Listí křičí

Jeden problém, který David a Ben zakusili, byl zčásti způsoben nepřátelstvím mezi některými obyvateli Ostrovů útesů a Malaiťany. Tento nepřátelský postoj se vyvinul potom, co v Honiaře vypukl boj mezi soupeřícími anglikánskými stranami. To bylo asi v té době, kdy přijeli průkopníci. Proto mohli tito malaitští zvláštní průkopníci stěží chodit někam kázat sami. Ale to není vše — lidé žijí ve strachu ze svého biskupa a kněží. Duchovní často navštěvují lidi, aby se přesvědčili, zda nemají doma nějakou literaturu Společnosti. Když se něco najde, domácí si může být jistý, že dostane pořádně vyhubováno a bude muset literaturu vydat knězi ke zničení. Proto bylo nesmírně těžké někomu kázat; lidé utíkali, jakmile viděli, že se blíží svědek.

Průkopníci si uvědomili, že budou muset kázat jinak. „Rozhodli jsme se používat listí,“ říkají. „Šli jsme tam, kde se křižovaly pěšiny v buši, utrhli jsme velký list z nejbližšího stromu a napsali na něj velkým písmem biblický text a menším písmem jeho vysvětlení. Docela malým písmem jsme pak napsali: ‚Jestli chtít vědět víc o ten text, prosím napsat svědek Jehovův na Šalomounovy ostrovy nebo zeptat kterýkoli svědek bydlet blízko vy.‘“

David a Ben nám vyprávějí o jiném způsobu svého listového svědeckého díla: „Napsali jsme námět: ‚Království patřit Bůh‘ a pod to první text, Matouše 24:14, se slovy ‚O tom muset kázat‘. A pak pod to otázku: ‚Co udělat království Boha?‘ A potom poslední text, Zjevení 21:4.“

Jestliže průkopníci kázali v oblasti, kde byli lidé silně proti pravdě, používali jako závěrečný text na listu Žalm 37:9: ‚Každý špatný člověk skončit, ale každý, kdo doufat v Jehova, zůstat na zem.‘ Pak položili list doprostřed nejprošlapanějších pěšin v buši a odešli. Měl tento způsob kázání dobré výsledky?

Jednoho dne jeden z průkopníků napsal propiskou kázání na list a opatrně jej položil přímo doprostřed vyšlapané cesty. Pak kousek poodešel a schoval se mezi stromy. Zvědavě čekal, kdo list sebere. K jeho překvapení se cestou přiloudal pes a list očichal. „Myslím, že ten pes uměl číst,“ žertoval průkopník, „protože začal na list štěkat. Tak se rozčílil a dělal takový hluk, že si lovec nedaleko v buši myslel, že pes zahnal na strom vačici nebo ještěrku. Přiběhl a viděl, že pes štěká na list a hrabe po něm. Odstrčil psa a list opatrně zvedl. Chviličku si kázání na listu četl a pak stejně opatrně položil list s poselstvím zpátky doprostřed cesty.“

Průkopník končí: „Když jsem později šel kolem lovcova domu, zavolal na mne: ‚Položil jste něco na cestu?‘ Začali jsme biblický rozhovor, z něhož se brzy stalo pravidelné biblické studium. Nyní jsou ten muž i celá rodina zvěstovateli dobré zprávy.“

[Obrázek na straně 227]

Listy stromu taro se používají jako deštníky. Na tyto listy se také může napsat poselství