Dále Theological Wordbook of the Old Testament (Chicago, 1980, sv. 1, s. 13) uvádí: „Zbožní Židé se chtěli vyvarovat nebezpečí, že by Boží jméno (JHWH) bylo bráno nadarmo, a proto začali vlastní jméno jako takové nahrazovat slovem ʼǎdōnā(j). Masoreti sice původní čtyři souhlásky v textu ponechali, ale doplnili k nim samohlásky ē (místo ǎ z jiných důvodů) a ā, aby čtenáři připomněli, že má bez ohledu na souhlásky vyslovit slovo ʼǎdōnā(j). Tento rys se v hebrejské Bibli vyskytuje ve více než šesti tisíci případech.

Změny na 134 místech

Na 134 místech změnili židovští soferim (písaři) původní hebrejský text tak, že místo JHWH uvedli ʼAdho·naiʹ. V Gins.^Mas, sv. IV, s. 28, § 115 se uvádí: „Viděli jsme, že v mnoha z těchto sto třiceti čtyř případů, v nichž nynější uznávaný text uvádí podle této masory Adonaī, některé z nejlepších rkp. a raných vydání uvádějí tetragrammaton, a vzniká otázka, jak k těmto obměnám došlo. Vysvětlení nemusíme hledat daleko. Od nepaměti židovská pravidla určovala, že se nevyslovitelné jméno má místo יהוה [JHWH] vyslovovat Adonaī, jako kdyby bylo napsáno אדני [ʼAdho·naiʹ]. Opisovači tedy považovali za nejpřirozenější uvést zde náhradní výraz vyslovovaný místo tetragrammata, které vyslovovat nesměli.“