Požehnání, nebo zlořečení — Je možné si vybrat!

„Předložil jsem ti život a smrt, požehnání a zlořečení; a vyvolíš si život, abys zůstal naživu.“ (5. MOJŽÍŠOVA 30:19)

1. Jakou schopnost dal Bůh lidem?

JEHOVA BŮH nás — myslící lidské stvoření — vytvořil se svobodnou vůlí. Nestvořil nás jako automaty, roboty, ale dal nám výsadu a odpovědnost dělat rozhodnutí. (Žalm 100:3) První lidé — Adam a Eva — si mohli svobodně zvolit, jak budou jednat, a za své rozhodnutí byli zodpovědni Bohu.

2. Co si Adam zvolil a k čemu to vedlo?

² Stvořitel štědře zajistil, aby lidé mohli získat život s věčným požehnáním na rajské zemi. Proč nebyl tento záměr dosud uskutečněn? Protože Adam si zvolil špatně. Jehova mu uložil tento příkaz: „Z každého stromu zahrady smíš do sytosti jíst, ale ze stromu poznání dobrého a špatného, z toho jíst nebudeš, neboť v den, kdy z něho pojíš, určitě zemřeš.“ (1. Mojžíšova 2:16, 17) Kdyby si Adam zvolil, že bude poslušný, měli by naši první rodiče požehnání. Neposlušností si ale způsobili smrt. (1. Mojžíšova 3:6, 18, 19) Tak byly hřích a smrt přeneseny na všechny Adamovy potomky. (Římanům 5:12)

Požehnání umožněno

3. Jak Bůh poskytl ujištění o tom, že jeho záměr s lidstvem bude splněn?

³ Jehova Bůh stanovil určitý prostředek, kterým bude nakonec jeho záměr žehnat lidstvu uskutečněn. Sám v Edenu prorokoval o jistém Semeni: „Položím nepřátelství mezi tebe a ženu a mezi tvé semeno a její semeno. On ti zhmoždí hlavu a ty mu zhmoždíš patu.“ (1. Mojžíšova 3:15) Bůh později slíbil, že požehnání pro poslušné lidstvo přijde prostřednictvím tohoto Semene, které bude potomkem Abrahama. (1. Mojžíšova 22:15–18)

4. Co udělal Jehova pro to, aby mohlo být lidstvo požehnáno?

⁴ Jak se ukázalo, tímto slíbeným Semenem požehnání je Ježíš Kristus. O jeho úloze v Jehovově opatření pro požehnání lidstva napsal křesťanský apoštol Pavel toto: „Bůh nám doporučuje svou vlastní lásku tím, že Kristus za nás zemřel, zatímco jsme byli ještě hříšníky.“ (Římanům 5:8) Z požehnání se budou těšit ti jednotlivci z hříšného lidstva, kteří poslouchají Boha a využijí hodnotu Ježíšovy výkupní oběti. (Skutky 4:12) Zvolíš si poslušnost a požehnání? Neposlušnost povede k něčemu zcela jinému.

A co zlořečení?

5. Jaký je význam slova „zlořečit“?

⁵ Opakem požehnání je zlořečení. „Zlořečit“ znamená mluvit o někom zle, pronášet proti někomu něco zlého. Hebrejské slovo qelalah je odvozeno od kořene slovesa qalal, které doslova znamená „být lehký“. Když je však použito v obrazném smyslu, znamená ‚svolávat zlo‘ nebo ‚zacházet s opovržením‘. (3. Mojžíšova 20:9; 2. Samuelova 19:43)

6. K jaké události došlo během Elišovy služby nedaleko starověkého Betelu?

⁶ Uvažujme o jednom pozoruhodném příkladu okamžitého jednání, při němž bylo proneseno zlořečení. Stalo se to, když Boží prorok Eliša šel z Jericha do Betelu. Zpráva uvádí: „Jak šel po cestě nahoru, byli tam malí chlapci, kteří přišli z města a začali se mu pošklebovat, a kteří mu říkali: ‚Vzhůru, holohlavče! Vzhůru, holohlavče!‘ Nakonec se otočil za sebe a viděl je a svolal na ně zlo v Jehovově jménu. Nato vyšly z lesa dvě medvědice a na kusy roztrhaly z jejich počtu dvaačtyřicet dětí.“ (2. Královská 2:23, 24) Není nám odhaleno, co přesně Eliša řekl, když pronesl zlořečení tím, že svolal zlo na ty pošklebující se děti. Avšak to ústní prohlášení vedlo k určitému výsledku, protože bylo proneseno v Jehovově jménu Božím prorokem, který jednal v souladu s Boží vůlí.

7. Co se stalo dětem, které se Elišovi posmívaly, a proč?

⁷ Zdá se, že hlavním důvodem, proč se ty děti pošklebovaly, bylo to, že Eliša měl na sobě známý Elijášův úřední oděv a ty děti nechtěly mít nablízku žádného Elijášova nástupce. (2. Královská 2:13) Eliša svolal ve jménu Elijášova Boha zlo na ten pošklebující se dav, aby rozptýlil pochybnosti o tom, že je skutečně Elijášovým nástupcem, a aby ty mladé lidi i jejich rodiče naučil patřičné úctě k Jehovovu proroku. Když Jehova způsobil, aby z lesa vyběhly dvě medvědice a těch dvaačtyřicet posměvačů roztrhaly na kusy, dal najevo, že Elišu jako svého proroka schvaluje. Jehova jednal rozhodně — a to kvůli jejich nestoudné neúctě ke sdělovacímu prostředku, jenž tehdy používal na zemi.

8. S čím lid Izraele souhlasil a k čemu to mělo vést?

⁸ Mnoho let předtím projevili podobnou neúctu k Božímu uspořádání Izraelité. Tehdy se události vyvíjely takto: roku 1513 př. n. l. Jehova projevil izraelskému lidu přízeň tím, že ho vysvobodil z egyptského zajetí jakoby na „orlích křídlech“. Krátce nato Izraelité slíbili, že budou Boha poslouchat. Povšimni si, jak byla poslušnost nerozlučně spojena s Božím schválením. Jehova prostřednictvím Mojžíše řekl: „Jestliže . . . budete přesně poslouchat můj hlas a skutečně budete dodržovat mou smlouvu, pak se jistě stanete mým zvláštním majetkem ze všech ostatních národů, protože celá země patří mně.“ Lid na to reagoval kladně slovy: „Všechno, co Jehova mluvil, jsme ochotni dělat.“ (2. Mojžíšova 19:4, 5, 8; 24:3) Izraelité tvrdili, že Jehovu milují, byli mu zasvěceni a slíbili, že budou poslouchat jeho hlas. Kdyby to dělali, vedlo by to k velkému požehnání.

9., 10. Co udělali Izraelité, zatímco Mojžíš byl na hoře Sinaj, a jaké to mělo následky?

⁹ Avšak dříve, než byly základní principy této smlouvy vyryty „Božím prstem“ do kamene, musel Bůh pronést zlořečení. (2. Mojžíšova 31:18) Proč museli Izraelité nést tak tragické následky? Cožpak neprojevili touhu jednat podle všeho, co Jehova řekl? Ano, slovem usilovali o požehnání, ale svými skutky si zvolili cestu, která si zasluhovala zlořečení.

¹⁰ Během čtyřicetidenního období, kdy byl Mojžíš na hoře Sinaj a dostával Deset přikázání, Izraelité porušili svůj dřívější slib věrné oddanosti Jehovovi. Zpráva říká: „Mezitím lid uviděl, že Mojžíš si dává na čas, než sestoupí z hory. Lid se tedy shromáždil kolem Árona a řekl mu: ‚Vstaň, udělej nám boha, který půjde před námi, protože pokud jde o toho Mojžíše, muže, který nás vedl z egyptské země, jistě nevíme, co se mu stalo.‘ “ (2. Mojžíšova 32:1) To je další příklad neuctivého postoje k lidskému prostředníkovi, kterého Jehova používal k vedení a usměrňování svého lidu. Izraelité byli zvábeni k napodobení egyptského modlářství, a to mělo hrozné následky, protože v jediném dni přibližně tři tisíce Izraelitů padlo mečem. (2. Mojžíšova 32:2–6, 25–29)

Prohlášení o požehnání a o zlořečení

11. Jaké pokyny v souvislosti s požehnáním a zlořečením provedl Jozue?

¹¹ Ke konci čtyřicetiletého putování Izraele pustinou Mojžíš podrobně uvedl, jaké požehnání Izraelité získají, když si zvolí cestu poslušnosti Bohu. Vyjmenoval také zlořečení, které Izrealité zažijí, když se rozhodnou Jehovu neposlouchat. (5. Mojžíšova 27:11–28:10) Zanedlouho potom, co Izrael vstoupil do Zaslíbené země, Jozue provedl Mojžíšovy pokyny, které s tímto požehnáním a zlořečením souvisely. Šest kmenů Izraele stálo na úpatí hory Ebal, šest dalších kmenů se rozmístilo před horou Gerizim. Levité stáli v údolí uprostřed. Zdá se, že kmeny, které byly před horou Ebal, říkaly „Amen!“ na zlořečení neboli kletby, které byly čteny směrem k nim. Další kmeny na úpatí hory Gerizim odpovídaly na požehnání, o kterých Levité četli směrem k nim. (Jozue 8:30–35)

12. Uveď příklady některých zlořečení, která Levité provolávali.

¹² Představ si, že slyšíš, jak Levité říkají: „Prokletý je muž, který udělá vyřezávaný obraz nebo litou sochu, věc odpornou Jehovovi, výrobek rukou zpracovatele dřeva a kovu, a který to postavil do úkrytu . . . Prokletý je ten, kdo zachází se svým otcem nebo svou matkou s opovržením . . . Prokletý je ten, kdo odsune zpátky mezník svého bližního . . . Prokletý je ten, kdo způsobí, aby slepý zbloudil na cestě . . . Prokletý je ten, kdo převrací soud cizího usedlíka, chlapce bez otce a vdovy . . . Prokletý je ten, kdo si lehne s manželkou svého otce, protože odkryl suknici svého otce . . . Prokletý je ten, kdo si lehne s jakýmkoli zvířetem . . . Prokletý je ten, kdo si lehne se svou sestrou, dcerou svého otce nebo dcerou své matky . . . Prokletý je ten, kdo si lehne se svou tchyní . . . Prokletý je ten, kdo smrtelně udeří svého bližního z úkrytu . . . Prokletý je ten, kdo přijme úplatek, aby smrtelně udeřil nějakou duši, když je to nevinná krev . . . Prokletý je ten, kdo neuvede slova tohoto zákona v platnost tím, že by je činil.“ Po každém zlořečení kmeny před horou Ebal říkají: „Amen!“ (5. Mojžíšova 27:15–26)

13. Jak bys svými vlastními slovy vyjádřil některé projevy požehnání, které Levité uvedli?

¹³ A nyní si představ, že slyšíš Izraelity před horou Gerizim hlasitě odpovídat na každé požehnání, když Levité provolávají: „Požehnaný budeš ve městě a požehnaný budeš na poli. Požehnaný bude plod tvého břicha a ovoce tvé půdy a plod tvého domácího zvířete, mláďata tvého skotu a potomstvo tvého bravu. Požehnaný bude tvůj koš a tvá díže. Požehnaný budeš, když budeš vcházet, a požehnaný budeš, když budeš vycházet.“ (5. Mojžíšova 28:3–6)

14. Na jakém základě měli Izraelité dostat požehnání?

¹⁴ Na jakém základě bylo možné získat toto požehnání? Zpráva říká: „Budeš-li zcela jistě naslouchat hlasu Jehovy, svého Boha, tím, že budeš bedlivě činit všechna jeho přikázání, která ti dnes přikazuji, stane se, že Jehova, tvůj Bůh, tě také jistě postaví vysoko nad všechny ostatní národy země. A přijdou na tebe všechna tato požehnání a dostihnou tě, protože stále nasloucháš hlasu Jehovy, svého Boha.“ (5. Mojžíšova 28:1, 2) Ano, klíčem k tomu, aby se Izraelité těšili z Božího požehnání, byla poslušnost Boha. Ale jak se to týká nás dnes? Zvolíme si my jako jednotlivci požehnání a život tím, že budeme „naslouchat hlasu Jehovy“? (5. Mojžíšova 30:19, 20)

Podívejme se na to z větší blízkosti

15. Jaká myšlenka byla vyjádřena požehnáním uvedeným v 5. Mojžíšově 28:3 a jaký z toho můžeme mít užitek?

¹⁵ Zamysleme se nad některými projevy požehnání, z nichž se mohl Izraelita těšit, když poslouchal Jehovu. Například v 5. Mojžíšově 28:3 je uvedeno: „Požehnaný budeš ve městě a požehnaný budeš na poli.“ To, zda je člověk požehnaný od Boha, není podmíněné místem, kde žije, ani prací, která mu byla uložena. Někteří lidé se možná cítí v zajetí kvůli určitým okolnostem — snad proto, že žijí v oblasti, která je hospodářsky zpustošená, nebo v zemi sužované válkou. Jiní možná touží sloužit Jehovovi na jiném místě. Někteří křesťanští muži jsou možná sklíčeni, protože nebyli ve sboru jmenováni jako služební pomocníci nebo jako starší. Křesťanky bývají někdy sklíčené, když nemají možnost podílet se na celodobé službě jako průkopnice či misionářky. Avšak každý, kdo ‚naslouchá hlasu Jehovy a bedlivě činí vše, co Jehova požaduje‘, bude požehnán nyní i po celou věčnost.

16. Jak se zásada vyjádřená v 5. Mojžíšově 28:4 splňuje na Jehovově organizaci dnes?

¹⁶ V 5. Mojžíšově 28:4 je uvedeno: „Požehnaný bude plod tvého břicha a ovoce tvé půdy a plod tvého domácího zvířete, mláďata tvého skotu a potomstvo tvého bravu.“ Zde je použito hebrejské zájmeno v jednotném čísle přeložené jako ‚tvůj‘. To znamená, že se zde jedná o osobní zážitek poslušného Izraelity. A co lze říci o dnešních poslušných Jehovových služebnících? Celosvětový vzrůst a rozvoj, který probíhá v organizaci svědků Jehovových, je výsledkem toho, jak Bůh žehná horlivé činnosti více než pěti milionů hlasatelů dobré zprávy o Království. (Marek 13:10) A z toho, že v roce 1995 se slavnosti Pánovy večeře zúčastnilo více než třináct milionů lidí, je patrné, že je zde možnost dalšího vzrůstu. Těšíš se z požehnání Království?

Volba, kterou Izrael udělal, byla závažná

17. Na čem závisí, zda nás ‚dostihne‘ požehnání nebo zlořečení?

¹⁷ Vlastně lze říci, že požehnání mělo poslušného Izraelitu stíhat. Izrealité dostali slib: „Přijdou na tebe všechna tato požehnání a dostihnou tě.“ (5. Mojžíšova 28:2) Něco podobného bylo řečeno o zlořečení: „Stane se, že . . . na tebe přijdou všechna tato zlořečení a dostihnou tě.“ (5. Mojžíšova 28:15) Kdybys byl Izraelitou ve starověku, ‚dostihla‘ by tě požehnání, nebo zlořečení? To by záleželo na tom, zda bys poslouchal, nebo neposlouchal Boha.

18. Jak se mohli Izraelité vyhnout zlořečení?

¹⁸ V 5. Mojžíšově 28:15–68 jsou v podobě zlořečení uvedeny bolestivé následky neposlušnosti. Některé jsou přesným opakem projevů požehnání za poslušnost, které jsou vyjmenovány v 5. Mojžíšově 28:3–14. Lid Izraele často sklízel palčivé následky zlořečení, protože se rozhodl podílet se na falešném náboženství. (Ezra 9:7; Jeremjáš 6:6–8; 44:2–6) Jak tragické! Těmto věcem bylo možné se vyhnout správnou volbou — tím, že by se Izraelité rozhodli poslouchat Jehovovy užitečné zákony a zásady, které jasně stanovovaly, co je dobré a co špatné. Mnozí lidé dnes zakoušejí bolest a tragické následky, protože se rozhodli jednat v přímém rozporu s biblickými zásadami — podílejí se na falešném náboženství, na sexuální nemravnosti, berou drogy, nemírně pijí alkoholické nápoje a tak podobně. Taková špatná volba vede k Boží nelibosti a ke zbytečné bolesti srdce, podobně jako tomu bylo ve starověkém Izraeli a v Judě. (Izajáš 65:12–14)

19. Popiš, v jakých podmínkách žily Juda a Izrael, když se rozhodly poslouchat Jehovu.

¹⁹ Požehnání bylo hojně a pokoj vládl jen tehdy, když Izrael poslouchal Jehovu. Například o dnech krále Šalomouna čteme: „Judy a Izraele bylo mnoho jako zrnek písku, jichž je množství u moře, jedli a pili a radovali se . . . A Juda a Izrael stále bydleli v bezpečí, každý pod svou vlastní révou a pod svým vlastním fíkovníkem, od Danu po Beer-Šebu, po všechny Šalomounovy dny.“ (1. Královská 4:20–25) I za vlády krále Davida, která byla poznamenána velkým odporem Božích nepřátel, pociťoval národ podporu a požehnání od Jehovy, když se rozhodl poslouchat Boha pravdy. (2. Samuelova 7:28, 29; 8:1–15)

20. Čím si je Bůh jistý v souvislosti s lidmi?

²⁰ Budeš Boha poslouchat, nebo ho poslouchat nebudeš? Izraelité měli na vybranou. Všichni jsme sice po Adamovi zdědili sklon k hříchu, ale také jsme dostali dar svobodné vůle. I navzdory Satanovi, tomuto ničemnému světu a naší nedokonalosti se můžeme rozhodnout správně. A náš Stvořitel si je jistý, že i přes veškeré zkoušky a pokušení zde budou lidé, kteří se rozhodnou správně — a to nejen slovem, ale i skutkem. (1. Petra 5:8–10) Budeš mezi nimi i ty?

21. Čím se budeme zabývat v následujícím článku?

²¹ Prostřednictvím následujícího článku budeme moci zvážit svůj postoj a své jednání ve světle příkladů lidí z dřívějších dob. Kéž každý z nás vděčně reaguje na Boží slova, která pronesl Mojžíš: „Předložil [jsem ti] život a smrt, požehnání a zlořečení; a vyvolíš si život, abys zůstal naživu.“ (5. Mojžíšova 30:19)

Požehnání, nebo zlořečení — Příklady pro nás dnes

„To je postihovalo jako příklady, a ty byly napsány pro výstrahu nám, na které přišly konce systémů věcí.“ (1. KORINŤANŮM 10:11)

1. Co bychom měli zkontrolovat podobně, jako když se kontroluje kovový nástroj?

REZ může začít rozežírat kovový nástroj, aniž je ji pod vrstvou barvy vidět. Než se objeví na povrchu, může to určitou dobu trvat. Podobné to je s postoji a touhami, které máme ve svém srdci. Ty se mohou začít kazit dlouho předtím, než to dospěje k vážným následkům, a také dlouho předtím, než si toho všimnou druzí. Podobně jako je moudré prohlédnout kovový nástroj, abychom viděli, zda nezačíná rezavět, je moudré pečlivě zkontrolovat své srdce a provést včasnou nápravu, abychom zůstali jako křesťané ryzí. Jinými slovy — můžeme získat Boží požehnání a vyhnout se Božímu zlořečení. Někdo by si snad mohl myslet, že požehnání a zlořečení, jež byla vynesena nad starověkým Izraelem, nemají velký význam pro toho, kdo stojí tváří v tvář závěru tohoto systému věcí. (Jozue 8:34, 35; Matouš 13:49, 50; 24:3) To však není pravda. Můžeme mít velký užitek z výstražných příkladů souvisejících s Izraelem, o kterých se píše v 10. kapitole 1. Korinťanům.

2. Co říká 1. Korinťanům 10:5, 6 o zážitcích Izraelitů v pustině?

² Apoštol Pavel srovnává Izraelity, kteří byli vedeni Mojžíšem, s křesťany, kteří jsou vedeni Kristem. (1. Korinťanům 10:1–4) Ačkoli měl izraelský lid možnost vstoupit do Zaslíbené země, „Bůh . . . o většině z nich nevyjádřil své schválení, neboť byli skoleni v pustině“. Pavel proto spolukřesťanům napsal: „Tyto věci se nám staly příklady, abychom nebyli lidmi, kteří touží po škodlivých věcech, stejně jako po nich toužili oni.“ (1. Korinťanům 10:5, 6) Touhy se rodí a rostou v srdci, a proto musíme těm výstražným příkladům, o kterých se Pavel zmiňuje, věnovat pozornost.

Výstraha před modlářstvím

3. Jak Izraelité zhřešili v souvislosti se zlatým teletem?

³ První Pavlova výstraha zní: „Ani se nestaňte modláři jako někteří z nich; právě jak je napsáno: ‚Lid se posadil, aby jedl a pil, a vstali, aby se pobavili.‘ “ (1. Korinťanům 10:7) Zde byli varovným příkladem Izraelité, kteří se vrátili k praktikám Egypta a vyrobili modlu v podobě zlatého telete. (2. Mojžíšova, kapitola 32) Učedník Štěpán naznačil, co bylo základním problémem: „Naši praotcové . . . však [Boha] odmítli poslouchat, ale odstrčili ho a ve svém srdci se obrátili zpět do Egypta a řekli Áronovi: ‚Udělej nám bohy, aby šli před námi. Nevíme totiž, co se stalo tomu Mojžíšovi, který nás vedl z egyptské země.‘ V těch dnech tedy udělali tele a přinesli modle oběť a těšili se z díla svých rukou.“ (Skutky 7:39–41) Všimni si, že ničemní Izraelité chovali špatné touhy „ve svém srdci“ a ty vedly k modlářství. „Udělali tele a přinesli modle oběť.“ A kromě toho se začali ‚těšit z díla svých rukou‘. Hrála hudba, zpívalo se, tančilo, jedlo a pilo. Je patrné, že toto modlářství bylo lákavé a zábavné.

4., 5. Kterým modlářským praktikám se musíme vyhýbat?

⁴ Protiobrazný Egypt, Satanův svět, doslova uctívá zábavu. (1. Jana 5:19; Zjevení 11:8) Zbožňuje herce, zpěváky, sportovní hvězdy, své tance, svou hudbu i své představy o tom, co je zábavné a příjemné. Mnoho křesťanů podlehlo pokušení — plně se oddávají zábavě, ale zároveň stále tvrdí, že uctívají Jehovu. Když musí být křesťan pokárán za nějaký hřích, je často možné vidět, že příčiny jeho oslabeného duchovního stavu spočívají v pití alkoholických nápojů, v tančení nebo v určitém druhu zábavy, která hraničí s modlářstvím. (2. Mojžíšova 32:5, 6, 17, 18) Některé druhy zábavy jsou neškodné a příjemné. Ale většina dnešní světské hudby, tanců, filmů a videokazet je určena k uspokojování zkažených tělesných žádostí.

⁵ Praví křesťané se nenechají zlákat k uctívání model. (2. Korinťanům 6:16; 1. Jana 5:21) Kéž si my všichni dáváme pozor na to, abychom se nestali závislými na modlářské zábavě, protože kdybychom se oddali světské zábavě, riskovali bychom, že to bude mít zhoubné následky. Jestliže se poddáme světskému vlivu, skoro nepozorovaně se mohou v naší mysli a v našem srdci usídlit škodlivé žádosti a postoje. Nejsou-li potlačeny, mohou časem vést k tomu, že budeme „skoleni v pustině“ Satanova systému věcí.

6. Které rozhodné kroky možná musíme učinit ohledně zábavy?

⁶ „Věrný a rozvážný otrok“ podobně jako Mojžíš v době, kdy došlo k události se zlatým teletem, říká: „Kdo je na Jehovově straně? Ke mně!“ Když budeme jednat rozhodně — tak, abychom ukázali, že stojíme pevně na straně pravého uctívání — může nám to zachránit život. Mojžíšův kmen Levi jednal pohotově, aby škodlivé vlivy odstranil. (Matouš 24:45–47; 2. Mojžíšova 32:26–28) Proto se dobře zamysli nad tím, jaký druh zábavy, jakou hudbu a jaké videokazety si vybíráš. Je-li to něco zkaženého, postav se na stranu Jehovy. V modlitbě se opři o Boha, udělej změnu ve své volbě zábavy a hudby a duchovně škodlivé věci znič, tak jako Mojžíš zničil zlaté tele. (2. Mojžíšova 32:20; 5. Mojžíšova 9:21)

7. Jak můžeme chránit své obrazné srdce?

⁷ Jak můžeme bojovat se rzí v srdci? Tím, že budeme pilně studovat Boží slovo, a tím, že necháme jeho pravdy proniknout do své mysli a do svého srdce. (Římanům 12:1, 2) Měli bychom se samozřejmě pravidelně účastnit křesťanských shromáždění. (Hebrejcům 10:24, 25) Když se budeme účastnit shromáždění jen pasivně, budeme jakoby natírat zrezivělý kus kovu. Chvíli budeme možná ‚zářit‘, ale skrytý problém zůstane nevyřešen. Avšak přípravou, rozjímáním a aktivní účastí na shromážděních můžeme účinně odstranit rez, která snad přetrvává v zákoutích našeho obrazného srdce. To nám pomůže přidržet se Božího slova a posílí nás to, abychom obstáli ve zkouškách víry a stali se ‚zdravými ve všech ohledech‘. (Jakub 1:3, 4; Přísloví 15:28)

Výstraha před smilstvem

8.–10. a) Jaký výstražný příklad je uveden v 1. Korinťanům 10:8? b) Jak lze prospěšně uplatnit Ježíšova slova zaznamenaná u Matouše 5:27, 28?

⁸ V následujícím příkladu, který Pavel uvedl, dostáváme radu: „Ani nesmilněme, jako někteří z nich se dopustili smilstva, jen aby jich padlo v jednom dnu dvacet tři tisíce.“a (1. Korinťanům 10:8) Apoštol se zmiňoval o době, kdy se Izraelité klaněli falešným bohům a měli „nemravný poměr s moabskými dcerami“. (4. Mojžíšova 25:1–9) Sexuální nemravnost vede ke smrti! Když člověk nechá nemravné myšlenky a žádosti nekontrolovaně působit, je to, jako by nechával své srdce „rezavět“. Ježíš uvedl: „Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Nezcizoložíš.‘ Ale já vám říkám, že každý, kdo se stále dívá na nějakou ženu tak, že k ní má vášeň, již s ní ve svém srdci zcizoložil.“ (Matouš 5:27, 28)

⁹ O následcích toho, když se někdo ‚dívá na nějakou ženu tak, že k ní má vášeň‘, svědčí to, k čemu vedlo zkažené myšlení neposlušných andělů před potopou za Noemových dnů. (1. Mojžíšova 6:1, 2) Vzpomeň si také, že jedna z nejtragičtějších událostí v životě krále Davida byla důsledkem toho, že se nevhodným způsobem dlouho díval na ženu. (2. Samuelova 11:1–4) Spravedlivý, ženatý Job naopak ‚uzavřel smlouvu se svýma očima, aby neprojevil pozornost panně‘. Tak se vyhnul nemravnosti a prokázal se jako člověk, který zůstává ryzí. (Job 31:1–3, 6–11) Oči lze přirovnat k oknům srdce. A ze zkaženého srdce vychází mnoho ničemných věcí. (Marek 7:20–23)

¹⁰ Jestliže Ježíšova slova uplatňujeme, nenecháme nekontrolovaně působit špatné myšlenky tím, že bychom si prohlíželi pornografický materiál nebo že bychom chovali nemravné myšlenky vůči svému spolukřesťanovi, spolupracovníkovi nebo někomu jinému. Rez neodstraníme tím, že postižené místo kovu pouze lehce otřeme. Proto neber na lehkou váhu nemravné myšlenky a sklony, jako kdyby nebyly ničím závažným. Udělej rázná opatření, aby ses nemravných sklonů zbavil. (Srovnej Matouše 5:29, 30.) Pavel spolukřesťany vybízí: „Umrtvujte . . . své tělesné údy, které jsou na zemi, pokud jde o smilstvo, nečistotu, pohlavní choutky, škodlivou žádost a chtivost, jež je modlářstvím. Kvůli těmto věcem přichází Boží zloba.“ Ano, kvůli takovým věcem, jako je sexuální nemravnost, „přichází Boží zloba“, která je projevem Božího zlořečení. Vzhledem k takovým věcem musíme tedy své tělesné údy ‚umrtvovat‘. (Kolosanům 3:5, 6)

Výstraha před vzpurnými stížnostmi

11., 12. a) Jakou výstrahu nacházíme v 1. Korinťanům 10:9 a ke které události se tato výstraha vztahuje? b) Jak by nás měla ovlivnit Pavlova výstražná slova?

¹¹ Pavel nás dále varuje: „Ani nezkoušejme Jehovu, jako ho zkoušeli někteří z nich, jen aby byli zahubeni hady.“ (1. Korinťanům 10:9) Když lid Izraele putoval pustinou nedaleko hranic Edomu, „stále mluvil proti Bohu a Mojžíšovi: ‚Proč jste nás vyvedli z Egypta, abychom zemřeli v pustině? Vždyť není chléb a voda, a naše duše si zošklivila ten opovrženíhodný chléb,‘ “ totiž zázračně poskytnutou mannu. (4. Mojžíšova 21:4, 5) Jen si to představ! Ti Izraelité ‚stále mluvili proti Bohu‘ a Boží opatření považovali za opovrženíhodná!

¹² Svými stížnostmi Izraelité zkoušeli Jehovovu trpělivost. Trest je neminul — Jehova mezi ně poslal jedovaté hady a mnoho Izraelitů zemřelo na následky hadího uštknutí. Poté, co lid činil pokání a Mojžíš se za něj přimluvil, byla tato rána ukončena. (4. Mojžíšova 21:6–9) Je jisté, že by nám tato událost měla sloužit jako výstraha, abychom nebyli vzpurní a nestěžovali si — zvláště na Boha a na jeho teokratické uspořádání.

Výstraha před reptáním

13. Před čím nás varují slova v 1. Korinťanům 10:10 a jakou vzpouru měl Pavel na mysli?

¹³ Pavel nyní uvádí poslední příklad z toho, co se stalo Izraelitům v pustině, a píše: „Ani nereptejme, právě jako někteří z nich reptali, jen aby byli zahubeni ničitelem.“ (1. Korinťanům 10:10) Když Korach, Datan, Abiram a jejich společníci jednali neteokraticky a zpochybnili Mojžíšovu a Áronovu autoritu, vypukla vzpoura. (4. Mojžíšova 16:1–3) Poté, co byli vzbouřenci zničeni, začali Izraelité reptat. Usuzovali totiž, že zničení vzbouřenců bylo nespravedlivé. Ve 4. Mojžíšově 16:41 čteme: „Hned příští den začalo celé shromáždění izraelských synů reptat proti Mojžíšovi a Áronovi a říkat: ‚Vy, vy jste usmrtili Jehovův lid.‘ “ V důsledku svého kritického postoje k tomu, jak byla v tom případě vykonána spravedlnost, zahynulo 14 700 Izraelitů metlou, kterou na ně seslal Bůh. (4. Mojžíšova 16:49)

14., 15. a) Co bylo jedním z hříchů ‚bezbožných lidí‘, kteří „vklouzli“ do sboru? b) Jaké poučení pro nás plyne z toho, co se stalo Korachovi?

¹⁴ V prvním století našeho letopočtu „vklouzli“ do křesťanského sboru „bezbožní lidé“, kteří se prokázali jako falešní učitelé a reptalové. Tito lidé ‚znevažovali panství a mluvili utrhačně o slavných‘ — o pomazaných mužích, kterým byl tehdy svěřen duchovní dozor nad sborem. O těchto bezbožných odpadlících učedník Juda také řekl: „Jsou to reptalové, stěžující si na svůj životní úděl, kteří postupují podle svých vlastních žádostí.“ (Juda 3, 4, 8, 16) Dnes se někteří lidé stávají reptaly, protože dovolí, aby se v jejich srdci objevila duchovní rez. Často se zaměřují na projevy nedokonalosti těch, kdo jsou v postavení dozorců ve sboru, a začínají proti nim reptat. Jejich reptání a stížnosti mohou jít tak daleko, že začnou kritizovat publikace ‚věrného otroka‘.

¹⁵ Je vhodné, když se někdo upřímně ptá na biblický námět, kterému nerozumí. Avšak co kdybychom si vypěstovali negativní postoj, který by se projevoval tím, že bychom vedli kritické rozhovory v důvěrném kruhu přátel? Bylo by vhodné, kdybychom si položili otázku: ‚K čemu to pravděpodobně povede? Nebylo by daleko lepší přestat reptat a pokorně se modlit o moudrost?‘ (Jakub 1:5–8; Juda 17–21) Korach a jeho přívrženci, kteří se vzbouřili proti Mojžíšově a Áronově autoritě, byli možná natolik přesvědčeni o tom, že jejich hledisko je správné, že neprozkoumali své pohnutky. A přitom se naprosto mýlili. Mýlili se i Izraelité, kteří reptali kvůli zničení Koracha a ostatní vzbouřenců. Bude velmi moudré, když se takovými příklady necháme podnítit k tomu, že prozkoumáme své pohnutky, zaženeme myšlenky na reptání, přestaneme si stěžovat a necháme Jehovu, aby nás přečistil. (Žalm 17:1–3)

Přijímej poučení a raduj se z požehnání

16. K čemu Pavel vybízí v 1. Korinťanům 10:11, 12?

¹⁶ Pod Boží inspirací Pavel uzavírá řadu varovných poselství vybídkou: „To je postihovalo jako příklady, a ty byly napsány pro výstrahu nám, na které přišly konce systémů věcí. Proto ať si ten, kdo si myslí, že stojí, dá pozor, aby nepadl.“ (1. Korinťanům 10:11, 12) Kéž své místo v křesťanském sboru nebereme jako samozřejmost.

17. Co bychom měli dělat, jestliže pocítíme ve svém srdci nevhodnou pohnutku?

¹⁷ Tak jako železo snadno podléhá rzi, tak jsme i my, potomci hříšného Adama, zdědili sklon ke špatnosti. (1. Mojžíšova 8:21; Římanům 5:12) Proto se nenechme sklíčit, když ve svém srdci pocítíme nevhodnou pohnutku. Udělejme naopak rozhodný krok. Když je železo vystaveno vlhkému vzduchu nebo žíravině, podléhá rzi daleko rychleji. Musíme se vyhýbat tomu, abychom nebyli vystaveni „vzduchu“ Satanova světa s jeho vulgární zábavou, velmi rozšířenou nemravností a sklonem k negativnímu myšlení. (Efezanům 2:1, 2)

18. Jaký prostředek Jehova lidem poskytl proti špatným sklonům?

¹⁸ Jehova poskytl lidstvu prostředek, jímž lze působit proti špatným sklonům, které jsme zdědili. Dal svého jediného zplozeného Syna, aby ti, kdo v něj projevují víru, měli věčný život. (Jan 3:16) Budeme-li věrně následovat Ježíšovy šlépěje a projevovat osobnost podobnou jeho osobnosti, budeme pro ostatní požehnáním. (1. Petra 2:21) Neobdržíme zlořečení, ale Boží požehnání.

19. Jaký užitek můžeme mít z toho, když uvažujeme o biblickým příkladech?

¹⁹ Ačkoli dnes máme sklon dopouštět se chyb podobně jako Izraelité ve starých dobách, máme úplné sepsané Boží slovo, které nás může vést. Z jeho stránek se dozvídáme o Jehovově jednání s lidstvem a také o Jehovových vlastnostech, které byly zjevné v osobě Ježíše Krista, jenž byl „odleskem jeho slávy a přesným znázorněním samotné jeho bytosti“. (Hebrejcům 1:1–3; Jan 14:9, 10) Modlitbou a pilným studiem Písma můžeme získat „Kristovu mysl“. (1. Korinťanům 2:16) Dostaneme-li se do pokušení či do jiné zkoušky víry, můžeme mít užitek z toho, když budeme uvažovat o starověkých biblických příkladech a zejména o vynikajícím příkladu Ježíše Krista. Pokud to budeme dělat, nebudeme muset zakusit projevy Božího zlořečení. Budeme se naopak věčně těšit z Jehovovy přízně a z jeho požehnání.