Přidržte se svého manželského partnera

Náš Stvořitel stvořil Adama a pak vytvořil Evu, aby byla jeho partnerkou. Jejich spojení bylo prvním manželstvím v dějinách, a tento vztah měl být trvalý. Bůh řekl: „Muž opustí svého otce a svou matku a přidrží se své manželky.“ To je měřítko pro manželství, a Ježíš Kristus je asi o 4 000 let později opakoval všem svým následovníkům. Kromě toho odsoudil pohlavní styky mimo manželství. (1. Mojžíšova 1:27, 28; 2:24; Matouš 5:27–30; 19:5)

Podle Bible jsou dva důležité klíče ke šťastnému manželství, a to vzájemná láska a úcta obou partnerů. Manžel je hlavou domácnosti a má projevovat manželce nesobeckou lásku tím, že vyhledává to, co je v jejím nejlepším zájmu. Má s ní žít „podle poznání“ a nemá na ni být ‚hořce rozhněvaný‘. Manželka má svému manželovi projevovat „hlubokou úctu“. Jestliže se manžel a manželka řídí těmito zásadami, mohou se většiny manželských problémů vyvarovat nebo je mohou překonat. Manžel se bude chtít přidržet své manželky a manželka svého manžela. (1. Petra 3:1–7; Kolosanům 3:18, 19; Efezanům 5:22–33)

Může toto biblické měřítko, podle něhož je třeba věrně se přidržovat svého manželského partnera, přispět ke šťastnému manželství? Podívejme se na výsledky jednoho průzkumu, který byl proveden v Německu. Lidé dostali otázku, které faktory jsou důležité pro dobré manželství. Jedním z nejdůležitějších činitelů byla vzájemná věrnost. Co myslíte, nejsou oba manželé daleko šťastnější, jestliže vědí, že jejich partner jim je věrný?

Co když vzniknou problémy?

Co však dělat, jestliže mezi manželem a manželkou vzniknou vážné neshody? Co když se jejich láska vytrácí? Není lepší v takovém případě manželství ukončit? Nebo je přece jen rozumné uplatnit biblické měřítko a svého manželského partnera se věrně přidržet?

Pisatelé Bible si byli vědomi toho, že vinou lidské nedokonalosti budou mít své problémy všechny manželské dvojice. (1. Korinťanům 7:28) Ale dvojice, které se řídí biblickými morálními měřítky, se snaží vzájemně si odpouštět a své problémy společně překonávat. Jsou samozřejmě okolnosti — například cizoložství nebo tělesné týrání —, kdy křesťan může oprávněně uvažovat o rozluce nebo rozvodu. (Matouš 5:32; 19:9) Jestliže však někdo jedná netrpělivě a ukončí manželství, aniž k tomu má opravdu vážný důvod, nebo jej ukončí proto, aby si vzal někoho jiného, dává tím najevo sobeckou neúctu k druhým. Takové jednání rozhodně nevnese do jeho života ani vyrovnanost ani štěstí. Podívejme se na jeden příklad.

Peter měl pocit, že jeho manželství ztratilo svou původní jiskru.a Proto svou manželku opustil a přestěhoval se k Monice, která předtím opustila svého manžela. Jak to dopadlo? Za několik měsíců Peter přiznal, že život s Monikou „vůbec není tak snadný, jak si jej představoval“. Proč? Lidské nedostatky se v jeho novém partnerském vztahu projevovaly stejně jako v předcházejícím. Svým ukvapeným a sobeckým rozhodnutím si Peter kromě toho ještě způsobil vážné finanční těžkosti. A dramatickou změnou v jejich rodinném životě byly navíc těžce citově zasaženy Moničiny děti.

Z tohoto případu je patrné, že když se manželství dostane do bouřlivé krize, je jen zřídka skutečným řešením opustit loď. Jestliže se naproti tomu i v bouřlivém období manželská dvojice řídí morálními hodnotami Božího slova, Bible, často se může manželství zachránit a dostat se do klidnějších vod. To se stalo v případě Thomase a Doris.

Manželství Thomase a Doris trvalo už třicet let, když Thomas začal silně pít. Doris upadla do deprese a oba uvažovali o rozvodu. Doris se svěřila jedné ženě, která byla svědkem Jehovovým, a ta jí ukázala, co o manželství říká Bible. Povzbudila Doris, aby nespěchala s rozlukou, ale aby se nejdříve snažila společně s manželem přemýšlet o tom, jak by mohli svou situaci vyřešit. Doris to udělala. Uplynulo několik měsíců, a o rozvodu se už neuvažovalo. Thomas a Doris se zabývali svými problémy společně. Řídili se biblickými radami, a tím své manželství posílili a získali čas, aby své záležitosti urovnali.

Věrní manželští partneři jsou také základem pevných rodin. A většina lidí by souhlasila s tím, co prohlásil jeden evropský politik: „[Tradiční] rodina zůstává až dodnes nejdůležitějším útočištěm, kde se lidé cítí v bezpečí, a je to právě rodina, která dodává jejich životu smysl.“ Pokojný rodinný kruh je místem, které poskytuje dospělým i dětem nejlepší citové zázemí. Lidé, kteří jsou ve svém manželství věrní, tím tedy pomáhají budovat stabilní společnost.