V roce 1960 přijeli na atol Kwajalein a později zakotvili u atolu Majuro, kde se učili mluvit maršalsky. Přívětiví ostrované zřídka nenaslouchali, když jim Mikkelsenovi vydávali svědectví, a tak Powell a Nyoma vedli v roce 1964 dvanáct biblických studií — jedním z nich bylo studium s Iroij Lap Lapem (Vznešeným králem) ostrova Majuro.

V roce 1965 se k Mikkelsenovým připojili dva misionáři Julian Aki a Melvin Ah You. Tito nadšení bratři se za pouhých několik měsíců naučili maršalsky natolik dobře, že mohli jednoduchým způsobem kázat. Také postavili misionářský domov, jehož budova měla tvar A.

Místo ke shromažďování se vytvořilo v prozatímním sále Království, který se postavil tak, že do země se zarazilo několik kůlů z pandánu a na ně se natáhla hlavní plachta z Integrity. Bratr Mikkelsen vyprávěl: „Jak nás přibývalo, prostě jsme přidávali další plachty. Jako druhá přišla na řadu vratiplachta a o něco později kosatka. Když nám už žádná plachta nezbývala, přišel čas postavit ‚řádný‘ sál Království.“

Krajský dozorce zažil kulturní šok

Když Nathaniel Miller v roce 1968 odletěl z Havajských ostrovů na svou první krajskou cestu po Mikronésii, počáteční etapa jeho cesty skončila na ostrově Majuro. „Vzpomínám na svůj první pohled na malé atoly Marshallových ostrovů,“ vypráví. „Letadlo DC-9 klesalo na přistání, ale najednou se znovu zvedlo a kroužilo kolem letiště. Když jsem se podíval dolů, uviděl jsem tam muže, jak vyhánějí prasata z letištní plochy, aby byla volná pro přistání letadla. Další překážkou bylo auto zaparkované na přistávací dráze. Několik mužů auto zvedlo a odneslo ho z dráhy.“

Pro člověka pocházejícího z Honolulu to byl šok. Letiště na Majuru mělo „odbavovací halu“ pod širým nebem vytvořenou z listů kokosové palmy a přistávací dráhu z korálového útesu. Bratr Miller řekl: „Ani jsem se nezabýval myšlenkou, jak při přistávání úlomky korálu prorážejí trup letadla.“ Ihned po přistání bratra i s jeho zavazadly usadili na zadní sedadlo dodávky a ta ho odvezla po hrbolaté, nezpevněné cestě do misionářského domova.

Sál Království měl v té době plechovou střechu, neměl stěny a za podlahu sloužila jen holá zem. „Při své první návštěvě jsem s pomocí překladatele mluvil ke skupince 20 lidí,“ vypráví bratr Miller. „Proslov byl přerušen tím, že se do sálu Království zatoulal statný vepř.“

V roce 1967 byl na ostrově Majuro vytvořen sbor.

Když Julian a Lorraine Kanamuovi přijeli v roce 1982 jako misionáři na Majuro, navštěvovalo veřejná shromáždění průměrně 85 lidí. Nyní jsou tam dva sbory a na shromáždění chodí průměrně asi 320 lidí.