V roce 47 n. l. byli Barnabáš a Saul vybráni pro misionářskou službu. Marka vzali s sebou, ale z nějakého neznámého důvodu je Marek později opustil a vrátil se domů do Jeruzaléma. Saul, který začal být známý pod svým římským jménem Pavel, se zlobil. To, že je Marek opustil, považoval za vážnou chybu a nebyl ochoten ji jen tak přehlédnout. (Skutky 13:1–3, 9, 13)

Když se Pavel a Barnabáš vrátili z misionářské cesty, vyprávěli, že byla velmi úspěšná. (Skutky 14:24–28) O několik měsíců později se rozhodli, že se vrátí tam, kde předtím kázali, a navštíví nové učedníky. Barnabáš chtěl, aby Marek šel s nimi. Víš, co si o tom myslel Pavel? — Marek je při předchozí cestě opustil a vrátil se domů, a proto teď Pavel „nepokládal za vhodné brát ho s sebou“.

Později, když byl Pavel uvězněn v Římě, pochválil Marka za to, že ho věrně podporuje. (Kolosanům 4:10, 11) A když tam byl Pavel ve vězení znovu, napsal Timoteovi, aby s sebou Marka přivedl. Vysvětlil: „Je mi užitečný pro službu.“ (2. Timoteovi 4:11) Marek se nevzdal a získal díky tomu velké výsady ve službě Bohu.