Marek své evangelium zjevně adresoval Nežidům, především Římanům, a mluví v něm o Ježíšovi jako o Božím Synu, který dělá zázraky a intenzivně se věnuje kazatelské činnosti. Klade důraz spíš na Ježíšovy skutky než na to, co učil.

2:18; 7:11; 12:18; 13:3. Marek podává vysvětlení k určitým zvykům, výrazům, naukám a místům, které by mohly být pro nežidovské čtenáře neznámé. Ukazuje, že farizeové se ‚postí‘, že korban je „dar zasvěcený Bohu“, že saduceové „říkají, že není vzkříšení“ a že chrám je „na dohled“ od ‚Olivové hory‘. Vynechává rodokmen Mesiáše, protože ten by zajímal spíše Židy. Marek nám tedy dává dobrý příklad v tom, že bychom měli brát v úvahu, z jakého prostředí naši posluchači pocházejí. To platí, ať jsme v kazatelské službě nebo máme proslov na sborovém shromáždění.