. V knihách Královských sice o této události žádná zmínka není, ale je to další svědectví o tom, že izraelský král Jehu byl historickou osobností. Doklady o Achabově rozsáhlé stavební činnosti včetně ‚domu ze slonoviny, který vystavěl‘ (1Kr 22:39), poskytují rozvaliny nalezené v Samaří.

Moabský kámen (Mešova stéla) líčí některé události v souvislosti se vzpourou krále Meši proti Izraeli, a popisuje je z hlediska tohoto moabského panovníka. (2Kr 3:4, 5) Tento nápis je psán abecedním písmem a obsahuje také tetragrammaton.

V jednom analistickém textu, který se připisuje Tiglat-pileserovi III., se vyskytuje jméno Pekach. (2Kr 15:27) O tažení Tiglat-pilesera III. proti Izraeli se píše v královských kronikách tohoto panovníka a také v jednom asyrském nápise na jisté budově. (2Kr 15:29) V nápisech pojednávajících o Tiglat-pileserově tažení bylo rozluštěno také jméno Hošea. (2Kr 15:30; Ancient Near Eastern Texts, J. Pritchard, ed., 1974, s. 282–284)

V análech asyrského krále Senacheriba jsou sice zmínky o různých bojích, které tento král vedl, ale o tom, že anděl zničil jeho armádu v počtu 185 000 vojáků, která ohrožovala Jeruzalém, se v nich nemluví (2Kr 19:35); zprávu o této zničující porážce bychom v jeho vychloubačných záznamech ani nečekali. Pozoruhodné archeologické potvrzení posledního výroku knih Královských bylo nalezeno v klínopisných tabulkách objevených v Babylóně. Je z nich patrné, že Jaʼukinu (Jehojakin) byl uvězněn v Babylóně, a je v nich také uvedeno, že dostával příděly z královské pokladnice. (2Kr 25:30; Ancient Near Eastern Texts, s. 308)

Splňování proroctví. Knihy Královské obsahují rozmanitá proroctví a ukazují, jak podivuhodně se tato proroctví splnila. Například z 1. Královské 2:27 je vidět, jak se splnilo Jehovovo slovo pronesené proti domu Eliho. (1Sa 2:31–36; 3:11–14) Splnila se i proroctví, jež se vztahovala na Achaba a jeho dům. (Srovnej 1Kr 21:19–21 s 1Kr 22:38 a 2Kr 10:17.) Uskutečnilo se také to, co bylo předpověděno o Jezábel a jejích pozůstatcích. (Srovnej 1Kr 21:23 s 2Kr 9:30–36.) A historické skutečnosti potvrzují, že proroctví o zničení Jeruzaléma byla pravdivá. (2Kr 21:13)