Vzrušující loterie — Hazardní hry ve světě

„POTŘEBUJEME mít jenom jeden dolar a sen.“ Tím snem bylo získat hlavní výhru v newyorské loterii, tedy 45 miliónů dolarů. Za dolar se dal koupit pokus o výhru. Snílků přicházely milióny. Zatímco stáli ve frontě na losy, povídali si o jachtách, norkových kožiších a přepychových domech — o věcech, které by si koupili za výhru. V jednu chvíli lidé po celém státě skupovali losy rychlostí 28 000 losů za minutu. Během posledních tří dnů před slosováním koupili 37,4 miliónu losů.

V Japonsku, u 10 000 stánků s oprávněním prodávat losy, kde se lidé shlukují, aby si koupili losy pro Velké novoroční slosování (loterie) Takarakudži, jdou vždy obchody velmi dobře. U jednoho tokijského stánku, kde bylo údajně v posledních letech prodáno pět vítězných losů, čekalo před otevřením ve frontě 300 lidí. Jedna mladá žena, která věřila, že štěstí přeje ranním ptáčatům, čekala od jedné hodiny v noci. Hlavní výhra, po které všichni tolik touží, dosáhla v minulém roce rekordu: sto miliónů jenů (714 285 amerických dolarů).

V hlavním městě jedné západoafrické země je místo, kterému zdejší lidé říkají Fakulta loterie. Vždy je plné lidí, kteří si přišli koupit losy a spekulovat o příštích číslech. Prodávají se dlouhé seznamy čísel, která vyhrála v minulosti, těm, kteří doufají, že v nich naleznou nějaký klíč k příštím kombinacím. Lidem důvěřujícím v mystické poznání jsou k dispozici loterní proroci, kteří za poplatek prorokují čísla, na která má člověk vsadit.

Jsou takové jevy ojedinělé? Vůbec ne. Posedlost loteriemi se šíří jako mor. Propuká ve všech světadílech. Rozpaluje bohaté i chudé země. Vzrušuje mladé i staré na jakékoli hospodářské, sociální i vzdělanostní úrovni ve společnosti.

Ano, loterie, to je velký vzkvétající obchod. Jenom ve Spojených státech měly státní loterie v roce 1989 příjem 18,5 miliardy dolarů. Před pouhými dvaceti sedmi lety byla tato hodnota nulová. Ale dnes jsou loterie druhou nejrozšířenější formou hazardních her ve Spojených státech a toto odvětví má roční nárůst 17,5 procenta, stejně jako počítačový průmysl.

Celosvětový výnos z loterie byl v roce 1988, podle posledních údajů dostupných v časopise Gaming and Wagering Business, 56,38 miliardy dolarů, a to je obrovské číslo. Představuje více než deset dolarů na každého muže, ženu a dítě na zemi. A to za jediný rok!

Nikdo sice nemůže popřít, že loterie prosperují, ale mnozí mají proti nim silné námitky. Následující dva články zkoumají rostoucí popularitu loterií a sporné otázky, které je provázejí. Poté, co uvážíte skutečnosti, budete schopni se rozhodnout, zda jsou pro vás loterie vhodné. Je moudré sázet do loterie? Jak snadné je vyhrát? Můžete prohrát víc než peníze?

Loterie — Proč jsou tak populární?

PROČ lidé sázejí do loterie? „Je to zábavné, je to vzrušující,“ řekla mluvčí slosovacího výboru. Možná, ale nejpřitažlivější je jistě výhra. Každému by se hodilo trochu peněz navíc. A loterie slibují mnoho peněz. V dnešním nejistém světě stoupajících cen, krachů na burzách a zaměstnání, která nemají budoucnost, věří milióny lidí, že výhra v loterii je jediný představitelný způsob, jak pohádkově zbohatnout.

K působivosti loterií přispívá i to, že nejsou složité a sázení je snadné. Je mnoho obměn, například loto, sportka a stírací losy, kdy se odhalují skrytá čísla, ale všechny mají dva společné rysy. Za prvé, hráči vyhrávají tehdy, když jsou čísla na jejich tiketu shodná s těmi, která vylosovali organizátoři. Za druhé, na rozdíl od jiných forem hazardních her, nejsou k výhře potřebné žádné zvláštní dovednosti nebo znalosti. Výhra a prohra jsou čistě věcí náhody.

Lidé sázejí do loterie také proto, že se losy snadno kupují. Většina Američanů si je může koupit v místní samoobsluze. Jinde, kde není nablízku stánek pro sázky, mohou hráči sázet poštou, po telefonu, telexem nebo faxem.

Co je na loteriích nového?

Jsou loterie něčím novým? Vůbec ne. Na slavnostech ve starověkém Římě rozdávali císařové Nero a Augustus jako výhru otroky a majetek. Jednu z prvních peněžních výher, o níž máme zprávu, vyplatila pravděpodobně v roce 1530 jedna loterie ve Florencii v Itálii. Během následujících století se loteriím v Evropě vedlo dobře. Loterie vzkvétaly i v raných dobách Ameriky. Přinášely peníze, které pomáhaly financovat město Jamestown, Kontinentální armádu a výstavbu proslulých univerzit, jako například Harvardovy, Dartmouthské, Yaleovy a Kolumbijské.

Ovšem v devatenáctém století se tento obchod dostal do potíží. Odpůrci hřímali proti masovým hazardním hrám a vznášeli obvinění, že slosování jsou zfalšovaná. Loterie byly spojeny s úplatkářstvím, korupcí a účastí na zločinech. Soukromým provozovatelům plynuly ohromné zisky. Výsledkem bylo to, že ve Spojených státech, Francii a Velké Británii byly loterie zakázány.

Konec příběhu? Pochopitelně ne. Jinde se loteriím dařilo i nadále výborně — například v Itálii a Austrálii. Španělský král Carlos III. založil loterii v roce 1763. V moderní podobě byla uznána roku 1812. Daly se vydělat peníze, a tak se jedna země za druhou nadšeně přidávaly k tomuto módnímu hnutí. Francie v roce 1933 zrušila zákaz a založila Loterie nationale. Také Irsko založilo ve třicátých letech své slavné Dostihové sázky ve prospěch irských nemocnic. Japonské Takarakudži měly svůj počátek v roce 1945. Británie dala svolení k fotbalovým sázkám a k slosování prémiových cenných papírů, což byly ve skutečnosti loterie, i když se tak nejmenovaly. A v roce 1964 se do tohoto obchodu znovu zapojily i Spojené státy.

Později, v sedmdesátých letech, pozměnily provoz loterií dvě novinky. Za prvé to bylo zavedení počítačů, na které byly napojeny obchodní terminály. Nyní se daly organizovat rozsáhlé, často se opakující hry, při nichž si hráči mohli volit vlastní čísla. Už nemuseli čekat celé týdny nebo měsíce na výsledek slosování; mohli se je dovědět během několika dnů, hodin, či dokonce minut.

Druhou novinkou bylo zavedení hry loto, při níž je malá pravděpodobnost výhry. Pokud hlavní výhra není vybrána, přenáší se do následujících kol. Výherní částka tak mohla postupně narůstat do miliónů dolarů. Prodej losů lota prudce stoupal a začalo jít o skutečně mohutný obchod.

Jsou přitažlivé pro provozovatele

Proč vlády podporují hazardní hry? Je to totiž snadný způsob, jak přijít k penězům bez zvyšování daní. Zatímco hrací automaty a rulety vyplácejí na výhrách až 95 procent peněz, které přijmou, loterie vyplácejí méně než 50 procent. Tak například v roce 1988 se ve Spojených státech z každého dolaru vyplatilo 48 centů na výhrách a 15 centů připadlo na reklamu, obchod a administrativu. Zbývajících 37 centů bylo použito na financování veřejných projektů, školství, zdravotnictví a pomoci zestárlým občanům. V celonárodním měřítku to činilo 7,2 miliardy dolarů.

Ale vlády neprovozují loterie jen proto, aby vydělávaly peníze. Pokud se do tohoto obchodu nezapojí, mohou prodělat. Jejich občané by mohli sázet jinde. A tak když zřídí loterii jedna země nebo stát, nutí to sousední země, aby udělaly totéž. Tento lavinovitý nárůst je patrný ve Spojených státech. V roce 1964 tam byla jen jedna státní loterie; v roce 1989 jich bylo třicet.

Sny o bohatství

Je samozřejmě mnoho lidí, kteří se snaží získat kousek spotřebitelova dolaru. Jak tedy pozorovatelé přesvědčí veřejnost, aby utrácela v loteriích? Reklamou! Zapojí odborníky na přesvědčování!

Zdůrazňuje se v reklamách, že určitá část zisku (třebaže malá) pomůže financovat školství nebo péči o zestárlé občany? Zdaleka ne! O tom se hovoří zřídka. Místo toho se v reklamách zdůrazňuje, jak vzrušující je vyhrát milión dolarů. Uveďme několik příkladů:

◻ „Pohádkový styl života bohatých a slavných lidí může být okamžitě i váš. . . Když budete hrát slavné kanadské mnohomiliónové LOTTO 6/49.“

◻ „FLORIDSKÁ LOTERIE. . . Zbohatněte v největší americké loterii.“

◻ „Peníze Made in Germany — ZBOHATNĚTE, budou z vás přes noc milionáři.“

Připadá vám to jako prodejní agresivita? Máte rozhodně pravdu! Snahy zmírnit propagaci obvykle končí, když losy nejdou na odbyt. Provozovatelé se ve skutečnosti uchylují k ještě silnějším hrám a obchodním metodám, aby přilákali nové hráče a zachovali si přízeň starých. Musí neustále nabízet cosi, co vypadá nově. Ředitel oregonské loterie James Davey řekl: „Máme své náměty her, například hrajeme Olympiádu. O vánocích máme Sváteční peníze. Při Hvězdách, které přinášejí štěstí si pohráváme s astrologickými znaky lidí. Zjišťujeme, že když pořádáte dvě, tři, čtyři nebo pět her najednou, prodáte více losů.“

Ale to, co přitahuje zdaleka nejvíce, je obrovská hlavní výhra. Když v lotu částka určená na výhru prudce stoupne, jak tomu bylo v roce 1989 v Pensylvánii, kdy dosáhla 115 miliónů dolarů, stává se z toho velká událost. Lidé horečnatě nakupují losy. Jeden autor to nazval „dobře živeným hráčským šílenstvím“. V této hysterické atmosféře sáhnou po svých peněženkách i ti, kteří obyčejně do loterie nesázejí.

[Rámeček na straně 6]

Hráčská vášeň a náboženství

„Katolická církev mě naučila hrát hazardní hry. Bingo nebo tombola se od loterií nijak neliší. Kdyby jako první skoncovala katolická církev s veškerými hazardními hrami, znovu bych uvážil, zda bych se neměl vyhýbat sázení do loterie. Jsem-li chamtivý, pak je to proto, že v církvi se to považuje takřka za svátost.“ — Dopis čtenáře časopisu U.S. Catholic.

„Podle průzkumu katolických farností, který provedla Univerzita Notre Dame, bývá v katolických farnostech největší účast na hrách bingo hned za počtem účastníků nedělní mše.“ Několik kněží ovšem tvrdí, že většina těch, kteří se účastní her bingo, do kostela nechodí. — The Sunday Star-Ledger, New Jersey, USA.

„Svatý Pankrác přinesl Madridu štěstí.“ Tak zněl titulek mezinárodního vydání španělského týdeníku ABC. Článek pokračoval: „‚Byl to svatý Pankrác‘, provolávali znovu a znovu dva zaměstnanci obchodu, který prodával losy po celém Madridu. . . a v němž prodali jedinou sérii 21515 neboli ‚gordo‘ [velké číslo] v hodnotě 250 miliónů [peset, čili dnešních 2 500 000 dolarů]. [Zaměstnanci] se přiznali, že se modlili k tomuto světci, jehož podoba dominuje nad firmou, a že na ni položili snítku zelené petržele, aby měli štěstí a prodali vánoční ‚gordo‘.“

„Starší výherci, když se snažili najít způsob, jak vysvětlit své štěstí ve hře, měli sklon věřit tomu, že je Bůh nebo osud vyvolili, aby vyhráli. . . ‚Chceme věřit, že se dá jak štěstí tak neštěstí ve hře něčemu připsat, ne však náhodě,‘ řekl Dr. Jack A. Kapchan, profesor psychologie na Univerzitě v Miami. ‚A komu jinému se to dá připsat, než Bohu?‘“ — The New York Times.

Co říká Bible o štěstí? Nevěrnému Izraeli Jehova řekl: „To vy ale opouštíte Jehovu, zapomínáte na mou svatou horu, prostíráte stůl pro boha Štěstí a naléváte míchané víno pro boha Osudu.“ — Izajáš 65:11.

Kolik z těch poměrně mála výherců se zamyslí nad tím, že jejich ojedinělé štěstí ve hře je založené na nedostatku štěstí miliónů lidí, kteří prohráli? Odráží se vůbec v hazardním hraní ‚láska k bližnímu‘? Je rozumné nebo biblické domnívat se, že by se svrchovaný Panovník vesmíru zapletl do tak sobecké neřesti, jakou je hazard? — Matouš 22:39.

Loterie — Kdo vyhrává? Kdo prohrává?

ZÁKLADNÍM argumentem ve prospěch státních loterií je skutečnost, že přinášejí vládě milióny dolarů, které by pravděpodobně jinak mohla získat jen zvýšením daní. ‚A jak je to snadné!‘ říkají zastánci. Je to jako daň, která se od nikoho nevyžaduje; je dobrovolná. Lidé jsou ve skutečnosti dychtiví zaplatit; čekají na to ve frontách!

Ale jaká obvinění se proti loteriím vznášejí?

Za prvé to, že reklamy na loterii často lidi nedostatečně informují nebo že zkrátka klamou. Propagují představu, že vyhrajete. Typická je jedna kanadská reklama na loterii, která prohlašuje: „S námi je snadné. . . VYHRÁT!!“

Ale je skutečně snadné vyhrát? Alie sází do jedné západoněmecké loterie. Reklama slibuje: „Máte neuvěřitelnou šanci vyhrát.“ Ale Alie běduje: „Deset let sázím do loterie a nikdy jsem nic nevyhrál a také neznám nikoho, kdo by cokoli vyhrál.“

Na každého výherce hlavní ceny připadají milióny jiných, podobných Aliemu, kteří týden co týden, rok co rok vyhazují své peníze a nic z toho nemají. Jeden milión dolarů vyhraje ve Spojených státech jen 0,000008 procenta z 97 miliónů sázejících.

Šance na nejvyšší výhru není ani jedna ku miliónu (zhruba taková je pravděpodobnost, že do vás udeří blesk); může to být jedna ku mnoha miliónům. Tak například když se ukázalo, že čím vyšší je hlavní výhra, tím více losů se prodá, zmenšila se pravděpodobnost výhry v newyorském Lottu z 1 ku 6 miliónům na 1 ku 12,9 miliónu!

Není divu, že lidé obviňují loterie z toho, že navádějí nic netušící zákazníky, aby přehlíželi, jak nesmírně nízkou šanci mají na výhru. Doktorka Valerie Lorenzová, ředitelka Amerického národního střediska pro chorobné sázení, říká jednoduše: „Loterie? To je ten největší vyděrač. Máte proti ní neskutečně malou šanci.“

A co když opravdu vyhrajete milión dolarů? Nedostanete ho celý. Nejprve z něho část zaplatíte na daních, a potom dostávají výherci ve Spojených státech každým rokem 35 000 dolarů po dobu dvaceti let. To činí 700 000 dolarů, jejichž hodnota se během těch dvaceti let ještě sníží inflací.

Dopad na chudé lidi

Jiným důvodem pro kritiku je to, že nejvíc utrácejí chudí lidé, kteří si to mohou nejméně dovolit. Provozovatelé loterií se hájí, že to není pravda, průzkumy prý ukazují, že loterie je oblíbenější u lidí ze středních vrstev. Říkají, že loterie jsou dobrovolné; nikdo nikoho nenutí hrát. Reklamy nicméně záměrně rozpalují touhu hráčů, a mnozí z nich jsou chudí. Jeden prodavač v obchodě se smíšeným zbožím na Floridě řekl: „Máme stálou skupinu lidí, které vidíme každý týden. Někteří kupují deset losů denně. Jiní kupují sto losů každý týden. Nemají peníze na jídlo, ale hrají ‚Lotto‘.“

V některých méně rozvinutých zemích je situace často ještě horší. Indonéská vláda nedávno přehodnotila činnost své fotbalové loterie Porkas, protože sdělovací prostředky informovaly o tom, že se celé vesnice „zbláznily do Porkas“. Časopis Asiaweek uvedl: „[Indonéské] noviny byly plné děsivých zpráv: muži bijí své manželky nebo děti; děti kradou rodičům peníze; děti utrácejí těžce vydělané peníze určené na zaplacení školného — to vše kvůli Porkas.“

Jak se loterie po celém světě šíří, stále více lidí je přiváděno k hazardním hrám. Někteří, a nejen chudí, hazardu propadají — stávají se z nich narkomani loterie. Arnie Wexler předsedá Výboru pro náruživé hraní hazardních her v americkém státě New Jersey. Říká: „Zákonodárci si myslí, že přišli na snadný a bezbolestný způsob, jak získat peníze, zatímco ničí spoustu rodin, spoustu malých podniků, spoustu lidských bytostí a spoustu životů.“

Otázka hodnot

Jiným závažným důvodem ke znepokojení je to, že státní loterie změnily postoj lidí k hazardním hrám. Současné státem řízené loterie „Play 3“ („Vsaď 3“) nebo „Lucky Numbers“ („Šťastná čísla“) nabízejí pravděpodobnost výhry jedna ku tisíci, ale v peněžní výhře vracejí pouze zhruba 50 procent. Před tím, než se do tohoto obchodu zapojila vláda, šlo o „zkažený“ a nezákonný zločinný podnik, o neřest. Nyní se stejné hře říká zábava, pobavení, projev občanské odpovědnosti!

Důležitým rozdílem mezi nezákonným sázením a státní loterií je samozřejmě to, že peníze, místo aby šly do kapes zločinců, financují vládní projekty. Mnoho pozorovatelů se nicméně obává toho, jaký dopad budou mít loterie na mravní hodnoty společnosti, které mají přinášet užitek.

To proto, že loterie živí naděje a touhu lidí po bezpracném zbohatnutí. Paul Dworin, redaktor časopisu Gaming and Wagering Business, řekl: „Dříve stát tvrdil, že budete-li tvrdě pracovat, dobře se vám povede. Dnes říká: ‚Kupte si los a stane se z vás milionář.‘ To je divné poselství od státu.“ A George Will napsal v časopise Newsweek: „Čím více lidé věří v důležitost štěstí, příležitosti, nahodilosti a osudu, tím méně věří v důležitost takových strohých mravních ctností jako je pracovitost, šetrnost, schopnost odložit uspokojení, píle a svědomitost.“

Jiná představa, která je pro lidskou společnost krajně důležitá, je tato: Jednotlivci by se neměli snažit mít prospěch z neúspěchu jiných. Provozovatelé loterií ovšem podporují názor, že je to v pořádku, když se jednotlivec raduje a vydělává prostřednictvím prohry jiných lidí. Takové myšlení je sobecké; je to projev pohrdání jasnou biblickou zásadou: „Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.“ — Matouš 22:39.

Loterie se i nadále výrazně rozmáhají po celé zemi, nehledě na mnohé projevy nesouhlasu. Jeden návštěvník v západní Africe pozoroval stovky lidí nakupených kolem budovy Státní loterie. „Proč všichni ti lidé tak rozmařile utrácejí peníze na loterii?“ zeptal se jednoho místního usedlíka, který přihlížel. „Vždyť jsou chudí.“

„Příteli, oni hrají loterii proto, že jim to dává naději,“ odpověděl ten usedlík. „Pro mnohé z nich je to jediná naděje, jakou v životě mají.“

Ale je výhra v loterii skutečně nadějí? Je to spíše iluze, klam, nepravděpodobný sen. Svědomitý křesťan nebude rozhodně plýtvat časem a prostředky v marné honbě za zbohatnutím v hazardních hrách. Je mnohem lepší řídit se radou apoštola Pavla, který napsal, že moudří lidé ‚nevkládají svou naději v nejistá bohatství, ale v Boha, který nám bohatě opatřuje všechno k našemu požitku‘. — 1. Timoteovi 6:17.

[Praporek na straně 8]

„Zákonodárci si myslí, že přišli na snadný a bezbolestný způsob, jak získat peníze, zatímco ničí spoustu rodin, spoustu malých podniků, spoustu lidských bytostí a spoustu životů“

[Rámeček na straně 9]

Nejlepší rady sázkařům

„Nikdo nemá chladnější úsměv než bookmaker, který vítá svého vítězného klienta. . . Těžko by se hledal bookmaker, který by sázkaři bránil v sázení proto, že ten příliš prohrává. . . Pamatujte také, že úspěšní sázkaři jsou tak vzácní jako zchudlí bookmakeři.“ — Graham Rock, The Times, Londýn.

„Zaručená hlavní výhra 45 miliónů dolarů ve slosování loterie Lotto dnes večer je nejvyšší v dějinách státu New York. Ale pravděpodobnost výhry při vsazení jednoho dolaru je 12 913 582 ku 1.“ — The New York Times.

„Hlupák se brzy loučí se svými penězi.“ Rčení běžné od šestnáctého století. — Familiar Quotations (Známé citáty), od Johna Bartletta.

„Neraduj se, hazardní hráči; kdokoli dnes vyhrává, zítra prohraje.“ — Španělské přísloví.