Krátce po vysvobození z Egypta začali Izraelité reptat kvůli jídlu. Jehova jim proto opatřil mannu. (2. Mojžíšova 12:17, 18; 16:1–5) Tehdy Mojžíš dal Áronovi pokyn: „Vezmi džbán a vlož do něho celý omer manny a ulož ho před Jehovou jako něco, co se má uchovávat po všechny vaše generace.“ Zpráva uvádí: „Právě jak Jehova přikázal Mojžíšovi, Áron přistoupil k tomu, aby to uložil před Svědectvím [což byl archiv pro uchovávání důležitých dokumentů] jako něco, co má být uchováno.“ (2. Mojžíšova 16:33, 34) Ačkoli Áron bezpochyby sesbíral mannu do džbánu ihned, s jejím uložením před Svědectvím se muselo počkat do té doby, než Mojžíš udělal Truhlu a umístil do ní tabulky.

Manna byla opatřením, které Bůh učinil v době, kdy Izraelité čtyřicet let přechodně pobývali v pustině. Jakmile „začali jíst něco z výnosu [Zaslíbené] země“, Bůh jim přestal mannu opatřovat. (Jozue 5:11, 12) Áronova hůl byla do truhly smlouvy umístěna proto, aby sloužila jako znamení nebo svědectví proti tehdejší vzpurné generaci. Z toho vyplývá, že hůl tam zůstala přinejmenším po dobu, kdy Izraelité putovali pustinou. Zdálo by se tedy logické, že někdy v období mezi příchodem izraelského národa do Zaslíbené země a zasvěcením Šalomounova chrámu byly Áronova hůl a zlatý džbán s mannou z truhly smlouvy vyjmuty.