Petr ukazuje, proč si falešní učitelé právem zaslouží zničení: „Mnozí budou následovat jejich skutky nevázaného chování a kvůli nim se bude mluvit utrhačně o cestě pravdy.“ (2. Petra 2:2)

5. Za co byli falešní učitelé odpovědní?

⁵ Jen si pomysli! Pod vlivem falešných učitelů se mnozí ve sboru zapletou do nevázaného chování. Řecké slovo přeložené jako ‚nevázané chování‘ označuje prostopášnost, nedostatek zdrženlivosti, neslušnost, chlípnost nebo nestoudné chování. Petr již dříve řekl, že křesťané „unikli porušenosti, která je ve světě skrze chtíč“. (2. Petra 1:4) Ale někteří se k porušenosti vraceli a z velké části za to byli odpovědní falešní učitelé ve sborech. Cesta pravdy si tak získala špatnou pověst. To je opravdu smutné! Je jisté, že svědkové Jehovovi by dnes měli této záležitosti věnovat zvýšenou pozornost. Nikdy bychom neměli zapomenout, že svým chováním můžeme Bohu přinést buď chválu, nebo pohanu. (Přísloví 27:11; Římanům 2:24)

8, 9. (a) Jaké zvrácené uvažování ovlivňovalo první křesťany? (b) Co podle Judy dělali někteří lidé ve sboru?

⁸ Jeden biblický učenec poznamenal, že „v církvi byli lidé, kteří překroutili nauku o milosti“ neboli o „nezasloužené laskavosti“. (Efezanům 1:5–7) Podle tohoto učence někteří lidé argumentovali takto: „Říkáte, že Boží [nezasloužená laskavost] je tak hojná, že přikryje každý hřích? . . . Potom hřešme dál, neboť Boží [nezasloužená laskavost] setře každý hřích. Ve skutečnosti čím více budeme hřešit, tím více příležitostí dáme Boží [nezasloužené laskavosti], aby se projevila.“ Už jsi někdy slyšel zvrácenější uvažování, než je toto?

⁹ Apoštol Pavel se postavil proti nesprávnému uvažování o Božím milosrdenství tím, že se zeptal: „Máme zůstat v hříchu, aby se rozhojnila nezasloužená laskavost?“ Také se dotazoval: „Máme zhřešit, protože nejsme pod zákonem, ale pod nezaslouženou laskavostí?“ Na obě otázky důrazně odpověděl: „Kéž se to nikdy nestane!“ (Římanům 6:1, 2, 15) Juda jasně uvádí, že někteří lidé „nezaslouženou laskavost našeho Boha obracejí v omluvu pro nevázané chování“. Ale Petr poznamenává, že pro takové lidi „zničení nedříme“. (Juda 4; 2. Petra 2:3)