Ve 2. Mojžíšově 24:7 je uvedeno, že když Mojžíš zapsal, co mu Jehova nařídil, „vzal knihu smlouvy a četl ji do uší lidu“. Lid shromážděný u hory Sinaj viděl na vlastní oči nadpřirozené úkazy, a proto si uvědomoval, že to, co Mojžíš četl, bylo od Boha a že to byly potřebné informace. (2. Mojžíšova 19:9, 16–19; 20:22) I my potřebujeme vědět, co je zaznamenáno v Božím slově. (Žalm 19:7–11)

6. a) Co udělal Mojžíš předtím, než izraelský národ vstoupil do Zaslíbené země? b) Jak bychom mohli my jednat podle Mojžíšova příkladu?

⁶ Když se izraelský národ připravoval na přechod řeky Jordánu, aby mohl vstoupit do Zaslíbené země a opustit kočovný život v pustině, bylo vhodné, aby si připomněl Jehovův Zákon i to, jak Jehova jednal se svým lidem. Mojžíš byl podnícen Božím duchem, aby lidu zopakoval Zákon. Připomněl mu podrobnosti Zákona a zdůraznil zásady, na nichž byl Zákon založen, i postoje, které měly ovlivňovat vztah Izraelitů k Jehovovi. (5. Mojžíšova 4:9, 35; 7:7, 8; 8:10–14; 10:12, 13) Když přijímáme nějaký nový úkol nebo když se dostaneme do nějaké nové životní situace, je dobré také uvažovat o tom, jak by rady z Písem měly ovlivnit naše jednání.

Když na pláni před horou Sinaj četl Mojžíš Izraelitům „knihu smlouvy“, dělal to proto, aby si byli vědomi své odpovědnosti před Bohem a aby v souladu s tím jednali. Jak na to reagovali? To, co jim bylo předčítáno, od nich vyžadovalo, aby projevili své postoje. Uvědomovali si to, a proto řekli: „Všechno, co Jehova mluvil, jsme ochotni činit a být poslušni.“ (2. Mojžíšova 24:7; srovnej 2. Mojžíšovu 19:8; 24:3.)