Martin Luther se nad tím rozhořčil a v roce 1517 uveřejnil svých 95 slavných tezí „z lásky k pravdě“, jak napsal v úvodu.a

Luther se pouze snažil o diskusi mezi učenci, na což měl jako profesor právo, a proto byly teze napsány latinsky. Podle Friedricha Oehningera však vyvolaly „ohromnou senzaci“. „Během 14 dnů byly [tištěné německé překlady] známé po celém Německu a během 4 týdnů v celém křesťanstvu. Někteří lidé se radovali, že se konečně někdo postavil proti římskému útlaku; pro jiné se stal Luther terčem nenávisti.“ Účinek těchto tezí překvapil samotného Luthera. Co z nich bylo patrné?

CO SE UKÁZALO V LUTHEROVÝCH 95 TEZÍCH

Podle první teze by měl být „celý život věřících pokáním“. Hříšník mohl dosáhnout pokoje s Bohem nikoli pomocí dopisů obsahujících odpustky, ale pravým pokáním a křesťanským chováním. Jedna z posledních tezí zní: „Pryč tedy se všemi proroky, kteří káží křesťanům: ‚Pokoj, pokoj‘, a přece pokoj není.“ — 92. teze.

„Nejvyšším“ a „skutečným pokladem“ nemá být tradice, ale evangelium, napsal Luther (55., 62., 65. teze) To je pravda. Ježíš dal vzor, když učil na základě inspirovaných Písem. O Božím slovu řekl: „Tvé slovo je pravda.“ (Jan 17:17; Luk. 24:44) Duchovenstvo se odchýlilo od tohoto vzoru a tím zamítlo Bibli jakožto nejvyšší autoritu a upadlo do pasti lidských nauk. Luther je káral: „Lidská učení káží ti, kteří říkali, že duše odletí (z očistce), jakmile v pokladnici zacinkají peníze.“ — 27. teze.

Luther varoval, že takovým kázáním „vzrůstá zisk a žádostivost“. (28. teze) Dějiny náboženství dokazují, že duchovenstvo nedbalo biblických výstrah a padlo za oběť lásce k penězům. (Hebr. 13:5) Jedno katolické historické dílo připouští: „Základní příčinou rozkladu v církvi oné doby byla finanční politika kurie, která byla úplně poskvrněná simonií.“

Když Luther pozvedl svůj hlas proti „ ‚posvěcené‘ církevní tradici“ a „ostře odmítl to, že církev upadla do sféry peněz a moci“, jak to vyjádřil jeden protestantský historik, dotkl se jádra problému: všeobecného opuštění původních křesťanských nauk.

JAK ZAČAL ODKLON OD PRAVÉ VÍRY

Jedenáctá teze popisovala jednu nebiblickou nauku jako „plevel, který byl zřejmě zaset, když biskupové spali“. To nám připomíná Ježíšovo podobenství o pšenici a plevelu, v němž Ježíš předpověděl, že se objeví zdánliví křesťané. (Mat. 13:36–43) Po smrti apoštolů smísili tito falešní křesťané spolu s odpadlými učiteli čisté biblické nauky s řeckou filozofií a zavedli nebiblické nauky, jako je nesmrtelnost duše, pekelný oheň a trojice.b — Sk. 20:29, 30.

První křesťané například neměli žádné výtvarné umění a takzvaní církevní otcové považovali uctívání obrazů za „blud a přestupek“. Ale již koncem čtvrtého století byly kostely plné obrazů znázorňujících Ježíše, Marii, apoštoly, anděly a proroky. Podle Epiphania ze Salamidy se těm, kteří byli znázorňováni, dostávalo nevhodného uctívání, když se lidé před nimi ukláněli. Postupně začalo být přehlíženo varování „střezte se model“. — 1. Jana 5:21; srovnej Skutky 10:25, 26.

Údajní křesťané zavrhli Ježíšův příkaz, když se začali ‚vypínat‘ nad svými bratry a organizovat církevní hierarchii. (Mat. 20:25–27; 23:8–11) Později si začali římští biskupové přisvojovat nejvýznačnější postavení. Historik Oehninger k tomu říká, že v době, kdy „nekontrolovaně probíhal rozklad církevního života pod vládou zesvětštělého papežství“, pokoušela se církev „o vlastní reformu, ale nebyla toho schopná“.

V 16. století došlo k dalším změnám. „Nálada v té době byla v jeho [Lutherův] prospěch,“ říká Oehninger a dodává, že „ho odpůrci napadali, hrozili mu smrtí jako kacířovi, ale tím ho jedině přiměli k dalším a novým průzkumům na základě Svatého písma, až se mu před očima začal hroutit celý římský systém jako pouhé lidské stvoření“. Ale byly nové církve opravdu prosté jakéhokoli „hrozného zneužívání a falešných nauk“, jak tvrdily?

REFORMACE NEPŘINESLA OBNOVU

Volání po reformě v 16. století nevedlo k obnovení „univerzální“ církve ani raných křesťanských nauk, ale vedlo pouze k rozštěpení odpadlého křesťanstva v odpadlé části, které se dále rozdělovaly. Dnešní biskupové, včetně dědiců Lutherových, zřejmě stále ještě „spí“, jak o tom mluvila 11. teze.