‚Musíte se také snažit zabezpečit si kněžství?‘

8. (a) Kdo byl Korach? (b) Co Koracha možná vedlo k tomu, že se začal na kněze dívat z čistě lidského hlediska?

⁸ Korach nebyl hlavou kmene Levi ani žádné z rodin Kehatovců. (4. Mojžíšova 3:30, 32) Mezi Izraelity byl však uznávaným náčelníkem. V souvislosti se svými povinnostmi se možná pohyboval v blízkosti Árona a jeho synů. (4. Mojžíšova 4:18, 19) Na vlastní oči viděl projevy nedokonalosti těchto mužů, a proto si mohl říkat: ‚Takovýmhle kněžím se mám podřizovat? Vždyť jsou tak nedokonalí! Není to dlouho, co Áron udělal zlaté tele. A k čemu to vedlo? Náš lid se dopustil modlářství. A teď je Mojžíšův bratr Áron veleknězem! To je ale nadržování! Nebo Áronovi synové, Nadab a Abihu. Projevili přece ke svým služebním výsadám tak hrubou neúctu, že je Jehova musel usmrtit!‘a (2. Mojžíšova 32:1–5; 3. Mojžíšova 10:1, 2) Ať už si Korach říkal cokoli, je zřejmé, že se na kněze začal dívat z lidského hlediska. To ho dovedlo ke vzpouře proti Mojžíšovi a Áronovi, a v konečném důsledku proti Jehovovi. (1. Samuelova 15:23; Jakub 1:14, 15)

9, 10. Jaké obvinění vznesli proti Mojžíšovi Korach a ostatní vzbouřenci, a na základě čeho měli vědět, že takové jednání je pošetilé?

⁹ Vzhledem k tomu, že Korach byl vlivný muž, nebylo pro něj těžké získat na svou stranu další Izraelity, kteří smýšleli podobně. Spolu s Datanem a Abiramem našel 250 stoupenců, kteří byli náčelníky shromáždění. Společně přišli za Mojžíšem a Áronem a řekli: „Všichni, celé shromáždění, jsou svatí, a Jehova je v jejich středu. Pročpak byste se měli pozvedat nad Jehovův sbor?“ (4. Mojžíšova 16:1–3)

¹⁰ Vzbouřenci dobře věděli, že by neměli zpochybňovat Mojžíšovu autoritu. Krátce před tím totiž stejným způsobem jednali Áron a Miriam. Ti použili dokonce podobnou argumentaci jako Korach. Jak čteme ve 4. Mojžíšově 12:1, 2, ptali se: „Mluvil Jehova jen skrze jediného Mojžíše? Nemluvil také skrze nás?“ Jehova pak Mojžíšovi, Áronovi a Miriam přikázal, aby přišli ke vchodu do stanu setkání, kde jim oznámí, koho vybral za vůdce. Potom jim Jehova jasně řekl: „Kdyby byl nějaký váš prorok pro Jehovu, dal bych se mu poznat ve vidění. Mluvil bych k němu ve snu. Ne tak můj sluha Mojžíš! Je mu svěřen celý můj dům.“ Následně Jehova na nějakou dobu postihl Miriam malomocenstvím. (4. Mojžíšova 12:4–7, 10)

11. Jak Mojžíš reagoval na Korachovu vzpouru?

¹¹ Korach a ti, kdo se přiklonili na jeho stranu, o této události jistě věděli. Jejich vzpoura byla neomluvitelná. Přesto se Mojžíš trpělivě snažil s nimi rozmlouvat. Vybízel je k tomu, aby si více vážili svých výsad: „Je to pro vás tak malá věc, že vás Bůh Izraele oddělil z izraelského shromáždění, aby vás představil sobě?“ Rozhodně to nebyla „malá věc“. Levité měli skutečně velké výsady. Co víc si mohli přát? Dále Mojžíš odhalil, o co jim vlastně šlo. „Musíte se tedy také snažit zabezpečit si kněžství?“b (4. Mojžíšova 12:3; 16:9, 10) A jak na tuto vzpouru proti Bohem ustanovené autoritě zareagoval Jehova?

Soudce Izraele zasahuje

12. Na čem záviselo to, zda si Izraelité udrží dobrý vztah k Bohu?

¹² Když Jehova dával Izraelitům Zákon, řekl jim, že budou-li poslušní, stanou se „svatým národem“, a že zůstanou svatými, dokud se budou podřizovat Jehovovu uspořádání. (2. Mojžíšova 19:5, 6) Když nyní vypukla otevřená vzpoura, bylo načase, aby Soudce a Zákonodárce Izraele zasáhl. Mojžíš řekl Korachovi: „Ty a celé tvé shromáždění, buďte zítra zde před Jehovou, ty a oni a Áron. A každý si vezměte svou nádobu na oheň, a dáte na ně kadidlo, a každý předloží svou nádobu na oheň před Jehovou, dvě stě padesát nádob na oheň, a ty a Áron každý svou nádobu na oheň.“ (4. Mojžíšova 16:16, 17)

13. (a) Proč bylo od vzbouřenců opovážlivé, že předložili před Jehovou kadidlo? (b) Jak Jehova naložil se vzbouřenci?

¹³ Podle Božího zákona mohli kadidlo předkládat jenom kněží. Pouhá představa, že by kadidlo před Jehovou předkládal Levita, který nebyl knězem, měla rebely přivést k vystřízlivění. (2. Mojžíšova 30:7; 4. Mojžíšova 4:16) V případě Koracha a jeho stoupenců to však neplatilo. Druhého dne Korach „sebral [proti Mojžíšovi a Áronovi] celé shromáždění u vchodu do stanu setkání“. Zpráva uvádí: „Jehova nyní mluvil k Mojžíšovi a Áronovi a řekl: ‚Oddělte se ze středu tohoto shromáždění, abych je v mžiku zahubil.‘“ Mojžíš a Áron však prosili Jehovu, aby lid zachoval naživu. Jejich prosba byla vyslyšena. Pokud jde ovšem o Koracha a jeho stoupence, ‚oheň začal stravovat těch dvě stě padesát mužů obětujících kadidlo‘. (4. Mojžíšova 16:19–22, 35)c

14. Proč Jehova pevně zakročil proti izraelskému shromáždění?

¹⁴ Izraelité, kteří viděli, jak Jehova proti vzbouřencům zakročil, si z toho kupodivu nevzali poučení. „Příští den začalo celé shromáždění izraelských synů reptat proti Mojžíšovi a Áronovi a říkat: ‚Vy, vy jste usmrtili Jehovův lid.‘“ Izraelité se tedy postavili na stranu spiklenců. Nakonec Jehovovi došla trpělivost. Nikdo — dokonce ani Mojžíš s Áronem — už nemohl ve prospěch lidu nic udělat. Jehova postihl neposlušné metlou, „a počet mrtvých od té metly dosáhl čtrnácti tisíc sedmi set, kromě těch zemřelých kvůli Korachovi“. (4. Mojžíšova 16:41–49)

15. (a) Proč měli Izraelité bez váhání uznat vedoucí postavení Mojžíše a Árona? (b) Jaké poučení o Jehovovi můžeme z této zprávy načerpat?

¹⁵ Tito lidé vůbec nemuseli přijít o život. Stačilo, kdyby se jen trochu zamysleli. Mohli například uvažovat: ‚Kdo riskoval svůj život, když předstoupil před faraóna? Kdo za Izraelity žádal, aby byli osvobozeni? Kdo byl po osvobození Izraele jako jediný vybídnut, aby vystoupil na horu Choreb a mluvil s Božím andělem tváří v tvář?‘ Svými pozoruhodnými skutky Mojžíš a Áron nade vší pochybnost dokázali, že jsou Jehovovi věrně oddáni a že milují izraelský lid. (2. Mojžíšova 10:28; 19:24; 24:12–15) Jehova neměl žádné potěšení z toho, že musel vzbouřence usmrtit. Když však bylo zjevné, že Izraelité chtějí ve své vzpouře pokračovat, rozhodně zasáhl. (Ezekiel 33:11)