„NESCHOVÁVEJ SVÉ UCHO VŮČI MÉ ÚLEVĚ“

(Nářky 3:1–5:22)

Ve 3. kapitole Nářků se o izraelském národě mluví jako o ‚zdatném muži‘. I navzdory neštěstí tento muž zpívá: „Dobrý je Jehova k tomu, kdo v něho doufá, k duši, která ho stále hledá.“ V modlitbě k pravému Bohu také prosí: „Můj hlas uslyšíš. Neschovávej své ucho vůči mé úlevě, vůči mému volání o pomoc.“ Tento muž Jehovu žádá, aby věnoval pozornost pohaně od nepřítele, když říká: „Oplatíš jim zacházení, Jehovo, podle díla jejich rukou.“ (Nářky 3:1, 25, 56, 64)

Jeremjáš dává průchod svým citům a nad hroznými následky osmnáctiměsíčního obléhání Jeruzaléma běduje: „Trest za provinění dcery mého lidu se také stává větším než trest za hřích Sodomy, jež byla rozvrácena jako v mžiku a k níž se žádné ruce neobrátily s pomocí.“ Pak Jeremjáš pokračuje: „Lépe se prokázalo být těm zabitým mečem než těm zabitým hladem, protože oni slábnou, probodeni pro nedostatek výnosu širého pole.“ (Nářky 4:6, 9)

Pátá báseň popisuje nářek obyvatel Jeruzaléma. Ti prosí: „Vzpomeň, Jehovo, co se nám stalo. Pohlédni přece a viz naši pohanu.“ Vyprávějí o svém utrpení a naléhavě Boha žádají: „Jehovo, ty budeš sedět na neurčitý čas. Tvůj trůn je po generaci za generací. Přiveď nás zpět, Jehovo, k sobě, a my se pohotově vrátíme. Přines nám nové dny jako v dávné minulosti.“ (Nářky 5:1, 19, 21)

Důvěřujte v Jehovu

V biblické knize Nářky je ukázáno, jak Jehova pohlížel na Jeruzalém a judskou zemi poté, co Babylóňané toto město vypálili a zemi po sobě zanechali zpustošenou. Jeremjáš v této knize vyznává hříchy národa a tak ukazuje, že z Jehovova stanoviska byla příčinou neštěstí právě jejich vlastní provinění. Inspirované písně v knize Nářky také obsahují slova vyjadřující důvěru v Jehovu a touhu začít jednat správně. A i když to tak v té době většina lidí necítila, Jeremjáš a kajícný ostatek se s těmito slovy ztotožňovali.

Jehovovo hodnocení situace v Jeruzalémě, jak je vyjádřeno v knize Nářky, nám přináší důležité poučení, a to ve dvou směrech. Za prvé, zpráva o zničení Jeruzaléma a zpustošení Judy nás podněcuje k poslušnosti Jehovy a slouží jako varování před přehlížením Boží vůle. (1. Korinťanům 10:11) Druhé poučení vyplývá z Jeremjášova příkladu. (Římanům 15:4) Tento hluboce zarmoucený prorok očekával i ve zdánlivě beznadějné situaci záchranu od Jehovy. Je proto nesmírně důležité, abychom Jehovovi plně důvěřovali a spoléhali se na jeho Slovo. (Hebrejcům 4:12)