Její manžel ji měl milovat, a to dokonce i v případě, že byla jeho vedlejší manželkou nebo manželkou, kterou si vzal jako zajatkyni. Nesměl s ní špatně zacházet, v nezmenšené míře jí měl poskytovat jídlo, ošacení, přístřeší a také plnit své manželské povinnosti. Manžel rovněž nemohl za prvorozeného prohlásit syna své milované manželky na úkor syna manželky „nenáviděné“ (neboli méně milované). (2Mo 21:7–11; 5Mo 21:11, 14–17)

Pod patriarchálním zákonem a pod smlouvou Zákona existoval konkubinát. Konkubína měla zákonné postavení; nemělo to nic společného se smilstvem ani s cizoložstvím. Ze Zákona vyplývalo, že pokud nějaký muž měl svého prvorozeného syna s konkubínou, musel tento syn dostat dědictví prvorozeného. (5Mo 21:15–17)