„BYLI JSME TAK ŠŤASTNÍ, ŽE MÁME SVOBODU!“

Jelikož Rusko leží poblíž Finska, vedoucí sbor požádal finskou odbočku, aby pomohla zorganizovat mezinárodní sjezd v Sankt Petěrburgu, který se konal 26.–28. června 1992. Jaké pocity bratři měli, když po více než 50 letech zákazu uspořádali sjezd? Jeden bratr vypráví: „Na stadionu nás byly tisíce. Nedokázali jsme zadržet pláč. Byli jsme tak šťastní, že máme svobodu! Ani ve snu nás nenapadlo, že to zažijeme ještě v tomto systému věcí. Bylo to díky Jehovovi. Vzpomínali jsme na to, jak nás pět zavřeli do cely, a střídali jsme se, aby vždycky tomu, který ležel uprostřed, bylo tepleji. Tábor byl obehnán vysokým plotem. Vysoká zeď byla i kolem stadionu, ale tam jsme chtěli zůstat co nejdéle. Naše pocity nelze ani slovy vyjádřit.

Po celou dobu sjezdu jsme měli slzy v očích. Když jsme se dívali kolem sebe, plakali jsme radostí. Byl to prostě zázrak! I když nám bylo už přes 70, po stadionu jsme poletovali, jako bychom měli křídla. Na takovou svobodu jsme čekali 50 let. Nejprve Jehova připustil, abychom byli posláni do vyhnanství na Sibiř, a pak do různých věznic a táborů. Teď jsme ale byli na stadionu! Jehova je mocnější než kdokoli jiný. Jen jsme tam stáli, dívali se jeden na druhého a vzlykali. Bylo těžké uvěřit, že to je skutečnost. Několik mladých bratrů za námi přišlo a zeptali se: ‚Je všechno v pořádku? Neublížil vám někdo?‘ Vzlykali jsme tak, že jsme ani nemohli odpovědět. Jeden z nás ze sebe dostal alespoň větu: ‚Pláčeme radostí.‘ Pak jsme jim vyprávěli, jak jsme Jehovovi léta sloužili pod zákazem a že teď nemůžeme uvěřit tomu, jak rychle Jehova věci změnil.“

[Obrázky na straně 205]

Milton Henschel při proslovu na mezinárodním sjezdu „Nositelé světla“ v roce 1992 na Kirovově stadionu v Sankt Petěrburgu