Kapitola 2

Položit dobrý základ pro manželství

1–3. Na čem závisí podle Matouše 7:24–27 pravý úspěch v životě?

DŮM je jen tak dobrý, jak dobré jsou základy, na nichž stojí. Totéž platí pro život všeobecně, i pro manželství. V jednom ze svých podobenství mluvil Ježíš o dvou mužích — o moudrém, který postavil svůj dům na skále, a o pošetilém, který si vystavěl dům na písku. Když nastala bouře a oba domy se ocitly v přívalu vody a pod náporem větru, zůstal stát ten dům, který byl postaven na skále, ale ten, který stál na písku, se zřítil.

² Ježíš neučil lidi, jak mají stavět domy. Chtěl tím zdůraznit, že je nutné založit svůj život na dobrém základě. Jako Boží posel řekl: „Každý, kdo slyší tato má slova a činí je“, je jako muž, který staví na pevné skále. Ale „kdo slyší tato má slova a nečiní je“, je jako ten, kdo staví na písku. — Matouš 7:24–27.

³ V obou případech Ježíš ukazuje, že nejde jen o to slyšet moudrou radu a vědět, co je nutno dělat. Úspěch nebo neúspěch závisí na tom, zda jednáme podle dobré rady. „Znáte-li to, jste šťastní, činíte-li to.“ — Jan 13:17.

4. Čemu se můžeme naučit z manželství první lidské dvojice? (1. Mojžíšova 2:22 až 3:19)

⁴ To zcela jistě platí i pro manželství. Postavíme-li své manželství na základu, který se podobá skále, obstojí pod tlakem života. Kde je však možno získat takový dobrý základ? U stvořitele manželství, Jehovy Boha. Ten zavedl manželství, když první lidi spojil v manželskou dvojici. Potom jim dal moudré rady, které měly sloužit k jejich dobru. Na tom, zda se budou řídit jeho moudrými pokyny, měla záviset jejich věčná šťastná budoucnost. Jinak by neměli budoucnost žádnou. Oba znali Boží pokyny, ale žel připustili, aby se jim sobectví stalo překážkou, takže tyto směrnice neposlouchali. Rozhodli se, že nebudou dbát Boží rady, a jejich manželství se následkem toho zhroutilo, a stejně i jejich život, jako se zhroutí v bouři dům postavený na písku.

5, 6. Jakou pomoc poskytuje Bůh osobám, které jsou v manželství, a těm, kteří by do něho chtěli vstoupit?

⁵ Jehova Bůh uvedl do manželství tuto první dvojici, ale v dnešní době osobně nevytváří manželské uspořádání mezi dvojicemi. Stále však platí jeho moudrá rada ohledně šťastných manželství. Každý, kdo dnes uvažuje o manželství, může se rozhodnout, zda bude tuto radu uplatňovat. Boží slovo také ukazuje, že můžeme prosit Boha o pomoc, abychom se uměli moudře rozhodovat ve spojení s volbou případného manželského druha. — Jakub 1:5, 6.

⁶ Na různých místech na zemi jsou ovšem velmi odlišné okolnosti. Na mnoha místech si dnes muži a ženy sami vybírají manželské druhy. Ale ve značné části obyvatelstva země zařizují manželství rodiče, někdy prostřednictvím „sňatkových zprostředkovatelů“. Na některých místech muž získá manželku jedině tehdy, když zaplatí jejím rodičům „cenu za nevěstu“, a tato cena může být někdy tak vysoká, že je manželství pro muže nedosažitelné. Bez ohledu na okolnosti však Bible poskytuje rady, které mohou přispět k tomu, že manželství bude trvale úspěšné.

POZNEJ NEJPRVE SÁM SEBE

7–10. a) Chce-li někdo uzavřít manželství, co musí vědět sám o sobě? Jak to může zjistit? b) Co říká Bible o důvodech, které mohou člověka přimět k uzavření sňatku?

⁷ Co očekáváš od manželství? Co potřebuješ v tělesném, citovém a duchovním ohledu? Které věci pro tebe mají cenu, jaké máš cíle a jakými metodami jich chceš dosáhnout? Abys mohl odpovědět na tyto otázky, musíš znát sám sebe. To není tak snadné, jak by si snad člověk myslel. Abychom se mohli sami prozkoumat, musíme být citově zralí, a ani tehdy není možné, abychom viděli naprosto podrobně, jací skutečně jsme. Křesťanský apoštol Pavel to naznačil, když v 1. Korinťanům 4:4 napsal: „Nejsem si totiž vědom ničeho proti sobě. To však nedokazuje, že jsem spravedlivý, ale je to Jehova, kdo mne zkoumá.“

⁸ Při jedné příležitosti stvořitel chtěl, aby si Job uvědomil určité skutečnosti, které nerozeznával. Bůh mu řekl: „Dovol, ať se tě zeptám, a ty mi podej zprávu.“ (Job 38:3) Otázky nám pomohou, abychom poznali sami sebe a zjistili své pohnutky. Proto si polož otázku, proč se zajímáš o manželství.

⁹ Chceš vstoupit do manželství proto, abys uspokojil své tělesné potřeby — potřebu mít jídlo, ošacení a přístřeší? Tyto potřeby jsou základní pro nás všechny, jak to říká Bible: „Máme-li tedy živobytí a něco na sebe, budeme s tím spokojeni.“ A jak je to se sexuálními potřebami? Také ty jsou zcela normální. „Je lépe vstoupit do manželství, než se rozpalovat vášní.“ (1. Timoteovi 6:8; 1. Korinťanům 7:9) Toužíš po společnosti? To byl jeden z podstatných důvodů, proč Bůh zavedl manželství. Jiným důvodem bylo, že dva lidé mohou dobře spolupracovat. (1. Mojžíšova 2:18; 1:26–28) Vykonání dobré práce přináší uspokojení a zaslouží si odměnu: „Každý člověk má jíst a vskutku pít a vidět dobré za všechnu svou tvrdou práci. Je to dar od Boha.“ — Kazatel 3:13.

¹⁰ Zamilovaní lidé již odedávna považují srdce za symbol svých citů. Ohledně srdce však Bible klade znepokojující otázku: „Kdo je může znát?“ (Jeremjáš 17:9) Víš jistě, co je v tvém srdci?

11. Které základní citové potřeby by měly být uspokojeny v manželství?

¹¹ Tělesná přitažlivost nás často zaslepuje, pokud jde o naše citové potřeby. Když hledáš manželského druha, je pro tebe dostatečně závažná potřeba dosáhnout porozumění, laskavosti a soucítění? Všichni máme základní potřebu, abychom měli někoho blízkého, jemuž bychom mohli důvěřovat, jemuž bychom se mohli svěřovat, aniž bychom se museli bát, že by nám ublížil, někoho, kdo před námi nezavře „dveře svého něžného soucitu“. (1. Jana 3:17) Můžeš to všechno poskytnout svému druhu, a bude on s tebou jednat stejně?

12. Proč ke šťastnému manželství nestačí uspokojovat fyzické a citové potřeby?

¹² Ježíš řekl: „Šťastní jsou ti, kteří jsou si vědomi svých duchovních potřeb.“ (Matouš 5:3) Jaké jsou tvé duchovní potřeby? Souvisejí s úsilím po kariéře, bohatství nebo hmotném majetku? Přináší snad takové úsilí vnitřní pokoj a spokojenost? Obvykle ne. Proto si musíme uvědomit, že všichni lidé mají v duchovním ohledu hlad, i když jsou uspokojeny všechny jejich tělesné potřeby. Náš duch hladoví po tom, abychom znali svou totožnost — abychom věděli, kdo jsme, co jsme, proč jsme zde a kam jdeme. Uvědomuješ si tyto duchovní potřeby a víš, jak je můžeš uspokojit?

HODÍTE SE K SOBĚ?

13. Chceš-li, aby tvé manželství bylo šťastné, co ještě musíš rozeznat kromě svých vlastních potřeb?

¹³ Jestliže si uvědomuješ všechny tyto své tělesné potřeby i potřeby své mysli a ducha, víš, zda jim také rozumí tvůj případný manželský druh? Nestačí, abys jen věděl, co ty sám potřebuješ, abys byl v manželství šťastný, ale musíš také znát potřeby svého druha. Jistě chceš, aby byl šťastný také tvůj druh. Kdyby byl nešťastný jeden, byli byste nešťastní oba.

14. Proč mnohé manželské dvojice zjišťují, že se k sobě nehodí?

¹⁴ Mnohá manželství jsou nešťastná nebo končí rozvodem, protože se manželé k sobě nehodí. Neslučitelnost je velký pojem, ale její význam v manželství je ještě větší. Jestliže se dva lidé, kteří mají tvořit jeden celek, k sobě nehodí, může být společný život velmi obtížný. V této souvislosti si vzpomínáme na to, jak milosrdné bylo opatření mojžíšského Zákona, podle něhož spolu nesměla být zapřažena zvířata různé velikosti a síly, protože by to vyvolalo těžkosti. (5. Mojžíšova 22:10) Stejně to dopadá, jestliže se muž a žena k sobě dobře nehodí, a přece jsou spojeni manželstvím. Mají-li manželé různé zájmy, různé názory na přátele a na způsob odpočinku a mají-li jen málo společného, je manželské pouto vystaveno velkému napětí.

15, 16. O kterých věcech je nutno si pohovořit s případným manželským druhem a jak?

¹⁵ „Kde není důvěrný rozhovor, selhávají plány,“ říká nám Bible. (Přísloví 15:22) Máš-li v úmyslu uzavřít manželství, mluvili jste již o praktických věcech? Jakou úlohu bude mít v manželství mužova práce? Ta bude mít rozhodující význam v otázce, kde budete žít a kolik peněz budete mít k dispozici pro opatření životních potřeb. Kdo bude hospodařit s penězi na domácnost? Je nutné, aby manželka chodila do zaměstnání, a je to žádoucí? Jaký má být vztah k budoucím příbuzným, obzvláště k rodičům obou manželů? Jaký názor mají oba na sexuální otázky, co si myslí o dětech a o jejich výchově? Chce jeden panovat nad druhým, nebo bude v jejich vztahu převládat laskavost a ohleduplnost?

¹⁶ Mohou být všechny tyto i jiné otázky rozebrány v klidu a rozumně, a mohou být vyřešeny tak, abyste oba spolu mohli žít příjemně? Můžete společně čelit problémům a řešit je, a může být mezi vámi stále otevřená cesta k výměně myšlenek? Pro úspěšné manželství je to nezbytně nutné.

17–19. Proč rodinné poměry, z nichž lidé vycházejí, působí na schopnost sžít se?

¹⁷ Obvykle se k sobě lépe hodí dva lidé, kteří vyrůstali v podobných poměrech. V knize „Pomůcka pro porozumění Bible“ (angl.) je na stránce 1114 řečeno o manželství v biblických dobách:

„Zdá se, že bylo všeobecně obvyklé, aby si muž hledal manželku v kruhu svých příbuzných nebo ve svém kmeni. Tato zásada je patrná z výroku, který řekl Lában Jákobovi: ‚Je lepší, abych [svou dceru] dal tobě, než abych ji dal nějakému jinému muži.‘ (1. Mojžíšova 29:19) To bylo možno pozorovat obzvláště mezi ctiteli Jehovovými, jak to vidíme na příkladu Abraháma, který dal hledat manželku pro svého syna Izáka mezi svými příbuznými ve své vlastní zemi, místo aby vzal některou ze dcer Kananejců, mezi nimiž žil. (1. Mojžíšova 24:3, 4).“

¹⁸ To ovšem neznamená, že by dnes bylo správné, aby někdo vstupoval do manželství s velmi blízkým příbuzným, protože by to mohlo vést ke genetickým problémům a k defektnímu potomstvu. Ale rodinné prostředí velmi ovlivňuje náš názor na hodnoty. V dětství a mládí je chování a cítění člověka přirozeně ovlivňováno rodinnou atmosférou. Jestliže oba partneři pocházejí z podobného rodinného prostředí, obvykle se spolu snadněji sžijí. Ale i lidé ze zcela odlišného prostředí a zcela odlišného původu se mohou v manželství dobře přizpůsobit, obzvláště jsou-li oba citově zralí.

¹⁹ Je přirozeně velmi výhodné, můžeš-li něco vědět o rodině svého případného manželského druha. Také si všimni, jak se chová k rodině — k rodičům, k bratrům a sestrám. Jak jedná se staršími lidmi a jak vychází s dětmi?

20, 21. Jak bychom se při volbě manželského druha měli dívat na jeho nedostatky?

²⁰ Ale i při vší opatrnosti musíme pamatovat na to, že neexistují dva lidé, kteří by se k sobě hodili dokonale. Oba budou mít nějaké nedostatky. Některých si mohou povšimnout před sňatkem, jiné poznají později. Co potom?

²¹ Slabosti a chyby samy o sobě manželství neohrožují, ale ohrozit je může postoj, jaký k nim zaujmeme. Vidíš, že dobrých stránek je více než slabostí, nebo vidíš jen špatné stránky a stále se k nim vracíš? Jsi natolik pružný, abys mohl dělat ústupky, stejně jako potřebuješ a chceš, aby druzí činili ústupky vůči tobě? Apoštol Petr řekl: „Láska přikrývá množství hříchů.“ (1. Petra 4:8) Máš takovou lásku k tomu, kdo by se měl stát tvým manželským druhem? Jestliže ne, bylo by lépe, aby sis tohoto člověka nebral.

‚MOHU JEJ ZMĚNIT‘

22–24. Proč by bylo nemoudré vstoupit do manželství s někým na základě jeho slibu, že se změní, nebo s úmyslem změnit tohoto člověka?

²² Říkáš: ‚Mohu jej [nebo ji] změnit.‘ Ale koho vlastně miluješ? Člověka, jímž on nebo ona je, nebo toho, jaký bude, až se pokusíš změnit jej? Je těžké, abychom změnili sami sebe, a o to těžší je změnit jiné. Mocné pravdy z Božího slova mohou ovšem způsobit, že se člověk změní. Je možno „odložit starou osobnost“ a obnovit se silou, která podněcuje mysl. (Efezanům 4:22, 23) Buď však velmi skeptický, jestliže ti tvůj případný manželský druh slíbí, že se kvůli tobě najednou změní! Je pravda, že špatné zvyky je možno napravovat nebo usměrňovat, ale je k tomu třeba času, někdy i celých let. Také nesmíme zapomínat na to, že zděděné charakterové rysy a vlivy vnějšího prostředí utvářely naši povahu a působily na nás určitým způsobem, takže jsme se stali osobnostmi se zcela určitými vlastnostmi. Pravá láska nás může podnítit k tomu, abychom si vzájemně pomáhali zlepšovat se a překonávat své slabosti, ale nepovede nás k tomu, že bychom se chtěli snažit přimět svého manželského druha, aby se přetvořil v něco, co by pro něj nebylo přirozené a co by porušilo jeho nebo její osobnost.

²³ Někteří chovají v mysli představu svého ideálu a snaží se každého, do něhož se zamilují, ztotožnit s tímto ideálním obrazem. Nikdo přirozeně nemůže odpovídat nějaké nerealistické vysněné představě, ale zamilovaný člověk na ní tvrdošíjně lpí a snaží se přimět druhého, aby této představě odpovídal. Jestliže se to nedaří, je zklamán a hledá splnění své ideální představy někde jinde. Takoví lidé však svůj ideál nikdy nenajdou. Hledají vysněnou osobu, která existuje jen v jejich fantazii. Kdo tak uvažuje, nemůže sám být dobrým manželským druhem.

²⁴ Možná, že jsi sám míval takové sny. Většina z nás je někdy má, zvláště mnoho mladých lidí. Ale když po citové stránce dozráváme, uvědomujeme si, že takové představy je nutno odložit. V manželství je rozhodující skutečnost, a ne představy.

25. Jaký je rozdíl mezi skutečnou láskou a zamilovaností?

²⁵ Skutečná láska není tak slepá, jak si to někteří lidé myslí. Přikryje množství nedostatků, ale nepřehlíží je. Slepá není láska, ale zamilovanost, protože v takovém stavu lidé nechtějí vidět problémy, které mohou druzí předvídat. Zamilovaný člověk potlačuje dokonce i své vlastní pochybnosti, které jej trápí; buď však ujištěn, že se později opět vynoří. Jestliže budeš zavírat oči před nepříjemnými skutečnostmi v době, kdy se o někoho ucházíš, pak jim jistě budeš muset čelit po svatbě. Máme přirozený sklon jevit se co nejlépe tomu, komu bychom se chtěli zalíbit nebo na koho bychom chtěli působit přitažlivě, ale časem bude zcela patrné, jací skutečně jsme. Zatím máš dost času, abys mohl vidět, jaký ten druhý člověk ve skutečnosti je a sám dej čestně najevo, jaký skutečně jsi ty sám. Napomenutí, které dal apoštol Pavel v 1. Korinťanům 14:20, můžeme uplatnit také na hledání manželského druha: „Nestaňte se malými dětmi. . ., ve schopnosti porozumění se však staňte plně dospělými.“

ZÁVAZKY V MANŽELSTVÍ

26. Jak závazné je manželské pouto podle Písma? (Římanům 7:2, 3)

²⁶ Měli bychom střízlivě uvažovat o závazcích v manželství. Jestliže oba manželé necítí silný a pevný závazek, bude manželství spočívat na vratkém základu. Na mnoha místech na světě se uzavřená manželství rychle hroutí. Příčina tkví často v tom, že osoby, které vstupují do manželství, nepovažují svůj závazek za morální pouto. Zastávají názor: ‚Když to nepůjde, skoncuji s tím.‘ Při takovém stanovisku je manželství téměř od začátku odsouzeno k zániku. Nepřinese štěstí, ale obvykle způsobí jen bolest. Bible naopak ukazuje, že manželství má být vztahem na celý život. První lidské dvojici Bůh řekl, že ti dva se mají stát „jedním tělem“. (1. Mojžíšova 2:18, 23, 24) Pro muže neexistovala žádná jiná žena a pro ženu žádný jiný muž. Boží Syn to potvrdil, když řekl: „Již nejsou dva, ale jedno tělo. Co tedy Bůh spojil, ať žádný člověk nerozděluje.“ Pouze sexuální nevěra by byla oprávněným podkladem pro zrušení manželského pouta. — Matouš 19:3–9.

27–29. a) Na čem by mělo ženě záležet, když hledá případného manželského druha? b) Na co by měl dát muž pozor, když uvažuje o své případné družce pro manželství?

²⁷ Manželství je vážná věc, a proto žena, která chce mít v manželství úspěch, udělá dobře, jestliže si vezme jen takového muže, kterého může respektovat — takového, který je pevný a vyrovnaný, má zdravý úsudek, je schopen jednat zodpovědně a je natolik zralý, že je schopen přijmout užitečnou kritiku. Polož si otázku: Bude se o mne dobře starat, bude dobrým otcem pro děti, jimiž může být požehnán náš svazek? Má vysoká mravní měřítka, takže můžete být oba pevně rozhodnuti, že zachováte manželské lože počestné a neposkvrněné? Projevuje pokoru a skromnost, nebo je pyšný a domýšlivý, chce se chlubit svým vedoucím postavením, myslí si, že má vždycky pravdu, a není ochoten rozumně o něčem uvažovat? Udělej si před sňatkem dosti času, abys mohla být ve společnosti tohoto muže. Pak budeš mít příležitost rozeznat tyto věci, obzvlášť tehdy, budeš-li se ve svém úsudku řídit biblickými radami.

²⁸ Podobně i muž, který by si přál mít skutečně úspěšné manželství, bude hledat takovou manželku, kterou může milovat jako své vlastní tělo. Má jej doplňovat jako jeho druh a mají společně vytvářet domov. (1. Mojžíšova 2:18) Být dobrou tvůrkyní domova je náročná úloha v mnoha ohledech. Je k tomu nutné, aby žena projevila svůj talent jako kuchařka, dekoratérka, hospodyně, jako matka, učitelka a ještě mnohem více. Je to tvůrčí a náročná úloha a poskytuje mnoho příležitostí k osobnímu růstu a uplatnění. Dobrá manželka, stejně jako dobrý manžel, se vyznačuje pilnou prací: „Bdí nad chodem své domácnosti a chléb lenosti nejí.“ — Přísloví 31:27.

²⁹ Ano, oba jednají dobře, jestliže uvažují o tom, co vidí — o tom, zda případný partner je čistotný a pořádný, nebo ne; zda je pilný, nebo naopak líný, zda je rozumný a má pochopení, nebo zda je naopak tvrdohlavý a sobecký; zda je spořivý, nebo marnotratný, zda je myšlenkově čilý, takže je možno s ním mluvit o podnětných věcech, které přinášejí duchovní obohacení, nebo zda je duševně líný, takže se život stává jednotvárnou rutinou, při níž jde více méně jen o uspokojování každodenních tělesných potřeb.

30, 31. Proč nemravné jednání v době, kdy se lidé o sebe ucházejí, může škodlivě působit na štěstí v manželství?

³⁰ Upřímná vzájemná úcta je jednou ze základních složek úspěšného manželství. A to také platí při projevech náklonnosti v době, kdy se o sebe ucházejí. Nevhodná důvěrnost nebo vášeň, která není držena na uzdě, může znehodnotit vztah ještě dříve, než je manželství uzavřeno. Sexuální nemravnost není dobrým základem, na němž by se mělo manželství budovat. Prozrazuje sobecký nezájem o budoucí štěstí druhé osoby. Planoucí vášeň, která zpočátku vytváří zdánlivě nerozlučné pouto, může rychle ochladnout, a manželství se může rozpadnout během několika týdnů nebo dokonce i dnů. — Srovnej se zprávou o Amnonově vášnivé lásce k Támar, jak je popsána ve 2. Samuelově 13:1–19.

³¹ Projevy vášně v době, kdy se lidé o sebe ucházejí, mohou zasít určitou pochybnost. Později může vzniknout otázka, proč vlastně druhý partner vstoupil do manželství. Měl jen ten důvod, aby dal průchod své vášni, nebo uzavřel manželství proto, aby žil s někým, koho si skutečně váží jako osoby a koho miluje? Kdo nemá sebeovládání před sňatkem, nebude je pravděpodobně mít ani po svatbě. Může se dopustit nevěry a učinit druhého nešťastným. (Galaťanům 5:22, 23) Špatné vzpomínky na předmanželskou nemravnost mohou na začátku manželství ztěžovat hladký průběh citového přizpůsobování.

32. Jak může nemravné chování v době námluv ovlivnit vztah člověka k Bohu?

³² Ještě závažnější je, že taková nemravnost kazí vztah člověka k našemu stvořiteli, na jehož pomoc jsme odkázáni. „Vždyť to, co Bůh chce, je vaše posvěcení, abyste se zdržovali smilstva;. . . At nikdo nejde tak daleko, že by škodil svému bratrovi [nebo pochopitelně své sestře] a zasahoval do jeho práv v této záležitosti. . . Kdo tedy projevuje nevážnost, znevažuje nikoli člověka, ale Boha, který do vás vkládá svého svatého ducha.“ — 1. Tesaloničanům 4:3–8.

ZÁKLAD NA SKÁLE

33, 34. Které vlastnosti jsou podle Bible při volbě manželského druha daleko důležitější než tělesné vzezření?

³³ Bude tvá domácnost, tvá rodina, založena na skále, nebo na písku? Do jisté míry to záleží na tom, jak moudře budeš postupovat při volbě manželského druha. Krása a sexuální přitažlivost nejsou rozhodující hodnoty. Neodstraní myšlenkovou a duchovní nesnášenlivost. Skalním základem pro manželství je rada v Božím slovu.

³⁴ Bible ukazuje, že vnitřní osobnost je důležitější než vnější vzezření. Inspirované přísloví říká: „Půvab může být klamný a krása může být marná, ale žena, která se bojí Jehovy, ta si získá chválu.“ (Přísloví 31:30) Apoštol Petr, ženatý muž, mluví o ‚skrytém člověku srdce‘ a o ‚tichém a mírném duchu‘, a říká, že tyto věci mají „velkou cenu v Božích očích“. (1. Petra 3:4) Bůh se neřídí vnějším vzezřením člověka a my můžeme mít z jeho příkladu užitek, jestliže dáváme pozor, abychom se nedali nevhodně ovlivnit pouhým vnějším vzezřením případného manželského druha. — 1. Samuelova 16:7.

35, 36. a) Proč je důležité vstoupit do manželství s osobou, která věří v Boha a jeho Slovo? b) V jakém rozsahu by měl tvůj případný manželský druh projevovat tuto víru?

³⁵ Moudrý král Šalomoun uvažoval o životě a dospěl k závěru: „Boj se pravého Boha a zachovávej jeho přikázání. Vždyť to je celá povinnost člověka.“ (Kazatel 12:13) Izraelité, kteří byli vázáni smlouvou, že budou poslouchat Boží zákon, dostali zvláštní příkaz, aby neuzavírali manželství s osobami, které nesdílejí jejich způsob uctívání, aby nebyli odvedeni od pravého Boha. „Neuzavřeš s nimi žádný manželský svazek. Svou dceru nedáš jeho synu a jeho dceru nevezmeš pro svého syna. On totiž odvrátí tvého syna od toho, aby mne následoval, a budou jistě sloužit jiným Bohům.“ — 5. Mojžíšova 7:3, 4.

³⁶ Z podobného důvodu byli účastníci Boží „nové smlouvy“, členové křesťanského sboru nabádáni, aby vstupovali do manželství pouze „v Pánu“. (Jeremjáš 31:31–33; 1. Korinťanům 7:39) To není projevem náboženské bigotnosti, ale moudrosti a lásky. Manželské pouto nemůže z ničeho získat větší sílu než ze společné oddanosti stvořiteli. Uzavřeš-li manželství s osobou, která věří v Boha a v jeho Slovo a rozumí mu jako ty, pak budete mít společnou autoritu, když budete hledat radu. Možná, že to nepovažuješ za tak důležité, ale „nedejte se svést. Špatná společnost kazí užitečné zvyky.“ (1. Korinťanům 15:33) Ale i uvnitř křesťanského sboru bychom se měli ubezpečit, zda případný manželský druh skutečně celým srdcem slouží Bohu, zda to není člověk, který by jen chtěl žít na hranicích křesťanství, ale jinak by se přikláněl k názorům a zvykům světa. Není možné chodit s Bohem a zároveň i se světem. — Jakub 4:4.

37, 38. a) Proč by nikdo neměl jednat ukvapeně ani při námluvách ani při uzavírání manželství? b) Čí radu by měl vyslechnout ten, kdo uvažuje o manželství?

³⁷ Ježíš položil otázku: „Kdo z vás, který chce stavět věž, si nejdříve nesedne a nespočítá náklady, aby viděl, zda má dost, aby ji dokončil? Jinak by snad položil její základ, ale nebyl by schopen ji dokončit.“ (Lukáš 14:28, 29) Tatáž zásada platí pro manželství. Bůh považuje manželství za svazek na celý život, a proto při volbě manželského druha rozhodně není možno jednat ukvapeně. A ujisti se, zda ty sám jsi připraven dokončit to, s čím jsi začal. Nesmíš brát na lehkou váhu ani to, že se o někoho ucházíš, nesmíš to považovat za nějakou hru. Hrát si s náklonností druhého je krutá zábava, a citové rány a bolest srdce, jež přitom vznikají, mohou mít následky velmi dlouho. — Přísloví 10:23; 13:12.

³⁸ Mladý člověk, který by chtěl vstoupit do manželství, jedná dobře, jestliže vyslechne radu starších osob, obzvláště těch, kterým zřejmě záleží na jeho blahu. Job 12:12 nám připomíná, jak cenná je taková rada. Je tam řečeno: „Není moudrost mezi letitými a porozumění v délce dnů?“ Naslouchej těmto zkušeným hlasům. Především „důvěřuj v Jehovu celým svým srdcem a nespoléhej se na své vlastní porozumění. Všímej si ho na všech svých cestách a on sám urovná tvé stezky.“ — Přísloví 3:5, 6.

39. Jak může Bible pomoci lidem, kteří jsou již v manželství?

³⁹ Mnozí z těch, kteří čtou tato slova, jsou již v manželství. Ačkoliv váš základ byl již do jisté míry položen, Bible vám může pomoci, abyste podle potřeby podnikli určité změny. Výsledky se vám vyplatí. Bez ohledu na to, v jakém stavu je tvé manželství, může být podpořeno, budeš-li dále uvažovat o tom, jakou radu dává stvořitel ohledně šťastného rodinného života.

Kapitola 3

Po svatbě

1. Jak může spolupráce, kterou popisuje Kazatel 4:9, 10, prospět manželství?

TVŮJ sňatek je uzavřen a ty začínáš se svým manželským druhem vytvářet novou rodinnou jednotku. Je tvé štěstí úplné? Už nejsi sám, ale máš společníka, jemuž můžeš důvěřovat a s nímž můžeš sdílet své radosti i své problémy. Platí i v tvém případě slova z Kazatele 4:9, 10? Tam je řečeno: „Dva jsou lepší než jeden, protože mají dobrou odměnu za svou tvrdou práci. Vždyť kdyby snad jeden z nich upadl, druhý může svého společníka pozvednout. Ale jak jen bude s tím, který je sám a padá, není-li zde druhý, aby jej pozvedl?“ Je ve tvém manželství taková spolupráce? Obvykle je třeba času a úsilí k tomu, aby se dva lidé tak šťastně sžili. V mnoha manželstvích se to však, žel, nikdy nestane.

2, 3. a) Kterým životním realitám je nutno čelit po svatbě? b) Proč je jedině rozumné očekávat, že po svatbě se novomanželé budou muset vzájemně přizpůsobovat?

² V romantických příbězích jde často o to, aby se dva lidé, kteří se milují, nakonec zase sešli. Ale potom již žijí šťastně dál. Ve skutečném životě je však právě šťastný každodenní život opravdovým problémem. Svatební den přinesl mnoho potěšení, ale po něm přichází všednost každodenního života: je nutno brzy vstávat, chodit do práce, nakupovat, vařit jídlo, umývat nádobí, uklízet byt a tak dále.

³ Manželský vztah vyžaduje přizpůsobení. Oba jste do něj vstoupili alespoň s určitým očekáváním a ideály, jež nebyly příliš praktické a realistické. Jestliže se nesplňují, může se stát, že po několika prvních týdnech přijde určité zklamání. Uvědom si, že v tvém životě proběhla velká změna. Už nežiješ sám nebo s rodinou, se kterou jsi žil celý svůj život. Nyní bydlíš s novým člověkem, o němž možná zjistíš, že jej neznáš tak dobře, jak jsi předpokládal. Tvůj denní rozvrh je jiný, máš možná novou práci, změnil se tvůj rozpočet pro domácnost a musíš si zvykat na nové přátele a příbuzné. Úspěch tvého manželství a tvé štěstí závisí na tom, zda jsi ochoten se přizpůsobit.

JSI PŘIZPŮSOBIVÝ?

4. Které biblické zásady mohou pomoci tomu, kdo je v manželství, aby se přizpůsobil druhému? (1. Korinťanům 10:24; Filipanům 4:5)

⁴ Pro některé lidi je obtížné přizpůsobit se, protože jsou pyšní. Ale je tomu tak, jak říká Bible: „Pýcha předchází pád a domýšlivý duch je před klopýtnutím.“ Tvrdošíjnost může vést k neštěstí. (Přísloví 16:18) Ježíš doporučoval, abychom byli ochotni podrobit se a poddat se. Řekl: „Chce-li někdo. . . tvůj spodní oděv, přenech mu i svůj svrchní oděv; a jestliže tě někdo oprávněný nutí ke službě pro jednu míli, jdi s ním dvě míle.“ Neměl by ses přít s někým, kdo je ti blízký, ale měl bys raději uposlechnout radu apoštola Pavla: „Proč si raději nedáte ukřivdit?“ (Matouš 5:40, 41; 1. Korinťanům 6:7) Jestliže křesťané mohou jít tak daleko, aby zachovali pokoj s jinými, pak by jistě dva lidé, kteří jsou v manželství a milují se, měli být schopni vzájemně se přizpůsobit, aby jejich nový vztah byl šťastný.

5. Jak může člověk smýšlet o svém manželském druhu buď pozitivně nebo negativně?

⁵ Stále jsou příležitosti k tomu, abychom byli buď šťastní nebo nešťastní. K čemu budeš pohotovější? Zaměříš se na kladné věci, nebo se budeš zabývat tím, co je negativní? Novomanželka si možná pomyslí: ‚Kam se poděl onen romantický muž, který se mnou před svatbou stále chodil na procházky a věnoval mi svůj čas? Dostal se do vyjetých kolejí. Považuje mne za něco samozřejmého. Prostě už není takový jako předtím.‘ Nebo chápe a oceňuje, že muž nyní těžce pracuje, aby se dobře staral o svou rodinu? A všímá si tento nový manžel toho, že jeho manželka tvrdě pracuje, když vaří a uklízí, a někdy je velmi unavena a nemá dost času, aby se nějak obzvlášt krášlila? Nebo si muž řekne: ‚Co se stalo s tou přitažlivou mladou ženou, kterou jsem si vzal za manželku? Teď, když má svého muže, se úplně změnila.‘

6. Jestliže manžel i manželka skutečně usilují o to, aby jejich manželství bylo úspěšné, jak to působí na jejich vzájemný vztah?

⁶ Oba by měli být natolik zralí, aby si uvědomili, že ani jeden z nich již nemá tolik času a energie, aby dělal všechno, co dělal před svatbou. Nyní je na čase projevit přizpůsobivost a přijmout hluboce uspokojující odpovědnost za to, aby oba učinili své manželství šťastným. Jeden člověk může manželství zničit, ale má-li být manželství šťastné, je k tomu zapotřebí dvou. Učinit manželství šťastným je výkon. K výkonu je třeba úsilí a překonávání obtíží. Jestliže oba vynakládáte společně toto úsilí, přispěje k výkonu každý svým dílem. Toto společné úsilí se společným cílem vás spojuje; vzájemně vás poutá a působí, že vy dva jste jedno. Časem tak vzniká pouto lásky, které převyšuje všechno, co jste očekávali od manželství. Toto spojující štěstí je tak silné, že je každý rád, může-li se přizpůsobit odlišné povaze druhého.

7. Kdy je dobré při rozhodování ustoupit?

⁷ S rostoucí láskou mizí pýcha, a štěstí není jen v dávání, ale také v tom, že se člověk podřídí, poddá, a to v otázkách, kdy nejde o zásadu, ale jen o to, čemu osobně dáváme přednost. Může jít například o nákup nějakého zařízení pro domácnost nebo o rozhodnutí, jak strávit dovolenou. Má-li každý zájem o štěstí druhého, pak manželská dvojice jedná podle slov apoštola Pavla: „Nebudete hledět s osobním zájmem jen na své vlastní věci, ale s osobním zájmem i na věci ostatních.“ — Filipanům 2:4.

VYROVNANÝ NÁZOR NA SEXUALITU

8, 9. Co říká Bible o intimních manželských vztazích?

⁸ Bible se přepjatě nevyhýbá zmínkám o sexuálním styku. Poetickými výroky popisuje vzrušení, které při něm pociťuje manžel i manželka; zdůrazňuje také, že k sexuálnímu spojení má docházet výlučně mezi manželem a manželkou. V Přísloví 5:15–21 o tom čteme:

„Pij vodu ze své vlastní cisterny a kanoucí vody zprostřed své vlastní studny. Měly by se snad tvé prameny rozptylovat ven a tvé proudy vody na veřejná náměstí? Ať jsou jen pro tebe samotného, a ne pro nějaké cizince s tebou. Ať je tvůj pramen vody požehnaný, a raduj se s manželkou svého mládí, líbeznou laní a půvabnou kamzicí. Její prsy ať tě opájejí v každé době. Její láska ať tě stále vzrušuje. Proč by ses tedy, můj synu, měl vzrušovat s cizí ženou nebo objímat ňadra nějaké cizinky? Vždyť Jehova má před očima všechny mužovy cesty a pozoruje všechny jeho stopy.“

⁹ Bylo by však nesprávné zdůrazňovat sexualitu do té míry, že by to vyvolávalo dojem, že by úspěch manželství závisel na sexuálním životě manželů nebo že by mohl vyrovnávat vážné nedostatky v jiných oblastech jejich vztahu. Záplava sexuálních námětů v knihách, filmech a obchodních inzerátech — z nichž mnohé mají podnítit erotickou žádost — vyvolává dojem, že sexualita je životně důležitá. Boží slovo však prosazuje jiný názor. Doporučuje ve všech oblastech života sebeovládání. I v manželství by zrušení všech zábran vedlo k praktikám, které by snížily hodnotu manželského vztahu. — Galaťanům 5:22, 23; Hebrejcům 13:4.

10. Co musí brát manželská dvojice v úvahu vzhledem k sexuálnímu přizpůsobení?

¹⁰ Sexuální přizpůsobení je často obtížné a může po svatbě nějaký čas trvat. Obvykle je to následek nedostatečných vědomostí a toho, že žádný z manželů nezná potřeby druhého. V této věci může pomoci předcházející rozhovor s některým z přátel, který sám je v manželství a k němuž máme úctu. Muž a žena se nejen tělesně liší, ale také různě cítí. Velmi důležité je, aby si muž uvědomil, že žena potřebuje něžnost. Není však na místě žádný negativní pocit nepravé skromnosti, ani nemístný stud či pocit, že sexualita je něco neslušného. Sexuální styk by se také neměl stát příležitostí k nějakému násilí, jak si to někteří muži myslí. Bible říká: „Ať manžel poskytuje své manželce, co jí patří, ale ať také manželka jedná stejně vůči svému manželu.“ A přitom by měli dbát biblické zásady: „Každý ať dále hledá ne svou vlastní výhodu, ale výhodu druhého.“ Je-li mezi nimi taková láska a přejí-li si oba líbit se jeden druhému, budou se umět vzájemně dobře přizpůsobit. — 1. Korinťanům 7:3; 10:24.

ROZDÍLNOST NÁZORŮ BEZ NEPŘÍJEMNOSTÍ

11–13. Mají-li manželé na něco různé názory, co je nutno mít na zřeteli, aby takové rozpory nepřerostly ve vážný problém?

¹¹ Na zemi neexistují dva jedinci, kteří by byli naprosto stejní. Lidé se výrazně liší. To také znamená, že neexistují dva lidé, kteří by spolu naprosto ve všem souhlasili. Důvody k rozdílným názorům mohou být většinou banální, ale některé z nich mohou být vážné. Jsou domácnosti, kde odlišné mínění vede vzápětí ke křiku, jeden druhého odstrkuje, bije a házejí po druhém různými věcmi; některý z manželů snad na několik dnů nebo i týdnů odejde, nebo prostě spolu přestanou mluvit. Je však možné zastávat různé názory, a nemusí přitom dojít k takové situaci. Jak? Respektováním určité zásadní pravdy.

¹² Všichni jsme nedokonalí, všichni máme chyby, a i když máme nejlepší úmysly, naše slabosti se projevují. Apoštol Pavel to zjistil sám u sebe: „To dobré, co si přeji, to nekonám, ale činím to špatné, co si nepřeji.“ (Římanům 7:19) Po svých prarodičích jsme zdědili hřích. Není v naší moci dosáhnout dokonalosti. Kdo tedy může říci: „Očistil jsem své srdce; byl jsem očištěn od svého hříchu“? — Přísloví 20:9; Žalm 51:5; 51:7, KB; Římanům 5:12.

¹³ Se svými vlastními slabostmi se smiřujeme a omlouváme je. Nemůžeme se pak smířit také se slabostmi svého manželského druha a také je omluvit? Bezpochyby ochotně připustíme, že jsme hříšníci. Ale jak jednáme, jestliže nás někdo upozorní na určitý hřích? Začneme se obhajovat a nechceme jej připustit? Dovedeme pochopit, že je každému zatěžko připustit, že jednal nesprávně? Že to je obtížné i pro našeho manželského druha? Umíme to vzít v úvahu? Inspirované přísloví říká: „Pochopení člověka jistě zmírňuje jeho hněv a je od něho krásné, jestliže přejde přestoupení.“ Jistě souhlasíš stejně jako většina lidí se zásadou „zlatého pravidla“. Ježíš je vyjádřil ve svém slavném Kázání na hoře: „Všechno tedy, co chcete, aby vám lidé činili, musíte stejným způsobem činit jim.“ Většina lidí se slovy hlásí k této zásadě, ale málo lidí se podle ní řídí. Její upřímné uplatnění by vyřešilo problémy lidských vztahů, včetně problému v manželství. — Přísloví 19:11; Matouš 7:12.

14, 15. a) K čemu to může vést, jestliže někdo v nepříznivém smyslu srovnává svého manželského druha s jinou osobou? b) Při jakých příležitostech někdy dochází k takovému nemoudrému přirovnávání?

¹⁴ Všichni bychom si přáli, aby nás lidé chápali jako jednotlivce a aby s námi také podle toho jednali. Jestliže nás někdo srovnává v nepříznivém smyslu s někým jiným a považuje snad naše vlastnosti nebo schopnosti za méněcenné, jak na to reagujeme? Obvykle se cítíme zraněni a neseme to nelibě. Vlastně tím říkáme: ‚Já přece nejsem ten druhý člověk. Já jsem JÁ.‘ Takové srovnávání všeobecně není nijak podnětné, protože si přejeme, aby lidé s námi jednali s porozuměním.

¹⁵ Ukažme si to na příkladu: Projevuješ jako manžel ocenění pro jídla, která připravuje tvá manželka, nebo si stěžuješ, že neumí tak vařit jako tvá matka? Jak víš, zda tvá matka už uměla dobře vařit, když byla jen krátkou dobu vdaná? Možná, že tvá manželka vaří lépe než tehdy ona. Dej své manželce příležitost, aby se sžila se svými novými povinnostmi a aby se v nich zdokonalila. A stěžuješ si ty, manželko, že tvůj novomanžel nepřináší domů takový plat jako tvůj otec? Co vydělával tvůj otec, když byl jen krátkou dobu ženatý? I na tom vůbec nezáleží. Důležité je, zda svému manželovi pomáháš. Vstaneš a připravíš mu snídani, než jde do práce, aby cítil, že jej podporuješ a oceňuješ jeho úsilí? Přete se snad spolu ohledně příbuzných, nebo spolu nesouhlasíte, když jde o to, s kým se máte přátelit, či o způsob, jak strávíte svůj volný čas? Může se stát, že v takových nebo jiných věcech můžete mít odlišné mínění. Jak odstraníte takové rozpory?

16. V čem je nesprávná teorie, že prudké hádky mohou pomoci, aby se těžkosti rozptýlily?

¹⁶ Někteří moderní psychologové tvrdí, že spory slouží k řešení těžkostí. Zastávají teorii, že se nelibé pocity kupí, vytvářejí napětí a nakonec se uvolní v prudkém sporu. V takovém výbuchu hněvu se projeví rozmrzelost, která se dlouho hromadila, poskytne se jí průchod a tím zanikne — tak zní teorie. Než k tomu dojde, nelibé pocity zůstávají uvnitř, bublají a dusí se, a nakonec překypí. Je však velké nebezpečí, že člověk v takovém rozníceném výbuchu řekne to, co vůbec nechtěl, a může tak způsobit druhému nezhojitelné rány. Můžeš druhému tak ukřivdit, že mezi vámi vznikne nepřekonatelná přehrada. Přísloví 18:19 varuje: „Bratr, proti němuž se někdo provinil, je více než nějaké silné město; a jsou spory, které jsou závora u obytné věže.“ V Bibli nacházíme zdravou radu: „Dříve než propukne hádka, rozluč se.“ — Přísloví 17:14.

MLUVTE SPOLU

17. Jak můžeme zabránit, abychom ve svém nitru nehromadili rozladění, které by pak mohlo vybuchnout?

¹⁷ Místo abyste se vnitřně sžírali svými vzájemnými nesrovnalostmi, dokud nevybuchnou, je daleko lepší, jestliže o nich spolu mluvíte, jakmile vzniknou. Jestliže člověk pořád přemýšlí o nějakém bezpráví, téměř vždy se zdá věc daleko horší, než je ve skutečnosti. Buď o věcech hned mluvte, nebo na ně zapomeňte. Byla to snad jen nějaká poznámka mimochodem? Pak ji nech projít mimo. Je nutné, abyste o tom mluvili? Udělal tvůj manželský druh něco, co tě skličuje? Neodsuzuj jej hned; snaž se přivést na tuto záležitost řeč ve formě otázky nebo začni řeč tak, aby mohlo dojít k rozpravě. Mohl bys například říci: ‚Drahoušku, něčemu nerozumím. Mohl bys mi pomoci?‘ Pak poslouchej. Snaž se pochopit názor druhého. Řiď se výstrahou z Přísloví 18:13: „Odpovídá-li někdo na nějakou věc dříve, než ji vyslechne, je to od něho pošetilost a ponížení.“ Nikomu z nás se nelíbí, jestliže si někdo o nás ukvapeně činí nesprávné závěry. Nejednej tedy ukvapeně, ale snaž se rozeznat, jakou pohnutku nebo jaký úmysl měl tvůj partner ke svému jednání. Jednej tak, jak radí Přísloví 20:5: „Rada v srdci muže je jako hluboké vody; ale muž s rozlišovací schopností ji načerpá.“

18. Co nám pomůže překonat negativní nálady?

¹⁸ Míváš různé nálady? Je nesnadné žít s náladovým člověkem. Někteří tvrdí, že nálady nemůžeme ovládat, protože jsou závislé na chemických pochodech v mozku. Ať je tomu jakkoli, city jsou nakažlivé. Ti, kteří jsou kolem nás, nás mohou buď povzbudit nebo sklíčit. Hudba v nás může vyvolat různé druhy nálady. Stejně mohou působit romány. Myšlenky, jimiž se zabýváme, mohou ovlivnit naše city. Jestliže stále uvažuješ o negativních věcech, budeš sklíčený. Silou vůle můžeš přinutit svou mysl k pozitivnímu, optimistickému přemýšlení. Uvažuj o takových myšlenkách. (Filipanům 4:8) Máš-li dojem, že je to obtížné, zkus se zabývat nějakou namáhavou tělesnou činností — dělej nějakou těžkou práci i kdyby to bylo plení záhonu nebo drhnutí podlahy; jdi ven a osvěž se nebo se procházej po lesích, nebo ještě lépe, pokus se udělat pro někoho jiného něco užitečného. Dělej cokoli, co může obrátit tvou pozornost a energii někam jinam. Je daleko lepší živit dobrou náladu než udržovat špatnou. A je to daleko zábavnější, jak pro tebe, tak zcela jistě i pro tvého manželského druha!

19. Jak můžeme projevovat pochopení pro nálady svého manželského druha?

¹⁹ Někdy se však stává, že jsi určitými událostmi hluboce zarmoucen, nebo tě může trápit těžká nemoc a bolesti. U ženy mohou měsíční cykly a těhotenství působit velké změny ve vylučování účinných hormonů, které ovlivňují nervový systém a city. Žena může procházet napjatým obdobím před menstruací, aniž si to uvědomuje. To je důležitý činitel, na který by měl manžel pamatovat. Pak může projevovat pochopení místo podrážděnosti. Za takových zvláštních okolností by měli oba manželé chápat, co je příčinou změny v náladě, a měli by reagovat pozitivním způsobem. „Srdce moudrého působí, že jeho ústa projevují pochopení, a jeho rtům to dodává přesvědčivost.“ A „pravý druh miluje stále a je bratrem, který se narodil pro čas tísně“. — Přísloví 16:23; 17:17.

20–22. a) Proč je nutno chránit se před nevhodnou žárlivostí? b) Jak můžeme poskytnout svému manželskému druhu pocit bezpečí?

²⁰ Je tvůj manželský druh žárlivý? Je docela správné, že člověk dbá na svou pověst, a je také správné, jestliže chce chránit své manželství. Stejně jako adrenalin může způsobit, že srdce začne opět bít, tak i žárlivost podněcuje člověka k tomu, aby bránil něco, na čem mu velmi záleží. Opakem žárlivosti je lhostejnost, a pokud jde o manželství, neměli bychom být lhostejní.

²¹ Je však jiný druh žárlivosti, totiž žárlivost vyvolaná nejistotou a živená představami. Taková nerozumná, přehnaná žárlivost mění manželství v nepříjemné vězení, kde neexistuje důvěra a pravá láska. „Láska není žárlivá“ takovým způsobem, a utkvělá žárlivost je „hnisem pro kosti“. — 1. Korinťanům 13:4; Přísloví 14:30.

²² Jestliže tvůj manželský druh má oprávněnou příčinu, proč se může cítit nejistý na základě žárlivosti, ihned tuto příčinu odstraň. Jestliže žádná skutečná příčina není, učiň všechno, co je v tvé moci, abys v žárlivém druhu posílil důvěru, a to slovy a — což je ještě důležitější — také činy. Snaž se zapůsobit na jeho srdce!

23. Jestliže má někdo sklon hledat pomoc při řešení manželských problémů u jiných osob, co by měl vzít v úvahu?

²³ Mohou druzí lidé pomoci manželům v řešení jejich nesrovnalostí? Snad je to možné, ale neměli by k tomu být vyzýváni, pokud s tím nesouhlasí oba manželé. Nejprve „veď svou vlastní soudní při se svým bližním a neodhaluj důvěrný rozhovor jiného“. (Přísloví 25:9) Zvlášť nebezpečné je, prosíme-li o zásah příbuzné svých manželských druhů. Pravděpodobně nebudou jednat nestranicky. Bible moudře říká: „Muž opustí svého otce a svou matku a přidrží se své manželky.“ (1. Mojžíšova 2:24) Totéž platí ve vztahu manželky k jejím rodičům a k jejímu manželu. Místo aby manželé prosili své rodiče nebo rodiče druhého o zprostředkování a o to, aby se zastali jednoho partnera proti druhému, měli by oba manželé pevně spolu držet a uznat, že jejich problémy jsou jejich vlastní záležitostí a že je musí vyřešit spolu. Jestliže se bez souhlasu svého manželského druha obracíš na někoho jiného, oba v očích druhého ztrácíte na ceně. Jestliže spolu mluvíte otevřeně, čestně a s láskou, není důvod, proč byste nemohli vyřešit své problémy sami. Můžete požádat jiné zralé osoby o radu, ale konečné řešení musíte najít jako manželská dvojice sami.

24, 25. Co je možno dělat, jestliže překážkou při řešení nějakého manželského problému je pýcha?

²⁴ Apoštol Pavel radí: „Nikdo ať si o sobě nemyslí více, než co je třeba myslit.“ (Římanům 12:3, Petrů) Potom dodává: „Předcházejte se navzájem v projevování ucty.“ (Římanům 12:10) Jestliže je uražena naše pýcha, pomůže nám, uvědomíme-li si, že ve skutečnosti nejsme tak velcí, jak si snad myslíme. Jistě nejsme velcí ve srovnání se Zemí, a Země sama je malá ve sluneční soustavě, která je zase zcela nepatrná ve vesmíru. V Jehovových očích „všechny národy jsou. . . jako něco neexistujícího; považuje je za nic a za něco neskutečného“. (Izajáš 40:17) Takové úvahy nám pomohou, abychom viděli všechno ve správné perspektivě a poznali, že při našich nesrovnalostech pravděpodobně vůbec nejde o takové důležité věci.

²⁵ Někdy nám může i smysl pro humor pomoci, abychom nebrali sami sebe příliš vážně. Jestliže se člověk dovede smát sám sobě, je to známka zralosti. Mohou tak být vyhlazena mnohá drsná místa v životě.

„POSÍLEJ SVŮJ CHLÉB PO VODNÍ HLADINĚ“

26, 27. Kterých biblických zásad je možno použít, jestliže něčí manželský druh nereaguje na úsilí pokojně odstranit nesrovnalosti, a proč?

²⁶ Co máš dělat, jestliže tvůj manželský druh nereaguje na tvé úsilí pokojně vyřešit vaše rozpory? Řiď se biblickou radou: „Nikomu neoplácejte zlé zlým.“ Ježíš je náš vzor, který máme napodobovat: „Když mu spílali, neodpovídal spíláním.“ Lidé mají ve zvyku splácet určité jednání stejným. Jestliže ale budeš jednat takovým způsobem, pak připustíš, že tě budou druzí lidé formovat, budou z tebe dělat to, čím jsou sami. Skutečně, budou tě dělat takovým, jakými jsou oni. Jestliže připustíš něco takového, pak popíráš sám sebe, popíráš to, co zastáváš, zásady, které považuješ za drahé. Napodobuj místo toho Ježíše, který zůstal věrný sám sobě a nepřipustil, aby jej slabosti okolních lidí změnily: „Jestliže my jsme nevěrní, on zůstává věrný, neboť nemůže zapřít sám sebe.“ — Římanům 12:17; 1. Petra 2:23; 2. Timoteovi 2:13.

²⁷ Jsi-li natolik silný, abys mohl koloběh zlého zastavit dobrým, můžeš uvést do chodu koloběh dobra. „Odpověď, která je mírná, odvrací vztek.“ (Přísloví 15:1) Mírná odpověď není projevem slabosti, ale pramení ze síly, a tvůj manželský druh to vycítí. Protože tolik lidí odplácí stejné stejným, může se ti podařit, že dosáhneš průlomu dobrotou, a tím uvedeš v chod koloběh dobra. Naznačují to některé biblické texty. „Kdo velkoryse svlažuje jiné, bude také sám velkoryse svlažován.“ „Jakou měrou měříte vy, takovou vám budou na oplátku měřit oni.“ „Posílej svůj chléb po vodní hladině, neboť po mnohých dnech jej opět najdeš.“ (Přísloví 11:25; Lukáš 6:38; Kazatel 11:1) Bude možná zapotřebí času, abys za svou dobrotu sklidil od svého manželského druha dobro. Nemůžeš jednoho dne zasít semeno a hned další den sklízet. Ale „cokoli člověk rozsévá, to bude také sklízet:. . . Nevzdávejme se tedy, abychom dělali to, co je znamenité, neboť v patřičném čase budeme sklízet, neochabneme-li.“ — Galaťanům 6:7–9.

28. Uveď některé znamenité zásady z biblické knihy Přísloví, které mohou pomoci ke šťastnému manželskému životu, a jak mohou pomoci?

²⁸ Zde jsou některé biblické texty a otázky, o nichž by spolu manželské dvojice mohly uvažovat:

Přísloví 14:29: „Kdo je pomalý k hněvu, má hojnost rozlišovací schopnosti, ale kdo je netrpělivý, zvětšuje pošetilost.“ Věnuješ-li trochu času uvažování, nezjistíš často, že pro hněv není vlastně žádný vážný důvod?

Přísloví 17:27: „Každý, kdo zdržuje své výroky, má poznání, a muž s rozlišovací schopností je klidného ducha.“ Zachováváš si klidného ducha a nedáš průchod slovům, která by tvého manželského druha rozhněvala?

Přísloví 25:11: „Jako zlatá jablka v stříbrných řezbách je slovo pronesené v pravý čas.“ Slovo, které je v určité době vhodné, může být v jiné době nevhodné. Dáváš pozor na to, abys řekl pravé slovo v pravý čas?

Přísloví 12:18: „Je člověk, který mluví bezmyšlenkovitě, jako by bodal mečem, ale jazyk moudrých je uzdravování.“ Než promluvíš, zastavíš se a uvažuješ, jak tvá slova zapůsobí na tvého manželského druha?

Přísloví 10:19: „Při hojnosti slov nechybí přestupek, ale ten, kdo ovládá své rty, jedná rozumně.“ Někdy v rozčílení řekneme více, než chceme, a pak toho litujeme. Dáváš pozor, aby se to nestalo?

Přísloví 20:3: „Je slávou pro muže, upustí-li od rozepře, ale každý pošetilý ji vyvolá.“ Ke sporu je třeba dvou lidí. Jsi natolik zralý, aby ses přestal přít?

Přísloví 10:12: „Nenávist rozněcuje spory, ale láska přikrývá i všechna přestoupení.“ Oživuješ stále staré spory, nebo miluješ svého manželského druha natolik, že se ke starým sporům nevracíš?

Přísloví 14:9 „Nová anglická bible“: „Pošetilý je příliš zpupný, než aby se polepšil; bezúhonní lidé vědí, co znamená smíření.“ Jsi příliš pyšný, než abys učinil nějaké ústupky a usiloval ve svém manželství o pokoj?

Přísloví 26:20: „Kde není dřevo, hasne oheň, a kde není pomlouvač, umlká spor.“ Umíš se přestat hádat, nebo musíš mít poslední slovo?

Efezanům 4:26: „Ať slunce nezapadne nad vaší podrážděnou náladou.“ Zabýváš se dlouho nesrovnalostmi a ztěžuješ tak dále život sobě i svému manželskému druhu?

29. Které základní věci máme mít na mysli, chceme-li si zachovat šťastné manželství?

²⁹ Moudré rady jsou užitečné jen tehdy, jestliže se jimi lidé řídí. Vyzkoušej je. Buď také ochotný vyzkoušet to, co navrhuje tvůj manželský druh. Možná, že jeho návrh bude účinný. Kdo nese vinu za to, že se něco nedaří? To není důležité. Důležité je, jak je možno věci napravit. Buď přizpůsobivý, odkrývej nesrovnalosti, promluvte si o nich a neber sám sebe příliš vážně. Mluvte spolu! Jestliže ‚miluješ svého bližního jako sám sebe‘, nemělo by pro tebe být příliš obtížné přizpůsobit se a učinit své manželství šťastným. — Matouš 19:19.

Kapitola 4

Manžel, který získává hlubokou úctu

1, 2. Jak je možno získat úctu a jak je to dobře patrné na příkladu Ježíše Krista?

ÚCTU není možno si vynutit. Úctu si musíš získat tím, jak mluvíš a jednáš, tím, čím jsi.

² Je to patrné na Kristu Ježíši. Získal úctu jako učitel, a to svým způsobem vyučování. Když pronesl své Kázání na hoře, „zástupy žasly nad jeho způsobem vyučování“. Čím si získal takovou úctu? Tím, že se opíral o Boží slovo, Bibli, a ne o názory jiných lidí. Jeho jedinou autoritou byl Jehova Bůh a Boží slovo pravdy. Ježíš získal úctu přátel i nepřátel, protože si ji zasloužil. — Matouš 7:28, 29; 15:1–9; Jan 7:32, 45, 46.

3. Jakou povinnost ukládá Efezanům 5:33 manželce a co to vyžaduje od manžela?

³ „Manželka by měla mít hlubokou úctu ke svému manželovi“, to je pokyn zapsaný v Efezanům 5:33. Manžel by se však měl snažit, aby si tuto úctu zasloužil; jinak bude pro jeho manželku velmi obtížné, aby se tímto pokynem řídila. Jak může manžel splnit svou úlohu, kterou mu určuje Bible, a získat tím úctu?

SPRÁVNÉ UPLATŇOVÁNÍ VEDOUCÍHO POSTAVENÍ

4. Jaké místo určuje Bible manželu?

⁴ Bible určuje manželům v manželském uspořádání vedoucí postavení. Říká: „Ať se manželky podřizují svým manželům jako Pánu, neboť manžel je hlavou své manželky, jako i Kristus je hlavou sboru, on, který je zachráncem tohoto těla. Vskutku, jako je sbor podřízen Kristu, ať jsou i manželky podřízeny svým manželům ve všem.“ (Efezanům 5:22–24) Přispěje toto uspořádání skutečně ke štěstí v domácnosti? Některé ženy odsuzují takzvaný mužský šovinismus, to znamená chlubný nebo přemrštěný názor některých mužů na jejich postavení ve vztahu k ženám. Úvodem si však řekněme, že biblické nauky nepodporují takový mužský šovinismus.

5. Co by měl manžel uznat ohledně postavení hlavy a koho by si měl brát za příklad?

⁵ Bible zdůrazňuje, že nejen žena, ale také muž má nad sebou vedení. Otevřeme-li si biblickou knihu 1. Korinťanům, kapitolu 11, verš 3, zjistíme, že apoštol Pavel o tom napsal sboru v Korintě: „Chci však, abyste věděli, že hlavou každého muže je Kristus; a hlavou ženy je muž; a hlavou Krista je Bůh.“ Muž má jako svou hlavu Krista, a ty jako manžel, můžeš z příkladu a poučení, které poskytuje Bůh a Kristus, poznat, jak se má projevovat vedoucí postavení.

6. Čemu se mohou manželé naučit od Jehovy Boha a Ježíše Krista, pokud jde o postavení hlavy?

⁶ Jehova projevoval své vedoucí postavení nad Kristem milující laskavostí, a Kristus na to reagoval způsobem, který je patrný ze slov: „Je mi potěšením, můj Bože, činit tvou vůli.“ (Žalm 40:8; 40:9, KB; Hebrejcům 10:7) Také vedoucí postavení Ježíše Krista se projevuje láskou. Těm, které pozval, aby se stali jeho učedníky, řekl: „Já jsem mírné povahy a pokorný v srdci a naleznete občerstvení pro své duše.“ (Matouš 11:29) Členové jeho sboru, který Písmo přirovnává k nevěstě, skutečně našli pod jeho vedením osvěžení. Nevyužíval je, ale byl ve své lásce obětavý. Tímto způsobem by také manžel měl projevovat své vedoucí postavení vůči své manželce: „Manželé, milujte stále své manželky, stejně jako i Kristus miloval sbor a vydal se za něj. . . Tak mají manželé milovat své manželky jako svá vlastní těla. Kdo miluje svou manželku, miluje sebe, neboť nikdo nikdy neměl v nenávisti své vlastní tělo; ale živí je a něžně je opatruje, stejně jako i Kristus opatruje sbor. . . ať i každý z vás osobně miluje svou manželku jako sám sebe; naproti tomu manželka by měla mít hlubokou úctu ke svému manželovi.“ (Efezanům 5:25–29, 33) Jestliže dáváš dobrý příklad tím, že se podřizuješ Kristu jako své hlavě, nebude pro tvou manželku obtížné respektovat tě jako svého manžela v postavení hlavy, a dokonce to pro ni bude příjemné.

7, 8. Uveď, v čem například někteří manželé nezastávají správně své vedoucí místo.

⁷ Velký problém vzniká následkem toho, že pro nedokonalost a vrozené sobectví chce být sice manžel respektován jako hlava rodiny, ale přitom někdy neprokazuje své manželce potřebnou lásku a pochopení. Manželka často řekne, že necítí ze strany manžela lásku, ale že manžel má jen zájem o své vlastní potěšení a uspokojení. Některé manželky si také stěžují, že jejich manželé jednají pánovitě. K tomu může dojít tehdy, jestliže se manželka snaží zmocnit se vedoucího postavení, a manžel tomu odporuje. Nebo snad muž vyrostl v prostředí, kde mnozí manželé jednají vyzývavě a pánovitě. Ale ať už je příčina jakákoli, takové zneužívání vedoucího postavení nemůže vyvolat úctu u nikoho.

⁸ Na druhé straně jsou manželé, kteří svého postavení jako hlavy nejen nezneužívají, ale dokonce se jej zříkají. Všechno rozhodování přenášejí na své manželky. Nebo říkají manželce, aby ‚na ně nespěchala‘, a přitom odkládají rozhodování tak dlouho, že tím trpí zájmy rodiny. Snad nejsou v tělesném ohledu líní nebo pohodlní, ale jestliže se vyhýbají myšlenkovému úsilí, může to vést ke stejným následkům, jaké popisuje Přísloví 24:33, 34: „Trochu pospíš, trochu si zdřímneš, maličko složíš ruce, aby ses položil, a jako loupežník jistě přijde tvá chudoba a tvá nouze jako ozbrojený muž.“

9, 10. Čí názory by měl vzít manžel v úvahu, než rozhodne o něčem, co se dotýká rodiny?

⁹ Úctu své manželky získáš tehdy, budeš-li důsledný a pevný a prokážeš-li, že jsi schopen rozhodovat. To však neznamená, že se nemáš s nikým v rodině radit a že nemáš vážně brát v úvahu názor své manželky jen proto, že snad náhodou nesouhlasí s tvým. V biblické zprávě z raných dob čteme o vážném problému, který vznikl v domácnosti Abraháma a Sáry. Šlo tehdy o jejich syna Izáka a o syna jejich služebné Agar. Sára doporučovala řešení, které neodpovídalo tomu, jak se na věc díval Abrahám. Ale Bůh řekl Abrahámovi: „Naslouchej jejímu hlasu.“ — 1. Mojžíšova 21:9 až 12.

¹⁰ Z toho nemáme vyvozovat, že by manžel měl přistupovat vždy na přání své manželky. Ale může být užitečné, jestliže s ní mluví o rozhodnutích, která se dotýkají rodiny, a jestliže jí dává příležitost, aby nenuceně mluvila o svých myšlenkách a citech. Dbej na to, aby mezi vámi byla stále otevřená výměna myšlenek, buď vždy přístupný a když činíš rozhodnutí, bedlivě uvažuj o tom, čemu by ona dala přednost. Své vedoucí postavení nikdy neprosazuj pánovitě nebo tyransky, ale vždy dávej najevo pokoru. Nejsi dokonalý a budeš dělat chyby, a když se to stane, budeš chtít, aby tvá manželka měla pro tebe porozumění. V takové situaci pak bude pro manželku, jejíž manžel je pokorný, daleko snadnější respektovat jeho vedoucí postavení, než v případě, kdy je manžel pyšný.

DOBRÁ PÉČE O RODINU

11, 12. a) Jakou má manžel odpovědnost, pokud jde o opatřování hmotných životních potřeb? b) Proč jsou ve skutečnosti tyto potřeby opatřovány společným úsilím?

¹¹ Manžel má odpovědnost pečovat o hmotné životní potřeby své rodiny. Je to ukázáno v 1. Timoteovi 5:8: „Nestará-li se někdo o ty, kteří jsou jeho vlastní, a zvláště o ty, kteří jsou členy jeho domácnosti, jistě zapřel víru a je horší než člověk bez víry.“ Život je dnes v mnoha zemích velmi nákladný, a ty jako manžel musíš rozhodnout, jak budete krýt potřeby rodiny. Zjistíš pravděpodobně, že nestačí, abys jen přinesl domů vydělané peníze, ale že také bude nutné, abyste s manželkou vypracovali rozpočet, s nímž budete oba souhlasit. To prostě znamená, že budete mít možnost kontrolovat své výdaje. Rozpočet na domácnost vám pomůže, abyste nežili nad své možnosti, a budete se tak moci snadněji vyhnout sporům, které někdy vznikají, když před výplatou v domácnosti dojdou peníze.

¹² Ačkoli ve většině případů přináší peníze pro podporu rodiny manžel, nesmíme zapomínat, že je to výsledek společného úsilí. Jestliže si jako manžel myslíš, že je to jen tvá vlastní zásluha, stačí, aby ses na chvíli zamyslel a spočítal si, kolik by tě to stálo, kdyby sis měl najmout někoho, kdo by pro tebe nakupoval, vařil, myl nádobí, kdo by se ti staral o domácnost a její vzhled, kdybys měl najmout pečovatelku pro děti, a tak dále. Za normálních okolností tvá manželka ušetří všechny tyto výdaje svou vlastní prací, která přirozeně patří k jejím úkolům v manželství. A jestliže vede záznamy o domácích výdajích, můžeš k předcházejícímu výčtu jejích odpovědností připojit ještě „účetní“. Velmi výstižně říká Přísloví 18:22: „Našel někdo dobrou manželku? Našel něco dobrého.“

13. Jakého postoje k hmotným věcem by se měly manželské dvojice vyvarovat a jaký z toho mají užitek?

¹³ Při plnění materiálních povinností je stále nebezpečí, že byste se mohli začít oba — ty i tvá manželka — dívat na život z hmotařského hlediska a z tohoto hlediska k životu přistupovat. Jen málo věcí může tak podkopávat základy rodinného štěstí jako právě hmotařství. „Vždyť jsme si na svět nic nepřinesli a ani si nemůžeme nic odnést,“ říká biblický pisatel Pavel. „Máme-li tedy živobytí a něco na sebe, budeme s tím spokojeni. Avšak ti, kteří jsou rozhodnuti zbohatnout, upadají do pokušení a léčky a do mnoha nesmyslných a škodlivých žádostí, které vrhají lidi do zničení a zkázy. Láska k penězům je totiž kořenem škodlivých věcí všeho druhu a tím, že někteří o tuto lásku usilovali, byli odvedeni od víry a celí se probodali mnoha bolestmi.“ Bez ohledu na to, kolik majetku může člověk získat při hmotařském názoru na život, nikdy tím není možno vyvážit bolest, kterou pociťují členové rodiny, když vidí, že jejich rodinné vztahy slábnou a že se hroutí. Duchovní a citová ztráta je pak daleko větší, než byl hmotný zisk. — 1. Timoteovi 6:7–10.

14. Co je rozhodující v otázce, zda jsou pro někoho příliš důležité hmotné věci?

¹⁴ Hmotařství je láska k hmotným věcem, ne vlastnictví hmotných věcí samo o sobě. Někdo může být chudý, a přitom hmotařský, nebo bohatý, a může přitom mít duchovní smýšlení. Záleží na tom, kde je jeho srdce. Ježíš řekl: „Přestaňte si ukládat poklady na zemi, kde žere mol a rez a kde se zloději vloupávají a kradou. Raději si ukládejte poklady v nebi, kde nežere ani mol ani rez a kam se zloději nevloupávají a nekradou. Kde je totiž tvůj poklad, tam bude i tvé srdce.“ — Matouš 6:19–21.

15, 16. Co má ještě manžel dělat kromě péče o hmotné potřeby, jestliže chce, aby jeho rodina zůstala šťastná?

¹⁵ Manžel, který se dobře stará o hmotné potřeby, bude uvažovat o tomto biblickém napomenutí a nebude tedy mít na zřeteli jen hmotné potřeby své rodiny, ale věnuje čas také péči o rodinu v duchovním ohledu. Co je platné, jestliže věnuješ světské práci k získání hmotných věcí pro život tolik času, že pak již nemáš čas ani energii k tomu, abys budoval svou rodinu v duchovním ohledu? Aby bylo možno moudře řešit životní problémy, je nutno věnovat čas a vštípit rodině hlubokou oddanost správným zásadám. Jestliže si v životě vyhradíte čas, abyste společně četli Boží slovo a mluvili o něm, dosáhnete takové moudrosti. Pomůže vám přitom také společná modlitba. Manžel má jako hlava odpovědnost, aby se v tomto směru ujímal vedení. Čas a úsilí, které je přitom nutno vynaložit, budou převýšeny užitkem, který získáte. Jistě se splní Boží slib: „Všímej si ho na všech svých cestách a on sám urovná tvé stezky.“ — Přísloví 3:6.

¹⁶ Manžel, který prosí stvořitele, aby řídil jeho kroky, oceňuje vyrovnanou radu u Kazatele 7:12: „Moudrost je pro ochranu, stejně jako peníze jsou pro ochranu, ale výhoda poznání je, že moudrost zachová naživu ty, kteří ji mají.“ Chce tedy dobře pečovat o rodinu a pilně pracuje, aby byly kryty hmotné potřeby domácnosti. Ale svou naději nevkládá „v nejisté bohatství, ale v Boha“. Dává dobrý příklad tím, že klade v první řadě důraz na duchovní zájmy, aby se on i jeho manželka „pevně chopili skutečného života“. (1. Timoteovi 6:17–19) Jestliže se manžel snaží pečovat o svou rodinu v hmotném i duchovním ohledu, získá si úctu bohabojné manželky.

PROKAZOVAT MANŽELCE ČEST

17–19. Jak je možné biblickou radu o prokazování „úcty“ manželce uplatnit ve spojení se sexuálními vztahy?

¹⁷ Apoštol Petr dává manželům rady ohledně manželek a říká, aby jim ‚prokazovali čest jako slabší, totiž ženské nádobě‘. (1. Petra 3:7) V témž verši Petr zdůrazňuje, že manžel, který bydlí se svou manželkou, má jí prokazovat čest „podle poznání“.

¹⁸ To zřejmě platí na sexuální vztahy. Jestliže je manželka v sexuálním směru chladná, často je to vina manžela, který nezná citovou a tělesnou konstrukci ženy. „Ať manžel poskytuje manželce, co jí patří“, ale ať se to děje „podle poznání“ a ať jí prokazuje „čest jako slabší. . . nádobě,“ radí Boží slovo. (1. Korinťanům 7:3) Jestliže jí skutečně ‚prokazuješ čest‘, nebudeš tvrdý a náročný a nebudeš trvat jen na uspokojování svých vlastních vášní i v době, kdy snad manželka je unavena nebo kdy má obtížné dny v měsíci. (Srovnej 3. Mojžíšovu 20:18.) A když máte styky, nemysli při tom jen na své vlastní potěšení a nezanedbávej její potřeby. V této sféře života reaguje žena obvykle pomaleji než muž. Zejména potřebuje cítit něhu a náklonnost. Když Bible říká manželovi, že má dávat „své manželce, co jí patří“, zdůrazňuje přitom dávání, a ne přijímání.

¹⁹ Tento druh dávání má ovšem být vyhrazen pouze pro vlastního manželského druha. Je pravda, že v dnešní době mají mnozí muži zápletky s jinými ženami. Co ale nakonec získají? Podkopávají pouze štěstí své vlastní rodiny. Neprokazují „čest“ svým manželkám a nedávají jim tedy podnět, aby jim manželky prokazovaly úctu. K tomu ještě snižují hodnotu samotného manželství jako uspořádání, které zavedl Bůh. Přináší to mnoho bolesti, a proto je pochopitelné, proč je v Hebrejcům 13:4 dána rada: „Manželství ať je pro všechny počestné a manželské lože ať je neposkvrněné, neboť Bůh bude soudit smilníky a cizoložníky.“

20. Jak jinak je ještě možno prokazovat manželce úctu, jak o tom mluví Efezanům 5:28?

²⁰ Jestliže má být manželce prokazována čest, netýká se to pouze sexuálních vztahů. Manžel, který je skutečně respektován, dává najevo i v jiných věcech, že si velmi váží své manželky. Neznamená to, že by k ní vzhlížel jako k modle a stal se jejím otrokem. Ale činí to, co jsme již četli v Efezanům 5:28: „Rovněž tak mají manželé milovat své manželky jako svá vlastní těla. Kdo miluje svou manželku, miluje sebe.“ Manžel, který tak jedná, jistě nebude zacházet se svou manželkou tak, jako by byla nějakou méněcennou osobou. Jistě si nebude myslet, že při jídle si jeho tělo zaslouží všechny nejvybranější porce a její že dostane jen zbytky — to si rozhodně nemyslí, jestliže ji miluje ‚jako své vlastní tělo‘. Nebude sobecky myslet jen na svůj vlastní zevnějšek, ale bude mít stejný nebo ještě větší zájem o zevnějšek své manželky, a bude dělat všechno, co je v jeho silách, aby byla spokojená se svým oblečením. Muž se jistě sám neuhodí, jestliže se mu něco nepodaří udělat tak, jak si to přál. Stejně ani křesťanský manžel neuhodí svou manželku, jestliže někdy nejedná podle jeho očekávání. Právě naopak, kdyby s ní někdo jednal tvrdě, loajálně by jí přišel na pomoc. Miluje ji jako své vlastní tělo.

21, 22. Jak může manžel pomoci své manželce, aby měla radost, když plní svou úlohu?

²¹ Jsou sice sféry, v nichž máte oba stejné potřeby, ale chceš-li prokazovat své manželce čest, musíš také rozumět psychologickým rozdílům mezi vámi. Ženy v podstatě rády pracují pod záštitou určité autority, pokud je projevována vhodně. Jehova Bůh je tak stvořil. Žena byla vytvořena jako mužova ‚pomocnice, jako jeho doplněk‘. (1. Mojžíšova 2:18) Jestliže je však dozor příliš bezprostřední a nemá-li žena možnost projevit iniciativu a využít svých vlastních schopností, může začít cítit, že ztrácí radost ze života a může se u ní začít projevovat rozmrzelost.

²² Dále je velmi nutné věnovat pozornost tomu, že žena přirozeně touží po tom, aby cítila, že ji někdo potřebuje. Většina žen si váží manžela, který je ochoten jim pomáhat ale jestliže manžel prostě manželku odstrčí a ujme se práce sám, může zjistit, že udělal více škody než užitku. Chceš-li získat věrnou oddanost své manželky, velmi ti k tomu přispěje laskavé jednání a vděčnost. Dej jí najevo, že ji potřebuješ, že k ní máš úctu, že pracujete jako jeden celek a říkej také „my“ a „náš“, a ne „já“ a „ty“ nebo „můj“ a „tvůj“. Dáváš skutečně své manželce najevo, jak velmi si jí vážíš a jak ji potřebuješ? To neděláš tím, že jí dáváš plat; to jí musíš projevit jinak.

OCEŇUJ JEJÍ ŽENSKÉ VLASTNOSTI

23. V čem se, všeobecně řečeno, liší muži a ženy, pokud jde o city?

²³ Jedna psycholožka napsala: „V podstatě jsou ženy založeny citově, zatímco muži jsou založeni rozumově.“ Žádný z těchto charakteristických rysů není sám o sobě lepší než druhý; jsou prostě odlišné. Nestojíme o lidi, kteří jsou bezcitní; ale nelíbí se nám ani lidé bezmyšlenkovití. Ženy mají přirozeně schopnost cítit i schopnost myslet; a totéž platí o mužích. Všeobecně se však city u ženy rychleji projeví, zatímco muž má obvykle sklon city potlačovat a místo toho přistupuje k věci z rozumového stanoviska. To je další rozdíl, který přispívá k tomu, že se muž a žena doplňují — ačkoli jsou přirozeně i výjimky. Žena je tedy v podstatě založena citověji a živě se zajímá o lidi, a následkem toho často více mluví než muž. Potřebuje, aby s ní také někdo mluvil. V tom mnozí manželé selhávají.

24. Proč je důležité, aby manžel naslouchal své manželce a aby s ní mluvil?

²⁴ Mluvíš se svou manželkou? Nejen o své vlastní práci, ale také o její? Zajímáš se o její práci a dáváš jí to najevo? Jak probíhal její den? Co se dělo s dětmi? Když přicházíš domů, neměl by ses jen zeptat: ‚Co je k večeři?‘ a po jídle se zahloubat do novin a jen něco zabručet jako odpověď na její snahu mluvit s tebou. Zajímej se o svou manželku, o její myšlenky, o to, co dělala a co si myslí o různých věcech. Povzbuzuj ji v jejích plánech a pochval ji za to, co udělala. Když slyší pochvalu za svou práci, pustí se možná i do jiných úkolů, které snad zanedbávala. Kritizování může být rafinovaný jed a může ji deprimovat, ale upřímná a zasloužená pochvala je lék, který člověka podněcuje a duchovně povznáší! — Přísloví 12:18; 16:24.

25, 26. a) Co je možno říci manželce dárkem? b) Jaký druh dávání je pro ni nejdůležitější?

²⁵ Přineseš své manželce příležitostně nějaký dárek? Nemusí to být nutně něco nákladného — stačí snad jen nějaká maličkost, kterou jako bys jí říkal: ‚Myslel jsem na tebe.‘ A činíš to ne vždy jen při nějaké příležitosti, ale naprosto spontánně, prostě proto, že jí chceš něco dát? Příjemná překvapení jsou vždy potěšující. Není ti příjemné, když tě překvapí nějakým tvým zvlášť oblíbeným jídlem? Překvap ji také a udělej jí tak radost. Malé pozornosti darované z lásky znamenají mnohem více než drahé dary dané ze zvyku — a snad ještě neochotně — pouze z pocitu povinnosti. „Bůh miluje radostného dárce.“ (2. Korinťanům 9:7) Manželky také. I když snad jídla nejsou nijak zvláštní, pamatuj na to, že „lepší je mísa zeleniny tam, kde je láska, než býk krmený u jeslí a s ním nenávist“. — Přísloví 15:17.

²⁶ Nejdůležitější, co můžeš dát, jsi ty sám — tvůj čas, tvá síla, tvá pozornost, tvé myšlenky, a to zejména ty, jimiž se nejvíce zabýváš. Pro mnohé muže je to obtížné. Něžné výrazy jim připadají jako něco pošetile sentimentálního a pro muže nevhodného. Jestliže však miluješ svou manželku, budeš pamatovat na to, co může pro ženu znamenat pohled, dotek, slovo. Bez těchto projevů se může často cítit mrzutá, unavená a nešťastná. Řiď se proto příkladem zapsaným v biblické Písni Šalomounově. Jestliže někdo projevuje druhým, že si jich váží a má je rád, přináší to i jemu samotnému užitek. Jsme neodolatelně přitahováni k srdečným lidem. A kdo je srdečný člověk? Ten, kdo projevuje své city a své nadšení těm, na nichž mu záleží. Taková vřelost je nakažlivá; dárci se vrátí zpět. — Píseň 1:2, 15; Lukáš 6:38.

27, 28. a) Jaké otázky by si mohl dávat manžel, aby zjistil, zda správně uplatňuje své postavení hlavy? b) Proč je dobré zajímat se o to?

²⁷ Jako manžel si polož otázku: Usnadňuji své manželce, aby mne mohla respektovat jako svou hlavu? Miluji ji jako sám sebe? Nebo mám zájem v první řadě jen o své vlastní uspokojení a o své vlastní potřeby? Jak dalece se starám o její potřeby? Než učiním pro svou rodinu nějaké rozhodnutí, vyslechnu její názory a beru v úvahu její přání? Mám při svém rozhodování na zřeteli její blaho? Prokazuji jí úctu jako křehčí, ženské nádobě? Probíhá mezi námi výměna myšlenek a otevírám jí své srdce?

²⁸ Nepodaří se ti, abys byl dokonalým manželem. Ale jestliže se budeš soustavně a pokorně snažit, můžeš se spolehnout na to, že ti to velmi pomůže, aby ses stal manželem, který získá hlubokou úctu své manželky a Boží schválení.

[Obrázek na straně 49]

Malé věci mohou znamenat mnoho

Kapitola 5

Manželka, která je vroucně milována

1–4. Na co si někdy ženy stěžují?

JEDNA žena si stěžovala druhé: ‚Vím, že mě manžel miluje, ale nikdy mi to neřekne. Příležitostně to sice na něm vynutím, ale mnohem víc by pro mne znamenalo, kdyby to řekl sám od sebe.‘

² Druhá žena odpověděla: ‚To znám. Muži jsou takoví. Jednou jsem se svého manžela zeptala, zdali mne miluje, a on řekl: „Cožpak jsem si tě nevzal? Starám se o tebe, žiji s tebou; nedělal bych to, kdybych tě neměl rád.“‘

³ Na chvíli se odmlčela a pak pokračovala: ‚Jednoho dne se však stalo něco velmi dojímavého. Uklízela jsem v manželově pracovně a v jedné zásuvce psacího stolu jsem zahlédla nějaký snímek. Byla to fotografie, kterou jsem mu kdysi ukázala v našem starém, rodinném albu. Jsem na ní v plavkách, když mi bylo sedm let. Vytáhl ji z alba a dal si ji do zásuvky svého psacího stolu.‘

⁴ Smála se, když si na to vzpomněla. Pak se podívala na svou přítelkyni. ‚Když přišel večer z práce domů, hovořila jsem s ním o tom. Vzal do ruky snímek, usmál se a řekl: „Tu malou holčičku s láskou opatruji.“ Pak jej položil, vzal můj obličej do obou dlaní a řekl: „A s láskou opatruji také to, čím se stala.“ A velmi něžně mě políbil. To mi vehnalo do očí slzy.‘

5. Jak by se měla manželka chovat, aby byla manželem vroucně milována?

⁵ Manželka, která ví, že je svému manželovi velmi drahá, se cítí šťastná a v bezpečí. Boží slovo radí mužům, aby tak své manželky milovali. „Manželé mají milovat své manželky jako svá těla. Kdo miluje svou manželku, miluje sebe, neboť nikdo nikdy neměl v nenávisti své tělo; ale živí je a něžně je chová. . . dva se stanou jedním tělem.“ (Efezanům 5:28, 29, 31) Jak jsme o tom již hovořili, manželka má mít ke svému manželovi hlubokou úctu, ale manžel by se měl chovat tak, aby si takovou úctu zasloužil. Totéž platí i v případě, kdy je tvému manželovi dávána rada, aby tě miloval a s láskou opatroval: Chovej se tak, aby jej to pobízelo a činil to ze srdce.

JSI OPOROU?

6, 7. a) K jaké úloze určil podle svých slov v 1. Mojžíšově 2:18 Jehova ženu? b) Co je vyžadováno od manželky, aby byla svému manželovi skutečnou pomocnicí?

⁶ Aby byla manželka vroucně milována, je potřebné, aby nebyla pouze podřízena svému manželovi jako hlavě. Mohl by mít třeba také koně nebo psa, který je dobře vycvičen a je mu poddán. S Adamem byla v zahradě Eden zvířata, která mu sice byla podřízena, ale vzhledem ke svému druhu byl stále sám. Potřeboval inteligentního lidského společníka, který by byl jeho doplňkem a pomocníkem v práci. „Pro člověka není dobré, aby byl dále sám,“ řekl Jehova Bůh. „Udělám mu pomocnici jako jeho doplněk.“ — 1. Mojžíšova 2:18.

⁷ Manžel potřebuje, aby jej manželka nejen milovala a vážila si ho, ale byla mu skutečnou pomocnicí a podporovala jej v jeho rozhodnutích. To není těžké, když se po společném rozhovoru dělají shodná rozhodnutí. Nebylo by to však tak snadné, kdybyste se spolu neporadili nebo se třeba neshodli. Podpořila bys v takovém případě věrně svého manžela — vynasnažila by ses uskutečnit jeho rozhodnutí za předpokladu, že se nejedná o něco nezákonného nebo nebiblického? Nebo by ses spíše tvrdohlavě zdráhala a doufala, že uvidíš jeho nezdar, a tak mohla říci: ‚Vždyť jsem ti to říkala‘? Když manžel vidí, že se i přes své námitky namáháš, aby se jeho úmysl zdařil, nemyslíš, že taková věrná podpora z tvé strany způsobí, aby tě miloval ještě víc?

8. Jak může manželka povzbudit svého manžela, aby náležitě vykonával postavení hlavy?

⁸ Především se nesnaž uchvátit jeho postavení hlavy! Jestliže by se ti to podařilo, nebudeš ho mít ráda; a on nebude mít rád tebe ani sebe. Snad se neujímá vedení, jak by měl. Můžeš jej k tomu povzbudit? Vyjadřuješ ocenění pro jakékoli úsilí, které vynakládá, aby se ujal vedení? Spolupracuješ s ním a povzbuzuješ ho, když projevuje trochu iniciativy, nebo mu snad říkáš, že se mýlí a že se jeho nápad nepodaří? Někdy nese i manželka spoluvinu na tom, že se její manžel neujímá vedení; například když podceňuje jeho nápady, vzdoruje jeho úsilí či stále namítá: ‚Vždyť jsem ti říkala, že to nepůjde‘, když plán dokonale nevyjde. To může nakonec působit na manželovu nejistotu a nerozhodnost. Na druhé straně tvoje věrnost a pomoc, důvěra a spolehnutí na něj ho posílí a přispěje k jeho zdaru.

„SCHOPNÁ MANŽELKA“

9. Co říká Přísloví 31:10 o schopné manželce?

⁹ K tomu, abys byla vroucně milovanou manželkou, je také potřebné, abys dobře pečovala o své odpovědnosti v domácnosti. O takové ženě Bible říká: „Její cena je daleko větší než cena korálů.“ (Přísloví 31:10) Jsi takovou manželkou? Chceš jí být?

10, 11. Jak by mohla manželka ukázat, že odpovídá popisu v Přísloví 31:15?

¹⁰ Kniha Přísloví hovoří o činnosti „schopné manželky“ a říká: „Také vstává, když je ještě noc, a dává jídlo své domácnosti.“ (Přísloví 31:15) Mnoho mladých žen je v začátcích svého manželského života v nevýhodě, protože je jejich matky nenaučily vařit; ale mohou se učit. A moudrá žena se naučí, jak to dělat dobře! Vařit je umění. Když je jídlo pěkně připraveno, nenaplňuje pouze žaludek, ale vyvolává také odezvu srdce.

¹¹ Je toho mnoho, co se můžeš naučit o přípravě pokrmů. Je prospěšné, jestliže něco víš o základech dobré výživy, takže pak můžeš chránit zdraví své rodiny. Když ale pouze manželovi předložíš výživné jídlo, nutně to nemusí vést k tomu, že získáš jeho chválu. Bible vypráví o Izákově manželce Rebece, která věděla, jak připravit pokrm tak „chutně“, že jej měl její manžel rád. (1. Mojžíšova 27:14) Mnoho manželek by mohlo mít prospěch z jejího příkladu.

12. Co může dělat žena, aby byla její práce v souladu s Příslovím 31:14?

¹² V některých částech světa chodí ženy každé ráno na trh pro věci, které na ten den potřebují. Jinde snad nakupují jednou týdně, a co podléhá zkáze, dávají do ledničky. Ať je tomu jakkoli, muž jistě vysloví uznání manželce, která dovede úsporně hospodařit s penězi a respektuje rodinný rozpočet. Jestliže se naučí rozpoznávat potraviny a oblečení dobré jakosti a bude znát jejich cenu, nekoupí vždy hned to, co uvidí. Spíše jedná tak, jak to říká Přísloví 31:14: „Prokázala se jako lodě obchodníka. Zdaleka přináší svou potravu.“

13. Co se očekává podle Přísloví 31:27 od schopné manželky ve spojení se starostí o domácnost?

¹³ Svědomitý zájem manželky o její práci se také nutně zrcadlí ve stavu její domácnosti. Když Přísloví 31:27 dále zaznamenává, co označuje manželku jako schopnou ženu, říká: „Bdí nad chodem domácnosti a chléb lenosti nejí.“ Nechodí ze zvyku pozdě spát a netráví přehnané množství času planým tlacháním se sousedkami. To není nic pro ni. Ačkoli nemoc nebo nepředvídané okolnosti mohou někdy způsobit, že je pozadu se svou domácí prací, bude její domácnost celkově upravená a čistá. Její manžel se může spolehnout, že přijdou-li na návštěvu přátelé, nebude uveden do rozpaků vzhledem své domácnosti.

14, 15. Co radí Bible ženám vzhledem k odívání a zdobení?

¹⁴ Většině žen se nemusí říkat, že je také důležité, aby věnovaly pozornost svému osobnímu vzezření, ale některé to potřebují připomenout. Není snadné pociťovat náklonnost k ženě, jejíž vzhled prozrazuje, že o sebe mnoho nedbá. Bible doporučuje, aby se ženy „zdobily dobře upravenými šaty se skromností a zdravou myslí“. Zároveň však radí, aby nekladly příliš velký důraz na úpravu vlasů, klenoty a drahé oděvy, které nepatřičně upozorňují na jejich osobu. — 1. Timoteovi 2:9.

¹⁵ Daleko větší hodnotu než oděv má povaha té, která jej nosí. Apoštol Petr říká křesťanským manželkám, že ‚tichý a mírný duch. . . má velkou cenu v Božích očích‘. (1. Petra 3:3, 4) A když Přísloví vyjmenovává povahové rysy schopné manželky, připojuje, že „své ruce napřáhla k chudému“ a že „na jejím jazyku je zákon milující laskavosti“. Není ani sobecká ani nevraživá, ale je štědrá a laskavá. (Přísloví 31:20, 26) „Půvab může být klamný,“ pokračuje popis, „a krása může být marná, ale žena, která se bojí Jehovy, ta si získá chválu.“ — Přísloví 31:30.

16. Co pocítí uznalý manžel k takové manželce?

¹⁶ Ano, takovou ženu bude vroucně milovat každý manžel, jenž sdílí názor stvořitele. Bude ke své manželce pociťovat to, co vyjádřil pisatel Přísloví: „Je mnoho dcer, které projevily schopnost, ale ty — ty jsi je všechny převýšila.“ (Přísloví 31:28, 29) A bez meškání bude pohnut k tomu, aby jeho manželka věděla, že tak smýšlí.

TVŮJ NÁZOR NA POHLAVNÍ ŽIVOT JE ODLIŠNÝ

17, 18. Jak může manželčin názor na pohlavní styk ovlivnit, jak o ní její manžel smýšlí?

¹⁷ Neuspokojivé pohlavní styky jsou kořenem mnoha manželských problémů. V mnoha případech je to způsobeno tím, že manžel nebere dostatečně v úvahu tělesné a citové potřeby své manželky a nerozumí jim. A v jiných případech zase manželka nesdílí tělesně či citově zážitek se svým manželem. Pohlavní styk, kterého se ochotně a vřele účastní jak manžel tak manželka, by měl být intimním vyjádřením lásky, kterou k sobě navzájem cítí.

¹⁸ Frigidita manželky může být způsobena nedostatečným ohledem jejího manžela. Její lhostejnost však manžela zraňuje a projeví-li nechuť, může utlumit jeho potenci nebo dokonce způsobit, že bude cítit přitažlivost k někomu jinému. Jestliže se manželka pouze lhostejně podvoluje, manžel si to může vyložit jako důkaz toho, že o něj nemá zájem. City ovládají sexuální odezvu, a jestliže manželka nemá zájem o intimní styky, měla by přezkoumat svůj postoj k pohlavnímu životu.

19. a) Jak Bible ukazuje, že by bylo špatné na delší období odpírat svému druhu pohlavní styk? b) Proč by nemělo být nutné žádat osoby mimo manželský svazek, aby radily, jaké jednání dvojice v záležitostech intimního styku je vhodné?

¹⁹ Bible radí manželovi i manželce, aby ‚to neodpírali jeden druhému‘. Boží slovo nepřipouští, aby manželka odpírala svému manželovi po týdny nebo dokonce měsíce pohlavní styk a tím jej trestala nebo mu vyjadřovala svou nelibost. Stejně jako on má „dávat své manželce, co jí patří“, má i ona činit „stejně svému manželovi“. (1. Korinťanům 7:3–5) To neznamená, že by se mělo od manželky očekávat, že se podřídí nějakému úchylnému styku, který pokládá za mravně odpudivý, a manžel, jenž miluje svou manželku a váží si jí, nebude to od ní vyžadovat. „Láska. . . se nechová neslušně.“ (1. Korinťanům 13:4, 5) Nemělo by být nutné žádat někoho mimo manželský svazek, aby radil, co je vhodné či nevhodné v jednání dvojice. Bible v 1. Korinťanům 6:9–11 zřetelně vyjmenovává zvyky, které jsou ctitelům Jehovy Boha zakázány: smilstvo, cizoložství, homosexualita. (Srovnej rovněž se 3. Mojžíšovou 18:1–23.) Někteří novodobí volnomyšlenkáři, kteří praktikují „novou morálku“ — ve skutečnosti nemravnost —, se halasně dožadují veřejného přijetí některého z těchto zakázaných sexuálních zvyků, zatímco jiní, velmi konzervativní, by k těmto zákazům přidávali další. Bible poskytuje vyrovnaný názor. Všeobecně řečeno, jsou-li všechny jiné vztahy v manželství dobré, existuje-li v něm láska, úcta, dobrá výměna myšlenek a porozumění, pohlavní styk bude zřídkakdy problémem.

20. Jestliže se manželka domáhá „svých cílů“ prostřednictvím pohlavního styku, k čemu to nakonec vede?

²⁰ Manželka, která je vroucně milována, nevyužívá pohlavního styku k vymáhání svých cílů. Jistě to nedělají všechny manželky, ale některé možná ano. Snad i lstivým způsobem užívají pohlavního styku k tomu, aby od manžela vymohly určité ústupky. K čemu to však vede? Nuže, cítíš něžnou náklonnost k osobě, která ti prodává šaty? Ani manžel potom necítí něžnou náklonnost k manželce, která prodává své tělo, aby na něm vymohla nějaké ústupky. Žena, která to dělá, získá snad něco po hmotné stránce, ale ztrácí citově a duchovně.

ŽENY PLAČTIVÉ A DOTÍRAVÉ

21–23. Jak může ženský pláč a dotírání zničit štěstí, jak je to znázorněno Samsonovým případem?

²¹ Samson byl silný muž, ale nemohl odolat nátlaku žen, které plakaly a dotíraly, aby dosáhly svého. Při jedné příležitosti čelil naléhání plačící ženy, která se měla stát jeho manželkou. Podle záznamu v knize Soudců 14:16, 17 „začala plakat a říkat: ‚Ty mě jenom nenávidíš, opravdu, a nemiluješ mě. Synům mého lidu jsi předložil hádanku, ale mně jsi ji nepověděl.‘ Nato jí řekl: ‚Vždyť jsem ji nepověděl svému otci a své matce, a tobě bych ji měl povědět?‘“ Samson se zbytečně dovolával nějaké logiky. Když jsou city rozbouřené, málokdy to k něčemu vede. „Ale ona kvůli němu dále plakala sedm dnů, po které pro ně trvala hostina, a sedmý den se stalo, že jí to konečně pověděl, protože na něj naléhala. Pak pověděla hádanku synům svého lidu.“

²² Nemysli si, že tě tvůj manžel nemiluje, jenom proto, že ti vždycky neustoupí. Žena, která se měla stát Samsonovou manželkou, jej obviňovala, že ji nemiluje, ale ve skutečnosti to byla ona, která ho nemilovala. Vyvíjela na něj nátlak, až to již nemohl vydržet. Když jí nakonec řekl svou hádanku, okamžitě zradila jeho důvěru a běžela sdělit tajemství jeho nepřátelům. Nakonec se stala manželkou jiného muže.

²³ Později byl Samson přitahován k jiné ženě. Jmenovala se Dalila. Snad byla tělesně přitažlivá, ale prokázala se být ženou, kterou mohl něžně milovat? Dalila na Samsona bez přestání dotírala, aby od něho lstí získala informaci, kterou mohla použít k sobeckému prospěchu. Zpráva říká: „A stalo se, že jeho duši pojala netrpělivost až k smrti, protože na něj ustavičně naléhala svými slovy a stále jej nutila.“ Konečný výsledek byl tragický. — Soudců 16:16.

24–27. a) Co říká kniha Přísloví o účinku manželčina dotírání? b) Proč si pro tuto radu vybírá ženu? c) Co nepochybně pohne manžela k tomu, aby chtěl udělat pro svou manželku to, co ji potěší?

²⁴ Pláč a dotírání nejsou moudré. Poškozují manželství. Odcizují manžela. Bible varuje před takovým jednáním, jako například v následujících verších, citovaných z „Kralické bible“: „Kdo obnovuje věc, rozlučuje přátele.“ „Ustavičné kapání žena svárlivá.“ „Lépe jest bydlet v zemi pusté než s ženou svárlivou a zlostnou.“ „Kapání ustavičné v čas přívalu, a žena svárlivá [dotíravá, Nová anglická bible] rovni jsou sobě. Kdož ji schovává, schovává vítr a jako mast v pravici voněti bude.“ — Přísloví 17:9; 19:13; 21:19; 27:15, 16.

²⁵ Proč si Písmo vybírá pro tuto radu manželku? Pravděpodobně proto, že ženy jsou všeobecně citovější a jsou víc nakloněny dávat průchod svým citům, zvláště když jsou něčím vzrušeny. Také si snad myslí, že to je jejich jediná zbraň. Manžel možná jako hlava rodiny jedná po svém, a tak si manželka myslí, že se musí uchýlit k citovému nátlaku. Manželko, neměla by sis dovolovat takovou taktiku a tvůj manžel by neměl na tebe působit tak, aby sis myslela, že tak musíš jednat.

²⁶ Existují přirozeně odbobí, kdy se necítíš dobře a snad shledáváš, že jsi náchylná k slzám, i když si to nepřeješ. Ale to se zcela liší od citově nabitých scén, kterými chceš jednoduše dosáhnout svého.

²⁷ Většina manželů, kteří opravdu milují své manželky, nechá stranou své osobní záliby, aby svým manželkám projevili náklonnost. Snaž se svému manželovi vyhovět a on bude bezpochyby vyhledávat příležitosti, aby tě potěšil.

„ČAS K MLČENÍ A ČAS K MLUVENÍ“

28–35. a) Popiš zlozvyky při konverzaci, které mohou manželovi ztížit rozhovor s jeho manželkou. b) Co lze udělat, aby se zlepšila konverzace mezi manželem a manželkou?

²⁸ Mnoho manželek si stěžuje: ‚Manžel se mnou nikdy nemluví.‘ Může to být jeho chyba. Mnohokrát by však manžel rád se svou manželkou promluvil, ale ona mu to znesnadňuje. Jak? Všechny ženy nejsou stejné. Zeptej se však sama sebe, zda se na tebe nehodí jeden z těchto popisů:

²⁹ První se týká ženy, která nemá vůbec žádné potíže při mluvení s jinými ženami v sousedství. Ale jaké má vystupování? Když se druhá žena zastaví, aby nabrala dech, skočí jí do řeči. Možná nadhodí několik otázek nebo odvede řeč na úplně jinou kolej. Brzy žena, která byla přerušena, vskočí do řeči jí a opět si na chvíli hraje s míčem konverzace. Žádná z obou si ovšem neuvědomuje, že takový rozhovor se spíše podobá „zápasu jazyků“.

³⁰ Nyní přijde její manžel domů a má pro ni nějaké novinky. Jak vchází do dveří, začne: ‚Nikdy neuhodneš, co se dnes stalo u nás v práci. . .‘ A dál se už nedostane. Přerušuje ho svým: ‚Jak sis udělal tu skvrnu na kabátě? Dávej pozor, kam šlapeš. Právě jsem umyla podlahu.‘ Manžel váhá začít znovu se svým vyprávěním.

³¹ Nebo snad rozmlouvají se svými přáteli a manžel vypráví nějakou zkušenost, ale vynechává některé podrobnosti nebo je neříká všechny úplně přesně. Manželka mu do toho skáče, nejprve aby opravila chyby a pak příběh znovu vyprávěla. Zakrátko manžel zhluboka vzdychne a řekne: ‚Proč to tedy nevyprávíš celé ty?‘

³² Jiná žena je typem, který povzbuzuje svého manžela, aby mluvil. Pokouší se vypadat lhostejně, ale puká zvědavostí, když se ptá: ‚Kde jsi byl? Kdo tam byl? Co se stalo?‘ Nezajímají ji běžné věci života, ale ty, které se zdají být důvěrnější. Skládá si dohromady kousky informací, které může posbírat, a s trochou představivosti jimi zaplňuje mezery. Snad některou z těchto informací neměl její manžel prozradit. Jiné věci se možná hodily ke konverzaci s manželkou, ale byly řečeny důvěrně. Jestliže o tom manželka mluví s jinými, důvěra je narušena. „Neodhaluj důvěrný rozhovor jiného,“ varuje Přísloví 25:9. Jestliže to však udělala, způsobí tím problémy. Bude jí potom manžel ještě něco ochoten vyprávět?

³³ Existuje ještě třetí typ ženy, která sama mnoho nemluví. Ví, jak udělat potřebnou práci v domácnosti, ale málokdy řekne víc než několik slov. Když se s ní někdo pokouší hovořit, musí mluvit sám. Snad je plachá nebo měla v dětství malou příležitost ke vzdělání. Bez ohledu na příčinu je úsilí o konverzaci s ní marné!

³⁴ Je možné se však změnit. Umění konverzace se lze naučit. Jestliže se žena nevěnuje jen své domácí práci, ale také hodnotnému čtení nebo laskavě jedná s druhými lidmi, bude moci se svým manželem hovořit o budujících věcech. Úspěšná konverzace totiž vyžaduje vzájemnost. A vyžaduje také ohled — dostatečný ohled nechat druhého dokončit, co říká, nechat jej to říci jeho vlastním způsobem, a vědět, kdy jde o důvěrné sdělení, které si má manželka ponechat pro sebe. Jak říká Kazatel 3:7, je „čas k mlčení a čas k mluvení“.

³⁵ Místo aby sis stěžovala, že tvůj manžel s tebou málokdy mluví, proč by ses tedy nepokusila mu to zpříjemnit? Zajímej se o to, co dělá. Naslouchej pozorně, když mluví. Ať se v tvé odpovědi odráží vřelá láska a hluboká úcta, kterou k němu máš. Ujisti se, že věci, o kterých většinou mluvíš, mají pozitivní a budující charakter. Brzy shledáš, že rozhovor je pro vás oba potěšením.

„ZÍSKÁNÍ BEZE SLOVA“

36–38. Jak například můžeš dosáhnout srdce svého manželského druha, který není tvým spoluvěřícím?

³⁶ Někdy hovoří skutky silněji než slova, zejména když manželé nevěří v Boží slovo. Apoštol Petr o nich řekl: „Aby byli získáni beze slova chováním svých manželek, protože byli očitými svědky vašeho cudného chování spolu s hlubokou úctou.“ (1. Petra 3:1, 2) Mnoho nevěřících manželů si stěžuje, že jim jejich manželky vždycky „káží“, a oni to nelibě nesou. Jiní se naproti tomu stali věřícími, když uviděli změnu, kterou pravda Božího slova s jejich manželkami učinila. Na lidi často udělá větší dojem, když kázání vidí, než když je slyší.

³⁷ Když mluvíš se svým nevěřícím druhem, ‚ať je tvoje řeč vždy líbezná‘, chutná neboli „okořeněná solí“, jak se vyjadřuje Písmo. K mluvení musí být vhodný čas. „Jako zlatá jablka v stříbrných řezbách je slovo, pronesené v pravý čas,“ říká Bible. Má manžel s něčím nesnáze? Snad se něco nepodařilo v práci. Několik slov porozumění by v tu chvíli ocenil. „Příjemné výroky jsou. . . sladké pro duši a uzdravující pro kosti.“ (Kolosanům 4:6; Přísloví 25:11; 16:24) Záleží na situaci. Někdy jen stačí, vložíš-li svou ruku do jeho, a řekneš tím vše: Rozumím, jsem s tebou, pomohu ti, jestliže mohu.

³⁸ I když manžel s tebou nesdílí tvou víru, Boží slovo ukazuje, že mu máš být stále podřízena. Tvé dobré chování může nad ním časem zvítězit, takže se k tvé víře přikloní. Jak šťastný den by to byl! A jestliže taková doba přijde, pozná, že má více důvodů, aby tě miloval, než kdy předtím věděl. Tvoje oddanost spojená s tvým rozhodným zastáváním se toho, co jsi poznala jako správné, mu pomohla pevně uchopit „skutečný život“. — 1. Korinťanům 7:13–16; 1. Timoteovi 6:19.

39, 40. Které vlastnosti, zapsané u Tita 2:4, 5, činí manželku drahou nejen jejímu manželovi, ale i Jehovovi Bohu?

³⁹ Písmo povzbuzuje křesťanské manželky, ať jsou jejich manželé věřící či nevěřící, „aby milovaly své manžely, milovaly své děti, aby byly zdravé mysli, cudné, doma pracovité, dobré, a podřizovaly se vlastním manželům, aby se o Božím slově nemluvilo utrhačně“. — Titovi 2:4, 5.

⁴⁰ Jestliže to, manželko, děláš, jak nejlépe dovedeš, budeš vroucně milována nejen svým manželem, ale také Jehovou Bohem.

[Obrázek na straně 57]

„Nalézt schopnou manželku? Její cena je daleko větší než [hodnota] korálů.“ — Přísloví 31:10.

[Obrázek na straně 64]

Ženy v životě Samsona

Kapitola 6

Láska je „dokonalým poutem jednoty“

1–6. a) Co se může stát, když se osoby v manželství příliš zabývají svými vlastními pocity? b) Jakých biblických zásad se má dbát, aby se zabránilo vzniku závažného sporu?

‚PROČ nemůžeme mít večeři nikdy včas?‘ vyjel na ni manžel, unavený čekáním a vyčerpaný tvrdou denní prací.

² ‚Přestaň si stěžovat. Je téměř hotová,‘ odsekla mu. Její den také nebyl snadný.

³ ‚Ale ty se vždycky zpozdíš. Proč nemůžeš být nikdy včas hotová?‘

⁴ ‚To není pravda!‘ vykřikla. ‚Kdyby ses někdy pokusil starat se o děti, nestěžoval by sis tak. A vůbec, jsou to taky tvoje děti!‘

⁵ Tak mezi manželem a manželkou přerůstá krtina v horu a oba jsou rozhněvaní a nemluví spolu. Oba reagují na odpovědi druhého, dokud se neraní a neomrzí je to. A večer mají zkažený. Ani jeden z nich tomu nebyl schopen zabránit. Každý z nich byl totiž příliš opanován svými vlastními pocity a zapomněl na city druhého. Vybičované nervy povolily.

⁶ Takové těžkosti mohou vzniknout z mnoha příčin. Mohou se týkat peněz. Nebo si manžel může myslet, že si ho manželka trochu moc přivlastňuje a nedovolí mu těšit se ze společnosti jiných lidí. Mohla by však mít pocit, že ji manžel zanedbává a bere ji jako samozřejmost. Napětí může vzniknout pro jeden velký problém nebo pro několik problémů menších. Ať jde o cokoli, zajímá nás, jak takovou situaci řešit. Každý z manželů může zamezit takové situaci tím, že je ochotný ‚obrátit i druhou tvář‘, „neoplácet zlé zlým“, ale místo toho ‚přemáhat zlo dobrem‘. (Matouš 5:39; Římanům 12:17, 21) To však vyžaduje sebeovládání a duchovní vyspělost. Je k tomu zapotřebí křesťanské lásky.

CO LÁSKA OPRAVDU ZNAMENÁ

7–9. a) Jak je popsána láska v 1. Korinťanům 13:4–8? b) Jaká je to láska?

⁷ V 1. Korinťanům 13:4–8 najdeme Jehovou Bohem inspirovanou definici lásky, která přesně vyjadřuje, co láska je a co není: „Láska je shovívavá a laskavá. Láska není žárlivá, nevychloubá se, nenadýmá se, nechová se neslušně, nehledá své zájmy, nedá se podráždit, nevypočítává bezpráví. Neraduje se z nespravedlnosti, ale raduje se z pravdy. Všechno snáší, všemu věří, ve vše doufá, ve všem vytrvá. Láska nikdy neselhává.“

⁸ Láska může pramenit z mnoha věcí — z tělesné přitažlivosti, rodinného příbuzenství nebo z radosti ze vzájemného přátelství. Avšak Bible ukazuje, že opravdu hodnotná láska musí převyšovat náklonnost nebo vzájemnou přitažlivost a musí mít na zřeteli blaho milované osoby. Takový druh lásky může dokonce vyžadovat kárání či ukázňování, jako to dělá otec s dítětem nebo Jehova Bůh se svými ctiteli. (Hebrejcům 12:6) Samozřejmě, že tu hrají svou úlohu city a sympatie; ty by však neměly převládnout nad rozumným uvažováním nebo správnými zásadami v jednání s druhými. Takový druh lásky potom člověka pobízí, aby se všemi jednal ohleduplně a slušně.

⁹ Uvažujme nyní podrobněji o lásce, jak ji definuje 1. Korinťanům 13:4–8, abychom plněji ocenili její prospěšnost pro náš rodinný život.

10, 11. Co očekáváme od manželského druha, který je shovívavý a laskavý?

¹⁰ „Láska je shovívavá a laskavá.“ Jsi ke svému partnerovi shovívavý? Pěstuješ zdrženlivost, i když se situace vyhrocuje a jsi snad nespravedlivě obviňován? Jehova je k nám všem shovívavý a ‚Boží laskavost se snaží vést lidi k pokání‘. Shovívavost i laskavost jsou ovocem Božího ducha. — Římanům 2:4; Galaťanům 5:22.

¹¹ Láska neschvaluje bezpráví, ale také není jízlivá. Není netrpělivá. Bere v úvahu polehčující okolnosti. (1. Petra 4:8; Žalm 103:14; 130:3, 4) I ve vážných záležitostech je připravena odpustit. Apoštol Petr si myslel, že je shovívavý, když se zeptal Krista: „Kolikrát mám odpustit svému bratru, který proti mně hřeší? Až sedmkrát?“ Ježíš mu na to odpověděl: „Říkám ti, ne až sedmkrát, ale až sedmasedmdesátkrát.“ (Matouš 18:21, 22; Lukáš 17:3, 4) Láska neustále odpouští a je nekonečně laskavá. Jsi i ty takový?

12, 13. Jak se může projevovat žárlivost a proč by měl člověk vynaložit úsilí, aby ji potlačil?

¹² „Láska není žárlivá.“ Je těžké žít s druhem, který je bezdůvodně žárlivý. Taková žárlivost je podezíravá, přehnaně vztahovačná. Je dětinská a brání druhému v přirozeném a přátelském jednání s jinými. Štěstí je v dobrovolném dávání a ne v plnění požadavků vynuceném žárlivostí.

¹³ „Kdo může obstát před žárlivostí?“ ptá se Bible. Žárlivost je jedním ze skutků nedokonalého těla. (Přísloví 27:4; Galaťanům 5:19, 20) Jsi schopen v sobě rozpoznat některé znaky žárlivosti, která vyplývá z pocitu nejistoty a je živená představivostí? Obvykle není těžké vidět u druhého chybu, ale více nám prospěje, když zkoumáme sami sebe. „Kde je žárlivost a svárlivost, tam je nepořádek a každá hanebnost.“ (Jakub 3:16) Žárlivost může manželství rozbít. Svého manželského druha si neudržíš žárlivým omezováním, ale milující pozorností, ohleduplností a důvěrou.

14, 15. a) Jak vychloubání ukazuje nedostatek lásky? b) Co by měl člověk dělat namísto ponižování svého partnera?

¹⁴ Láska „se nevychloubá, nenadýmá se“. Mnoho lidí se vychloubá, ale jen málokteří to rádi poslouchají. Vychloubání může dokonce uvést do rozpaků toho, kdo chlubila dobře zná. Zatímco se někteří vychloubají honosnými řečmi o sobě, jiní dosahují téhož cíle jinak: kritizují a znevažují druhé. Ve srovnání s oběťmi své kritiky se potom zdají lepšími. Tak se člověk může povýšit tím, že sníží druhé. Kdo zlehčuje svého partnera, ve skutečnosti se vychloubá.

¹⁵ Přistihl ses někdy, že mluvíš v přítomnosti jiných o nedostatcích svého manželského druha? Co myslíš, jak se při tom on asi cítil? Co kdybys to byl ty, jehož chyby byly odhaleny? Co bys při tom pociťoval? Že jsi milován? Ne, láska „se nevychloubá“, ani samochválou ani ponižováním druhých. Když hovoříš o svém partnerovi, mluv o jeho dobrých stránkách; posílíš tím vaše vzájemné pouto. A pokud jde o to, co se říká o tobě, uplatni moudrou radu, kterou najdeš v Přísloví 27:2: „Ať tě chválí jiný, a ne tvá vlastní ústa; cizinec, a ne tvé vlastní rty.“ — Revidovaný standardní překlad.

16. Jakému neslušnému chování by se měl milující člověk vyhnout?

¹⁶ Láska „se nechová neslušně“. Je mnoho nápadně neslušných věcí, jako cizoložství, opilství a záchvaty vzteku. (Římanům 13:13) To vše v protikladu k lásce škodí manželskému svazku. Kdo je hrubý, mluví a jedná vulgárně a nedbá dokonce na tělesnou čistotu, projevuje nedostatek lidské slušnosti. Vyhýbáš se pečlivě tomu, abys v tomto ohledu nedráždil svého manželského druha? Jednáš s ním ohleduplně, jemně a s úctou? To všechno příspívá k šťastnému, trvalému manželství.

17. Jak se může někdo vyhnout hádkám, jestliže nehledá jen své zájmy?

¹⁷ Láska „nehledá své zájmy, nedá se podráždit“. Není zaměřená na sebe. Jak jinak by to vypadalo, kdyby dvojice, o níž byla zmínka na začátku kapitoly, projevovala takovou lásku! Manžel by se neobořil na svou manželku pro pozdní večeři, a ona by mu neodmlouvala. Kdyby byla manželka postřehla, že byl popuzen částečně proto, že byl unavený, mohla mu odpovědět: ‚Večeře je skoro hotová. Musel jsi dnes mít jistě těžkou práci. Dám ti zatím sklenici chladného džusu, než prostřu na stůl.‘ Nedala by se vyprovokovat. Nebo kdyby byl měl manžel lepší pochopení a nemyslel pouze na sebe, mohl se zeptat, zda může s něčím pomoci.

18. Jak tě může láska ochránit, aby ses nedal podráždit?

¹⁸ Jsi rychle podrážděn tím, co tvůj manželský druh říká nebo dělá, nebo se snažíš rozpoznat za jeho slovem či skutkem nějaký úmysl? Snad nemyslel vůbec nic špatného, byl jen roztržitý a vůbec ti nechtěl ublížit. Jestliže miluješ, ‚ať slunce nezapadne nad tvou podrážděnou náladou‘. (Efezanům 4:26) Co když se však tvůj druh cítil zklamaný a opravdu měl v úmyslu říci nebo udělat něco, aby ti ublížil? Můžeš počkat, až přejde vlna rozhořčení, a pak si o tom pohovořit? Jestliže budeš mít při řešení problému na mysli blaho vás obou, pomůže ti to, abys našel pravá slova. „Srdce moudrého přiměje jeho ústa projevovat pochopení.“ „Kdo přikrývá přestoupení, hledá lásku“, nerozněcuje další spor. (Přísloví 16:23; 17:9) Jestliže potlačíš touhu dál se přít a dokazovat, že máš pravdu, můžeš vydobýt vítězství ve prospěch lásky.

19. a) Co by mohlo být zahrnuto v ‚radosti nad nespravedlností‘? b) Proč bychom se tomu měli vyhnout?

¹⁹ Skutečná láska „se neraduje z nespravedlnosti, ale raduje se z pravdy“. Nepovažuje za chytré podvádět manželského druha — ať už je to vzhledem k využívání času, utrácení peněz nebo vzhledem ke stykům. Neužívá polopravdy, aby se zdála spravedlivou. Nepoctivost ničí důvěru. Aby mezi vámi trvala ryzí láska, musíte nacházet radost v tom, že si sdělujete pravdu.

PRAVÁ LÁSKA JE SILNÁ A VYTRVALÁ

20. Jak láska a) „všechno snáší“? b) „všemu věří“? c) „ve vše doufá“? d) „ve všem vytrvá“?

²⁰ „Všechno snáší, všemu věří, ve vše doufá, ve všem vytrvá.“ Vydrží obtíže i nátlak, který je na ni v manželství kladen, a tím se oba partneři v tomto úzkém společenství učí vzájemně si vyhovět a přizpůsobit se. Věří každé radě napsané v Božím slovu a vážně ji uplatňuje, i když se okolnosti zdají být nepříznivé. I když není lehkověrná v jednání s lidmi, kteří se uchylují k nepoctivosti, není příliš podezřívavá. Je spíše důvěřivá. Doufá v to nejlepší. Taková naděje je založena na spolehlivé jistotě, že uplatňování biblické rady povede k nejlepším možným výsledkům. Láska tedy může být pozitivní, optimistická a radostná. Také není vrtkavá, ani přelétavá. Skutečná láska vytrvává a v těžkých dobách neustupuje před problémy. Je pevná a silná. Avšak přes všechnu svou sílu je laskavá, jemná, poddajná a přívětivá.

21, 22. Které situace například znázorňují, že láska nikdy neselhává?

²¹ Taková „láska nikdy neselhává“. Co se stává, jestliže se manželé dostanou ve svízelných dobách do finančních těžkostí? Manželka, která má takovou lásku, stojí věrně při svém manželovi a nepomýšlí na hledání snadnějšího života někde jinde. Snaží se šetřit a nějak doplnit manželův příjem. (Přísloví 31:18, 24) Co však dělat, je-li manželka postižena nemocí, která trvá léta? Manžel, jenž má takovou lásku, dělá vše, co může, aby jí zajistil péči, kterou potřebuje. Pomáhá jí s domácí prací, kterou nemůže nyní vykonávat, a ujišťuje ji, že ji má stále rád. Bůh sám dává v tomto ohledu příklad. Bez ohledu na okolnosti, do nichž jeho věrní služebníci přicházejí, ‚nic je nemůže oddělit od Boží lásky‘. — Římanům 8:38, 39.

²² Jaké problémy by potom nemohla taková láska překonat? Je taková láska patrná v tvém vlastním manželství? Pěstuješ ji osobně?

JAK LÁSKA VZRŮSTÁ

23. Co rozhoduje o tom, zda uděláme něco, co vyplývá z lásky?

²³ Láska, stejně jako sval, je posilována užíváním. Na druhé straně je láska, stejně jako víra, bez skutků mrtvá. O slovech a skutcích, které jsou motivovány pocity našeho nitra, se říká, že pocházejí ze srdce a představují naše nejvnitřnější pohnutky. „Z hojnosti srdce mluví ústa. Dobrý člověk vynáší ze svého dobrého pokladu dobré.“ Ale když jsme ve svém nitru špatní, „ze srdce vycházejí zlá uvažování, vraždy, cizoložství, smilstva, krádeže, falešná svědectví, rouhání“. — Matouš 12:34, 35; 15:19; Jakub 2:14–17.

24, 25. Jak můžeš posílit svou pohnutku projevovat lásku?

²⁴ Jaké myšlenky a city pěstuješ ve svém srdci? Jestliže denně uvažuješ o tom, jak Bůh projevoval lásku, a snažíš se napodobovat jeho příklad, posílíš tím výborné pohnutky. Čím více pěstuješ takovou lásku, tím více jednáš a mluvíš v souladu s ní a hlouběji se ti vryje do srdce. Jestliže budeš takovou lásku denně v malých věcech prokazovat, stane se ti návykem. Když potom příležitostně vzniknou velké problémy, bude tato láska připravená a pevně odhodlaná, aby ti je pomohla zdolat. — Lukáš 16:10.

²⁵ Pozoruješ na svém manželském partnerovi něco chvályhodného? Pak mu to pověz! Toužíš udělat něco laskavého? Uposlechni takový podnět! Musíme projevovat lásku, abychom ji sklízeli. Když tak oba budete jednat, sblížíte se, budete spolu zajedno a láska mezi vámi poroste.

26, 27. Jak láska vzrůstá, je-li sdílena?

²⁶ Láska vyrůstá, je-li sdílena. Adam, první muž, žil v ráji. Měl hojnost všeho, co potřeboval ke svému tělesnému blahu. Od počátku byl obklopen krásou. Nebyly tam jen louky a květiny, lesnatá krajina a potoky, ale také mnoho rozmanitých zvířat, nad nimiž měl jako pozemský správce panovat. Přes to všechno však stále nebyl schopen uspokojit jednu svou potřebu: neměl nikoho, s kým by sdílel tento ráj krásy. Byl jsi někdy sám, když ses v okouzlení zadíval na nádherný západ slunce, a přál sis, aby byl s tebou tvůj milovaný druh a sdílel jej s tebou? Nebo, dostal jsi někdy radostné zprávy, ale neměl jsi je komu sdělit? Jehova Bůh viděl, co Adamovi chybí, a opatřil mu družku, aby s ní sdílel své myšlenky a pocity. Vzájemná sdílnost dva lidi sbližuje a napomáhá lásce, aby zakořenila a vzrůstala.

²⁷ Manželství znamená pospolitost. Často stačí něžný pohled, dotek, laskavé slovo, i společné klidné posezení beze slova. Každý skutek může vyjadřovat lásku: stlaní postele, mytí nádobí, střádání peněz, abys manželce koupil něco, co si přeje, ale oč nepoprosí s ohledem na rodinný rozpočet, nebo pomoc s prací, na kterou druhý nestačí. Láska znamená společenství v práci i ve hře, v obtížích i radosti, v úspěchu i nezdaru. Láska znamená, že si navzájem říkáme, co myslíme a cítíme. Mějte společné cíle a společně o ně usilujte. To činí dva lidi jedním člověkem, to způsobuje, že jejich láska vzrůstá.

28. Jak lásku podporuje, jestliže jeden druhému sloužíte?

²⁸ Když sloužíš svému manželskému druhu, tvoje láska k němu se zdokonalí. Manželka obyčejně slouží tím, že vaří, stele, uklízí, pere a nakupuje. Manžel obvykle slouží tím, že vydělává peníze na potraviny potřebné k vaření jídla, na lůžka, která manželka stele, na dům, který uklízí, na prádlo, které pere. Právě taková služba a takové dávání přinášejí štěstí a prospívají lásce. Ježíš řekl, že je větší štěstí v dávání než v přijímání. Nebo jinými slovy: šťastnější je ten, kdo slouží, než ten, kdo je obsluhován. (Skutky 20:35) Ježíš svým učedníkům řekl, že „největší mezi vámi musí být vaším služebníkem“. (Matouš 23:11, Nová anglická bible) Takový názor vyloučí jakéhokoli ducha soutěživosti a přispěje ke štěstí. Když sloužíme, cítíme, že jsme potřební, že sledujeme nějaký cíl a to nám dodává sebeúctu a pocit spokojenosti. Manželství poskytuje manželovi i manželce široké příležitosti ke službě a k tomu, aby takovou spokojenost našli. Tím oba stmelí své manželství silnější láskou.

29. Proč láska zapůsobí i na ty, kteří nejsou Božími služebníky?

²⁹ Jak se však zachovat, jestliže jeden z manželů je křesťanským Božím služebníkem, který se drží těchto biblických zásad, ale druhý nikoli? Mění to nějak způsob, jímž by měl křesťan jednat? V zásadě ne. Křesťan nebude snad tolik hovořit o Božím předsevzetí, ale jednat bude stejně. Nevěřící manželský druh má tytéž základní potřeby jako ctitel Jehovy a v některém ohledu reaguje stejně. Mluví o tom Římanům 2:14, 15: „Kdykoli lidé z národů, kteří nemají zákon, činí přirozeně věci zákona, pak tito lidé, ačkoli nemají zákon, jsou zákonem sami sobě. Právě ti ukazují, že obsah zákona jim byl vepsán do srdce, zatímco s nimi svědčí jejich svědomí a oni jsou svými myšlenkami obviňováni nebo též omlouváni.“ Příkladné křesťanské chování bude obvykle oceněno a způsobí růst lásky.

30. Má se láska projevovat jen za dramatických okolností? Proč tak odpovídáš?

³⁰ Láska nečeká na dramatické okolnosti, aby se projevila. V určitém ohledu je láska jako šaty. Co drží tvé šaty pohromadě? Několik tlustých uzlů nebo tisíce drobných stehů? Drží je pohromadě tisíce drobných stehů. A totéž platí o duchovním „oděvu“, nejen o doslovných šatech. Mnoho maličkostí — každodenní slova a skutky — nás „oblékají“ a prozrazují, jací jsme. Takové duchovní „oblečení“ se neobnosí a neznehodnotí, jak se to stává s doslovnými šaty. Je to, jak Bible říká, „neporušitelné roucho“. — 1. Petra 3:4.

31. Jakou znamenitou radu o lásce obsahuje Kolosanům 3:9, 10, 12, 14?

³¹ Chceš, aby tvé manželství drželo pohromadě „dokonalým poutem jednoty“? Pak dělej to, co doporučuje Kolosanům 3:9, 10, 12, 14: „Svlékněte starou osobnost s jejími zvyky a oblékněte si novou osobnost. . . oblékněte si tedy něžnou náklonnost soucitu, laskavost, pokoru mysli, mírnost a shovívavost. . . oblékněte si lásku, neboť je dokonalým poutem jednoty.“